Emma

Divné cloumání ze strany, na stranu mým tělem bylo to, co mne vzbudilo. To, Suzahnin hlas a taky známé lechtání srsti na mém obličeji. Z polospánku jsem se zašklebila a ohnala se po chlupatém cíli. Zabralo to. Mohla jsem spát dál, dokud jsem neucítila další cloumání mým ramenem.

„Emmo! Víš, jak těžký je dostat tě z postele?! Vstaň už!.....“

Naštvaně jsem otevřela oči a dostalo se pohledu na Suze, která se usilovně snažila o moje probuzení, alespoň jsem předpokládala, že ta rozmazaná skvrna přede mnou bude Suze.

„Tak, hele, vylez z tý postele jinak za sebe neručím!“

Stoprocentně to byla Suze. Snažila jsem se zaostřit před sebe, ale vzdala jsem to, když mi na obličeji přistál polštář. Naštvaně jsem zamručela a hodila ho zpátky. Očividně jsem se netrefila.

„Vedle, Em. Bez brýlí jsi slepá, jako patrona a radím ti pohnout. Tvůj táta sedí v autobuse už pár minut.“

Táta je tady?!...Rychle jsem sáhla na noční stolek a nahmatala svoje brýle. Přehodila jsem deku pryč a rychle hledala svoje pantofle. Za mými zády se ozvalo nespokojené kočičí prskání. Otočila jsem se a pozorovala Quintona, který se snažil dostat z pod peřiny, která na něm přistála mojí vinou. Nebyl moc spokojený. Vymotala jsem ho z té pasti a pročísla mu srst.

„No, dobré ráno fešáku, kdepak jsi byl?.....“

„No, promiň?....Mně dobré ráno nepopřeješ, ale jemu, jo?!“

Drbala jsem Quintona za ušima, jak to má nejraději z čehož okamžitě začala příst a posunula si brýle na nose, než jsem se s hraným omluvným výrazem podívala na Suze. Vypadalo to, že už je delší dobu na nohou. Všimla jsem si make-upu na jejím obličeji a jednoduchých kraťasech a košili, která jí sahala jen do poloviny břicha a tam byla zavázaná na uzel.

„Promiň, Suze. Dobré ráno...a teď. Proč mě budíš v.....“

Otočila jsem se znovu k mému nočnímu stolku a hledala mobil, který jsem ale neviděla nikde v dosahu. Kam jsem ho kruci včera dala?...

„..půl desátý?! To myslíš?..Spíš jako zabitá. Nebudila bych tě, ale tvůj táta přišel sem a přinesl sem bohužel tuhle chlupatou příšeru.“

Vnitřně jsem zasténala. Jen představa buzení byla odporná, navíc neměla jsem úplně nelepší pocit, když jsem byla vyhozena z mojí postele, ještě s vědomím, že nespěchám na žádné přednášky nebo ranní semináře....kde je moje zasloužené volno? Nechala jsem Quintona seskočit z mojí postele a sama se postavila. Tenhle pokoj byl moc malý pro nás obě se Suze, jak se hned ukázalo. Se Suze jsme se střetly pohledem a ona vycouvala pryč z pokoje. Prohledala jsem svůj kufr o němž jsem rozhodla, že jeho vybalování je zbytečné a vybrala černé kraťasy podobné Suzahniným s kombinací bílého tílka. Rychle jsčm na sebe věci bez sprchy hodila a přitom se vyhýbala Quintonovi, který se mi pořád pletl pod nohama.

„Hej, Quintone, uhni mi. Kam to vůbec chodíš, co?.....“

Odpovědi se mi samozřejmě nedostalo, jen pozorování kočičíma očima. Nechala jsme to být, když mi poprvé zakručelo v žaludku. Dostala jsem se ze dveří a Quinton vyběhl jako další hned za mými patami.

„Bré ráno, Beruško.“

Našla jsem tátu posazeného v křesle u stolku s obrovským úsměvem na tváři. Odhadovala jsem, jestli se včera něco stalo, něco co se snažil skrýt, ale nic jsem v tátově tváři nenašla. Přiběhla jsem do nabízeného náručí a vlepila tátovi pusu.

„Dobré, tati. Čemu vděčíme za tvojí návštěvu...ehmm bez snídaně?“

Byla jsem celkem zklamaná, když jsem našla konferenční stůl i linku prázdnou. Bez žádného jídla, které by ráno doplnilo mojí energii. Bez jídla se obejdu, ale bez mé dávky silné ranní kávy nebo alespoň dvojitého latté rozhodně ne. Urazila jsem se, když se táta začal smát.

„Nemůžu přeci nechat svoje dítě hladovět, co. Přišel jsem vás zkontrolovat a zjistit jaké plány máte na dnešní den.....“

Zahlédla jsem malý šibalský záblesk v tátových očích. Co máš za lubem, tati?..... Zkřížila jsme si opatrně ruce na hrudi a pozorně tátu sledovala. Pro jistotu jsem se otočila přes rameno na Suze, která seděla na kraji pohovky a věnovala se uždibování něčeho, co vypadalo, jako vydatně obložený toust se salátem. Mňam, toust.... Všimnula jsi, že jí pozoruju a s plnou pusou na mě zamumlala.

„A me neoukej, ty si oranizátoka...“

Zmateně jsem zvedla obočí, když jsem jí nerozuměla. Suze zakoulela očima a polknula sousto.

„Říkala jsem: Na mě nekoukej, ty jsi organizátorka.“

Měla pravdu, ale stejně jsem jí zpražila pohledem. S povzdechem jsem se otočila na tátu, který se spokojeně zubil a na klíně mu podřimoval Quinton. Je to línej kocour....

„Fajn, na dnešek ještě plány nemáme. Navrhuješ něco?....“

Bála jsem se toho, co z táty vypadne, když na mě možná podle něj povzbudivě mrknul, ale mně to moc povzbudivé nepřipadalo, spíš naopak. I s Quintonem na klíně, který se neuráčil otevřít ani jedno oko sáhnul do kapsy u svého saka a podal mi nějaký leták. Zvědavě jsem po něm sáhla a slyšela, jak se Suze zvedá a stojí mi za zády, aby taky viděla. Četla jsem řádek za řádkem a nevycházela z údivu, kde táty na takové věci chodí. Zmateně a s trochou zvědavosti jsem se podívala na tátu, ale vzápětí sebou trhla, když mi málem vyskočilo srdce z hrudi, jak mi za zády nadšeně zapištěla...jo, doslova zapištěla....Suze a přitom mi nejspíš zkrátila život o dalších několik let. Toť vše k její lásce k vodě.  

Dante

Měl jsem vyzkoušet nepít už dřív je sranda být, ten, kdo je střízlivej a nemá megakocovinu.  Ryan vypadal naprosto pod normu. Doufám, že jsem takhle nikdy nevypadal i já.... ale užíval jsem si to. Kéž by ho viděl Aaron... Podlitý oči krví a naprosto idiotská nálada se u Ryana jen, tak nevidí. Rozvaloval jsem se na gauči, když Ryan přišel a obsadil místo naproti mně. Jsem kretén a musel jsem dostát svojí pověsti. Úder lžíce o sklenici byl vážně úžasný.

„Kreténe! Kurva, přestaň!...“

Jo, dnešní den bude prdel.....Přestal jsem, ale neodpustil jsme si poslední cinknutí. Možná jsem měl jít na hudebníka.... Vrátil jsem sklenici na stůl a věnoval se televizi. Můj výstup se dost ujal, vsadím se, že z toho udělají možná reklamu. Ryan vypnul televizi a přerušil moje, a jenom moje dobrý ráno.

„Jak moc zlý to včera bylo?....“

Teď jsem to já, kdo má znát odpověď?...

„Vítej ve světě kocoviny a po-alkoholickým traumatu.“

Ryanův ksicht byl k nezaplacení. Jo, tohle dokáže zabíjet.

„Nejsem tak pod obraz! Auuu, doprdele! Kde máme aspirin?...“

Pozoroval jsem, jak jde Ryan pro aspirin, který sebral z koupelny. Díky vybavenému autobusu.... A pak se vrátil.

„Vyklopíš, už ze sebe něco?....“

Proč, já si to tu užívám....

Opřel jsem se do pohodlnější pozice. Jestli Aaron najde Ryana, tak ho zabije, nebo to možná udělá stejně...

„Jak moc si toho pamatuješ?...“

„Pamatuju si, jak jsem naposled objednával dalšího panáka u toho barmana.“

Jo, takže tohle mohlo bejt, taky i někdy když byl namol pod obraz, navíc ta kočka u něj toho měla v sobě dvakrát tolik.

„Víš, že jsi se ale vyspal s jednou, která se ti tam nabídla,´.“

Dostalo se mi zabijáckýho pohledu, ale fakt smrtícího. Osobně bych tu kočku, taky neodmítl pokud by za mnou přišla před týdnem, teď bylo vidět, že ona tam přišla pro jednu jedinou věc, a tu i dostala. Vstal jsem z pohovky. Měl jsme mnohem důležitější věci, co se museli vyřešit, než  tu sedět a dívat se na kocovinový úlet.

Suzannah

Obrovský aquapark!....Aquapark! Spousta vody, tobogánů, míčů, ale hlavně vody!...Miluju vodu!....Netušila jsem, že by tu někde mohl být aquapark?!... V tu chvíli mi bylo jedno, že jsem Emmu možná připravila o sluch. Musí souhlasit. Všimla jsem si, jak ten kocour zaprskal vystrašeně na koberci. Asi teď budu nadšeně ječet častěji....

„Ježíši, Suze!..Chceš abych se nedožila ani třicítky?, protože jsi mi právě zkrátila život nejmíň o deset let!...“

Nasadila jsem výraz, který snad byl nadšeně normální a uklidnila Emmu. Bylo mi jasný, že není naštvaná. Pan Emerson na mě mrknul a já musela sklopit pohled na zem. Perfektní Suze, můžeš ze sebe udělat ještě většího idiota?....

„Tak, vidím, že by jste měly jít obě dvě sbalit věci. Viktor se tu pro vás staví, asi za hodinu.“

Poplašeně jsem zamávala na Emmina otce a pak pomalu couvala k mému pokoji. Hned jsem věděla co si vezmu. Sbalím si plavky, ručník, opalovací krém, sluneční brýle...ou nesmím tu nechat sluchátka...a taky....

„Víš, tahle jsem si prázdniny dvakrát nepředstavovala, Suze.“           

Zastavila jsem se v chodbě a zírala zamračeně na Emmu. Což mi připomíná, že už by se možná měla kouknout do zrcadla.Rozcuchaný vlasy pro ní na škole bývala katastrofa...

„O čem to mluvíš?....“

Emma se sesunula na pohovku a jako vždycky ten protivný kocour se jí hned začal lísat u nohou.Jak typické...

„Myslím, tím tohle všechno. Prakticky jsme tu neměli být. Měly jsme vypadnout brzo ráno a vracet se pozděv noci. Ne, aby nám můj táta zajišťoval program. Připadám si neschopná. Já jsem měla být ta, kdo zajišťuje celý naše aktivity, a teď to jde všechno do háje.“

Emma byla vždycky až moc plánující osobnost. Měla plány na všechno. Nemohla jsme dostat lepší spolubydlící. Někoho jiného bych asi unudila k smrti, ale s Emmou jsem se určitým způsobem doplňovala. Přešla jsme k ní a dala si velký pozor, abych se náhodou nedostala do soukromýho prostoru Zplozence pekla...ještě to by mi scházelo.

„Hej, Em....přestaň takhle přemýšlet. Tohle je pro mě jinej svět. Kdybych nebyla tady, strávila bych celý léto v kampusu zahrabaná v pokoji pod tunama papírů. To, a nebo bych léto strávila směnami, jako servírka....to jsem Emmě, ale v žádným případě neplánovala říct. Tady si to užívám, ať už máš plány nebo ne. A navíc, víš, jak miluju vodu, musíme jít...no, tak prosím, Em.“

Vyzkoušela jsem vykouzlit něco, čemu se říká štěněčí oči. Nevím jestli to mělo správný účinek, ale stačilo mi to, když mě Emma odstrčila a postavila se na vlastní nohy.

„Fajn ty, cvoku. Jak můžu říct tobě, ne, když mě do toho táta uvrtal. Jdeme balit, a to nejen věci...zabírám si prvního hezkýho plavčíka, co nás mine!...“

Konečně je Emma vzhůru.... Zavrtěla jsme hlavou, když se kolem mě prořítila Emma a zmizela ve svém pokoji, odkud jsem pak slyšela, jak si mluví sama pro sebe o tom, co všechno si sbalí. u mých nohou se ozvalo zamňoukání. Podívala jsme se a když jsem viděla pár zelených duhovek a dvě úzké černé zorničky našpulila jsem ústa.

„Šopak, košiška nerada vodišku?....“

Spokojeně jsem se sama pro sebe usmála, když Quinton zaprskal a odběhnul pryč. Jeden bod pro mě.... Zavřela jsme se ve svém pokoji a začala skládat potřebné věci do plážové tašky poté, co jsem si pustila svůj oblíbený playlist na mobilu.

Emma

Takže ručník, plavky, krém na opalování, kniha, mobil, kreditka....co všechno můžu ještě potřebovat do aquaparku?.... Naházela jsem všechno do tašky a pustila se do výběru oblečení. Rozhodně nepojedu v tomhle. Vybrala jsem tílko a pohodlné kraťasy ke kterým vezmu žabky. Tak a hotovo.... Vyšla jsem i s věcmi na chodbu a zavřela dveře do mojí ložnice. U Suze bylo stále zavřeno a ještě stále nevypnula hudbu.

„Quintone?!.....“

Zavolala jsem a nechala svojí nacpanou tašku na křesle. Nikde jsem Quntona neviděla.

„Či čí.....hej, fešáku, no tak. Panička je tady.“

Nic. Kam to mohl zase zmizet?....

„Zase je pryč?....Můžu jásat před tebou nebo mám ze slušnosti jít oslavovat do pokoje?...“

Švihla jsme po Suze jeden ze svých to-není-vtipný pohled a přestala zkoumat skrýš pod sedačkou. Quinton se prostě zase vypařil. Ani jsme si nevšimla, že hudba ze Suzahnina pokoje už nehraje, a Suze stojí tady. Měla na sobě to samé, co předtím, a přes rameno táhla svojí plážovou tašku ze které jí čouhal kus jejího ručníku. Vlasy měla spletené do francouzského copu a na hlavě měla sluneční brýle. Asi se moc nevzpamatuju z její zrzka-bruneta změny.

„Můžeme teda vyrazit?.....“

Pokrčila jsem rameny a svojí tašku si hodila přes rameno.Připravila jsem Quintonovi pro jistotu misku s jídlem a vodou, i když vím, jak mi za zády Suze kroutila očima, teprve pak jsme vypadly z autobusu a jenom v žabkách jsme po štěrku a písku mířily na místo, kde jsem věděla, že Viktor bude čekat. Rozhlížela jsem se kolem. Přípravy všechno uklidit, srovnat a připravit k odjezdu byly vždy stejně, tak důležité jako samotné vybalení. Bylo to tu rušné a určitě to není jednoduchý, Ani na chvilku jsem nelitovala, že odjíždíme za lepší zabávou. Viděla jsem, jak necelých třicet metrů od nás zastavuje Viktorova limuzína a přidala do kroku. Suze se mnou držela stejné tempo. Nemohla jsme si odpustit svůj posudek, který mi ještě víc vylepšil náladu.

„Tohle bude skvělý den Suze..žádný prach z dráhy, pálící horký vzduch, vůně benzinu, zpocených motorkářů, žádný hluk a idiotský přístup Ryana Reeda. Zapíšu si tenhle den do svého deníku.“ Hlavně, žádný Ryan Reed...

Moje nálada v tom momentu silně vzrostla k bodu spokojenosti.

„Odjíždíte?....“

Zastavila jsem při hlasu za námi a Suze udělala to samé. Chtěla jsem si nafackovat, že jsem nešla dál, protože jsem až moc dobře poznala ten hlas.A nálada klesá... Doufala jsem, že jsme se spletla, když jsme se modlila a koutkem oka se otočila. Polohlasně jsme zaklela. Postava Nica Collinse se rychle  anebezpečně přibližovala se stupidním úsměvem na tváři. Zasyčela jsem podrážděně na Suze, která si toho taky všimla.

„Jdi k autu, Suze.“

Suze vytřeštila za svými slunečními brýlemi oči, ale chytila jsme její ruku a zopakovala to.

„Prostě jdi nastoupit do auta...hned.“

Tvrdě jsem se na ní podívala. Suze věděla, kdy to myslím vážně, a kdy ne. Udělala, co jsem po ní chtěla. Rozhodně jsme si stála za tím udržet Nica Collinse daleko od Suze. Záda Suze se rychle vzdalovala, zatímco cizí kroky se zase neustále přibližovali.

„Copak?..odehnala si kamarádku, aby jsi mne dostala celého pro sebe?...Nemusela jsi. Mám dost pro obě, pokud ti o něco jde.“

Myslím, že při mně stála magická síla, když jsem nevyvrhla obsah svého žaludku na špičky Nicových bot při jeho naprosto nepřitažlivém úšklebku. Držela jsme radikální vzdálenost mého osobního prostoru. Nedovolím aby se Nico Collins dostal někam blíž.

„Co chceš, Nico?...“

Až pozdě mi možná došlo, že jsem měla lépe  zformulovat otázku, místo toho, abych zaujala svůj obvyklý postoj, který asi Collinsovi nic neříkal.

„Nevím, jsi v nabídce?....“

Ušklíbla jsem se a otočila se. Suze v té chvíli zrovna nasedla do limuzíny.

„Dělám si srandu, i když proč ne. Mám jiný zájem. Kdo vůbec jsi?....“

Zakoulela jsme očima a přísahal, že jestli se nicův úšklebek ještě víc rozšíří pozvracím se určitě.

„Neřekla jsme ti to?...proč nezkusíš internet?“

S tím jsem se na patě otočila a rázovala si to pryč. Co ty holky vidí na takovým idiotovi?...

„Jsi zábavná, kdykoliv se stav, Kotě! Dřív nebo pozdějc tvoje jméno řekneš sama.“

To se radši zadusím, než to....

Litovala jsem, že moje žabky na nohou strašidelně a s respektem neklapou po zemi, když jsem mířila k autu a snažila se ze své paměti dostat vzpomínku na Collinsův strašně zábavný smích, když jsem viděla, jak se dveře od limuzíny otevírají a rychle z nich vyskakuje Suze běžící ke mně.

„Jak moc naštvaná jsi?“

Zmateně jsem zamrkala na Suze, která skočila přede mě a bránila mi v cestě s rozpaženýma rukama a zadýchaná v obličeji. Tohle bylo divný. Navíc její zděšený  a strach v očích byli dost zřetelný. Odstrčila jsme Suze, co nejjemněji jsme v tu chvíli dokázala stranou.

„Suze, co se děje?...“

Pomalými kroky jsme šla k limuzíně a Suze se neustále snažila mi zabránit v cestě a dostat mě pryč.

„Emmo, tohle je vážný. Jsi naštvaná, vidím to. Nebude se ti to líbit...“

Nebude se mi líbit, co?... Zvednula jsme na Suze obočí a založila si ruku v bok, když už jsme stály přímo před autem. Stačilo jen vlézt dovnitř, tak co je za problém?

„Víš, jak jsi ještě před chvilkou říkala, no něco v tom smyslu, žádný horký dusný vzduch a hluk a to všechno?...

„Suze, tak se konečně k věci!“

Docházela mi trpělivost, která nikdy nebyla mojí silnou stránkou a nic nechtěla víc, než se už co nejdřív natáhnout u bazénu. To toho chci tolik?...

„Řekla jsi, že žádný Ryan Reed....a řekněme, že být tebou, tak neotvírám ty dveře.“

Zůstala jsem stát s otevřenou pusou, kdy by mě klidně někdo mohl vidět s bradou až na zem a zuřivě propalovala pohledem okno u limuzíny. Zatnula jsem zuby a držela se, abych Suze hrubě neodstrčila z cesty. Uhnula mi pro její bezpečí sama. Několikrát jsme se hluboce nadechla a pak otevřela dveře. První čeho jsem si všimla bylo, že v limuzíně bylo celkem těsno. Můj pohled přistál na prvním člověku, kterého jsme si všimla a to byla malá černovláska s napůl modrými konci ve vlasech a klukovi který seděl vedle ní s rukou omotanou kolem jejích ramenou. Oba si mě prohlíželi a usmívali se. Pokračovala jsme rychlou prohlídkou dál a našla rozesmátého Owense a vedle něj úšklebek toho, koho jsem v tu chvíli neměla náladu vidět. Reed měl černé zrcadlové brýle, ve spokojeném úsměvu se mu blýskl bílý úsměv a ve rtu jsme si všimla malého kroužku. Hned jsem trhla pohledem výš a neskrývala naštvané zamručení. Naštvalo mě, když se arogantně usmál a naznačil mi rty jednoznačná slova.

„Ahoj, Emmo.“

Zúžila jsem oči a drtila dveře ve svém sevření.

„Sbohem, Ryane.“

Zavřela jsem dveře a na efekt s nimi pořádně práskla. Svírala jsme ruce v pěst a střetla se s pohledem Suze.

„Já ti říkala, že se ti to nebude líbit.“

To, se mi teda rozhodně nelíbilo. Unaveně jsme sklopila hlavu. Když budu takhle pořád napínat nervy, tak budu brzo zralá do blázince. Potřebuju se nutně uklidnit a relaxovat...nutně!....Slyšela jsme zvuk stahujícího se okýnka, ale neobtěžovala jsme se pohnout.

„Máš ze mě takový strach, že utečeš při jediném pohledu na mě? Jsem polichocen, že na mám na tebe takový vliv.“

Prudce jsem se podívala k okýnku, kde teď neseděl nikdo jiný než Reed. Povýšeně se culil a vyzýval mě.

„Pch, já se tě nebojím, Reede.“

Suze si vedle mě odkašlala a já doufala, že Ryanovi dojde Suzahnino varování, aby si nezahrával s ohněm. očividně je asi ještě natvrdlejší než normálně vypadá, když blýskl pohledem po mně.

„Ne?..v tom případě nastup, Emmersonová.“

Viděla jsem, jak jeho obočí i spolu s okýnkem vyjelo nahoru a já v tu chvíli bez přemýšlení udělala nelogickou věc. Nastoupila jsem a sebou stáhla do auta i Suze. Dveře za námi se zavřely a já děkovala, že jsem seděla vedle té neznámé holky, když se auto rozjelo. Vyhnula jsme se pohledu na Reeda a pozornost věnovala cizím pasažérům.

„A vy jste jako, kdo?....“

Čau, lidi. promiňte, další kapitola měla být už včera, ale nebylo mi moc dobře :/ Snad se vám tadnešní líbila. Budu ráda za názory ke kapitole. A jen mě zajímá, jestli vám kapitoly nepřijdou dlouhé, nebo tak něco...zkrátila bych je :) Jinak to jsmeasi budu psát stále, ale kapitoly, klidně věnuji :P Tak si třeba napište. Budu ráda, kdyžmi za přečtení dáte votes, nebo zanecháte pěkný komentář :D