Emma

„Mám jet domů, Emmo? Nebo mám radši kroužit kolem letiště?"

Snažila jsem se ignorovat Suzein úlek, když se Viktorův hlas ozval z interkomu. Okamžitě jsem stiskla příslušné tlačítko na desce u sedadla.

„Myslím, že nejlepší bude kdybys chvíli kroužil kolem letiště Viktore, díky."

Pustila jsem tlačítko a několikrát se nadechla a vydechla. Ruce sem si založila v klíně, ale stejně jsem si s  nimi neustále hrála.

„Ehmm, víš, jak jsem nikdy nemluvila  o svojí rodině, Suze?"

Pohrávala jsem si s prsty v klíně snažila se udržet hlas stabilní.

„Vím, ani jedna z nás nikdy nemluvila o svojí rodině. Em."

Přikývla jsem.

„Víš, jak jsem se dostala na internát a poté na kolej a to, jak se u nás vždycky objevilo číslo Popular nebo jsi přiletěla VIP sekcí., mimochodem to byl tátův nápad, víš?"

Zvedla jsem pohled na Suze, která zkoušela povrch kůže na sedačkách.

„Jo, no a?"

Tohle je mnohem horší.....Zaklonila jsem hlavu dozadu na sedadlo a dívala se do střešního okna. Nadechla jsem se zavřela oči a řekla to nejjednodušší, co mě napadlo.

„Jsem dcera Aarona Emmersona, jednoho z nejbohatších výrobců co se týče motorek a motocross závodů."

Tak a bylo to venku... Počítala jsem do deseti než jsem otevřela oči a podívala se na Suze. Čekala jsem, zděšení, úlek, překvapení a nebo taky přinejmenším výhružky, proč jsem jí to neřekla, ale v žádném případě jsem nečekala zcela vyrovnanou Suze, která si prohlížela SMSky na svém mobilu.

„Hej, poslouchala jsi mě teď vůbec, co jsem ti říkala? Čekala jsem, že budeš naštvaná, nebo cokoliv, ale tohle je moc i na mě."

Sledovala jsem, jak Suze hodila telefon zpátky do kabelky a pozorovala výhled z okna.

„Myslela jsem si, že mi chceš říct tohle. Emmo myslíš, že jsem padlá na hlavu? Několik let jsem s tebou sdílela pokoj, vlastníš vždycky ten nejnovější model motorky, jaký jsem kdy viděla a i když s ní parkuješ daleko od školy, tak nejsi tolik nenápadná, a nemluvě o tom, že jsem při tvých hovorech tvého tátu párkrát zahlédla......jak, jsem řekla Emmo už dávno jsem si dala dvě a dvě dohromady. Mimochodem, mám pravdu, že ty lidi na druhý straně  mě nevidí?"

Teď jsem to musela být, já kdo zíral s otevřenou pusou a nemohla uvěřit.

„To, jako vážně? Celou tu dobu jsi věděla, kdo jsem a nic jsi neřekla?!"

Suze se odtrhla od mávání na lidi, co zvědavě okukovali limuzínu a přesunula se opatrně ke mě na stranu.

„Jsi moje nej kámoška, Em. Kdyby jsi mi to chtěla říct, řekla bys mi to. Já jsem taky nemluvila o svojí rodině, takže to bylo v pohodě. Uznávám, že jsem jednou nebo dvakrát trošku pátrala na internetu po tvém tátovi, ale nic jsem nenašla. Ani jednu zmínku o tobě, tak jsem toho nechala. Došlo mi, že když mě vezmeš k sobě, tak mi to asi chceš říct, ale ten tvůj výraz stál za to."

Všechen strach ze mě spadnul. A obě jsme se Suze propukly v smích.

„Vsadím se, že jsi měla příšerný nervy, jak tě znám. 

Ani nevíš jaký....

„Kdybys jenom tušila."

Suze se skláněla na sedačce, ale prohlížela si všechen interiér limuzíny. Z okna jsem viděla, že Viktor opravdu objíždí okruh kolem letiště.

„Takže ti nemusím kupovat expresní letenku zpátky do Sydney?"

„Tak to ani za nic. Dostala jsi mě sem a já hodlám si to užívat naplno. máš mě na krku Emmo Emerson."

Natáhla jsem se a stiskla tlačítko interkomu.

„Viktore?"

„Ano, Emmo?"

„Můžete jet domů. Prosím."

„Samozřejmě. Předpokládám, že všechno šlo podle plánu, ano?"

Mrkla jsem na Suze, která asi moc nevycházela z údivu.

„Dá se to tak říct."

„V tom případě......"

Přepážka naproti nám sjela dolů a Viktor se usmíval do zpětného zrcátka.

„Vítejte u nás slečno Suzannah, jsem Viktor, osobní řidič rodiny Emmerson a teď i váš, když dovolíte."

Suze se vedle mě ošívala na sedadle, ale nakonec nesměle Viktorovi odvětila do zrcátka.

„Těší  mě, vypadá to, že Emma mě bude muset ještě chvilku zaučit."

Viktor se zepředu zasmál, ale svědomitě se věnoval silnici přede mnou.

„Myslím, že se nemáte čeho bát. Uvidíte, že život bohatých lidí nemusí být takový, jak si myslíte. Najdete toho spoustu co můžete ve volné chvíli dělat. Nemám pravdu Emmo?"

Protočila jsem oči.

„Určitě máš. Suze, Viktor je vlastně něco, jako můj strýček. Pracuje u nás od té doby, co si pamatuju."

Suze na mě zvedla obočí.

„Aha, kolik příbuzných a přátel ještě potkám?"

Věděla jsem, že představa seznamování s dalšími lidmi se Suze moc nelíbí.

„Už moc ne. Viktora už znáš, schází ještě táta, Greta a možná Marcus. Jo, a táta mě chce představit svým „namyšleným hvězdám„ a jestli to budu muset udělat, tak půjdeš se mnou."

Představa podání ruky s nimi se mi zvedal žaludek, zvlášť s jedním.....I Suze poněkud pobledla v obličeji, ale pak na mi dala jeden z jejích naštvaných pohledů.

„Ty chceš abych ti dělala stěnu? V žádným případě. Mám sebou dost velkou zásobu tužek a skicáků. Zavřu se někde a už mě neuvidíš, OK?"

Šťouchla jsem jí mírně do lokte.

„Ale, no tak.....ty nemáš zájem podívat se na potetovaný závodníky? Vždyť fotky většiny z nich jsi měla i na stěně v pokoji, a nesnaž se to popřít."

Suze v tu chvíli zrudla jako rajče, a začala těkat pohledem pryč. Dělala to často, když jí někdo vyvedl z míry.

„No, jo fajn...už mlčím."

„Jsme na místě slečny."

Suze mi už více nevěnovala pozornost, jak si z okna překvapeně prohlížela, jak projel Viktor limuzínou bránou a parkoval před naší vilou.

„Takže tady jako bydlíš, jo?...."

Suze se na mě podívala s výčitkami v očích. Vzpomněla jsem si, jak jsme dělaly na jednom projektu o architektuře, kdy jsme měli vytvořit plán našeho domu. Tehdy jsem si vysnila jednoduchý rodinný dům, který byl tak akorát malý pro čtyřčlennou rodinu, nic ve srovnání s tímhle.

„Jo, tak trochu....jsi naštvaná?"

U Suze člověk nikdy neví....

„Já a naštvaná?Jasně, že ne, ale připrav se na prohlídku a to dost detailní a doufám, že se nemusím dělit o pokoj s tebou, když máte tak obrovský dům."

„Ne, Greta ti připravila pokoj pro hosty je celý tvůj...teda aspoň na krátko."

Otevřela jsem dveře na straně a vylezla z limuzíny za Suze, která obdivovala květiny na okenních římsách. I já je milovala.

„ To mi můžeš říct, později myslím, že teď už mě nic nepřekvapí. Ty jsi měla na starosti plánování, co budeme dělat, pamatuješ? Řekni máte bazén?"

Jo, ale to ještě netušíš, že moje plány je tak trochu turné s mým otcem po světě....

„Bazén je na střeše.Pojď ať máš to seznamování za sebou."

Nasměrovala jsem Suze ke dveřím a otevřela. Už za dveřmi jsem hodila svoje věci na věšák a ucítila vůni skvělého oběda.

„Už jsem tady!"

Dveře se za Suze zavřeli a já jsem zabočila chodbou do kuchyně. Suze mi byla v patách. V kuchyni už bylo prostřeno pro pět a Greta se ladně pohybovala po kuchyni sem a tam.

„Greto?...Tohle je Suze."

Greta se zastavila a otočila se k nám. Suze stále někde za mnou ve dveřích a určitě měla ten svůj slabý úsměv, když byla nervózní.

„Ach, Zlatíčko já věděla, že  se to povede. Ukaž...."

Uhnula jsem stranou a věděla jsem, že Suze není nadšená, když jsem jí teď odkryla.

„Dobrý den, jsem Susannah teda vlastně Suze....teda ehmm, já říkejte mi jak chcete."

Greta si Suze prohlédla od hlavy až k patě a pak jí podala ruku a sevřela jí v objetí. Přes Gretino rameno mi Suze naznačovala, že za tohle zaplatím později.

„Vítej tady Suze, můžeš mi říkat Greto jsem něco jako hospodyně celého tohohle domu. Můžeš za mnou kdykoliv přijít. Máte hlad?"

„Ne, Greto...díky, ale ukážu Suze pokoj a taky jí představím tátovi. Nevíš, kde je?"

Greta se otočila zpátky ke sporáku a zamíchala něco v pánvi.

„Je jenom jedno místo, kde je tvůj otec nejraději, Emmo...."

Garáž....Otočila jsem se a nasměrovala Suze do chodby a ke schodům dolů do garáže.

„Díky, Greto!"

Zavolala jsem do kuchyně a vedla Suze po schodech do garáže. Obě jsme nadskočily na schodech, když se ozval z garáže hluk. Tipovala jsem to na tátovu brusku na kov. Suze se za mnou zdráhala, až mě zastavila a pevně se držela za moje rameno a křičela, abych jí slyšela.

„Em, víš určitě, že je dobrý nápad jít za tvým tátou, když tady.....kdo ví, co dělá? ....Nechci být nějak nevychovaná, ale jak se mluví s miliardářem, Emmo? Tohle je to poslední na co jsem myslela..."

Naklonila jsem se k Suze ve chvíli, kdy táta přestal s tím hlukem. Od rána se asi vůbec nepřevlékl. Měl stejnou vestu a staré jeany, jako předtím.

„Mluv s ním normálně, jako by to žádný miliardář nebyl, jako se mnou.....jestli ti to nedošlo, tak já jsem taky dost bohatá. Hlavně se uklidni můj táta není žádný bohatý suchar, OK?"

„Tak jsi zpátky! Věděl jsem, že to bude v pořádku. Jen chvilku vydržte, mám ruce od oleje a myslím, že by bylo správné formální představení."

Suze za mými zády byla nervózní, jak peklo to můžu potvrdit. Ale určitě porovnávala tátu s fotkami z magazínu, kde je v nažehleném obleku a upravenými vlasy s mužem, kterého viděla teď v opraných jeanách, a několik let staré vestě s názvem nějaké rockové skupiny. Spolu i s několika tetováními, které táta schovával pod oblekem. Bylo to k smíchu, a neunikl mi malý smích, který Suze probral a hodila mi naštvaný pohled, když zrudla. Táta si utřel ruce do čistého ručníku a nakonec už se svým obvyklým  ležérním chováním došel k nám.

„Ty musíš být Suzannah, rád tě poznávám. Beruška mi toho o tobě dost řekla. Snad ti to nevadí. Myslím, že mě už znáš Aaron Emmerson , doufám, že tě moje Emma nijak nevyděsila všemi těmi novinkami."

Myslím, že Suze byla vyděšená už jen z toho, jak si s tátou podala ruku, ale to byl nebyl můj otec, aby nebyl dokonalý gentleman.   Viděla jsem Suzennin vyděšený výraz, když se táta sehnul a podle vycho vání jí políbil letmo na hřbet ruky.

„Tati, přestaň Suze děsit, prosím."

Táta se otočil ke mně a měl šibalský výraz v očích. Suze ta mezitím, jaksi stále civěla na svou ruku a na tátu. Musím jí naučit aby se hned nesesypala z takového chování, jestli se chce setkat i dalšími lidmi....

„Nic takového nedělám, Zlato jsem jenom gentleman."

Protočila jsem oči, ale stejně jsem tátu objala. Někam jsem si to užívala pokaždé, když jsem měla příležitost.

„Já vím tati, ale VIP sekce?"

Táta se ani nezkoušel trošku stydět. Jen mi dal vědoucí úsměv.

„Nemohl jsem dovolit aby nejlepší kamarádka mojí dcery cestovala v nepohodlí, když nemusí, že? Byla cesta pohodlná Suzannah?"

Suze se zrovna rozhlížela po garáži a vším, co se válelo po zemi, když jí táta zastihl nepřipravenou.

„Ech, ehmmm.....cože? Jo, jasně. Cesta byla skvělá. Děkuju, ale nemusel jste to dělat."

Táta se zasmál a už se zase vracel ke svojí práci.

„O tom se nehodlám bavit. Věř mi, Suzanah, že pro svojí dceru udělám cokoliv je možné. Ty studuješ také design, jako moje dcera?"

Hodila jsem po Suze pohled, jestli mám tátu zastavit, ale nakonec už vypadala v pohodě.

„Máme několik hodin společných, ale já bych ráda studovala návrhářství, ne design. Někdy bych se chtěla uchytit se svými návrhy."

Suze mluvila potichu, když mluvila o sobě a táta to na ní asi taky poznal, protože mi dal zkoumavý pohled.  Podle mě byly Suzeniny návrhy úžasné. Kolikrát nám oběma vybírala kombinace v čem půjdeme ven. Navíc si ze starých věcí vytvářela nové. Byla v tom její osobnost, jen kdyby nebyla někdy tak tichá a ukázala své návrhy......

„V tom případě hodně štěstí, pokud by jsi měla zájem dokázal bych sehnat několik kontaktů, nebo tě doporučit u mých návrhářů....."

„T-to nemusíte, je to velkorysá nabídka, ale počkám až dodělám školu, ale vážně vám děkuji...."

„Není třeba být nervózní, já opravdu nekoušu. Nemusíte se nijak stydět, budu raději, když mě budete brát jako obyčejného otce, než jako celebritu po které jdou novináři."

V duchu jsem tátovi děkovala, že vyjasnil situaci. A Suze jsem dala povzbudivý pohled.

„Dobře, budu si to pamatovat."

Suze se postavila ke mně a zvědavě se rozhlížela, až skončila u tátovi práce, jako já. Na podstavci měl úplně jiný model. Už ne motorku Ryna Reeda.

„Četla jsem, že vy osobně už nic neopravujete, nebo ano?"

Táta si přikleknul k podstavci a začal zase pracovat na motoru. Což vysvětlovalo jeho ruce od oleje.

„Už ne, mám to jen jako koníček pro sebe. Tady sestrojuji už jen pro radost a mým přátelům sem tam něco opravím."

Suze obdivovala tátovu práci a já prohlížela pohledem garáž ve snaze najít zaparkovanou motorku z rána. Nenašla jsem jí....

„Tati? Kde je ta motorka z rána?"

Přerušila jsem Suze a tátu v konverzaci, ale to mi v tu chvíli moc nevadilo.

„Myslíš Ryanovu?...Přijel pro ní asi půl hodinu potom, co jsi odjela na letiště a odjel asi před deseti minutami než jste přišly. Byl z toho draka nadšený Emmo. Vážně. Chtěl se dokonce setkat s tím, kdo to udělal....."

Táta se přitom, když to říkal smál, ale mně se chtělo zvracet. Ryan Reed tady byl a chtěl se setkat s tím, kdo vytvořil draka na jeho motorce...se mnou.....

„Co jsi mu řekl?"

Táta jakoby nic odkládal součástky na stolek vedle a Suze mi dala nechápavý pohled, když jí to pomalu začalo docházet, co slyší.

„Nic moc....nikdo z kluků neví, že mám dceru...."

Táta se uchechtnul.

„...stejně jako zbytek světa, takže jsem mu řekl, že část je moje práce, ale detaily jsou práce mého nového asistenta, kterého jsem najal na zkoušku a že je mimo město."

„Počkat! Ryan Reed?....Vy, myslíte toho Ryana Reeda? Vy jste opravoval jeho motorku? A Emma, cože udělala?....."

Suze byla v tuto chvíli naprosto zmatená a já věděla, že potom mě v soukromí vyzpovídá do sebemenších detailů, když už mě teď propichovala pohledem.

„To nemyslíš vážně?... Vyváděl?"

Zkusila jsem opatrně a už si představovala běsnícího Ryana Reeda, který prohlíží a hledá jakékoliv nedostatky na jeho milovaném stroji. Při té představě jsem se ušklíbla.

„Proč by měl vyvádět?.....Začal mi děkovat za úžasnou práci, že jsem se překonal, tak jsem mu to vysvětlil. Neboj, vlastně jsem mu ani neřekl, že to je práce dívky."

„Proč? Vadí mu něco na tom, když tohle dělá dívka?"

Fajn to mě trošku namíchlo...trošku víc. K tomu, že je namyšlenej idiot, můžu přidat ještě stereotypní blbec.

„Poslyš Emmo. Mám čím dál tím větší pocit, že máš něco proti Ryanovi. Myslel jsem, že ho neznáš přitom tě vytáčí taková maličkost. "

„Já nejsem vytočená tati!"

„Dovolím si nesouhlasit, jsi vytočená...šílíš pokaždé když ho vidíš ve zprávách nebo v časopisech, Em. Ou...omlouvám se, to jsem asi říkat neměla...."

Propichovala jsem Suze pohledem, která byla zrudlá v obličeji a zároveň se snažila ignorovat tátův zvědavý a poté pobavený úsměv.

„No, musím ti poděkovat Suzannah.  Tohle je pro mě zcela nová informace. "

Nasupeně jsem chytla Suze kolem zápěstí a táhla jí pryč od táty.

„Jo, tati  ale nic si nemysli."

Tátův smích mě provázel, až ke dveřím.

„Omlouvám se jasný. Zapomněla jsem držet pusu, OK? Nechápu, proč tě to tak vytáčí. Vážně, Em....a to jako vážně? Ty jsi vytvářela design na motorce Ryana Reeda? Přísahala bych, že toho nejsi schopná..upřímně jsem tipovala, že kdyby ses  s ním potkala, tak bys mu to nechala všechno sežrat pěkně od plic. Jo, a  už bys mě fakt mohla přestat drtit mojí ruku. Potřebuju jí na kreslení, víš?"

Pustila jsem její zápěstí a byla naštvaná na sebe, že jsem tak ztratila nervy. Já nikdy neztrácím nervy, byla jsem ta, co byla nenápadná.

„Promiň. Zapomeň na to."

Suzeniny kufry, byly před pokojem pro hosty, kam jsem jí zavedla. byl to jeden z pokojů přímo naproti tomu mému. Nechala jsem jít Suze dovnitř jako první a sama šla zavřít okno v mém pokoji, když jsem ho nechala ráno otevřené.  zavřela jsem zápatku a chystala se vrátit, k Suze a pomoct jí vybalit.

„Koukej vypadnout! Už zase...já ti ukážu. Zapomeň na mojí postel, ta je moje, jasný? Nepřibližuj se k tomuhle pokoji, jinak se postarám aby jsi týden nedostal nic k jídlu...."

A sakra....Vyběhla jsemco nejrychleji ze svého pokoje ve chvíli, kdy prskající a syčící Quinton pelášil ze dveří nového Suzeniniho pokoje a za ním mu v patách Suze, která v ruce držela jeden z polštářů a sršela vztekem. Quinton už byl někde pryč .

„Ta opelíchaná, drzá koule chlupů byla v mojí posteli, Em! Jestli se tady ještě ukáže bude to rychlý proces to ti přísahám. Řekni mu ať se od tohohle pokoje drží dál...."

Moje chyba....Naznačila jsem Suze aby se uklidnila a vzala jí do pokoje. Společně jsme její věci naskládaly do skříní a pustily si nahlas hudbu. Tak jsme strávily celé odpoledne. Probírali jsme různé drby, a ostatní. Myslím, že Suze byla se svým pokojem spokojená.