Rychlostí blesku se objevili na známém místě. Kalst je přenesl před Graysonův dům. Evelin svraštila nechápavě obočí.
Co tu sakra děláme? Pomyslela si, jakmile se zvedala ze studené země. Myslela si, že s nimi Kalst skoncuje. Proč by se vracel ke Graysonovi, když existuje byť i malá šance, že by jej Grayson přemohl? Nic jí nedávalo smysl. Ať přemýšlela usilovněji. Akorát ji rozbolela hlava.
Pořád byla tma, ale věděla, že mají už sakra málo času. Bylo jen otázkou času, kdy se objeví východ slunce. A to bude jejich konec.

Starostlivě se otočila na svou sestru. Ztratila barvu v obličeji, jen seděla a v očích jí nezářilo nic. Jako by byla necitlivá ke všemu. Čekala na smrt. Poznala to v jejím obličeji. Teď ale neměla čas na to, aby jí zvedla náladu. Musela se soustředit na něco jiného. Cennějšího. Sestra musela počkat.

„Ťuk, ťuk!" zařval Kalst, až se před ním Evelin přikrčila. Byl vážně děsivý. Hlavně jeho okovy, které řinčely, jen když se pohnul. Mrazilo ji z nich.
Dlouho se nic nedělo a Evelin na moment pomyslela, že možná Julien praštil Graysona tak moc, že jej zabil. Sevřelo se jí hrdlo. Snad ne!

Pak se rozrazily dveře a v nich se objevil Grayson. Vypadal sice zničeně a značně dezorientovaně, ale stál vzpřímeně, jako kdyby spolkl pravítko. Jakmile si všiml Kalsta, zamračil se. Vzápětí se v jeho očích zablýsklo, když postřehl děvčata. Ulevilo se mu. Byly ještě naživu. Teď nastala jeho šance.
Kde je sakra Julien, blesklo mu ještě hlavou, když jej nikde neviděl. Posmutněle se nadechl, když pochopil. Láska mu zatemnila uvažování. Kdyby jen vyslechl, co se mu snažil předtím říct, tak by vše mohlo být jinak. Povzdechl si. Nemohl jej zachránit, to jej žralo za živa. Jako to nedokázal i u matky.

„Co chceš?!" obořil se na démona.
„Vylez ven a možná je ušetřím."
„Ne! Graysone, nedělej to!" křikla zoufale Evelin a dočkala se tvrdého pohlavku. Kousla se do rtu, aby nevyjekla. Nechtěla ukázat slabost.
„Zavři hubu," prskl na ni, „nerozmýšlej se dlouho, Primin sladký hoch mi taky odporoval a podívej, kam ho to dostalo,"zasmál se, když ukázal k zemi. Do pekla. Prim se rozvzlykala. Cítila se provinile, kvůli ní umírali lidé. Lidé, na kterých jí záleželo. Byla prokletá, měla se uchýlit někam do hor, daleko od civilizace, ale byla sobecká, nedokázala se upustit od svého extrovertního já.

„On nás potřebuje! Nic nám neudělá!"
Kalstovi praskly nervy. Vyřítil se na Evelin a chytil ji hrubě za vlasy. „Připomínáš mi tu hnusnou děvku Rachel," skřehotal jí u ucha, „už jen čekám, až Graysona bodneš do zad." Než stačila zareagovat, praštil ji hrubě do obličeje. Spustila se jí krev z nosu a před očima uviděla mžitky.
Kdo je Rachel, problesklo jí hlavou.

„Dobře, dobře! Udělám, co říkáš, ale nech ji!"
Grayson rychlými kroky přešel od domu k solné čáře. Jediná ochrana před duchy a démony. A on ji překročil. Kalst se zašklebil.
„Konečně."

Evelin se zadívala na Graysona, jenž jí starostlivý pohled vrátil. Pak na ni mrkl. Zamračila se. Teď nebyl čas na hry.

„Tady naše cesta končí!" pronesl rozhodně Kalst. „Nyní mám vše pro svou nemesis."

Pro svou mstu.

„Vše?" vydechla nechápavě Evelin.
Kalst jí věnoval svou pozornost tím, že se na ni obrátil. V duchu se ušklíbl nad tím, jak uboze vypadala. Hrozně mu připomínala Rachel. Nyní si však užije všechnu legraci on. Žádný Teddy není.

„Ty sis snad myslela, že bych se převtělil do tvého nebo sestřina těla?! Ani náhodou! Já celou dobu potřeboval jen Graysona. Vy jste byly jen prostředkem, jak toho dosáhnout. Mohl jsem vás klidně nahradit. Ale Graysona ne..."

Grayson hleděl na Kalsta s otevřenými ústy. Teď mu došlo, kam se dostal. A jak naletěl. Evelin se na celou scénu dívala obdobně. Dokonce i Prim se pohnula.

„Mě?!" vydechl nechápavě Grayson.
„Ano. Jsi úžasný příklad toho, jak by opravdový muž měl vypadat. Velký, silný, pohledný a hlavně bílý!"

„Kdo kurva jsi?!" obořil se na něj Grayson. Měl podivný pocit vzadu v mysli, tušil, s kým má tu čest, ale nebyl si jistý. Musel mít jasný důkaz.
„Matčin kamarád," zašklebil se.

Grayson vypěnil: „Co se tu kruci děje?!"
Kalstovi se Graysonova nevědomost zamlouvala. Užíval si ten pocit. Nejraději by v Graysonově bezmocnosti proplouval jako trpaslíci v hoře pokladů.
„Víš s jistotou, co se stalo tvé ubohé matce ten den?"

Grayson se zamračil. „Co naznačuješ?!"
„Hlupáku!" vysmál se mu, „tvoji hnusnou matku jsem zavraždil! Před vaším posraným barákem a tys to vůbec nevěděl!"

S Graysonem se zatočil svět. Málem padl na zem. V očích ho zaštípaly slzy. Jak mohl!
Vybavil si den, kdy našel matku ležet v lesích, opravdu nedaleko jejich domu. Ležela v houštinách, pokrytá lesním podrostem – větvičkami a listím, skoro to vypadalo, že jen spala. Ale když jí převrátil na záda, věděl, že je již mrtvá. Ve tváři měla ten nejvyděšenější výraz, který kdy spatřil. V očích se jí odrážel mrtvolný strach, ústa měla otevřená dokořán a celá byla bledá.

Když zavolal sanitku, lékaři mu sdělili fakt, který už dávno věděl. Jeho matka zemřela. Když se ptal, co se stalo, proč tak náhle, odvětili mu, že dostala infarkt. Zřejmě měla slabé srdíčko. Odešla mu ze života tak rychle a náhle, že neměl ani moc času truchlit. Byl to pro něj šok a zároveň obrovská rána. S postupem času to bývalo horší a horší. Budil se v noci a často ji celou proplakal. Už je to čtvrt roku a nepociťuje žádné změny.

„Nevěřím ti ani slovo!" obvinil ho nepřátelsky.
„Prim byla jen prostředkem, kterým jsem tvou matku vylákal z domu. Nemohl bych se k ní nikdy dostat, kdyby nepřekročila bariéru. A k tomu jsem potřeboval někoho, kdo byl přesně jako ona. Další médium, které by ji donutilo nedbat na vlastní bezpečnost. Povedlo se, jenže tvoje matka byla slabá...stačil jediný pohled do mé tváře a ona to nevydržela. Sice mi to nevyšlo s tvou matkou, ale měl jsem ještě plán B, že? Prim," uculil se, když jim objasnil svůj záměr.

Evelin se snažila utřít dokapávající krev z nosu se svázanýma rukama a zatoužila po tom, aby mohla Graysona chytit za ruku. Věděla, že to není jednoduché poslouchat na vlastní uši detaily matčiny smrti. Chtěla jej utěšit nebo alespoň ujistit, že na to není sám. Že má její podporu.

„J-já...já to nechápu," hlesl poraženecky Grayson.
„Celou tu dobu jsem chtěl jen tebe. Kdo by mi poskytl lepší tělo než ty! Hledal jsem dlouho, ale nakonec se mi trpělivost vyplatila. Škoda jen, že tvá matka nevydržela, vše by bylo jednoduší," odfrkl si, „naštěstí jsem měl náhradu. Hned dvě."

„Prim!" sykla na svou sestru.
Ta se na ni polekaně zadívala. „C-co?"
„Zvládneme to."
Poprvé uviděla Evelin v sestřiných očích záblesk života. Měla ji na své straně. Zhluboka se nadechla. Ulevilo se jí. Částečně.

„Takže teď když jsme si všechno vyjasnili, můžeme přejít k činům. Drahá? Jsi připravená?"

Vtom se z lesa vynořila postava. A za ní druhá. Evelin svraštila obočí. Co to je? Kdo to je?! Co se děje?!
Čím blíže se dostávaly, tím více poznávala, s kým má tu čest. Jakmile spatřila bílý závoj, sevřelo se jí hrdlo. Poplašeně vyjekla a připlazila se k sestře. Navzájem se objaly. Zahlédla i červenou šmouhu, jež nevěstu doprovázela. Nadzvedla obočí.
Grayson rozpačitě hleděl před sebe. Neměl vůbec tušení, co se děje. Myšlenkami byl stále u matky. Za její smrt mohl on.

Rozhostilo se hrobové ticho, jakmile mrtvá nevěsta dovlekla před solný kruh křičící paní Hallovou. V jejích červených svátečních šatech.

„Jsem, Jimmy," zaskřehotala.