Část druhá - Odcizení

Claire Hallová konečně uložila k spánku své pětiměsíční dcery a odebrala se do kuchyně. Byla zhuntovaná, podrážděná a bolavá. Nakrmit obě dvě jí zabralo přes půl hodiny, k tomu ji ještě Prim bolestivě kousla do bradavky, poněvadž se dostala na řadu až druhá, takže se své matce náležitě pomstila. Evelin zase odmítala se byť i na centimetr vzdálit z teplé náruče maminky, kvílela a vřeštěla, když ji Claire odložila do postýlky.

Jakmile děvčata konečně usnula, patřičně se jí ulevilo. Namířila si to rovnou ke kávovaru a zapnula jej. Potřebovala kofein jako sůl. Padla na židli a opřela se. Pocítila úlevu. Záda ji vděčně zatrylkovala a hlava nabádala, aby už konečně zalila to kafe a dopřála jí taky nějaké povyražení.

Vůně kávy naplnila celou místnost a pozvedla Claire náladu. Přesunula se hrníčkem do obýváku, hupsla do křesla, ve kterém měla nádherný výhled do zahrady, jež byla přikryta bílou peřinou. Začínalo zase sněžit a Claire byla ráda, že je vevnitř. Zimu ze srdce nesnášela, přestože ji scenérie za oknem fascinovala.

Zapnula si notebook a přihlásila se na stránky Edinburské univerzity. Už delší dobu zvažovala, že zkusí znovu štěstěnu a půjde na přijímačky. Ještě před těhotenstvím byla Claire přijata na právnickou fakultu, což byl pro ni splněný sen. Přes léto se však seznámila s Charlesem, vysokým a mužným mladíkem, do kterého se bláznivě zamilovala. Blbli spolu, randili, pořádali noční vyjížďky, kdy pak z kopce pozorovali město, jedli u toho pizzu a bavili se o všem možném. Převážně o tom, jaké to bude, až oba nastoupí na univerzitu. Charles byl zapálený do počítačů a techniky, zvolil si tedy IT programátorství a Claire se chtěla stát úspěšnou právničkou.

Ale do vztahu se vrhla po hlavě, nemyslela na následky, na to, co bude zítra a těsně před nástupem ke studiu zjistila, že je těhotná. Její noční můra. Jako kdyby dostala facku.
Rodinu vždycky chtěla, ale až by byla finančně zajištěná, byla si jistá partnerem a hlavně, měla vybudovanou zdárnou kariéru. Bohužel všechny kroky přeskočila.

Tvrdohlavě si stála za svým, chtěla si dítě nechat, ale také pokračovat ve studiu. Charles nebyl proti, konec konců jeho se to moc netýkalo. Měl sice nálepku otec, ale stále si rodičovství nepřipouštěl a ani jej to neovlivnilo. On si mohl dělat dál to, co chtěl, bez problémů, bez panděra, co by mu zavázelo, bez poničené pověsti a beze strachu.

Zdánlivý optimismus a odhodlání Claire opustilo o dva měsíce později. Gynekoložka jí oznámila, že čekají dvojčata. V ten moment se s ní svět zatočil, nedokázala ze sebe nic dostat, rozpačitě si posbírala věci a mlčky opustila ordinaci. Tak střízlivou reakci doktorka Sarojanová neviděla již léta.
Claiřin sen se rozpustil jako vločky na dlani. Od té doby zůstala doma. Jako nějaká puťka.

Nová vášeň, jež se jí rozlila do žil, se proměnila v hořkou žluč, když se přes chůvičku ozval dětský pláč. Claire podrážděně zaklapla notebook, odložila jej, dopitý hrnek vložila do dřezu a vyrazila do pokojíčku. Přepnula na máma mód, ve kterém myšlenky na studium a kariéru byly zakázány.

Když vešla do dětského pokojíku, ovál ji studený vítr. Svraštila čelo. Děvčata plakala, všimla si, jak rozhazují malými ručkami a kopou. Ale ji zajímalo něco jiného. Střelila pohledem k oknu. Záclona zuřivě vlála a kroužky, které ji držely na garnýži, lítali z jedné strany na druhou. Okno bylo otevřené, přestože by přísahala, že se jej ani nedotkla.
Popuzeně učinila tři rychlé kroky a okno zavřela, div v něm nepřivřela záclonu. Pro jistotu se zadívala do zahrady, jestli se nepřihodilo nic podezřelého. K oknu však nevedly žádné stopy, na parapetu nezaznamenala nic znepokojivého a k postýlce děvčat žádné mokré šlápoty jakbysmet nevedly. Asi si při té vší honičce neuvědomila, že jej otevřela.

Nejprve vzala Prim a odnesla ji do obýváku, kde ji uložila do postýlky. Věděla, že je po spaní a po klidu. Pak se vrátila pro Evelin.

Nemohla však tušit, že z druhé strany postýlky postávala žena v bílém. Přes hlavu měla závoj, na sobě svatební šaty, ale byla bosá. Přestože si skrývala obličej, její černé oči žhnuly tak temně, že by je člověk spatřil i v naprosté tmě.
Ženina ruka směřovala k postýlce. K dřevěnému zábradlí, které bylo natřeno na bílo.

Ale ještě se jej nemohla dotknout.

*

K večeru se doma objevil i Charles. Klíče zachrastily v zámku, dveře se s práskotem otevřely a chodbou se nesl Charlesův nervózní smích. Vzápětí se klíče poroučely k zemi. Znovu se ozvala salva smíchu. Než se Charlesovi podařilo vyzout boty, Claire si již připravila řeč o dvou stránkách.

Našlapoval opatrně a jako nic se zjevil v kuchyni. Nalil si sklenici vody a přiklopýtal do obýváku, kde jeho žena seděla na pohovce a četla si. Zase nějaký román pro ženy v přechodu, pomyslel si kousavě.

„Kdes byl?"
„N-na...na přednášce přece."
Claire zkřivila ústa a hlasitě zaklapla knížku. Věnovala mu ostrý pohled.
„Znám tvůj rozvrh nazpaměť, Charlesi," informovala jej chladně. Neměla náladu na hry, celý den dřela, až teď si na sebe udělala trochu času a on si v klidu seděl někde s kamarády v hospodě, netečný k tomu, že je to i jeho rodina, že by mohl přidělat ruku k dílu.

„Ou...aha?" vyhrkl popleteně.
Claire zvedla obočí.
„Kluci chtěli ještě chvíli pokecat," omlouval se, „studentský život, víš?"
„To fakt netuším!" vyprskla dopáleně, když prudce vstala, v očích oheň. „Ale věděla bych to, kdybych tehdy nebyla blbá a vyhodila těch pár babek za kondom!"

Charles najednou vystřízlivěl. Pochopil, že se tu neřeší jeho pozdní příchod.

„Stalo se něco, Claire?"
„Nic!"
„Nevypadá to jako nic," namítl jí opatrně. Věnovala mu ošklivý pohled. Nervózně polkl.

„Chci se vrátit ke studiu."
Překvapeně zamrkal. „Takže o tom to je."
„O čem jiném asi?!" vyjela na něj, „za půl roku jsou přijímačky, když se budu připravovat už teď, mohla bych to zvládnout."
„A co holky?"
„Najdeme si chůvu," odvětila, jako by to byla ta nejprostší věc na světě.
„Žijeme z peněz našich rodičů!"

Suše se zasmála, na jejím smíchu nebylo nic zábavného, sršela z něj pouze nenávist. „To bude přesně ten problém."

Věděl, že naráží na to, že se rozhodl pokračovat ve studiích, že neskončil jako ona, aby zaopatřil rodinu. Dávala mu to sežrat. Chápal ji, ale nedalo se nic dělat. Holt to zvorali, ale rozhodně by si nepolepšili, kdyby vzal nějakou blbě placenou práci, kde by byl celé dny, místo aby dostudoval a měl lepší pracovní vyhlídky. Ale Claire byla hluchá.

„Nechceš ještě počkat?" navrhl s nadějí v hlase.
Claire si odfrkla. „Ne. Pak se k tomu už nikdy nedostanu."
„Jsi ale dost ambiciózní."
„Prostě ne, Charlesi! Co kdybys ty šel na mateřskou, co?"

Charles mlčel, nemělo smysl pokračovat, protože Claire si stejně jede to svoje.

„Půjdu si lehnout, ráno brzo vstávám," oznámil jí, na patě se otočil a mířil do koupelny. Smrděl cigaretami a potem.
„Já taky! Kvůli našim dcerám!" křikla mu ještě, aby si nemyslel, že to má nejtěžší na světě.

Charles si odevzdaně povzdechl.

Ahoj!
Co na to říkáte? Tentokrát se musíme ponořit do minulosti a vyprávět příběh, kde začal. Narozením Evelin a Prim. A jak se jejich dar vyvíjel a proč jedna skončila v sanatoriu a druhá ne.