Evelin zaječela, když se za jejím okýnkem objevila mladá dívka s rozdrápaným hrdlem, ze kterého prýštila krev. Tryskala jako gejzír. Pás se jí zaryl do hrudi a krku, až dívku na moment přidusil.
Paní Hallová polekaně nadskočila, až se praštila do stropu vozu. Bolestivě vyjekla a vyděšeně se na svou křičící dceru ohlédla. V jejích očích se zaleskly jiskřičky velkého strachu. Dost povědomého. To Claire vyděsilo.

Evelin odtrhla pohled od umírající dívky a vytřeštěně hleděla na svou matku. Matčiny oříškové oči byly vypoulené, a zrcadlilo se v nich zděšení. Evelin se rychle zastyděla, že ji tolik vyděsila. Avšak nepočítala s tím, že se objeví tak brzy. Nikdy to nedělali. Vlastně je nespatřila od doby, co se odloučily s Prim...

„Pane bože, Evelin! Co blbneš!" vypískla zděšeně Claire, když prohledávala zadní část jejich auta ve snaze spatřit nebezpečí, kvůli kterému její dcera tak děsivě pištěla. Nic neviděla. Nikdo jí neubližoval. Paní Hallová se zamračila.

Dokonce i pan Hall se polekal, až se praštil o kapotu vozu. Začal opět sprostě nadávat, když si mnul bolavé místečko na temeni hlavy. Co zase ty ženské provádějí, pomyslel si nechápavě, když se opět sehnul k motoru. Ani nechat je chvíli samotné nemůžu, dodal kysele.

Evelin měla v očích mrtvolný strach. Bála se podívat se ven. Pořád před sebou viděla ten přízrak s vypoulenýma očima, které zároveň prosily o pomoc. Ale tu už jí Evelin nemohla poskytnout.
Dýchání se jí zrychlilo na maximum, až se jí hrudník nadzvedával v nadsvětelných rychlostech. Svou matku tak dívka opravdu udivovala.

„Evelin! Mluv se mou!" zhrozila se, když se její dcera nemohla pořádně nadechnout. Začínala červenat a hlasitě sípat.

„Tam...tam..ta-" vydala ze sebe ztěžka, když zároveň ukazovala ven, k místu, kde se přízrak pohyboval. Věděla, že si zahrává s ohněm. Ale slova se linula z jejích úst tak plynule, že je nemohla zastavit. Koledovala si.

Ty víš moc dobře, co se stalo tvé sestře, promluvilo k Evelin její podvědomí. Dívka tvrdě semkla rty a potlačila bolestné vzlyknutí. Moc dobře to věděla. Tehdy ji zradila.

Paní Hallová se zmateně otočila ven, tedy směrem, který její dcera zoufale ukazovala. Nezahlédla nic, kromě tmavého a obyčejného lesa. Svraštila obočí. Tak moc jí tahle situace připomněla Prim. To Prim vždy měla svobodného ducha, který se časem ukázal jako nemocný. Ta vzpomínka ji píchla u srdce. Zapřemýšlela, jestli jako matka neselhala, po nocích místo spánku přemítala, co udělala špatně, těhotenství proběhlo v pořádku, porod jakbysmet, dívkám se věnovala dostatečně, vždyť pro ně obětovala svou kariéru! Zoufalství a bezmoc ji pronásledovaly již přes půl roku. Od doby, co svou dceru poslala do léčebny.

„O čem to mluvíš, nic tam nen-" vzápětí se paní Hallová zarazila, když spatřila vedle svého manžela postávat vysokého muže statné postavy. Neviděla mu do tváře, protože jej zčásti zakrývala kapota, která stála v pozoru jako vojáci. Rychle zkontrolovala přední zrcátko a povšimla si starého, zabláceného chevroletu, stojící za jejich autem.

„Ach," vydala ze sebe překvapeně, „tohle tě vyděsilo?"

Evelin se zmateně zadívala na svou matku. Pohlédla směrem, kam matka hleděla a povšimla si muže, který se nečekaně objevil před jejich autem a zjevně tak pomáhal jejímu otci spravit auto. Ulevilo se jí.

Tentokrát mi to vyšlo, pomyslela si úlevně. Ale v hloubi duše věděla, že tohle nebylo poslední setkání s duchy. Zachmuřila se.

„Jo," zamumlala téměř neslyšně. Znovu pohlédla k lesu, kde spatřila neznámou dívku v rudých dlouhých šatech. Nebylo po ní ani stopy. Věděla, že to byla jen iluze, zbloudilá duše hledající mír, zcela neškodná, ale i tak ji duch vyděsil. Myslela, že o svůj dar přišla. Doufala, že je nadobro fuč. Nebyl.

„Tak vystoupíme. Nechceme přece působit nezdvořile, zvlášť když si možná toho pána vystrašila," pokárala dívku dodatečně a vypnula rádio. Následně si z kabelky vytáhla kosmetickou taštičku, ze které vylovila malé přenosné zrcátko. Rychle se do něj zadívala a upravila se.

Možná je to fešák, pomyslela si bláhově, když si uhlazovala své hnědé vlasy. Od přírody je měla kudrnaté, ale spíš se jednalo jen o jemné vlny, nikoliv exotické prstýnky. Zkontrolovala ještě řasenku, jež zvýraznila její oříškové oči a potěšeně se usmála, když se neroztekla a nenadělala skvrny. Neváhala ani minutu a vystoupila z vozu.

„Dobrý den," pozdravila jej až moc sladce, čímž donutila pana Halla svraštit obočí. Takhle se jeho žena nechovala ani k němu samotnému. Na začátku vztahu ano, ale s postupem času vášeň vyprchala a jejich láska se přeměnila na přežívající soužití, které mohla zachránit jen smrt.
Ale i tak byl pan Hall mile překvapen, když se zjevil tento cizinec, který se sám představil jako Grayson s nabídkou pomoci. Charles zkrátka nebyl manuální typ muže, jakého by si jistojistě přála jeho žena, a tak aspoň doufal, že si svou hrdost zachrání díky Graysonovi. Kdyby se jednalo o jiné profesní pole, samo sebou by zazářil, vždyť byl IT technik! Ale teď byl ztracený. Odevzdaně si povzdechl.

Grayson se na Claire odměřeně zadíval, nechtěl působit nezdvořile a urazit pana Halla zíráním na jeho ženu. Claire Hallová si oblekla vínové šaty ke kolenům a přes ramena si přehodila černé sako. Grayson si povšiml, že je navíc o kapku vyšší než její muž. Ostatně, oba byli vyšňoření, jako kdyby jeli na svatbu britské královny. Nadzvedl obočí. „Dobrý," odvětil hlubokým hlasem, který by poslal do kolen nejednu ženu. Minimálně na Claire to zabralo.

„Díky, že jste zastavil a šel nám pomoct. Aspoň se konečně můžeme hnout," usmála se mile, čímž odhalila skupinku vrásek kolem jejích úst. Graysonovy tmavé oči mrkly jejím směrem, zastrčil si neposedné prameny za uši a zahleděl se do motoru jejich červeného autíčka.
„Nerada bych tu nocovala," dodala ustrašeně, když se rozhlédla kolem. Kam dohlédla, všude byly jen lesy.
„Tak hrozné to nebude," ujistil ji Charles, když si setřel z čela pot. Mlčky přikývla a rozhodla se vrátit se zpět do vozu. Tady byla zbytečná.

Když tak hleděla na Graysona, uvědomila si, jak moc jí připomíná Charlese. Nyní veškerá spojitost mezi jejím mužem a pohledným dvaceti pětiletým Graysonem neexistovala, ale před dvaceti lety vypadal Charles dost podobně. Ostatně to byl i důvod, proč se do něj zamilovala. Graysona postava byla vysoká a statná, pohledem slídila po jeho bicepsech rýsující se krásně pod koženou bundou, kterou měl oblečenou. Nepatrně se pousmála, když zavzpomínala na ty časy, kdy byli mladí a nic je nesvazovalo. Když se proměnili v rodinu, vše se změnilo.

Paní Hallová se probrala z toku myšlenek, a vrátila se zpět do auta. Zrovna míjela svou dospělou dceru, která náhle vylezla z auta, aby se nadýchala čerstvého vzduchu. Evelin potřebovala vypadnout. V autě propadala pocitům, že se udusí. Jakmile podrážky jejích bot rozmáčkly listy a jiný lesní podrost, upoutala Graysonu pozornost.

Jejich oči se střetly a na moment se zdálo, jako by se zastavil svět a samotný čas. Hleděli na sebe dlouhé minuty, dokud si pan Hall hlasitě neodkašlal.

Nejprve balí mou ženu, teď i dceru, zabručel si nespokojeně pod vousy.

Evelin nemohla spustit oči z muže, který se doslova tyčil nad její drobnější postavou. Pomyslela si, že by ji bolelo za krkem, kdyby s ním mluvila delší dobu. Rozpačitě hleděla z otce na neznámého dobrodince a snažila se nepanikařit. Ale Graysonův zkoumavý pohled ji znervózňoval, cítila, jak po ní pokukuje. Něčím jej zaujala. Zároveň měl Grayson velký pocit dejavu. Určitě ji už někdy spatřil. Jen si nemohl vzpomenout.
Na moment zapochyboval, že je to vůbec možné, protože pracuje v odlehlé lokalitě a provozuje zvláštní profesi. Ale kde ji tedy už potkal?

Zrovna se kochal dívčinými havraními vlasy, které jí spadaly až do půli zad. Vypadaly tak jemně a hladce, že zatoužil je pohladit. Nechápal, kde se v něm taková sentimentalita vzala, ale své myšlenky již nemohl vzít zpátky.
Evelin navíc nevypadala, že by k rodince patřila. Sváteční oblečení asi nesnášela, protože si oblekla černé kalhoty a obyčejné tričko stejné barvy s nápisem jakési kapely, jež Grayson neznal. Její vysoké kanady jej hned zaujaly. Líbilo se mu, že má očividně svůj styl.

Když si pan Hall však znovu hlasitě a neohrabaně odkašlal, pochopil, že zíral na jeho dceru moc dlouho. Odvrátil pohled od půvabné bledé krásky a vrátil se k rozdělané práci.

„Běž si sednout, zlatíčko, za chvíli už budeme hotovi," oznámil své dceři pan Hall, když se nahnul od motoru, ze kterého se stále ještě kouřilo. Jeho hlas byl nejistý a zadrhával se. Zjevně nemluvil pravdu, ale Evelin jen přikývla. Nechtěla jej ještě více stresovat.
Mrkla opatrně Graysonovým směrem, ale pak se otočila na patě a neslyšně se vrátila do auta. Když míjela místo, odkud spatřila ducha dívky, kterou někdo pravděpodobně zavraždil, zachvěla se. Tolik vzpomínek jí proběhlo hlavou, že se musela opřít o auto, aby neupadla.

Paní Hallová se zmateně obrátila na svou dceru a pochybovačným pohledem si ji změřila. Věděla, že s ní něco není v nepořádku, ale nechtěla se v tom šťourat. Další dceru už neztratí. Byla pevně rozhodnutá jako skála a znovu se jala štelování rádia, které přestalo hrát.

„Jsi nervózní kvůli Prim?"
„J-jo..." vydala ze sebe přiškrceně.
„Neboj se toho, vše bude v pořádku," snažila se ji matka uchlácholit, ale její slova vyšla na prázdno, poněvadž oběma došlo, že je to lež.

Odmlčely se a zavládlo trýznivé ticho. Evelin se zaměřila na siluetu lesa, aby se uklidnila. Ale nepomohlo to. Stále před sebou viděla dívčino rozdrápané hrdlo, ze kterého prýštila rudá krev.
Bylo toho na ni moc. Bála se, že...
Ale ne. Není jako její sestra. Ona na přízraky nevěří.

Grayson se ještě ohlédl na Evelin, která si opět nasadila sluchátka a tvářila se nepřítomně. Přesto nepochyboval, že věděla o tom, že ji pozoruje. Nepatrně se usmál.

A pak si vzpomněl.
Zarazil se v pohybu.
To nemůže být možné, pomyslel si v němém úžasu a zároveň zděšení.
Věděl, s kým má tu čest.