Část první - Hledání

Napohled nenápadné autíčko červené barvy zastavilo na krajnici silnice, když se z motoru začal valit šedý dým. Řidič v letech proto zkušeně odstavil auto, aby se podíval, co se to s jeho pokladem děje. Pan Hall vystoupil za zvuků nadávek a klení z vozu. Kdysi dlouhé a nepoddajné černé kadeře brzy po třicítce prořídly a teď se na jeho rašící lysině odráželo světlo. V Charlesově oceánově modrých očích se zrcadlily obavy.

Jeho žena Claire se ustaraně ohlédla na svou dceru, která byla jako vždy netečná k událostem kolem ní. V uších měla sluchátka, ze kterých se linuly tóny její satanistické hudby.
Paní Hallová zcela odsuzovala hudební styl své dcery. Neuznávala nesmyslné řvaní, které devatenáctiletá Evelin považovala za umění. Toto téma byla ostatně v jejich rodině tabu. Docházelo tak ke zbytečným hádkám, a proto se přecházelo. Poslední dobou se však opomíjelo vše. Nikdo s nikým nemluvil.

Mezitím pan Hall, čtyřicetiletý muž v nejlepších letech, jak sám o sobě rád tvrdil, se sehnul ke kapotě, kterou následně zvedl, a tak měly ženy v autě zakrytý pohled na události, které se odehrávaly vepředu vozovky. Z venku se ozývalo syčení a brzy i výkřiky.

„Krucinál! Moje oblíbená košile!" zaječel, když se dostal do styku s olejem. Tahle skvrna nepůjde vyprat a jeho to štvalo, neboť tahle prosto modrá košile byla jeho oblíbenou. Díky ní získal svou první práci a dokonce se v ní ženil. Neměl rád dobrodružství a zkoušení nových věcí. Raději dával přednost rutině. Pořízení nové košile mu zhoršilo náladu. Odevzdaně si povzdechl.

Claire si pohrdavě odfrkla nad opětovně neuspokojivým výkonem svého muže. Začala pochybovat, že si vzala toho pravého. Ani spravit auto nedokáže. Frustrovaně si prohrábla zplihlé hnědé vlasy a nahnula se k rádiu, které následně prostým čudlíkem aktivovala. Zčásti proto, aby nemusela poslouchat dceřiny skladby, ze kterých ji bolela hlava.

„Zrovna teď," utrousila, když otráveně zkřivila ústa. Touto grimasou byla proslulá.

Evelin, sedící vzadu, si opřela hlavu o okýnko a znuděně přemítala nad svým životem. Věci, které jí předtím dělaly radost, naplňovaly ji, se změnily ve strašáky a nic jí nedokázalo přinést mír. Od mala byla vášnivou čtenářkou, nyní dokonce studovala anglickou literaturu na vysoké škole, sama i psala, snila o tom, že bude spisovatelkou. Ale vše zčernalo a její zájem uchřadl. Až na hudbu. Ta v ní ještě dokázala zažehnout jiskru života. Jinak byla sama.

Evelin se zadívala z okna, protože jí na lesu, poblíž kterého postávali, něco fascinovalo. Bylo sice pozdní odpoledne, ale sluneční paprsky svítily a zářily jako v létě. Nicméně do lesů nepronikly. Stromy, které rostly velice blízko u sebe, vytvářely dokonalou clonu, kterou slunce nedokázalo prolomit.
Les byl tmavý a tajemný. Přesně ty vlastnosti, které Evelin nejvíce obdivovala. Ráda zkoumala záhady, a tak není divu, že její oblíbené knihy byly právě detektivky.
Stromy byly na sobě nahuštěny, čímž zamezily dívce, aby zjistila, jak velký samotný les je. Ale podle toho, jak dlouho už kolem něj jeli, tipla by si, že dost rozsáhlý.

V dáli se něco mihlo. Evelin se polekaně a zároveň zaujatě napřímila. Skenovala pohledem stromy a jejich větve v naději, že záblesk uvidí znovu. Ale nebylo po něm ani vidu, ani slechu. Otráveně a zklamaně si povzdechla. Otcovy nadávky se čím dál více stupňovaly, neboť nebyl schopný přijít na to, co stojí za příčinou poruchy jejich vozu.

Evelin si uhladila své havraní vlasy, které ji spadaly až do půli zad. Na své vlasy byla naprosto pyšná, nikdy si je nestříhala. Byl to jejich zvyk. Při vzpomínce na sestru se Evelin hořce pousmála.

Zrovna dívce dohrála skladba od skupiny Cinderella, a tak sklopila pohled, aby si pustila jinou. Znovu měla podivný pocit, že ji někdo sleduje. Když se však obrátila k lesu, nic podezřelého nespatřila. Zavrtěla nad tím hlavou. Nejsem přece malá holka, proběhlo jí hlavou.

Ale na lesu se jí najednou začalo něco urputně nelíbit. Nedokázala popsat co, ale temnota, která z něj vycházela, jako by ještě více potemněla. V dáli zahoukala sova. Evelin nervózně polkla, vypoulila oči a začala si kousat nehty. Uklidňovalo ji to.
Přála si, aby konečně nastartovali. Chtěla pryč. A to hned!

Na těle se jí objevila husí kůže. Zamračila se. Zima jí přece nebyla, Evelin proto nedokázala pochopit, proč se tato anomálie objevila. Znovu se kolem ní něco mihlo. Evelin se zajíkla. Věděla, že někdo, či něco způsobuje tyhle záblesky.
Vzadu na krku se jí naježily chlupy, když zjistila, že něco stojí přímo za jejich autem. Polilo ji horko. Nevěděla, co dělat. Otáčet se nechtěla. Bála se. Nepochybovala totiž o tom, že něco ji chce vyděsit. Touží po tom. Ba dychtí!

Ruce se jí začaly třást. Evelin přemýšlela, jestli má varovat své rodiče. Neměla dobrý pocit. Periferním viděním zjistila, že něco se dalo do pohybu. Začala vyšilovat. Panikařit.
„Mami...mami, já si mysl-"

Vykřikla, když se u jejího okna objevila postava.

Ahoj!
Vítám vás u mého nového příběhu. Snad vás zaujal.
Dejte mi vědět, co si myslíte!:)