Když Cassiopeia domalovala i poslední drobnost na plátně a poté ho položila vedle stolu, postavila se k oknu a zadívala se ven na rozprostírající se zahradu plnou květin, keřů a sem tam i stromů.

V dáli se tyčil polorozpadlý dům. Když byla malá vymyslela mu název - Chroptící chýše Malfoyů. Ani z daleka ji nepřišel nejstrašidelnější dům v Anglii tak strašidelný jako ten, na který se právě dívala a který už stovky let stál na tomto pozemku.

V jejich rodině se o tom nemluvilo. Jediné, co ji kdo řekl o onom domu bylo od služebné, která pouze řekla, že se tam událo něco, co navždy pošpinilo vznešené jméno Malfoy. Prý ten dům postihla ostuda, smrt a prokletí.

S Dracem k němu měli zakázáno chodit. Lucius je pro jistotu strašil historkami o chodících mrtvolách a duchách, kteří běhali po jeho chodbách. Ovšem s přibývajícím věkem ji přestal doprovázet strach pokaždé, když se na dům podívala. Bylo to něco jiného, něco magického.

Ozvalo se klepání. Byl to její mladší bratr, který se dnes zřejmě dobře vyspal a neměl chuť přidělávat ji potíže.

,,Na co koukáš?" přistoupil k ní. ,,Neříkej, že na tu barabiznu?" zamračil se, možná s nechutě, možná ze strachu.

,,Jo, na tu barabiznu. Všiml sis někdy, že vypadá stejně jako Manor, ale je víc," zamyslela se jaké slovo ho vystihuje.

,,Strašidelnější?" nadzvedl vystrašeně obočí.

,,Jo, a taky rozpadlejší," přikývla. Poté se opřela o zeď a podívala se na svého bratra. ,,Nikdy tě nenapadlo, co se tam asi tak událo? Co se tam stalo, tak strašného, že nám to nechtějí říct?"

,,Co když nevědí, co se tam stalo?" zapřemýšlel se nahlas.

,,Hloupost, vědí - určitě to vědí,'' mávla nad tím rukou a zamyslela se. ,,Jeden z nich určitě."

,,Chceš se jich snad zeptat?" podivil se. Už jen to, že se na o tom bavili mu nahánělo hrůzu, natož zeptat se na to jejich otce.

To by byla sebevražda, Cassiopeio. Pomyslel si.

,,Ano, chci,'' přikývla souhlasně, ,,a taky chci, aby řekli, proč nám zatajili Gemini. Co byla a co udělala, že není v rodokmenu," řekla rozhodně s rukama podél těla. ,,Jdeš do toho se mnou?" sjela Draca pohledem od hlavy, až k patě.

,,Ehm," zabrblal a poškrábal se na zátylku, ,,já nevím."

,,Tebe to snad nezajímá?" vyjekla podrážděně. Dokázala být občas nesnesitelná.

,,Jo, ale-"

,,Ale co?" nadzvedla zvídavě obočí.

,,Zase bude naštvaný," řekl tiše.

Cassiopeia si odfrkla a cosi zabrblala. ,,Pff....''

,,Pak tu s ním budeme celé Vánoce,'' založil si ruce na prsou, ,,bude otrávený a zahořklý jako minulý rok. Já chci jen klidné svátky."

,,Slibuju ti, že budou víc než klidné, teda pokud mě nebudeš kopat do nohou pod stolem,'' uchechtla se. ,,Když budeme dva, nevycouvají," chytila ho za ramena a začala s nimi cloumat. ,,Tak, co? Jdeš do toho se mnou?"

Draco se po dlouhé a tiché chvíli nadechl a podíval se na ni. ,,Tak jo," přikývl.

~

Hned poté, co Remus uslyšel prosbu své dcery, aby mohla přestoupit do jiné školy, zděsil se. ,,To myslíš vážně, Carino?"

,,Ano... tati," přikývla se sklopenou hlavou. ,,Já tam prostě nezapadám, nelíbí se mi tam, snad jen ten hrad by ušel," pokrčila nad tím lehce rameny.

,,Carino, školu nemůžeš měnit jen kvůli nějaké prkotině - nejde to!"

,,Tobě to přijde jako prkotina,'' zamumlala nevěřícně. ,,Chápu, tobě se nikdo nikdy neposmíval za to, že jsi prostě chytřejší, za to, že si v jednom kuse čteš a všude s sebou taháš knihu, možná proto to nechápeš, víš?" pozvedla podrážděně obočí.

Hnědovlasý muž už nevěděl, co na to říct, jen se posadil na sedačku a koutkem oka se podíval na Madelaine.

,,Ty jsi byl oblíbený, jenomže já ne!" zakřičela na něj jeho dcera, poté se zvedla a zmizela za zavřenými dveřmi obývacího pokoje.

,,Já ji nechápu," zašeptal Remus.

,,Ani to po sobě nemůžeš chtít," pokrčila nad tím rameny. ,,Já se ji vlastně ani nedivím, jestli po Gemini zdědila slabší psychiku, tak ji chápu,'' prohrábla si frustrovaně vlasy. ,,Opravdu ji to deptá, Gemini měla Lily, tebe, Jamese, Siriuse, ale jestliže má ona jen dva kamarády v posledním ročníku, které vídá jednou denně při večeři, opravdu to má těžké."

,,Přestup nic nezmění, musí se prostě naučit zapadat," zavrtěl rozhodně hlavou a postavil se zpět na zem.

,,Chceš po ní něco, co nedokáže,'' namítala. ,,Všiml sis někdy toho, jak vypadá? Je zvláštní mít od přírody platinové blond vlasy, které jsou bílé jako sníh, bledou kůži a tmavé oči, občas to nahání i hrůzu a potom její chování,'' řekla tiše, aby ji její neteř neslyšela, ,,když s ní mluvím, vůbec mi nepřijde, že je ji jedenáct, vyjadřuje se jako kdyby ji bylo mnohem víc. Miluje knihy, má ráda famfrpál a myslí si, že nikoho nezajímá," zamyslela se nahlas a poté na Remuse pohlédla. ,,Koho ti to připomíná?"

,,Její mámu," zašeptal skoro neslyšně.

,,Vím, že si se pořád nesmířil s tím, co ti Gemini udělala, ale nemůžeš se snažit potlačit její geny v Carině, budou tam navždy, stejně jako ty tvoje," oznámila a postavila se naproti němu.

,,Jenomže Malfoyovskejch genů je tam víc, než mejch,'' odfrkl si. ,,Já prostě nechci, aby skončila jako ona, neměla hezký život a vlastně si ho i sama zkazila."

,,Sama zkazila? To mě chceš naštvat?" vyjekla hnědovlasá žena. ,,Jen ona mohla za to, že otěhotněla? Za to, že se narodila do špatné rodiny, za to že tě milovala?" podzvedla dotčeně obočí.

,,Ona si vybrala tenhle život, toho Malfoye v sobě měla, ale potlačila ho. Já chci, aby ho v sobě potlačila i Carina a zároveň si nezkazila život. Nechci, aby dopadla jako ona - v Azkabanu na úplném dně," odvětil a napil se z hrníčku s horkou čokoládou v domnění, že mu to snad pomůže.

,,Teda, Lupine, to ses předvedl," řekla Madelaine ironicky. Nechápala, kde se bere v Remusovi tolik agrese. ,,Nediv se, až tě ta holka bude nenávidět stejně Gemini svoje rodiče, protože k tomu bude mít důvod, ale mě potom nepros o pomoc,'' vyprskla. ,,Sbohem, Remusi," rozloučila se s ním, sebrala si svou bundu z věšáku, naposledy na něj pohlédla a pak už jen za sebou zabouchla dveře. 

Poslední, co její bývalý nejlepší, a bohužel také poslední, kamarád viděl, byly její hnědé vlasy, které po chvíli zmokly, protože lilo, jako z konve, a také její bolestný úšklebek, předtím, než se přemístila pryč.

  ~  

,,Otče,'' zaklepala Cassiopeia na dveře od pracovny. Za ní stál Draco. Měl sklopenou hlavu a zkřížené ruce na prsou.

,,Vstupte,'' ozval se hluboký mužský hlas.

Obě dvě děti vstoupily tedy dovnitř a postavily se před obrovský stůl, který byl pomalu větší, než samotný Draco.

,,Co se děje?'' zvedl Lucius hlavu od pergamenů a změřil si je pohledem. ,,Potřebuje snad něco vaše matka?''

,,Ne... ona ne,'' zavrtěla černovláska hlavou a nenápadně pokynula svému bratrovi, aby také něco řekl.

Draco hluboce polkl a otevřel pusu, když chtěl vydat alepsoň jednu hlásku, ale Lucius ho přerušil.

,,Rozbili jste snad něco?'' zeptal se s přísným tónem hlasu.

,,Ne... to vůbec ne,'' ujistila ho Cassiopeia a pokračovala, ,,jen jsme se tě chtěli na něco zeptat,'' poškrábala se na zátylku.

,,Na co?'' zeptal se s přivřenýma očima a položil brk na stůl.

Jeho dcera ztuhla a snažila se zformulovat otázku, kterou mu chtěla položit.

,,No?''

,,Otče, vím, že nám to stejně asi neřekneš, ale,'' zastavila se náhle v půli věty. Koutkem oka zahlédla Draca, jak ji s nervózním výrazem pozoruje a poté i svého otce, který s povytaženým obočím čekal na to, co řekne.

,,Ale?''

,,Ale, proč si nám tajil, že máš... dvojče?'' řekla nakonec.

Lucius toto rozhodně nečekal. Pomalu vstal z křesla a rozešel se k nim.

,,Jak jste se to dozvěděli?'' zeptal se jich s podezíravým pohledem. ,,Kdo vám to řekl?''

,,Když jsme byli v Azkabanu s matkou, narazila jsem tam na ní, Gemini mi řekla, že je tvoje dvojče,'' řekla tiše dívenka se sklopenou hlavou.

,,Ach tak...,'' zamumlal, ,,tak Gemini ti to řekla,'' zamyslel se. Popošel k oknu a ukázal na starou kopii Malfoy Manor. ,,Cassiopeio, to kvůli ní byl ten dům proklet,'' oznámil ji se značnou nechutí v hlase.

,,A kdo vlastně byla?'' ozval se poprvé za celou dobu malý Draco, který se krčil vedle své starší sestry.

Lucius to s nimi nechtěl rozebírat teď a tady. Řekl jim proto, aby odešli.

,,Ale my to chceme vědět,'' namítala jeho dcera.

,,Tohle nezáleží jen na mně, tohle se týká několika dalších lidí, včetně Gemininy dcery, a ta se to nemá nikdy dozvědět.''

,,My máme sestřenici?'' podivila se.

,,Cassiopeio, všechno se dozvíš, mám ještě spoustu práce,'' řekl o něco klidněji.

Nechtěl na ně být zlý. Sám věděl, jaké to je, když je k vám vlastní otec necitelný a chladný. Poznamenalo ho to a nechtěl, aby stejně skončili jeho děti.

,,Běžte už,'' pokynul ke dveřím a začal si mnout spánky.

,,Ale-''

,,Běž už!'' zopakoval svou větu o něco razantněji.

Dívka jen přikývla a rychlostí blesku se svým bratrem zmizela za dveře.

Jejich otec se otočil zpět k oknu a zadíval se na starý a rozpadlý dům v zadní části zahrady.

Doufal jsem, že se minulosti dokážu zbavit lehce. Na druhou stranu, chci alepsoň vidět, jak je na tom Lupin po tolika letech plných depresí. Pomyslel si se škodolibým úšklebkem.

Poté se obrátil ke stolu a na čistý pergamen začal psát dopis pro svou nejmladší sestru, o které se dozvěděl, až teprve díky svému dvojčeti.

Když dopsal i poslední tečku. Zavolal sovu, předal ji psaní a sledoval, jak mizí v oblacích odpolední oblohy.

~

Ahoj všichni,
nevím, jak vy, ale Luciuse jsem si v poslední době opravdu zamilovala a těším se na víc scén s ním.

S přáním dobrého dne, Madelaine.