|12.6.1989|

Desetiletá černovlasá dívka se ztratila své matce a bratrovi z dohledu a rozhodla se, že prozkoumá vězení sama.

Takže zatímco Narcissa Malfoyová držela za ruku svého syna Draca, který měl hlavu zabořenou do jejího kabátu, jak se bál. Cassiopeia potichu odcupitala pryč.

Kráčela temnou uličkou. Z cel okolo ní se ozývaly všelijaké zvuky, které ji znepokojovaly.

Na konci chodby byly schody nahoru. Ohlédla se a vyběhla do dalšího patra Azkabanského vězení.

Chodbou se rozléhal křik mladého muže, který si div nezačal trhat vlasy. Spousta vězňů na něj křičelo, ale on je nevnímal. 

,,Sakra Skrku, drž už tu klapačku!'' prskl jeden z nich.

Cassiopeia pomalu přistoupila k jeho cele a pořádně si ho prohlédl. ,,Kdo jste?" povedla tázavě obočí.

,,Co tady děláš, pískle?" zeptal se ji překvapeně a přiblížil se k mřížím.

Černovláska se snažila zatvářit nebojácně. ,,Procházím se.''

,,To není možné,'' odvětil, ,,v tomhle poschodí jsou návštěvy zakázané.''

Dívenka nad tím pokrčila rameny. ,,Řeknete mi už kdo jste?''

Černovlasý muž se ušklíbl. ,,Ty první, pískle.''

,,Cassiopeia Malfoyová,'' představila se mu a lehce se narovnala.

,,Malfoyová?" vyprskl.

,,Ne všichni Malfoyové jsou zlí, vy neznámý," namítala.

On se usmál, díky čemuž ukázal světu své zkažené zuby. ,,Sirius Black,'' představil se taktéž.

Cassiopeia sebou trhla a lehce od mříží podstoupila. Naneštěstí se objevila před celou dalšího čistokrevného kouzelníka s poskvrněnou minulostí.

,,Neměla bys tu být,'' ozval se hlas mladé ženy za ní.

Malinká Malfoyová nestihla ani zareagovat a už ji chytila vězeňkyně za paži.

,,Jestli tě tu někdo najde, budeš mít velký problémy,'' oznámila znovu, ,,nebo spíš tvůj otec.''

,,Můj otec by se z toho dokázal dostat.''

,,Nech mě hádat, kdo to je,'' ušklíbla se a její paži pustila. ,,Tvoje matka bude na stopro původem Blacková,'' tipla si hnědovlasá žena.

,,Jak to víte?'' zděsila se Cassiopeia.

,,Jedna Blacková je moje teta,'' pokrčila nad tím rameny. ,,Ale kdo je tvůj otec, co?'' zamyslela se.

,,Lucius Malfoy,'' zamumlala  vystrašeně. Opravdu ji ta žena naháněla hrůzu. ,,A kdo jste vy?" zeptala se.

Vězeňkyně se posadila na hladnou zem. ,,Gemini Malfoyová,'' představila se ji, ,,dvojče tvého otce."

,,Vždyť mu nejste vůbec podobná,'' namítala, ,,a navíc nejste v rodokmenu.''

Gemini se tiše zasmála. ,,Ovšem, že ne. Když mi bylo patnáct vyškrtli mě z něj,'' vyprskla, ,,co se týče mé vizáže, podílel se na ni můj bratranec se sestřenicí a z velké části i Azkaban."
  
,,Vy jste měla i bratrance a sestřenici?'' podivila se.

,,Merline, tykej mi,'' opravila ji Gemini.

Cassiopeia přikývla. ,,Měla jsi bratrance a sestřenici?''

,,Ovšem,'' přikývla, ,,jeden z nich je mrtvý a ten druhý čirou náhodou naproti mě,'' pokynula hlavou k cele před ní.

Už dlouho se z ní nic neozývalo.

,,Radši tam nechoď,'' varovala ji Gemini, ,,možná je tam mrtvola.''

Z cely se ozval slabý hlas, který ovšem Gemini ignorovala: ,,Ještě nejsem mrtvej....''

,,A moje sestřenice žije nejspíš v Rusku,'' podívala se opět na svou neteř.

,,To mi táta nikdy neřekl,'' zašeptala černovláska.

,,Nedivím se mu,'' zamumlala, ,,kdo by se náma chlubil?''

Cassiopeia se otřásla, začínala ji být zima.

,,Poslouchej mě, Cassiopeio,'' přišoupla se Gemini k mřížím, ,,nedovol jim, aby ti zkazili život tak jako nám.''

,,Ale kdo?'' podivila se.

Hnědovlasá Malfoyová nestihla už ani odpovědět, protože se v patře objevili bystrozoři.

,,Tady je!'' zakřičel jeden z nich a rozběhl se k dívence. ,,Jsi v pořádku?''

Cassiopeia lehce přikývla hlavou. ,,Ano,'' šeptla.

,,Pojď odtud pryč,'' ukázal na schody na konci chodby, ,,rychle.''

Cassiopeia věnovala své tetě jeden poslední pohled, při kterém se na ni Gemini usmála.

Hned, co se otočila, přivolal bystrozor mozkomora, který z Malfoyové v cele hned to štěstí, které teď nabila, vysál.

~

|1.9.1989|

Jedenácti letá dívenka stála v hloučku prváků. Před nimi byla malá židlička, na které se střídal jeden student po druhém a byl rozřazen do koleje.

Žena v zeleném a špičatém klobouku, profesorka McGonagallová, nakonec došla i k jménu té malé dívky.

,,Lupinová, Carina,'' přečetla z pergamenu a podívala se do davu. Když uviděla blondýnku, lehce se usmála a dala ji na hlavu Moudrý klobouk, který ji překryl polovinu obličeje.

,,Tvá matka byla hrdý Nebelvír, ale vlastnosti tvého otce tu moc nevidím,'' ozval se v její hlavě ten starý a proprášený klobouk, ,,ty máš, děvče, spoustu vlastností po rodině své matky. Tohle je velice těžké,'' zapřemýšlel se. Po krátkém tichu rozhodl: ,,Havraspár!''

Carina se s malým úsměvem rozeběhla ke stolu své nové koleje a posadila se vedle svých spolužáků, kteří se více věnovali zařazování, než-li ji.

Když byl zařazen i poslední žák a Minerva na konci seznamu, prefekt odnesl Moudrý klobouk pryč z Velké síně. Profesor Brumbál povstal a pouhým mávnutím ruky utišil všechny v síni.

,,Vítám Vás tu opět,'' začal se vstřícným úsměvem na rtech. ,,Co by to byl školní rok bez pravidel, že?'' uchechtl se a pokračoval: ,,Upozorňuji všechny žáky prvních ročníků, kteří můj proslov ještě nikdy neslyšeli, že vstup do Zapovězeného lesa je přísně zakázán, protože nikdy nevíte, na jaké zvíře či stvůru tam narazíte,'' oznámil a sjel všechny stoly pohledem. ,,Dále bych vás chtěl upozornit, že za každé porušení školního řadu budete náležitě potrestáni a při opravdu závažném přestupku i vyhozeni. A teď na co všichni jistě čekáte - večeře,'' křikl a jedním tlesknutím zapříčinil zjevení večeře.

Na stolech se v tu ránu objevila spousta jídla. Prváci na ni obdivně koukali a ostatní studenti si jej začali hladově nandavat.

,,Já jsem Betha, Betha Eastwoodová,'' promluvila po chvíli dívka vedle Cariny. Měla modrou barvu vlasů a hnědé oči, a také byla starší.

,,Carina,'' potřásla si s ní rukou.

,,Já vím, slyšela jsem tvé jméno,'' usmála se na ni mile a pustila se do jídla.

Carina si ji znovu prohlédla a trochu nakrčila obočí. ,,Ehm, Betho,'' drcla do ni, ,,můžu mít otázku?''

,,Jasně,'' přikývla nadšeně.

,,Co to máš s vlasy?''

,,Obdivuju, že ses nezeptala hned poté, co jsem se představila, to se děje jen málokdy,'' uchechtla se a napila dýňového džusu. ,,Jsem metamorfomág. Modré vlasy mám kvůli Havraspáru, minulý rok jsem měla zelené a spousta lidí mě nadchlo z toho, že mám ráda zelenou, protože to je barva hadů,'' poukázala na Zmijozelské. ,,Nechápu to, vždyť je to barva jako každá jiná,'' pokrčila nad tím rameny a podívala se na dívku. ,,A co ty? Jsi něčím výjimečná?''

,,No... ehm... já... ehm... asi ne,'' vysoukala ze sebe.

,,Na to časem přijdeš,'' mávla nad tím rukou, ,,každý je něčím výjimečný.''

~

Hnědovlasý muž s jizveným obličejem seděl v křesle a v rukou držel dopis od své jediné dcery. Naproti němu seděla jeho poslední žijící kamarádka.

,,Madelaine,'' oslovil sestru své bývalé lásky.

,,Ano, Remusi?'' zvedla pohled od novin.

,,Píše mi Carina,'' oznámil a přehl dopis od ní napůl.

,,A co?'' pozvedla tázavě obočí.

Remus si povzdechl. ,,Že není úplně nadšená ze studentů ani z profesorů, prý očekávála víc. A taky, že je tam sice týden, ale i přesto cítí pach outsidera.''

,,Merline,'' zamumlala překvapeně, ,,v Bradavicích se líbí všem,'' nakrčila obočí a vytrhla mu dopis z ruky. ,,To je zvláštní,'' poškrábala se na zátylku.

,,Vyjadřuje se jako její máma.''

,,Gemini,'' usmála se lehce Madelaine při vzpomínce na svou sestru. ,,Je škoda, že je v oddělení, které nemůžeme návštívit, že?''

,,Ani ne,'' zavrtěl nad tím hlavou a napil se ze svého hrnku čaje.

,,Nebuď takový, Remusi,'' zamračila se hnědovlasá žena a znovu sjela pohledem k novinám.

,,Tebe to nikdy neštvalo? Že nás všechny opustila? Že to stejné vlastně udělal i Tichošlápek? Že jsi podruhé otěhotněla a jeho zavřeli?'' pálil jednu otázku za druhou, div se mu nezamotal jazyk. ,,Nikdy?''

,,Ne... nikdy,'' zavrtěla nad tím hlavou, ,,protože Gemini je má sestra a jistým způsobem ji chápu. A Sirius je můj manžel, jsem Blacková, já vím, že si ty myslíš, že je vinen a že by toho byl schopen, ale já věřím v opak,'' odvětila.

,,A proto si svoje děti chtěla přejmenovat na Bonnetovi?'' nadzvedl podrážděně obočí.

,,Nedokázaly by unést tíhu toho jména,'' odpověděla mu po delším tichu, při kterém koukala do plamenů ohně. ,,Navíc, není hlavní, že vědí, kdo je jejich opravdový táta?''

,,Jo... asi jo,'' přikývl.

Madelaine se zamyslela a sjela Remuse pohledem. ,,Řekneš někdy Carině o její mámě?'' nadzvedla obočí.

,,Gemini by si to nepřála a já taky ne. Dozvěděla by se o tom, že je součástí té velké rodiny, kde nejsi jenom ty a já, ale i Malfoyové, Lenstangeové, Blackové, a Merlin ví, kdo ještě. O to ani nestojí,'' ušklíbl se.

,,Remusi,'' oslovila ho, ,,je Malfoyům podobná víc, než si myslíš-''

,,Madelaine, není,'' přerušil ji naštvaně, ,,každý dítě si občas myslí, že má ve všem pravdu, ne?'' 

,,Je sobecká a myslí jen na sebe - to je typický pro někoho jako jsou Malfoyovi.''

Remus si promnul spánky. ,,Ona z toho vyroste,'' zvedl se ze sedačky a zamířil pryč z obývacího pokoje. 

Nechtěl to dál řešit. Byl přesvědčen, že jeho dcera je jako on nebo Gemini, ne jako Malfoyovi.

Madelaine věděla, že z toho Carina nevyroste. Ba naopak, bude se to zhoršovat.

Už teď byly vztahy mezi nimi a malou blondýnkou špatné a s Remusovým přístupem ze z nich stala časovaná bomba.

~

,,Vítejte na hodině létání!'' pozdravila všechny madam Hoochová. ,,Všichni si stoupněte vedle svých košťat, natáhněte ruku a řekněte,'' stoupla si nad své koště a natáhla ruku, přesně tak, jak to říkala, ,,vzhůru!'' dokončila větu. Její koště bylo v tu ránu v její ruce. ,,A teď vy!''

Carina si stoupla na koště a zhluboka se nadechla. ,,Vzhůru,'' řekla a málem spadla, když se její koště zvedlo ze země do její dlaně.

,,Výborně, slečno Lupinová,'' pochválila ji s úsměvem madam.

,,Děkuji,'' poděkovala.

Většina studentů s košťaty stále bojovala, až na dva zrzavé chlapce, kteří stáli napravo od ní. Byli úplně stejní a Carině došlo, že budou dvojčata. Něčemu se ohromně smáli a po chvíli zjistila proč. Profesorka měla na zádech přilepený pergamen se slovy Štípni mě.

,,Čemu se smějete, pánové?" přistoupila k nim madam Hoochová.

,,Máme jen dobrou náladu," odvětila naráz dvojčata.

,,Dobrá nálada vypadá krapítek jinak, nemyslíte?" nadzvedla podezřívavě obočí. 

Děti za ní se začaly smát tomu, co měla na zádech. Profesorka se rychle otočila a všechny si změřila přísným pohledem.

,,Paní profesorko," oslovila ji drobná blondýnka.

,,Ano, slečno Lupinová?"

,,Vaše záda,'' poukázala na zadní stranu jejího hábitu, ,,máte tam pergamen,'' pípla.

Rolanda si ze zad strhla pergamem s nápisem a přečetla si ho. Hned poté celou třídu sjela pohledem a zastavila ze u dvou zrzků. ,,Panové,'' oslovila je, čímž zastavila jejich smích.

,,Ano?''

,,Vaše výrazy naznačují, že za tímto vtípkem stojíte vy dva,'' sjela je přísným pohledem. Dvojčata nasadila nevinné výrazy a sklopila hlavu. ,,Ukládám vám školní trest, večer se hlaste u školníka Filche.''

,,Ano, paní profesorko,'' přikývli oba dva.

,,Měli byste si rozmyslet, kým budete,'' řekl jim naposledy.

Poté se obrátila zpět ke zbytku třídy a pokynula jim, aby se vznesli do vzduchu.

Carina vyletěla nejvýše a na všechny shlížela se shora. Okolo ní se zastavila dvojčata.

,,Proč si nás práskla?'' zeptal se jeden z nich. Byl to George.

,,Jo, přesně tak,'' přitakal druhý, jmenoval se Fred, ,,proč si nás práskla?'' zopakoval ten druhý.

,,Není to vtipné, akorát tak otravné,'' odvětila s úšklebkem.

,,Že to říkáš zrovna ty,'' odfrkla si dvojčata a odletěla pryč.

~

Tak tu máme posun v čase. Od téhle kapitoly už jich mám přes sedmnáct předepsaných, takže budou, doufám, vycházet kapitoly častěji.

Jinak počítejte s tím, že druhý díl bude obsáhlejší, než ten první a rozhodně neskončí čtyřicátou kapitolou, protože ona poslední předepsaná část je teprve o druhém ročníku Cariny.

S přáním dobrého dne, Madelaine.