Prosím přečtěte si informace dole, díky!

~

|19.4.1991|

Kruvalští studenti se nahrnuli ke svým kolejním stolům, aby povečeřeli. Za nimi byl další vyčerpávající týden. Minor kráčela v houfu Strašnovírů, kteří debatovali o zítřejším zápase ve famfrpálu. Netušila, co ji vadí víc, jestli to, že mluvili o nových košťatech a přednostech Theoddora Karkarova, nebo jejich rychlost podobná šnekům.

Naštvaně si odfrkla a zamířila ke stolu Zloboviku. Uprostřed sedělo kolejní mužstvo a horlivě probíralo své chyby při tréninku. Ona sama se posadila vedle Iljiče, který se s úsměvem koukal na mísu s jablky před ním.

,,Ahoj,'' pozdravila ho a s podrážděným obličejem pohlédla na jeho výraz. ,,Jsi v pořádku?''

Blondýn sebou škubl a poté jen spokojeně přikývl. ,,Jasnačka. Jak ses měla ty?'' pozvedl tázavě obočí a přivřel své zarudlé oči. Byl zhulený už jen od pohledu.

,,Na hovno,'' zamumlala a podpřela si hlavu loktem. Iljič pokynul hlavou, čímž ji naznačil, aby se jala vypravování. ,,Hned ráno jsme měli lektvary s Fominovem. Byla jsem ve dvojci s tou kozatou krávou Elenou, který stačilo jen na něj mrknout a už ji psal výborný. Já jsem připravila naprosto učebnicovej příklad jedu a víš, co udělal ten kretén?!'' V jejím hlase bylo slyšet značné rozhořčení.

,,No to fakt nevím,'' zavrtěl nad tím hlavou. Věděl, že je Fominov nesympatický a zakomolexovaný, ale mu celkem v duchu děkoval, protože naštvaná Minor byla snad to nejvíc přitažlivé stvoření na světě.

,,Řekl mi, že na někoho, jehož bratr a sestřenice seděli v Azkabanu za vraždu, zvládám jedy dost chabě,'' založila si ruce na prsou. ,,Jak si vůbec může ten zasranej Ukrajinec dovolit tohle říct o mý rodině?''

,,Má otevřenou hubu,'' připustil, ,,ale je pravda, že tebe zrovna nemusí.''

Minor se na něj podívala s pozvedlým obočím. ,,Ty seš ale blesk, Loskove,'' odfrkla si.

,,Mě nenaštveš,'' usmál se potěšeně a zamával Ianovi, který se právě loučil s jednou černovlasou čtvrťačkou. ,,Hele, kdo ti jde,'' pokynul k němu hlavou.

,,Jak mně?'' vyjekla a strčila do něj.

Todorovovi se na tváři vytvořil pobavený úšklebek, když spatřil své dva kamarády, jak se pošťuchují na lavici, div nespadli na tvrdou zem.

,,Děcka, děcka, děcka, okamžitě od sebe,'' nacpal se mezi ně a na oba se usmál. ,,Víte, že vy dva si to můžete rozdat jen v posteli,'' mrkl na Minor.

Ta nad tím protočila očima a pohlédla na čokoládový puding na stole. Ian se ani pomalu nestihl posadit a už mu na jeho upravených vlasech spočinula hnědá lahodná hmota, která mu ztékala po tváři, až na kožich. A než se stačil ohnat vidličkou, Minor vstala od stolu a zamířila ven.

,,To je taková-''

,,Agresivní kočka,'' doplnil ho Iljič a zasmál se. Prstem setřel trochu toho pudingu z jeho tváře a ochutnal ho. ,,Ale seš sladkej.''

,,Seš teplej, tyvole?'' vyjekl Ian a bouchl ho do ramene.

,,Ne, nejsem,'' zavrtěl nad tím hlavou a ze země zvedl svou školní brašnu. ,,Já už půjdu.''

,,A kam?'' podivil se a začal si kapesníkem smývat čokoládu z tváře.

,,Do knihovny,'' odvětil, ,,předpokládám.''

Todorov ihned pochopil, proč chce zrovna do obrovské haly se spoustou knih. Minor tam měla zajisté namířeno. Jen se zasmál a zamával mu.

~

,,Carino,'' zaklepal Lucius na dveře od pokoje své neteře. Po chvilce se ozvalo nezaujaté ,Dále' a on mohl vejít dovnitř. Blonďatá dívka s vlasy po lopatky seděla a na své obrovské mohutné posteli. Okolo ní byly různé výkresy a otevřené knihy.

,,Co se děje?'' zvedla hlavu od knihy o druhé světové válce a zaklapla ji.

,,Dneska jedu do Kruvalu dokončit ty věci ohledně přestupu,'' oznámil a přistoupil k posteli. ,,A vzhledem k tomu, že ty tam budeš chodit mě napadlo, jestli nechceš jít semnou?'' podíval se na ni s lehkým úsměvem.

Carina byla ráda, že se od jejich prvního setkání začal více usmívat. Jakoby tím lidem okolo sebe otevřel pomyslná dvířka do jeho duše. ,,To bych moc ráda,'' odvětila a rychle se vyšvihla do sedu, až některé pergameny spadly na zem.

,,Vyrážíme po večeři, tak alespoň pro jednou přijď včas,'' uchechtl se a sehl se pro výkres, který ležel na zemi. Byla na něm krajina. Krásnohůlské zahrady. ,,To je hodně povedené,'' zamumlal.

,,To zní jako pochvala,'' poděkovala mu se smíchem a papír mu z rukou vytrhla. ,,Každopádně se mi to nepovedlo,'' zamračila se a jedním tahem pergamen rozstrhla.

,,Jasně,'' ušklíbl se a otočil ke dveřím. ,,Všechno podstatné jsem ti řekl, tak buď potom připravená, ano?''

,,Neboj se, šéfe,'' mrkla na něj. Lucius se tiše zasmál, zakroutil nad tím hlavou a poté spokojeně odešel. Carině posléze sklouzl pohled k pergamenu na okraji matrace. Byla na něm dívka - světlé vlasy i oči, vílí rysy - Charlotte. Dívka, která potvrdila, že ji nezajímají jen chlapci.

Lehce se usmála a začala prohlížet další kresby. Na jedné z nich byl obličej, který velmi dobře znala. Patřil Charlottině nejlepší kamarádce, Isabelle de la Cruzové. Sice spolu mluvily jen občas, ale když už, tak to stálo za to. Byla stejným fanouškem famfrpálu jako ona sama a její historky o Johnu Bradlyemu, který nyní hrál v nejlepším týmu historie, ji vždy dokázali na několik minut přihodit záchvaty smíchu.

Po několika minutách koukla na hodiny. Bylo tři čtrvtě na šest. Od večeře ji dělilo už jen patnáct minut. Všechny pergameny nacházela na jednu hromadu, kterou posléze uklidila do nočního stolku. Zvedla se z postele a přistoupila k obrovské dvou metrové skříni. Otevřela šoupací dveře a pohlédla na všechno své oblečení. Za poslední rok a půl, co už v Malfoy Manor žila ji toho hodně přibylo. Z původních dvou páru bot měla najednou dvanáctery. Jedny levné džíny nahradilo nejméně osm kvalitních. A tak celkově se její šatník rozšířil.

Z poličky sebrala černý svetr a přetáhla si ho přes blonďaté vlasy - když už jsme u nich, ty ji taky od loňska hodně narostly - své oblíbené černé džíny už měla na sobě a tak jen sáhla po černé teplé bundě. Dle Luciuse je v Rusku i dubnu opravu velká kosa.

Pohlédla na sebe do zrcadla a sáhla po hřebenu. Je pravda, že od svého návratu z Krásnohůlek nikde nebyla a kontakt s lidmi už ji chyběl.

A navíc si procvičím ruštinu. Pomyslela si.

Hodiny odbily šestou večerní a ona jako její Nimbus vylétla z pokoje. Sedla na schody a sjela po nich, až dolů. Přiřítila se do jídelny a rychle posadila ke stolu.

,,Stihla jsem to?'' pozvedla udýchaně obočí.

,,Ale jo,'' přikývl a rozhlédl se po místnosti, ,,ostatní tu stejně ještě nejsou. V téhle rodině nejsou hodiny spolu s jasnovidectvím silnou stránkou.''

Carina se uchechtla. Spolu se svým strýcem se pustila do výtečné večeře, během které do jídelny přišel i zbytek, včetně Cruxe s Madelaine. Ti si pobyt v Malfoy Manor doslova užívali. Bylo to něco jako prázdniny v drahém hotelu zcela zadarmo.

,,Už si dojedla?'' zeptal se Lucius Cariny, která právě kousala poslední sousta brambor.

Lehce přikývla a napila se vody. ,,Jo, už jo.''

,,Tak půjdeme," oznámil, ,,nerad chodím pozdě," zašklebil se a vstal se židle v čele stolu. Po své cestě ke dveřím ještě stihl políbit Narcissu, která se na něj mile usmála. Carina se rozloučila se svými rodiči objetím a doběhla za svým strýcem do haly.

,,Taky máš takovej zvláštní pocit v žaludku?" zeptala se ho s pozvedlým obočím.

,,Ani ne," pokrčil nad tím rameny. ,,Asi budeš nervózní."

,,No, trochu se bojím, že jakmile na mě někdo spustí ruštinu, budu totálně drmolit a na nic si nevzpomenu," uchechtla se. Bylo to spíš takové zoufalé uchechtnutí, ne humorné.

,,A od čeho jdu asi s tebou, intelektuále," odvětil posměšně. Otevřel velké vchodové dveře a vyšel ven, zcela ignorujíc Carinin otrávený obličej. Zhluboka se nadechl příjemného podvečerního vánku a pozvedl svou ruku do úrovně pasu. ,,Chytni se mě, přemístíme se."

Blondýnka přikývla. Jen, co se dotkla jeho ruky oba dva zmizeli.

~

Igor Karkarov kráčel po chodbách školy, ve které byl už několik let ředitelem. Pamatoval si, jak byl propuštěn z Azkabanu. Tehdy mu přišlo naprosto nelogické, že si ho vyžádalo ruské Ministerstvo kouzel jako nového ředitele. Později pochopil, že chtěli mít v čele školy někoho, kdo by se nebál bránit studenty jakýmikoli prostředky. 

Zastavil se u hlavní vstupní brány na Kruvalské pozemky. Každou chvíli by se sem měl přemístit Lucius Malfoy se svou neteří a dcerou jeho dobrého přítele, pro kterého byl ze začátku jeho života pouhým profesorem. Rád vzpomínal na léta, kdy se po chodbách proháněli Grus, Markus a Afrodité Malfoyovi. V té době byli bezstarostní - měli vlivné rodiče, kupu peněz a vše na, co jen pomysleli - teď už ovšem zbyli jen dva a veškerý věhlas pominul.

Ozvalo se hlasité prásknutí a před ním se v tu ránu objevil Lucius. ,,Igore," pozdravil ho Malfoy a potřásl si s ním rukou.

,,Rád tě znovu vidím," usmál se lehce a trochu poodkryl své zkažené zuby, načež si Carina myslela, že se pozvrací. ,,A ty musíš být-"

,,Carina," doplnila ho a potřásla si sním rukou, ,,Malfoyová."

,,Těší mě," odvětil a pořádně si ji prohlédl. Viděl v ní Gruse a tušil, že ostatní profesoři, kteří jejího otce učili, to poznají také.

,,Mě taky," pokývala hlavou.

Igor poté uhnul pohledem na Luciuse a svou hůlkou odemkl vstupní bránu. ,,Tak pojďme."

~

,,Leonide," strčil Theoddor do svého černovlasého spolužáka, ,,máš ten úkol do péče o kouzelný tvory?"

,,Jo, mám," přikývl a dopil svou skleničku s dýňovým džusem. ,,Na koleji."

,,Nemohl bych si ji vypůjčit - jakože né opsat - jen se inspirovat, chápeš, ne?" usmál se. 

,,Proč se na mě směješ, jak na nějakou holku? Já nejsem teplej," zašklebil se. ,,Mě tvůj úsměv neobměkčí."

,,Promiň, síla zvyku," uchechtl se, ,,tak dáš mi ho opsat?"

,,Před chvíli si tvrdil, že se chceš jen inspirovat," odvětil se zamračeným obličejem. ,,Jsi nějak rychle změnil názor."

,,Co? To jsem neřekl," namítal.

,,Kámo, řekl," přidal se k jejich rozhovoru Rommé, ,,já tě slyšel."

Theoddor se ušklíbl. ,,No to je jedno, prostě ho nemám, protože jsem neměl čas ho napsat, protože byl trénink a potom-"

,,Druhej trénink v knihovně," doplnil ho se smíchem Leonid, načež si s Rommém za Theoddorovými zády plácli.

,,Na tom nezáleží, prostě ho potřebuju," oznámil a prohrábl si vlasy.

,,Neboj, půjčím ti ho," poplácal ho po rameni, ,,stejně teď jdu na kolej, tak můžeš jít semnou," pokynul hlavou ke dveřím do síně.

,,Jo, jdu," přikývl a přehodil si svůj batoh přes rameno. Oba dva tedy vyšli bok po boku z Velké síně a zamířili do Zlobovické společenské místnosti. Okolo nich procházelo pár studentů, kteří se šli na poslední chvíli navečeřet. Zatímco Theoddor koukal na špičky svých bot, Leonid před sebe, a proto, když uviděl dlouhé platinově blonďaté vlasy, lehce se usmál.

,,Carino?" křikl, aby ho osoba na druhé straně chodby uslyšela.

,,Co?" pozvedl Theoddor nechápavě hlavu a podíval se před sebe.

,,Leonide!" zamávala blonďatá dívka svému bratrovi a rozešla se jeho směrem. ,,Ahoj!"

,,Co tady děláš?" podivil se.

,,Lucius ředí s Karkarovem můj přestup sem," pokrčila nad tím rameny.

,,To je super," usmál se a podíval se na svého spolužáka, který drobnou dívenku skenoval nechápavým pohledem. ,,Tohle je Theoddor," představil ji černovlasého chytače, ,,a tohle je moje sestra, Carina," pokynul hlavou k mladé Malfoyové.

,,Když jsi říkal, že máš sestru, představil jsem si někoho, jako seš ty a ne tohle," zasmál se a potřásl si s Carininou pobledlou ručkou. ,,Těší mě, doufejme, že se ti tu bude líbit."

,,Taky doufám," uchechtla se a onoho vysokého černovlasého chlapce si pořádně prohlédla. Ostré rysy, pronikavé modré oči a ty červené rty, kde už jen viděla?

,,Malfoyová!" ozval se za ní hluboký hlas ředitele Kruvalu, který stál po boku Luciuse Malfoye před svou pracovnou a v rukou držel srolovaný pergamen.

,,Ehm... omluvte mě," šeptla a přiběhla k nim.

,,Tady máš, je to seznam věcí, které budeš potřebovat," podal ji onen pergamen a pohlédl na chlapce za ní. ,,Koukám, že už ses seznámila s mým synem," podíval se do jejích tmavě modrých očí.

,,S vaším synem?" podivila se a rychle otočila na Theoddora, který se jen lehce usmál. To proto ji byl povědomý - byl Igorův syn!

,,Ano," přikývl, ,,to je ten starší, ten mladší s tebou bude v ročníku," oznámil a poté šeptem doplnil: ,,Tedy pokud nepropadne."

,,To je fajn," usmála se nervózně.

,,Ahoj, Luciusi,'' pozdravil ho Leonid a poté si založil ruce na prsou.

,,Ahoj,'' pozdravil ho i on.

Carině se nelíbilo, jakými pohledy na sebe Leonid s Luciusem koukali. Starší z nich se nemohl smířit s tím, že nekdo, kdo má krev Malfoye je černovlasý a ten mladší zase nemohl výstav tu krev v sobě.

,,Už asi půjdeme, ne? Když už je to všechno vyřízené."

,,Ano," souhlasil a s lehkým úšklebkem zamával Leonidovi na rozloučenou. Poté pokynul Carině, aby ho následovala a spolu s Igorem vyšla ven na školní pozemky. Blondýnka svému bratrovi a jeho kamarádovi s úsměvem zamávala a běžela pryč.

,,No...," založil si Theoddor ruce na prsou, ,,Rommé bude mít radost."

,,Cože?" zeptal se ho nechápavě.

,,Je hezká," pokrčil nad tím rameny, ,,to bylo jeho jediné přání."

,,Merline, vy jste kreténi," zasmál se a poplácal ho po rameni. ,,Doufejme, že z mojí sestry vyroste slušná holka, která si jednoho dne najde manžela, bude mít hafo dětí, nebude pít, kouřit a klukům jako ty se bude vyhýbat obloukem."

~

Ahoj všichni!
Hlasím se vám opět s novou kapitolou. Chtěla bych vám jen říct, že nám zbývá už jen poslední kapitola do konce knihy a poté jen Epilog. Rozhodně nechci příběh ukončit už tady, to ne. Jde o to, že Nejsem Malfoy mapuje životy několika postav a to se nedá narvat do čtyřiceti kapitol. A proto jsem se rozhodla udělat z Nejsem Malfoy tetralogii, abych se mohla pořádně rozepsat. Po dopsání Nejsem Malfoy II. bude menší prodleva mezi třetím dílem, abych mohla sepsat krátkou knihu na téma: ,,Co kdyby Voldemort v bitvě o Bradavice nezemřel a vyhrál?"

Tak to je zatím všechno, s přáním dobrého dne, Madelaine.