32.kapitola | EMPATICKÁ POLOVÍLA

|19.1.1991|

Carina seděla stejně jako zbytek jejích vrstevníků v lavici, v rukou držela brk a před sebou měla pergamen. Závěrečné zkoušky přišly opravdu brzy a ona věděla, že jestli je nenapíše, vyhodí ji ze školy, na kterou dobrovolně přestoupila.

Zničeně si povzdechla a rozhlédla se po třídě. Všichni zběsile psali a přemýšleli a ona měla v hlavě jen postupy k přípravám všemožných lektvarů. Ty ji byly ale k ničemu, jelikož z lektvarů nepropadala.

Dlaní si podepřela hlavu a koutkem oka se podívala na vyučijící profesorku, madam Werberovou. Byla to žena s přísným výrazem, hnědými na krátko střiženými vlasy a autoritu nasazujícíma očima. Něco jako bradavická Minerva McGonagallová, ale mladší.

I profesorka na ni koukala zpoza své katedry. Lehce pozvedla obočí a zeptala se: ,,Nějaký problém, slečno Malfoyová?''

Carina nad tím zavrtěla hlavou. ,,Ne... není.''

Někteří spolužáci se škodolibě usmáli a probodli blondýnku pohledem. Té to bylo jedno, neprožívala to tolik jako v Bradavicích, pochopila, že ji každý nemusí mít rád a zobat ji z rukou. Jen nad tím protočila očima a s úšklebkem se znovu podívala na první otázku testu z bylinkářství.

~

Cassiopeia seděla v knihovně a četla si další knihu, kterou si vypůjčila. Nohou klepala o zem a svýma očima hypnotizovala řádky na papíře.

Před ní se objevili dva mladí Nebelvíři z druhého ročníku. Posadili se naproti ní a s úsměvem čekali, až je zaregistruje.

,,Ahoj,'' pozdravila je a knihu zaklapla a položila vedle sebe, ,,co tu děláte?''

,,Chtěli jsme se tě zeptat, jaký byly tvoje prázdniny, protože jsme tě za tu dobu, co tu už jsi nestihli zeptat,'' pokrčil nad tím rameny George a pohlédl na své dvojče.

,,Přesně tak,'' přikývl Fred.

,,No...,'' poškrábala se na zátylku, ,,nakonec to nebylo tak strašné. Teta i strejda jsou fajn a jejich děti taky, takže dobrý,'' pokrčila nad tím rameny, ,,a co vy?''

,,Všude byla hromada jídla, dostali jsme každý svůj svetr a navštívili pratetu Tessie,'' odvětil Fred, ,,smrdí to u ní jako kdyby tam chcípl pes,'' zasmála se Fred a ostatní s ním.

,,To zní jako fajn Vánoce,'' usmála se.

,,Byly,'' souhlasili oba dva.

,,Chtělo by to další, co?'' uchechtla se.

,,Přesně,'' přikývl George, ,,sepíšeme na to petici, ne?''

~

|20.1.1991|

Charlotte Dufourová kráčela po boku Cariny a Isabelle krásnohůlskou knihovnou a svýma překrásnýma očima nakukovala do různých oddělení.

,,A jak si myslíte, že vám dopadli zkoušky?'' pozvedla tázavě obočí pohledná Španělka.

,,Jako vždy - výborné,'' otočila se k nim blondýnka, až je málem smetla svými vlasy. ,,A vy?''

,,No...,'' poškrábala se na zátylku Carina, ,,nejspíš tu už příští rok nebudu.''

,,Cože?'' podivila se Isabelle. ,,Zase přestoupíš? Tímhle tempem procestuješ celý svět,'' uchechtla se a poté její obličej znovu zvážněl.

,,Ne, tentokrát jsem si to nevymyslela sama, ale nejspíš rupnu z bylinkářství,'' oznámila s rukama založenýma na prsou, ,,z toho testu nemám moc dobrý pocit.''

Charlotte se snad poprvé v životě zachoval empaticky a mladou Angličanku objala. ,,To určitě bude dobré.''

Carina ji váhavě objetí vrátila. Ten pocit být ji tak blízko se ji doslova zamlouval. Nasála její vůni. Vlasy ji šimraly na obličeji a Charlottiny hebké ruce ji hladily po zádech. Jednoduše propadala mladá Malfoyová vílí eleganci.

,,Uvidíme,'' odvětila, díky čemuž se od ní Dufourová odtrhla.

,,Madam Maxime nenechala snad nikdy nikoho propadnout,'' oznámila Isabelle a stiskla povzbudivě její rameno, ,,a jestliže byla tvoje babička Astierová, máš vyhráno.''

,,To zní jako protekce,'' zašklebila se.

,,No, právě,'' pokývala hlavou Charlotte, ,,a toho musíš využít.''

Carina na obě dvě koukala s vykulenýma očima. ,,Tak dobře,'' přikývla zmateně. Nechtěla být nazývána protekčním spratkem. Znělo to tak odporně, až ji z toho neskakovala husí kůže.

,,Časem pochopíš, že to má své výhody,'' zašeptala směrem k ní Charlotte a znovu začala procházet všechny oddělení, která knihovna nabízela.

~

,,Hele, vsadím se, Theoddore,'' nahnul se ke svému černovlasému kamarádovi Rommé Potěmkin se škodolibým úsměvem, ,,že nehodíš po našem šéfisovi křídu?''

Syn ředitele se zašklebil a nechápavě na něj pohlédl. ,,A proč bych to jako dělal? Já jsem rád, že s ním vycházím,'' zasyčel.

,,Jak myslíš,'' uchechtl se a pohlédl na profesora Tarasova, který stál u tabule a hůlkou představoval nová zaklínadla.

,,Pane Potěmkine,'' usmál se falešně, ,,laskavě zvedněte svůj zadek a dovalte se sem; budete zkoušený," pronesl zhnuseně profesor. Rommé ani nenamítal, rychle vstal, postavil se před lavice a zbytek patých ročníků. ,,Řekněte mi, jakým kouzlem či zaklínadlem byste začínal souboj?'' pozvedl své neupravené obočí.

Hnědovlasý Rus se poškrábal na zátylku a zamyslel se. ,,Hmm...,'' zabrblal, ,,Mdlobami na Vás?'' pohlédl na něj s tázavým výrazem ve tváři.

Profesor si promnul spánky. ,,A to proč?'' zeptal se nechápavě.

,,Abych ho zranil,'' odvětil klidně, přičemž se podíval na Theoddora v lavici, který se jen plácal do čela.

,,Sednout,'' rozkázal starý profesor, ,,po vyučování se dostavte na hodiny po škole. Pan profesor Karkarov vás bude očekávat,'' oznámil a rozhlédl se po třídě. Očima se zastavil u syna svého nadřízeného, který se svému kamarádovi smál. ,,Pane Karkarove, vy půjdete s ním, trochu jste přibral, tak aby vám ta kila šla zase dolů,'' probodl ho pohledem a znovu se otočil k tabuli.

~

|22.1.1991|

Madelaine seděla před kanceláří ministra kouzel Korneliuse Popletala. Okolo ní chodil sem a tam její bratr Lucius, který se uvolil jít s ní.

,,Kde je?'' pozvedla tázavě obočí.

,,Každé ráno chodí pozdě, protože si cestou sem kupuje koláčky u toho mudlovského nádraží a vždycky řekne, že je to venku úplný blázinec,'' odvětil s pokrčením ramen, ,,navíc je ve funkci teprve rok - mohl by se snažit.''

Hnědovlasá Blacková přikývla a sklopila svůj zrak k rozvodovým papírům. Na pergamenu scházel už jen Siriusův podpis. A nechce nechávat tak cenné papíry na starosti bystrozorům. Věděla, že se bude její manžel obhajovat a ona ho chtěla alespoň vyslyšet.

,,Už je tady,'' zamumlal Lucius a pohlédl na dlouhou chodbu, která vedla od výtahů k jeho kanceláři. Popletal měl na hlavě svůj typický černý klobouk, společenský hábit a v rukou držel malý hnědý kufřík s prací.

,,Aaa... Luciusi,'' pozdravil blonďatého Malfoye, který na něj koukal s kamennou tváří, ,,doufám, že nečekáte dlouho.''

,,Popravdě ano,'' přikývl a podíval se na Madelaine, ,,a potřebujeme to vyřešit rychle,'' oznámil.

,,Samozřejmě,'' přikývl zmatený ministr a vypustil je do své kanceláře. Odložil své věci na věšák a kufřík na stůl. On sám se posadil za masivní dřevo a oba dva sjel pohledem. ,,Co přesně ode mne potřebujete, paní Blacková?" pozvedl tázavě své obočí.

,,Abyste mě pustil za Siriusem Blackem," odvětila s kamennou tváří. Přece jen, bylo pro ni snazší býti chladná, než znovu plakat nad zničeným manželstvím. ,,Nebude to nic dlouhého, jen potřebuju, aby mi podepsal rozvodové papíry," oznámila.

,,Co tak najednou?" podivil se ministr znenadání.

,,To je čistě soukromá věc," odpověděla mu po chvíli ticha. ,,A byla bych ráda, kdyby to šlo, co nejdříve."

,,No...," odkašlal si, ,,návštěvnost se Siriusem Blackem se u vás posledních pár měsíců zvýšila - popravdě neměl už nikdy nikoho zvenčí vidět-"

,,Věřte mi, že tohle bude naposledy," skočila mu do řeči. Ani nelhala, přísahala sama sobě, že toho nevěrného lupma už nikdy nechce potkat.

Kornelius si povzdechl. Ze zásuvky vytáhl pergamen, který sloužil jako tak zvaná vstupenka do Azkabanu. Jednoduše se na něj napsalo jméno vězně, datum, důvod návštěvy a také podpis úřadujícího ministra. Popletal rychle na nažloutlý papír naškrábal své jméno a po stole ho poslal hnědovlasé Madelaine.

,,Děkuji, pane Popletale," kývla lehce hlavou a pergamen přiložila ke spoustě dalším.

~

Ahoj!
Po šesti týdnech se vám znovu ozývám. Nebudu lhát, nebylo to zrovna nejlehčí období, ale věřím, že teď už bude všechno hezčí. Napsala jsem toho opravdu hodně, protože mi to pomáhalo oprostit se od reality. Opravdu mi Wattpad chyběl a chtěla bych se zase pomalu vrátit zpátky, takže doufejme, že to půjde.

A taky má Nejsem Malfoy nové háby! Jak se vám obálky líbí?

S přáním dobrého dne, Madelaine.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top