|1.9.1990|

Lucius se s pyšným výrazem podíval na svou dceru, která stála v uniformě před zrcadlem a upravovala si kravatu.

,,Je zbytečné se tě ptát, jestli se těšíš, že?'' pozvedl tázavě obočí.

Cassiopeia se na něj podívala s nadšením v očích. ,,Tak strašně moc se těším, že to ani nedokážu vyjádřit slovy,'' zajásala.

,,Neraduj se předčasně,'' ozvala se Carina ode dveří, ,,ještě můžeš mít špatný spolužáky.''

Přistoupila ke svému strýci. Na sobě už měla krásnohůlskou uniformu, která se zkládala ze sukně, halenky a lehkého saka. Všechno bylo ve světlounce modré barvě. Dále na sobě měla černé silonky a boty, jež měly menší podpatek, díky kterému byla ještě o trochu vyšší, než normálně. Na hlavě měla klobouk, z pod kterého ji vykukávaly její blonďaté vlasy.

Blonďatý Malfoy se na ni podíval s přivřenýma očima. ,,Nekaž ji tu radost,'' zamumlal.

Carina lehce přikývla. ,,Chtěla jsem říct, že to následujících sedm let bude zajisté těch nejlepších v tvém životě.''

Lucius si promnul čelo. ,,Radši už běž, prosím tě,'' pokynul hlavou ke dveřím.

Blondýnka se usmála. ,,Dobře.''

,,A nehrb se,'' doplnil se Lucius, když viděl, jak shrbené jsou její záda.

Dívka se narovnala a pohodila svými vlasy. ,,Na to nesmím zapomínat,'' usmála se na svého strýce a poté vyšla ven na chodbu.

Sešla, až dolů po schodech a pohlédla na svá zavazadla, na kterých bylo její jméno.

Přejela po zlatém nápisu Carina Malfoyová prsty a lehce se usmála.

,,Jsi nervózní?'' ozval se za ní hlas jejího otce. Když se otočila, spatřila vedle něj i svou matku.

,,Trochu,'' pokrčila nad tím rameny, ,,ale to je normální.''

,,Tak na sebe hlavně dávej pozor,'' objala ji Gemini.

,,Budu,'' zamumlala.

Grus je s úsměvem pozoroval. Zrovna Carina byla jedna z chyb, kterou by nevracel zpět.

,,Jo a málem bych zapomněl,'' plácl se do čela, ,,něco jsme ti chtěli dát k narozeninám.''

Carina se na něj podívala s povytaženým obočím. Co by ji ještě chtěli dávat?

Dostala obrovskou hromadu knih. Nové oblečení. A spoustu dalších prkotin. Co jiného by ještě potřebovala.

,,Už budeš ve druhém ročníku a bude moct hrát famfrpál a vzhledem k tomi, že nechceme, abys hrála na zametáku, tak jsem ti koupili tohle,'' oznámil a luskutím prstu k sobě přivolal skřítka, který v rukou držel obrovský balíček.

Obrysem to bylo koště, ovšem Carina nevěděla jaké.

Blondýnka si od něj balíček převzala a začala trhat papír. ,,To jste si nemuseli dělat... škodu!'' vypískla, když uviděla násadu.

,,Dodatečně všechno nejlepší,'' popřál ji Grus a Gemini horlivě přikyvovala.

,,To je Nimbus 1999,'' podívala se na ně s otevřenou pusou, div ji do ni nevletěla moucha, ,,vždyť to nemají pomalu ani nejlepší famfrpáloví hráči.''

,,Na to kašli,'' mávla nad tím Gemini rukou, ,,hlavní je, že se ti líbí, ne?''

Carina lehce přikývla a skočila oběma dvěma kolem krku. ,,Děkuju, děkuju, děkuju.''

,,Nemáš zač, nemáš zač, nemáš zač,'' zasmál se Grus.

~

Kruvalská hlavní síň se začala plnit studenty. Prváci už stáli před zázračnou číší a nervózně koukali po svých spolužácích. Do síně najednou vstoupila mladá dívka se zelenými vlasy a šedýma očima. Ruce měla v kapsách kožichu a na rtech měla úšklebek. Zamířila ke stolu Zloboviku, do kterého ji před pěti lety číše poslala.

Posadila se vedle svých spolužáků a rovnou si podepřela hlavu rukou.

,,Co to máš na hlavě?'' podivil se černovlasý Leonid. ,,To bydlíš v brčálech?'' zasmál se.

Dívka se na něj podívala s pozvedlým obočím. ,,Ty drž radši hubu,'' procedila skrz zuby, ,,nebo zařídím, že pojedeš na prázdniny za svým taťuldou.''

Leonid rázem ztuhl. ,,Proč mám tetu ve svým věku?'' zabrblal si pro sebe.

,,No, to by mě taky zaujímalo,'' uchechtla se. Rázem se vedle ní objevil černovlasý kluk, který se nasupeně k profesorskému stolu, kde sedla jeho matka.

,,Nazdar, Theoddore!'' pozdravil ho jeho nejlepší kamarád Gustav a ukázal na místo vedle sebe, kam se nakonec posadil. ,,Co se stalo?'' pozvedl tázavě obočí.

,,Můj otec je kretén,'' odvětil, ,,to se stalo.''

,,Takhle mluvit o svým otci, Karkarove?'' ozvala se Minor. ,,To by se mu asi nelíbilo.''

Theoddor se na ní otočil. Jako první se zděsil jejích vlasů a jako druhé jejího výrazu. ,,Do toho ti nic není,'' odbyl ji a podíval se ke stolu Strašnovíru, odkud na něj mával jeho bratr Alexej. Podložil si hlavu a čekal na zahájení zařazování a nového školního roku.

,,Ticho!'' zakřičela Theoddorova matka - Katarína Karkarova - a celá síň utichla. ,,Nyní proběhne slavnostní zařazování!''

Všichni prváci se rozklepali strachy. Manželka ředitele otevřela dlouhý seznam se jmény a jednoho po druhém volala ke kouzelné číši, ze které, pokud se dotyčný napil, vystřelil záblesk. Červený v barvě krve, když byl dotyčný poslán do Zloboviku a bíly v barvě sněhu, když do Strašnovíru.

Po několika minutách seděl každý student u jednoho ze dvou stolů a čekalo se už jen na nejvyššího kouzelníka celé školy.

Obrovské dveře se rozrazily a do síně vstoupil obávaný ředitel, Igor Karkarov. Kráčel rychle s všechny si měřil svým pohledem. Když stál u profesorského stolu, otočil se na studenty, kteří se v sekundě postavili.

,,Sednout!'' křikl a všichni tak učinili. Měli k němu obrovský respekt. Během zahajovacího proslovu nikdo nikdy neřekl ani slovo.

On sám si stoupl před pultík a začal svůj proslov: ,,Vítám v našem kruvalském institutu nové žáky, kteří nastoupí do prvního ročníku. Dále bych chtěl apelovat na všechny žáky sedmých ročníků, aby se pilně učili a nepodcenili přípravu. A těm ostatním, aby se taktéž připravovali, Pokud se do posledního ročníku vůbec chtějí dostat,'' oznámil a zašklebil se. ,,Se školním řádem vás jako vždy seznámí vás kolejní profesor hned zítra. A upozorňuji vás všechny předem - nekázeň tu netolerujeme,'' sjel všechny žáky pohledem a poté se znovu narovnal a už milejším tónem hlasu pronesl: ,,Se zbytkem vás seznámím v následujícím týdnu. Po večeři se nikde neloudejte a ráno nezaspěte. Dobrou chuť,'' popřál všem a mávl svou hůlkou, díky čemuž se na stolech objevila večeře.

Theoddor ani neměl hlad. Jen po celou dobu probodával svého otce pohledem a šklebil se.

Leonid, který seděl naproti němu se na druhou stranu šklebil na svou stejně starou tetu, která ho přímo nesnášela. A to z jednoduchého důvodu - exceloval v péči o kouzelné tvory a veškerý svůj volný čas trávil se zvířaty, které měl všude ve svém pokoji. Ona sice taky neměla lidi v oblibě, ale nechápala jeho posedlosti v kouzelnických i mudlovských tvorech.

,,Čum svýho talíře, Leonide,'' prskla na něj a odložila nasupeně vidličku na stůl.

~

Carina seděla uprostřed obrovského stolu v paláci, ve kterém sídlily Krásnohůlky. Čekala, že to bude především škola pro dívky, ale bylo zde i spoustu chlapců, což ji překvapilo. Ovšem, některé studentky byly opravdu nádherné. Hezčí, než slovo krása a to jen díky genům po jejich předcích - vílách.

Byla nervózní, když jedna taková seděla vedle ní. Její blonďaté vlasy, které i přesto, že byly navlněny ji sahaly, až k pozadí, že si na ně málem sedla. Oči byly modřejší, než i ta nejčistší studánka a tváře růžové jako cukrová vata. Ta dívka byly jisto jistě tím nejkrásnějším stvořením, jaké kdy Carina viděla. Beze sporu. O co hůř. Ona krásná Francouzska ji přitahovala silněji, že kterýkoli magnet světa.

,,Na co tak koukáš, ty nová?'' zeptala se ji s pozvedlým obočím ona dívka, na kterou celou tu dobu zírala.

Blondýnka vedle ní se uchechtla. ,,Jen koukám z čeho všeho se skládáš,'' odvětila a podívala se do rybí polévky, jež byla v Krásnohůlkách specialitou.

,,Co tím myslíš?'' podivila se.

,,No, myslím tím tvůj rodokmen,'' pokrčila nad tím rameny.

Mladá třeťačka se ušklíbla. ,,No rozhodně je starší, než ten tvůj.''

,,Na to bych moc nesázela,'' zamumlala neslyšně. ,,Jak že se to vlastně jmenuješ?'' pozvedla tázavě obočí.

,,Clemencé Oriane Charlotte Dufour,'' představila se a potřásla si s ní rukou, ,,ale všichni mi říkají Charlotte. A ty jsi?''

,,Carine Malfoyová,'' usmála se na ni.

Charlotte se zašklebila. ,,Vy jste naprosto všude,'' uchechtla se.

,,To je věc názoru,'' odvětila, ,,ale pořád jsi mi neřekla, jaký je tvůj původ?''

,,Moje matka je víla a můj otec čistokrevný kouzelník,'' odpověděla po chvíli.

,,Míšenka - hezký,'' zamumlala a pustila se do jídla. ,,Dobrou chuť.''

~

,,Malfoyová, Cassiopeia,'' křikla Minerva McGonagallová a podívala se do davu, ze kterého vyšla drobná dívenka s černými kudrnatými vlasy až do konce zad.

Posadila se na trojnožku a profesorka ji na hlavu položila starý proprášený klobouk.

,,No jo... už to tu vidím,'' ozval se hlas v její hlavě, ,,jsi ctižádostivá a lstivá, na druhou stranu odvážná a nebojácná,'' oznámil a na chvíli ztichl. ,,Máš v sobě vlastnosti dvojčat Malfoyových - ale které z nich v tobě převládá?'' zeptal se sám sebe. Po dlouhé chvíli se klobouk rozhodl: ,,Zmijozel!''

Cassiopeia se usmála a rozeběhla ke své koleji, která bude následujících sedm let jejím druhým domovem.

~

Ahoj všichni!
Dnes se nám v příběhu představily nové postavy, které se zde budou vyskytovat opravdu často. Obzvláště během Ohnivého poháru.

Která u nových postav se vám zatím nejvíce líbí?

S přáním dobrého dne, Madelaine.