O jízdě v autě chůvy Astoretové si toho Warlock moc nevybavoval, kromě pronikavého jekotu bratra Francise kvůli dopravním pravidlům. Warlock seděl vzadu v dětské sedačce a líbilo se mu, jak krásně to s ním hází ze strany na stranu a jak rychle se věci míhají za oknem.

Kdyby měl tu danou jízdu Azirafal popsat, nazval by ji pekelnou a velký úděl by na tom měla zasněžená silnice, absence silničářů a proplétání se mezi uvízlými, klouzajícími a havarujícími auty.

Crowley věděl, kam se potřebuje dostat a věřil, že se tam dostane, tudíž se tam dostal. Dodejme, že bez jediného škrábnutí na jeho drahocenném Bentley.

Jestli byl obchodní dům s malým dítětem a rozmlsaný andělem náročný, tak vánoční trhy byly zatraceně náročné. Alespoň umělohmotné vřískající koledy nahradili tradiční, občas lehce falešní, koledníci. Azirafal ukázal Warlockovi, jak se jedí kaštany, dal mu dětský punč, představil mu zázrak obdarovávání a lehce rozpačitě vysvětlil jesličky na malém náměstíčku. Crowley si vybavil toho mladého, slušně vychovaného muže, kterého před necelými dvěma tisíci lety potkal, a snažil se rozhodnout, jestli by mu víc vadilo, že jeho narozeniny oslavují ve špatném ročním období či že je lidé vůbec oslavují. Některé kultury i věřily, že jim dárky nosí on ve své novorozené podobě. Co si lidi nevymyslí...

Azirafal chodil od stánku ke stánku a nadšeně poskakoval nad každým nesmyslem, který tam viděl, a ukazoval to ještě nadšenějšímu Warlockovi. Když Crowley slyšel Warlocka poprosit o dřevěné jojo, rozhodl se to pouze pro tentokrát ignorovat a jen se na Warlocka usmál a přikývl.

„Můžeme se jít podívat na koledníky?" zeptal se Warlock.

Ale nad tím už chůva Astoretová oči přivřít nemohla. Zvedla obočí. „A chceš se na ně podívat?"

Warlock rychle přikývl.

„Nuže?"

Pochopil rychle. „Chci se podívat na koledníky!" vykřikl a radostně zadupal.

Technicky provedl, jak měl. „Dobrá tedy." Natáhla k němu ruku, Warlock ji poslušně chytil a davem se propletli ke koledníkům. To, že se dostali až dopředu díky Warlockovým ostrým loktům a chůviným přesně mířeným šlápnutím, byl výsledek dobře odvedené spolupráce.

Poslouchali koledníky, kteří nebyli úplně nejhorší. Jejich verze Tiché noci byla rozhodně lepší než ta z obchodů. Crowley by i řekl, že jejich verze Tiché noci měla duši.

„Krásné, že?" zeptal se ho Azirafal šeptem.

Podíval se vedle sebe, kde se zjevil. Azirafal se spokojeně usmíval, v očích mu zářily odrazy vánočních světel, a lehce se pohupoval ze strany na stranu do rytmu.

Andělé netančili ale Crowley by řekl, že Azirafal k tomu měl ze všech nejblíž. Azirafal byl nejlepší ze všech andělů.

„Ano, to ano," souhlasil s ním.

„Už se těším, až budeme zdobit Warlockův stromeček. Mám papír i lepidlo, takže ho můžeme naučit, jak dělat řetěz, a ty musíš vyzkoušet ty kokosky, jsou báječné."

Zvedl obočí. „Ty umíš dělat řetěz?"

„To nebude tak těžké."

Zvedl obočí ještě výš.

„Opravdu. To nebude problém."

„Je ti jasné, že ho to po třech článcích přestane bavit?"

Azirafal mlaskl. „To si nemyslím. Je šikovný."

„Je to dítě."

Azirafal zmateně nakrčil obočí. „A?"

Protože Crowley moc dobře věděl, že to velmi brzo Azirafal pochopí, jen zavrtěl hlavou a řekl: „Ale nic."

Azirafal se usmál a vrátil se ke sledování koledníků. „Možná bych mohl ukázat Warlockovi pár svých kouzelnických triků."

Crowley ztuhl. „Triků?"

„Ano."

„Ne. Je to ponižující."

"Je to bžunda."

_____________

(Pozn. autora: Bžunda to nebyla. Crowley si poté jako pokaždé přísahal, že už nikdy nic podobného znovu neabsolvuje. Příště to netrvalo ani pět let. Ptal se sám sebe, jak mohl být tak nevděčný a myslet si, že tři sta let mezi kouzly je málo.)