Tohle není love story, tohle je příběh o tom, jaký život ve skutečnosti je.

Všichni moc dobře známe příběhy, ve kterých se hlavní hrdinka zamiluje do lamače dívčích srdcí, který ale hned po prvním pohledu na ni zjihne a ona je pro něj od té chvíle ta jedna jediná. Příběhy o introvertní knihomolce, která se jednoho dne nalíčí, natáhne na sebe upnuté šaty a okamžitě je nominovaná na královnu plesu. Příběhy o šikaně a ponižování a tom, jak je ukončení středoškolského studia a následný nástup na výšku v několik set kilometrů vzdáleném městě tím jediným možným únikem.

Všichni jsme tyhle příběhy četli, několik z nás je i psalo. V některých momentech jsme je fakt potřebovali, aby nám daly naději, abychom díky nim unikli z reality, ale tenhle příběh o tomhle není. Už žádný útěk. Žádné nalhávání si, že se všechno zlepší. Jen realita. Čistá, nefalšovaná realita.

Protože co když se nestanete královnou plesu? Co když se na příčce oblíbenosti v posledním ročníku nevyšvihnete úplně nahoru? Co když většinu přátel ztratíte ještě předtím, než ukončíte střední školu? Co když v osmnácti nepotkáte lásku svého života? Co když nepotkáte ani jen osobu, se kterou byste chtěli prožít pár zamilovaných chvil? Co když se tak moc těšíte na výšku a život v jiném městě, jen abyste nakonec zjistili, že vás na žádnou z univerzit nepřijali?

Tohle je příběh o osmnáctileté Penny a o tom, jak ne všechno se vždycky vydaří podle plánu.

Občas máte pocit, že jste na tom nejhlubším dně a níž už se snad ani dostat nemůžete, ale život vám pořád podkopává nohy a vy padáte dolů, dolů, dolů, až na to nejhlubší místo v oceánu.