Čekání na hodinu biologie se zdálo nekonečné, třebaže zbývalo pouhých deset minut do zvonění a Penny vešla do třídy teprve před dvěma minutami. Ještě v noci si nastavila budík o pár minut dřív než obvykle, protože představa, že by měla znovu vejít do třídy plné lidí, kteří do ní budou propalovat své pohledy, byla přímo nesnesitelná.

Poklepávala pravou nohou. V ruce svírala mobil. Zírala na displej, na kterém se zračila fotka obrovského davu lidí, kterou před pár minutami přidal jeden z jejích oblíbených zpěváků na Instagram. Nevěděla co se sebou. Všechny sociální sítě projela už tak desetkrát. Nechtěla navázat oční kontakt s žádným novým příchozím, a tak zapnula Tinder, sice s odporem ale stejně.

Překvapilo ji, když spatřila, že na ni čekají tři nové zprávy. První byla od kluka jménem Weasley. Napsal jí včera pozdě v noci. Pouze se jí ptal, jak se má. Odpověděla, že dobře, protože zatěžovat jej s jejími opravdovými pocity, by nebylo fér. Koukla na jeho profil. Na profilovce se na ni smál blonďatý kluk s brýlemi. Bylo mu dvacet jedna, studoval filozofii na univerzitě a neuměl psát velká písmena na začátku věty.

Druhým klukem byl Adam. Poslal jí pár fotek, o které se rozhodně neprosila. Otočila se kolem sebe, jestli náhodou někdo neviděl, co si právě nechtěně prohlížela, a když s úlevou zjistila, že ne, vymazala Adamovu zprávu.

Třetí a poslední zpráva byla od tmavovlasého Iana ze zapadákova někde v Illinois. Bylo mu osmnáct a na rozdíl od Weasleyho používal velká písmena a tečky. Ptal se jí na to, co tak krásnou holku přivádí na Tinder. Penny se otřepala nad kýčovitostí oné zprávy, ale stejně odepsala.

Jen pobavení, asi. Napsala. Ušklíbla se nad tím, jak zpráva zněla, jelikož to vůbec nebyl její styl psaní, ale stejně ji poslala. Tak či tak neměla co lepšího na práci. Tímhle alespoň na pár minut odvedla myšlenky od nesmyslů.

Ian neotálel. Odepsal v průběhu pár sekund. Věděl bych, jak se s tebou pobavit.

Penny se ušklíbla. Ještě jednou, naposledy, koukla na jeho profil. Zobrazila si jeho fotku v plné velikosti. Objímal tam zlatého retrívra a usmíval se jako sluníčko.

„Penn!" vykřikl za ní známý hlas. Erick. Její laboratorní partner. Penny rychle vypnula displej mobilu a zběsile se otočila kolem dokola na své židli. Když zjistila, že ji několik studentů pozoruje, kvůli Erickovu hlasitému vykřiknutí, sklopila hlavu.

„Nevěděl jsem, že máš Tinder," řekl Erick, tentokrát o něco tišeji, zatímco se vedle ní usadil a vyložil učebnice na stůl.

„Nemám, jen-," pokrčila Penny rameny, „jen mě zajímalo, co na tom všichni mají."

Erick se nad ní zasmál: „To určitě." Pak zvednul ruce v obranném gestu, jelikož ho Penny zpražila tím nejzlejším pohledem. „Nic proti. Dělej, jak chceš." Na to začal listovat v učebnici. Když ztratila jeho pozornost, znovu se zakoukala do mobilu. Ian jí napsal další zprávu. A další. A další. Rozhodně byl neodbytný.

Chtěla by ses sejít?

Přijel bych za tebou.

Haló????

Nehraj nedostupnou, jde jen o sex, ne?

Penny zakoulela očima. Ianovi neodpověděla. Místo toho si ještě v tu samou minutu odstranila profil a vymazala aplikaci z mobilu. Hned v tu chvíli se cítila o něco lehčí a klidnější. Seznamky prostě nebyly pro ni.

„Koukala jsi na ten kvíz na konci kapitoly?" zeptal se Erick, hlavou kývnul k učebnici, ve které měl zmíněný kvíz nalistovaný. Penny souhlasně kývla hlavou. Koukla na něj ještě ten den, kdy jim to kantor oznámil a pak pro jistotu ještě včera večer. Chtěla předejít jakémukoliv trapasu, který by mohl nastat, kdyby se nepřipravila a musela by před naplněnou třídou odpovědět na otázku, na kterou by nebyla připravená.

„Já ne. Krucinál," zanadával Erick, zatímco se rychle snažil pročíst všechny otázky a vybrat správné odpovědi. Penny se mu zrovna chystala pomoct s otázkou číslo osm, když se do třídy vehnal profesor jako hurikán a požádal Lenu, dívku sedící přímo u jeho stolu, aby rozdala papíry s testem.

„Sakra," zaklel znovu Erick a Penny se k němu přidala. Test rozhodně nečekala. Připravila se na hodinu, ne na test. Byl v tom rozdíl a to markantní. Bleskurychle začala listovat učebnicí, třebaže vlastně nevěděla, co hledá a co by měla číst jako první.

„Všechny věci ze stolu," zaburácel hlas profesora. Všichni jej honem uposlechli, protože jestli měl někdo autoritu, tak to byl právě on.

Jestli třikrát nezaklepu na lavici, nedostanu dobrou známku, proběhlo Penny hlavou. List papíru s testem už ležel před ní. V ruce drtila propisku. Nedokázala se soustředit a číst otázky. Myšlenky měla úplně někde jinde. Nechtěla zaklepat, ale zkrátka musela. Nenápadně se rozhlídla kolem sebe. Všichni věnovali pozornost testu, dokonce i Erick. Propisku uchopila do levé ruky a pravou rukou zlehka, tak aby to nikdo neslyšel, třikrát zaklepala do spodu lavice, pak se znovu rozhlédla, aby se ujistila, že si toho nikdo nevšimnul. Nikdo. Naštěstí.

Konečně se mohla pustit do psaní písemky. Její pozornost byla na otázkách na bílém papíru celých třicet vteřin.

Ještě jednou, nebo radši dvakrát, našeptal jí hlas v hlavě. Penny se nedokázala ovládnout. Znovu zaklepala. Zlehka třikrát a pak znovu třikrát.

Na test měla snad o polovinu méně času než ostatní. Tahle zpropadená nutkání jí nedala pokoj na více než minutu.