Chci jen podotknout, že základ tohoto příběhu není z mé hlavy. Jen jsem ho trochu upravila takže je o něco delší než jsem ho původně znala. :)

Byla hluboká noc a lilo jako z konve. Kolem mě šuměl déšť a batoh mi bláznivě poskakoval na zádech. Běžel jsem že všech sil ale bylo příliš pozdě. . .

V dálce jsem ještě zahlédl odjíždějící autobus. Nestihl jsem to.

Za mnou se ozvaly něčí kroky. Podíval jsem se za sebe.

,,Dobrý večer" řekl muž s deštníkem v ruce a se psem na vodítku.

,,Brý večer" zabručel jsem - mírně otráveně - v odpověď. Poslední autobus ujel a já vůbec netušil co budu dělat a kde přespím.

Mokré oblečení se na mě lepilo a já litoval že jsem neposlechl mou sestru a nevzal si s sebou deštník. A když mi kamarádi nabízeli odvoz tak jsem jako největší hlupák odmítl.

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-

Po chvíli bezcílného bloumání městem se přede mnou jako zázrakem objevil blikající nápis - ,,HOTEL".

No jasně. Že mě to nenapadlo dřív.

Vstoupil jsem tedy do té velké budovy která mi v tu chvíli připadala jako sídlo Armády spásy. S mokrým oblečením a obřím batohem na zádech jsem musel vypadat jako kretén. Nebo alespoň podle pohledu recepční to tak vypadalo.

,,Mohu vám nějak pomoci?" zeptala se mě hned jak jsem vstoupil.

,,Dobrý večer, hledám volný pokoj. Víte, ujel mi autobus. . ." omluvně jsem se usmál. Snažil jsem se působit mile.

,,Aha. V tom případě bych tu měla jeden pokoj volný ale. . . Ten bych vám nedoporučovala".

,,Pročpak?" chtěl jsem vědět.

,,Ten pokoj je. . . zvláštní. Začalo to někdy před dvěma lety. Tehdy zemřel náš tehdejší ředitel - na infarkt, právě v tomto pokoji. Všichni kteří tam spali si stěžovali, že každou noc, přesně o půlnoci, se tam ozývali jakési zvláštní zvuky. Nějaké ťukání, či co. Všichni se domnívají že jde o ducha onoho ředitele. Šlo to slyšet pouze v tomto pokoji."

,,To je. . . hodně divné" nic jiného mě nenapadlo. Bylo to opravdu zvláštní. Chvíli jsem přemýšlel. V tomhle zapadákově byl jen ten hotel, nic víc. Prý ho tam postavili kvůli nádherné krajině. Pche, to určitě. Podíval jsem se z okna a v tu chvíli probliknul blesk a zahřměl hrom. Představa že budu muset spát venku v dešti a bouřce se mi ani trochu nezamlouvala.

,,Přespím tady" řekl jsem odhodlaně.

,,Dobře, je to pokoj číslo 253".

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-

Poté co jsem zaplatil a vystoupal schody - výtah překvapivě
nefungoval - jsem konečně vstoupil do svého pokoje.

Převlékl jsem se a hodil batoh do kouta. Byl jsem pekelně unavený. Svalil jsem se na postel a během několika minut usnul.

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-

Něco mě vzbudilo. Nějaký. . . šramot?
Možná. A nebo to byl jen přelud, halucinace. Ano, určitě. Podíval jsem se na displej mobilu který ležel vedle mě. 23:58. V tu chvíli jsem si ani nevzpomněl na řeči té recepční. Znovu jsem se pokusil usnout. Ale pak se to ozvalo.

Čas - 00:00. Ťukání. Klepání. Ne na dveře nebo na okno či do podlahy, tohle bylo něco jiného. Takový podivný, dutý zvuk. Nedokázal jsem vůbec říct kde jsem ho slyšel, pokud vůbec.

Uvědomil jsem si že přestalo pršet. Celý pokoj naplnil ten zvláštní, neznámý zvuk.

Bože můj. Jako. . . jako by ten zvuk vycházel. . . zpoza mé postele? Byl jsem naprosto vyděšený. Tohle je normální? Je běžné že ta věc je pod postelí?

Po chvíli vyděděného civění do stropu jsem se opatrně - abych tu věc co ten zvuk vydávala třeba nevyplašil - jsem se posadil.

Rychle jsem sebral mobil, rozsvítil jsem displej, který vydával mírné světlo, a podíval se pod postel.

A tam. . .

HRÁLY MYŠKY PING - PONG !!!!!!!!!!!!!