Minulostí by nejspíš mělo být také celé to, co se odehrálo mezi mafiánem Jinem a neexistující Yoonji. Mnozí z vás již tedy jistě čekali, že tohle je konec. Úplný konec. A to je vskutku pochopitelné.

Jenomže nyní přichází třešnička na dortu celého příběhu, a to ta, že celý tak, jak jste ho četli, byl od základu ještě trochu jinak.

Byl v tomhle příběhu někdo, kdo nás celou dobu vodil za nos, ptáte se?

Pak má odpověď zní ano. Někdo nám opravdu poskytoval falešné informace o svém původu, zjevu i povaze.

Odpovězme si tedy konečně na jednu zásadní otázku, a sice: Kdo byl Sup Jin? Byl snad tajný agent, jako se ukázali být nakonec téměř všichni? Byl v průběhu svého působení za někoho vyměněn, jak se domníval Jimin? Byl opravdu tolik natvrdlý, že neprohlédl, že na něj bývalá OPHK ušila boudu?

Odpovědi na tyhle otázky zní: Ne, ne, ne a ještě jednou NE.

Jin se narodil do velkolepého rodu mafiánů, který generaci od generace chátral, a opravdu mu bylo pouhých osmnáct, když se se skupinou pár prasáků odtrhl od mateřského gangu svého otce a když byl natolik zoufalý, že přepadnul tu nejchudší tvrz, jaká se v jeho okolí nacházela. Jimin tedy neměl pravdu ohledně jeho původu, který skutečně nebyl jakkoliv komplikovaný. Pravdu měl agent Kook, který se domníval, že by to bylo celé zbytečně přitažené za vlasy.

Sup Jin pochopil, že nenašel zlatý důl, ale ten nakonec našel právě v tom, že ho nenašel. Začal obchodovat s falešnými cetkami, které prodával za velké peníze. No a tak postupem času přišel až na to, že se sem tam objeví cetka, která dokáže člověka doslova vtáhnout do jiných dimenzí a to celé mnohem realističtěji než alkohol nebo jakákoliv droga.

Jak se mu tedy podařilo obalamutit bývalé OPHK za to, že jej obalamutili?

Velmi prostince nutno říct. Prostě cestoval časem. A za ta léta v tom byl celkem mistr, poněvadž to byl také jediný způsob, jak se vyhnout spoustě šlamastykám, když se s tím zachází šikovně, a zároveň jediný důvod, proč ještě nyní žil.

A poté, co mu Yoonji zanechala dopis, zavdala mu tak důvod k pravé pomstě. Nebo jste si snad mysleli, že on nevěděl, čeho se vzdává, když jí daruje VŠECHNY prsteny? Mysleli jste si snad, že on si NEVŠIML, na kterou cetku si Yoonji dává nejvíc pozor, protože asi umí něco důležitého?

Podívejte, jsme dospělí lidé, a ti z nás, co nejsou, raději nebudou číst následující odstavec. Když měl po prvním zážitku (tom zaznamenaném) s Yoonji Jin pocit, že něco nehraje, přikládal to své opilosti. Když podruhé a potřetí zjistil, že se skrývá pod postelí, aby si upravila vlasy, bylo mu to zvláštní. No a když nakonec zjistil, že se jeho „dáma" potřebuje holit, bylo mu to již víceméně jasné.

Jistě prvních pár chvil se cítil dopáleně. Jenomže potom mu došlo, že ten první kokot i ten, co se vydává za jeho družku, jsou nejspíš jenom další tajní agenti, co se u něj sem tam vyskytnou od té doby, co s takovými věcičkami operuje, a jako takové je bral.

Musel uznat, že sem tam i na chvíli zapomněl, že si jen tak hraje. To ostatně byla nejspíš Yoongiho chyba. Mafiánovi se líbilo, jak se pro něj snažil být skvělou společnicí, stejně jako ty věci, co pro něj udělal. Doslova si kvůli němu vypálil do kůže nějakej nápis, kterému sice nerozuměl (na to byl příliš negramotný), ale stejně by ho poznal všude (alespoň za střízliva). Dále ho uklidňovala myšlenka, že vlastně nikdy doopravdy nebyl poražen v pití alkoholu ženou.

Yoongi pro něj doslova udělal první i poslední, aby ho nějak zabavil a ty hry, co s ním hrát chtěl, s ním bez mrknutí oka hrál. A měl pravdu v tom svém dopisu, že spolu rozehráli jednu velmi nebezpečnou, kterou musejí dotáhnout do konce.

A nyní byl on, Sup Jin, na tahu. Chtěl mu to celé nyní vrátit. A dokonce ne ve smyslu „pomstít se", to možná chtěl těm ostatním. Proto udělal několik věci:

1) Udělal z mnicha Hoseoka trojitého agenta a požádal ho, že kdyby chtěla slečna Yoonji zdrhnout, a to kamkoliv zdrhnout (protože ona určitě bude chtít jednou zdrhnout), on, Hoseok, musí jít s ní. (Od té doby si byl optimista j-hope mimochodem jistý, že tenhle příběh bude mít pro všechny strany dobrý konec a snažil se tímhle poselstvím řídit.)

2) Sepsal (společně s těmi prasáky, kteří byli trochu gramotnější než on sám) kroniku svého života a na úplný konec nechal napsat odstavec:

... a po smrti slečny Woohan přišla ještě jiná, taktéž mafiánova dcera, řečená slečna Yoonji... byla trochu vychytralejší než její předchůdkyně a mnozí takřečení prasáci by tvrdili, že z jejího vztahu k šéfovi mafiánů nebylo příliš jasné, kdo s kým vyjebává...

3) Hodlal se přemístit v čase a myslel přitom pouze na toho podvodníka, který se vydával za onu neznámou slečnu, a na to, co ho asi vedlo tohle vůbec udělat. Objevil se na noční městské ulici, kde nadávající předseda Yoongi spěchal do práce poté, co se zjistilo, že agent Kook je nezvěstný.

4) V OPHK, které zrovna mělo nouzovou situaci, si ho nikdo ani nevšimnul. A už vůbec si nikdo nevšimnul, když podstrčil do záznamníku čerstvě napsanou kroniku a tu starou hodil do koše.

5) Dále neměl co na práci, tak se z legrace převléknul za nějakého domnělého vědce, rádoby zaměstnance, a náhodou byl vybrán do přísně tajné skupiny lidí, kteří měli za úkol dostat agenta Kooka z té šlamastyky, ve které měl Sup Jin osobně hlavní roli. (A že si tu paniku a pozornost všech užíval víc, než bylo nutné nebo dokonce vhodné!)

6) Od té doby jeho bystré leč obličejově slepé oko Yoongiho pozorovalo a viděl v něm tu chytrou Yoonji, kterou se brzy stane, aniž by o tom věděl, a domyslel si, že se jedná i toho myslivce, se kterým se v minulosti setká, ale pro Yoongiho je ta samá událost v tuto chvíli teprve budoucností. V téhle fázi si Sup Jin pomyslel, že čas je zasraně relativní záležitost.

7) Když Yoongi v podstatě přelstil sám sebe, jelikož se domníval, že Jimin si vymýšlí (a on přitom fakt četl černé na bílém!), stál pouze několik metrů od něj schovaný mezi uličkami záznamníku. Tak takhle jsem tě nakonec dostal, pomyslel si.

8) Coby vědec pozoroval celý svůj příběh znovu z druhé strany a začal rozvracet OPHK, na které měl docela zálusk (mohlo by vynášet poměrně dost peněz), zevnitř. To bylo poměrně jednoduché. Stačilo vypustit pár přísně utajovaných informací (v podstatě jen zmáčknete několik tlačítek) a za několik dní měl šéf Namjoon na krku exekutory a jako bonus ještě prezidenta.

9) Postupně se naučil, jak funguje celá ta věc s cetkama a přístrojem HDMPRSO, dnes už jen PRSO, jehož kopii pozoroval z centrály poté, co byla budova uzavřena. Mohl odsud celou svou minulost pozorovat a zasáhnout, kdyby to bylo nezbytné, poněvadž už celý příběh znal. Poslal si ale pouze pár flašek alkoholu a balíček kondomů, po té, co zjistil, k čemu se používají, na který si napsal vzkaz: Ani se neopovažuj na ni sáhnout, dokud tohle nebudeš mít na sobě. -Tvé Já z budoucnosti

„A já si říkal, kde jsem je tehdy vzal," usmál se potom pro sebe. „Ale že je to užitečná věcička, to se musí nechat."

10) Rozhodnul se firmu koupit za veškeré kočičí zlato, které za života v devatenáctém století nakradl, a prezident mu na to dokonce skočil, jelikož lidé v dvacátém první století ještě asi nejsou všichni géniové, jak se Jin původně domníval, že budou.

No a nyní pohodlně seděl s nohama nahoře v zasedací místnosti bývalého OPHK, které hodlal přejmenovat na BTS – Blbí Totální Samaritáni, a čekal na předsedu Yoongiho.

Předseda sektoru PRČA, možná budoucí agent, byl připraven na vše, jen ne NA TOHLE. „Zatraceně," zaklel neslyšně ještě předtím, než do místnosti vstoupil, protože měla prosklené dveře. V tu chvíli mu bylo zhruba jasné, kdo nad kým asi vyzrál. Nezbylo mu však, než tohle pokoření přijmout a jít dále, jelikož Sup Jin, který (jak se však pouze domníval) trpěl obličejovou slepotou mu nyní přísně ukazoval prstem, ať jde dovnitř.

„Eh... dobrý den..." pozdravil mafiánského bosse, který nyní seděl za Namjoonovým stolem.

„To už si zase vykáme?" zeptal se ho pobaveně Jin, který se naprosto jednoznačně naučil předsedu poznávat i bez jakýchkoliv značek (toho dne ho poznal hlavně proto, že na patře se nikdo kromě nich dvou nepohyboval) a melodramaticky zavrtěl hlavou. „A já myslel, že jsi to byl ty, kdo to tykání navrhl... Nebo to možná byla Yoonji, kdo to navrhl... Už ani nevím..."

Nadávky, které se Yoongimu honily hlavou, když se dozvěděl, že mafián ví VŠECHNO, snad ani nemá cenu vypisovat, jelikož by jen zbytečně zabraly dalších sto stran textu. „Nebo jsi to možná byl ty, kdo si to špatně přebral jako vždycky všechno," pokrčil Yoongi, který se to rozhodl hrát arogantně, rameny bez uzardění.

Sup Jin nejspíš nyní uvažoval podobně. Zamyšleně několikrát povytáhl obočí a poté hodil předsedovi, který se ještě nehnul ode dveří (aby mohl zase kdyžtak zdrhnout) pod nohy jeho lacinou cetku. „Tohle je, myslím, tvoje," ušklíbnul se na něj.

To by řešilo problém s cetkou, pomyslel si Yoongi. „Tak budeme vyjednávat nebo co?" řekl nahlas, i když se chtěl raději propadnout do země.

„Jistě, posaď se," pokynul mu Jin, načež se Yoongi odsunul úplně dozadu na místo nejvíc od něj (což bylo dobrých deset metrů). „Blíž." Rozkázal Jin, a tak se o jedno místo posunul. „Ještě blíž." Rozkázal znovu a Yoongi ho s protočením očí poslechl. „A přestaň mě provokovat!" praštil pěstí do stolu, načež se chytnul za bolavé klouby, načež nadiktoval své podmínky:

A) Smí svůj život dožít důstojně v téhle době a nemusí se vracet k těm zvráceným prasákům a krást pro ně, aby je uživil. (Yoongi se zeptal, kdo je teda uživí, Jin odvětil, že je mu to jedno.)

B) 50 % vlastní on, 50 % Yoongiho šéf.

C) Chce se stát členem týmu, cestovat časem (protože už je v tom vážně dobrý a Yoongi musel uznat, že nejlepší z nich všech) a pomáhat předcházet historickým katastrofám a jeho týmové jméno bude prostě Jin.

D) Mění jméno společnosti na Blbé Totální Samaritány (což okomentoval tím, že organizace nedělá nic moc jiného, než že se nechává ojebávat o zisky, které by mohly být asi tak stokrát vyšší, ale to se možná postupem času pod jeho velením srovná).

E) Yoongiho podmínky.

„Co tobě záleží na mých podmínkách?" nechápal Yoongi.

„Když jsem tě vzal do toho stanu, nechal jsi mě vyhrát," zavzpomínal Jin. „Ten řetěz, co jsi měl na krku, stál teda za prd, ale bylo to hezký gesto. Navíc jsi mi jako jediný zachránil život, zatímco všichni ostatní mě chtěli zabít. Ani jsem netušil, jak moc vážně to myslím, když jsem řekl, že jsem přežil jen díky tobě. A... a... Řekl jsi mi, že mě miluješ..."

„To byla Yoonji!" ohradil se příkře Yoongi. „Všechno to byla Yoonji."

„Myslíš ta, co mě nechala vyhrát a pak se mnou vyjebala?" Jin se znalecky podrbal na bradě. „Asi máš pravdu." Přiznal. „Nejspíš to byla ona. A já tedy na oplátku vyjebal s jejím dvojníkem a nyní ho nechávám vyhrát." Poznamenal. „No tak. Co je nějaká věc kterou jsi vždycky chtěl udělat, ale nemohl jsi, protože to pravidla hry jaksi nedovolovala...?"

„Vždycky jsem se chtěl podívat na dinosaury," ušklíbnul se Yoongi. „Protože, když nám sem jednou přitáhli nějaký jejich makety, všichni měli tak nějak podobnej ksicht jako Namjoon. Všichni z celé firmy si toho všimli a tajně ho u nich fotili, jenom on to v tom neviděl. A já bych je chtěl vidět, jestli tak fakt vypadali nebo mu jenom celý ty roky křivdíme. Jenomže lidi mají zakázaný cestovat do doby, kdy ještě neexistovali."

„Tak to uděláme hned poté, co to tady dokončíme," usmál se zlotřile Jin.

„Jak jako ‚dokončíme'?" naznačil Yoongi do vzduchu uvozovky, poněvadž si myslel, že už mají splněno.

„Dobrý Bože, proč mi tohle děláš?" vzhlédl Jin k nebesům. Potom vstal od stolu a pomalu se blížil na druhou stranu místnosti. „Víš, myslel jsem si, že když tě uvidím bez paruky a ženských šatů, možná se ovládnu. Ale moje touha zatáhnout veškeré žaluzie a udělat s tebou to samý, co tenkrát u té truhly, než vyrazíme za těmi dinosaury, je čím dál tím větší, takže bys možná měl..."

„Prosím?" zamrkal zmateně Yoongi, než mu došlo, jak mafián svá slova asi myslí, a pak jej dlouho naháněl okolo kulatého stolu.

A jestli jej lapil nebo ne? To už je poněkud jiný příběh :)