Namjoon se od agenta Kooka, Jimina a nějakýho mnicha (co ten tady dělá, kurvafix?!) dozvěděl všechno popravdě, s výjimkou ztracené cestovní cetky předsedy Yoongiho, který se do práce dalšího dne nenamáhal a raději statečně ležel dalších několik dní v posteli.

Mezitím musel Namjoon řešit jiné věci. Jako:

1) Nemýlili se. Soyeon je těhotná. To znamená, že když všechno půjde, jak má, stane se z něj začátkem příštího roku táta.

2) Nějaký soukromý podnikatel koupil jeho firmu a žádá na ní podíl padesát procent a změnu jména organizace, což ale vlastně byla dobrá zpráva, protože to alespoň znamenalo, že Namjoon může ve výzkumu cestování časem pokračovat.

3) Nová firma je nyní navíc bohatší o uklízečku (a při té příležitosti by se mohli se spolumajitelem domluvit na výstavbě dámských toalet), nového tajného agenta v zácviku (protože jestli se někdo ptal ještě méně než agent Kook, tak Taehyung) a bývalého mnicha v akci, který toužil zastávat takové ty rutinní kancelářské práce, do kterých se jiným nechtělo.

Namjoon byl tedy spokojen nyní víceméně se vším, až mu nezbylo nic jiného, než začít si dělat starosti o předsedu Yoongiho, který opět přestal chodit do práce. Ale tentokrát mu to nezazlíval. Věděl, že jej postavil do mnoha nepříjemných situací. Taktéž ho ale jímal strach, že se předsedovi něco stalo. A ať už z něj bude předseda i nadále či nikoliv, pořád to byl dobrý kamarád, a jako na takového se nemohl vykašlat (když trochu pomineme fakt, že od něj vlastně potřeboval ještě jednu laskavost).

A tak se stalo, že se o pár dní později šéf objevil před Yoongiho bytem a začal zmateného spoluodboráře objímat s hromadou tašek s jídlem v ruce, pak trochu neohrabaně vlezl dovnitř, vyměnil mu povadlé květiny za nové, které sám koupil, a div nezačal v bytě ještě uklízet, než ho Yoongi zarazil a zeptal se ho: „Co to má všechno znamenat?"

„Nic," pokrčil rameny trochu nervózní Namjoon. „Chtěl jsem ti jen poděkovat za dobře odvedenou práci." Pokusil se usmát.

„To jsi neměl dělat," zavrtěl zkroušený Yoongi hlavou.

„Proč ne?" podivil se Namjoon. „Všichni tě chválí a říkají, že jsi nic neposral."

„Tak to jsou dobří lháři, protože já posral všechno," ušklíbnul se Yoongi, který na sebe byl z pochopitelných důvodů dost naštvaný, a pověděl svému víceméně ještě pořád nadřízenému o ukradené nebo minimálně ztracené cetce.

První reakcí Namjoona nebylo to, že ho seřval, ale jen překvapené slabé „ou".

„Tak do toho," vybídl ho Yoongi sám. „Řekni, jakej jsem dement, nemehlo, budižkničemu a pako."

Načež přišla druhá Namjoona reakce, a sice, že ho popadl za obě zápěstí a bedlivě zkontroloval, jestli neobsahují nějaké neznámé šrámy, až samozřejmě narazil na zjizvené místo na levém předloktí.

Yoongi se kousnul do rtu.

„SUGA?" přečetl Namjoon, když mu trochu vytáhl rukáv. „Co to znamená?"

Yoongi pokrčil rameny. Potom mu však povykládal i tento příběh o mafiánově obličejové slepotě a o tom, jak s ním vlastně mluvil, i když mlčel, a nakonec dodal i tentokrát: „Tak už mi proboha za všechno vynadej, ať to máme za sebou."

Jenomže Namjoon se k tomu stále jaksi neměl. „SUGA," zopakoval. „To je dobré." Dodal po chvíli s úsměvem.

„Co je na tom dobrého?" nechápal Yoongi.

„Co kdybych ti to vysvětlil při jídle?" navrhl Namjoon a ukázal na všechno to jídlo, které přinesl.

Tak tedy skončili pojídáním nudlí a pitím piva v Yoongiho obýváku, u čehož si stačili vyjasnit všechny ty věci, které předtím nestihli, respektive nemohli probrat, jelikož se každý z nich nacházel v jiném čase a prostoru.

Namjoon tedy vysvětlil, jak se to nyní má s firmou, že v době předsedovy nepřítomnosti prezident státu OPHK v podstatě zrušil a že dodnes nějací exekutoři jezdí jak kryplové po státě a hledají jisté filmové studio (přičemž vynechal jenom tu část o tom, jaké všechny záběry páni exekutoři vůbec viděli, protože pro udržení přátelských vztahů není nutné říkat si zase úplně všechno, že jo?).

Dále šéf pokračoval o tom, že Yoongiho nápad s obchodními značkami se v jeho nepřítomnosti ujal a všichni si začali nějaké vymýšlet dokonce sami pro sebe, takže by se mu přízvisko SUGA mohlo v budoucnu hodit. Například on sám si nyní říkal RM – Reálnej Magor. Agent Kook si nyní říkal svým jménem (Jungkook), ale málokdo mu řekne jinak než „kokot". Hoseok usoudil, že svou přítomností dodal celému ansámblu pouze a jen naději, jeho pracovní jméno tedy znělo v původní verzi „just hope" (později zkráceno na j-hope, protože to bylo méně formální). Taehyung chtěl zůstat u přezdívky „Vincent van Gogh", když mu však bylo sděleno, že tak se již jmenovala jiná historická osobnost a že je to příliš dlouhé, zkrátil celé jméno pouze na „V" (lze chápat taktéž jako „vítězství"). Jenom Jimin si i nadále nechá říkat jednoduše, tedy Jimin.

Na konci Namjoon zmínil, že Soyeon je „už těhotná", načež mu Yoongi pogratuloval slovy: „No konečně."

Na oplátku šéf žádal popis návštěvy roku 1875, poněvadž se chtěl dozvědět i to, co nebylo z cetek patrné. Yoongi s tím neměl větší problém a vynechal jenom ty části, které byly příliš intimní. Přiznal se tak nakonec úplně ke všemu, co spáchal a co vůbec nebylo podle plánu, a samozřejmě zakončil svůj monolog otázkou, jestli už se šéf konečně uráčí jej seřvat, načež šéf zavrtěl hlavou.

„A ty se vážně, ani maličko, nezlobíš?" podivil se Yoongi.

Namjoon zavrtěl hlavou znovu. „Víš, když jednou zjistíš, že se máš brzy stát otcem, změní tě to," prohlásil moudře, načež chtěl Yoongi dodat, že ono to zase tak „brzy" ještě nebude, ale tu poznámku spolknul. „Krom toho, vážně sis vedl skvěle. To, co se stalo na konci, je sice pech, ale vyřešíme to. Slibuju."

„To je hezká útěcha, ale reálně... co s tím budeme dělat? Mám se tam vrátit a prostě ho vzít? Už tam ani nemáme cetky a... kurva..." Yoongi zaklonil hlavu přes opěradlo gauče směrem do stropu. Pak si něco uvědomil. „Počkej," zarazil se. „Přišel jsi mi říct, že mě musíš vyhodit, že jo?" Vyskočil na nohy, jelikož mu poprvé v životě byla tahle pohnutka nepříjemná. „No jasně, vždyť jsem šel snad proti všem protokolům a... a... a..."

„Vypadám na to, že tě vyhazuju?" zarazil ho Namjoon a nadzdvihl obočí. „Byl bych vůl přijít o jednoho z nejlepších lidí, co mám. Dokonce i novej spolumajitel si tě přeje poznat, což mě dostává až k..."

„Tak proto jsi přišel," zbystřil Yoongi. „Potřebuješ laskavost."

„Potřebuji, aby ses s tím podnikatelem setkal první," přitakal Namjoon. „Výslovně to stojí v podmínkách. Že se prvně setká osobně s předsedou Yoongim, jinak od smlouvy odstupuje. Ani já jsem ho ještě neviděl. Takže ano, pokud budeš chtít ve firmě zůstat, musíš tohle pro mě udělat."

„Ale proč?" nechápal Yoongi. „Myslím tím... proč se chce setkat zrovna se mnou?"

„To nevím," pokrčil Namjoon rameny. „Možná se kolem nachomýtal s těmi exekutory a viděl tě v akci. Nicméně tohle byl první důvod, proč jsem sem přišel." Začal vyjmenovávat. „Pak tu byl druhý, podstatnější, a to ten, že ti chci nabídnout ve firmě místo coby tajného agenta vedle agentů Kooka, Taehyunga a Jimina. Nebo můžeš zůstat předsedou vedle místopředsedy Hoseoka. Cokoliv budeš chtít. Co ty na to?"

„Popřemýšlím o tom," zamumlal Yoongi, který pořád příliš nevěděl, co by měl vlastně měl chtít, což bylo nejhorší.

„Pak je tu ten třetí důvod, nejdůležitější," Namjoon se znovu posadil a pobídl Yoongiho udělat to samé. „A to ten, že jsem za tebou přišel jako přítel. Čím víc se blíží narození dítěte," (A že to se teda ještě neblížilo ani zdaleka.) „tím víc si říkám, jak vás budu všechny potřebovat. A tebe, tebe budu potřebovat fakt hodně, čímž se zase dostávám k tomu, že... Promiň, že jsem o tobě tehdy pochyboval... Vím, že ti to mí milí agenti v podstatě už řekli, slyšel jsem to na cetce..."

„To je dobrý," usadil ho Yoongi. „Já o sobě taky dost pochyboval a sto padesátkrát jsem se ti na to chtěl vysrat."

„To je nejspíš fér," uznal Namjoon. „Každopádně jsem ti chtěl říct, že ať už se s cetkou stalo cokoliv, já jsem tu ten, co se omlouvá. Nějak mi nedošlo, co ti možná udělám... Takže... Kdybys ještě někdy myslel na to mafiánský hovado, vzpomeň si na to, že si zasloužíš někoho, před kým můžeš být sám sebou, a i pokud tě třeba vzrušují přetvářky a tak... však víš... vždycky si to můžete nechat do postele..." Namjoon se odmlčel a pohledem sklouzl k provizornímu (jakože fest provizornímu) nahrávacímu studiu v koutě a popsaných cárech papírů všude kolem, i když některé z nich byly zmačkané a určené k likvidaci. „Mimochodem, možná bychom mohli někdy napsat něco spolu. Asi to o mně nevíš, ale v mládí jsem bejval undergroundovej rapper."

Yoongimu vylétlo obočí asi až do stropu. „Ty a rapper? Tak to kecáš." Když se však Namjoon dušoval, že fakt nekecá, Yoongi dodal: „A to sis i tehdy říkal Reálnej Magor?"

„Ne," přiznal Namjoon. „To jsem si ještě říkal Rap Monster." Když se Yoongi začal smát, Namjoon ho chtěl okřiknout, že na tom přeci není nic směšného, ale nakonec to neudělal, protože a) věděl, že na tom jméně je směšné úplně všechno, b) byl rád, že konečně vidí svého kamaráda alespoň drobátko šťastnějšího než, když vkročil do dveří a c) začal se smát taky, takže skoro nemohl mluvit, natož někoho okřikovat.

Jo, to jméno byla fakt chyba, pomyslel si.

Ještě, že už je to minulost.