Za dveřmi stál ten, kdo si asi myslíte – Taehyung s Yeontanem v náručí a jeho matka. „Dobrý den, pane, nejdeme příliš brzy?" oslovil Namjoona, když otevřel dveře. „Totiž... pan Jimin říkal, ať vás navštívíme co nejdříve poté, co se zorientujeme, že budete velmi..." potěšen říct nestihl, jelikož mu ctěný pán prásknul dveřmi před nosem, aby se mohl poradit se ženou.

„Kurva," ulevil si Namjoon. „Já je snad zaškrtím. Všechny tři!" Odfrkl si. Soyeon ho napomenula, ať je slušný a ať pustí návštěvu dál, že to je přeci nezdvořilé nechat je stát přede dveřmi. Namjoon tedy jen zvedl ruce nad hlavu, že je to jako na ni, pokud to zle dopadne, ale nakonec ustoupil a musel uznat, že byl mile překvapen.

Když otevřel dveře podruhé, promluvila prvně paní, představila se jako bývalá zaměstnankyně Odboru historické diskriminace a vtiskla mu do ruky starodávný falešný prsten, na který Namjoon se svým IQ 148 zůstal vyjeveně asi půl minuty zírat, jako kdyby nic podobného v životě neviděl.

„Yoongi, ty zmetku..." vydechl potom do prázdna a tisknul prsten na hrudi. „Tys tu sračku našel..." Opakoval pořád dokola, dokud si neuvědomil, že na něj zírají další tři lidé a pes a pozval tedy návštěvu konečně dál.

Předseda Yoongi spal téměř celý následující den. Věděl, že je v hajzlu. Oddělovat ve své hlavě vlastní osobnost od té Yoonjiné se zdálo být čím dál tím těžší a neúnosnější. Navíc právě přepsal dějiny úplně špatným způsobem a nechal zemřít někoho, kdo v původní verzi vůbec zemřít neměl, přičemž nechal přežít Jina, který v původní verzi zase neměl přežít, a to všechno kvůli svým hloupým citům.

Ještěže to dneska v noci skončí, pomyslel si, vstal asi o půl čtvrté odpoledne z postele a napsal mafiánovi dopis, respektive Yoonji napsala mafiánovi dopis na rozloučenou (a nutno dodat, že vypadal přesvědčivě negramotně vzhledem k tomu, že píšící ruka nikdy předtím nepsala ptačím brkem).

Drahý Jine,

omlouvám se. Tohle nezvládnu. Nevím, co jsem si myslela, když jsem řekla „ano". Nevím, co sis myslel ty – asi nic, jako ostatně vždycky.

Nevím, co vidíš ty, asi jen mžitky, které se dostavují po požití alkoholu, ale já vidím jenom nás dva jako děti na houpačce na hřišti (takové té pro dva, kdyby sis nebyl jistý). Ze začátku je to vždycky legrace takhle si hrát, chvíli máš navrch Ty a chvíli já. Postupem času se začnou ukazovat rozdíly, nesrovnalosti, které nás zabaví na další chvíli, ze kterých můžeme těžit. A na konci? Hloupá rutina.

Promiň, že jsem Tě okradla a opustila. Věř mi, nedělám to proto, že bych byla tak hloupá. Já nepatřím do Tvého světa a Ty do toho mého.

Nevím jak Ty, ale já už jsem párkrát na takové houpačce s jinými lidmi seděla. A vždycky jsem byla ta hloupá husa, která tam div nevyseděla důlek, když ten druhej dávno odešel. Dneska poprvé taková nebudu. A omlouvám se Ti za to, upřímně a hluboce, protože vím, že si to nezasloužíš nebo alespoň rozhodně ne víc než ti, kteří takhle ponížili mě.

Prosím, odpusť mi to. Nebo na to aspoň (jako na všechno) zapomeň.

Tvá,

Yoonji

Ozvalo se klepání na dveře. „Můžu dál?" strčil dovnitř hlavu všetečný a vysmátý Hoseok. Yoongi, který se snažil dopis vsunout do starodávné obálky tak, aby ji neroztrhal dřív, než by být roztrhána měla, mu pokynul, že jako může, ale ať raději zavře dveře, poněvadž na sobě nemá dámské šaty. „Pán Jin si žádá přítomnost slečny Yoonji u oslav svého úspěchu. Prý o ni měl strach, protože se celý den neukazuje." Vyřídil usměvavý mnich.

„No tak mu vyřiďte, ať si nasere, protože slečna Yoonji mu právě píše dopis na rozloučenou, a taky... taky, že jsem v pořádku a dík za optání..." ušklíbnul se Yoongi, který se tak usilovně pral s obálkou až si namočil rukáv v kalamáři.

„Dejte to sem," nařídil mu Hoseok, který už neměl nervy se na to dívat, a pohotově od něj obálku převzal. „A běžte se okamžitě umýt a převléct na tu slávu." Pokračoval v komandování.

Yoongi, který moc nechápal, proč by se tam měl ještě ukazovat, se jen svalil na postel a odbočil od tématu: „Vy tu plánujete zůstat?" Odmlčel se. „Protože jestli ne, tak šéf OPHK bude jistě hledat nového vrchního spoluodboráře."

„Proč myslíte?" zeptal se Hoseok.

„Protože toho starýho nejspíš vyhodí za to, že při odvracení historické katastrofy vyvolal jen několik dalších..."

„... nebo ho naopak povýší za to, že nakonec zachránil celému Odboru krk, nemyslíte?" obrátil se na něj Hoseok poté, co obálku pečlivě zalepil. „Příteli, oba víme, že zahrávat si s lidskými city je jako zahrávat si s ohněm," řekl opatrně svému společníkovi. „A taky oba víme, že ať se vám tady stalo cokoliv, tak to nutně potřebujete uzavřít, abyste mohl jít dál..."

„Agenti Kook a Jimin budou jistě chtít odcestovat co nejdřív," vymluvil se Yoongi, který se posledního historického setkání se Supem Jinem bál jako čert kříže.

„Agenti Kook a Jimin," zopakoval trpělivě Hoseok, „už se baví se všemi ostatními a ještě několik hodin se takto bavit budou. Takže vy se k nim nyní laskavě přidáte a necháte Yoonji říct všechno, co ještě říct nestihla, však chtěla. Já mezitím schovám tohle," potřásl s dopisem, „mafiánovi do pokoje, kde si toho všimne optimisticky vzato nejdříve zítra ráno, realisticky vzato nejdříve pozítří. Než se rozední, pohlídám, abychom já, vy i vaši agenti stihli zmizet." Yoongi k němu nyní překvapeně vzhlédl. „Nechápejte mě špatně, já nechci vaše místo," uculil se tajemně Hoseok. „Jenom mám ve vaší... pardon, spíše naší... době nějaké povinnosti." A s těmito slovy se vytratil z komnaty slečny Yoonji.

Yoonji se objevila na mafiánské tancovačce již v plném proudu se svým obvyklým elánem a už od chvíle, co se prodírala davem prasáků, neměl její milý své podnapilé a obličejově slepé oči pro nic jiného než pro ni.

„Yoonji! Yoonji!" volal na ni zvesela, rozběhl se za ní a popadnul ji do náručí. „Povedlo se! Naprosto dokonalým omylem jsem porazil Nabušenýho Chana!" A začal ji zběsile líbat, přičemž ji donesl až ke svému stolu, kde si ji posadil do klína.

„Co to meleš, ty opilý hovado?" zeptala se ho se smíchem, když nabrala trochu dechu.

Jin ji přes hukot prasáků a živou hudbu nějakých potulných muzikantů téměř neslyšel. „Kde jsi vůbec byla ty, ty prohnaná ještěrko, co?" zeptal se jí trochu příkře, protože se popravdě hněval, když se neukazovala. Měl ji rád. Skoro jakože doopravdy rád. A děsilo ho to. Ale zároveň se jí nemohl vzdát. Teď už ne.

„Snažila jsem se vypořádat s těmi dny, kdy ženy posedá ďábel," vyrazila ze sebe Yoonji první stupidní výmluvu, která ji napadla. Zároveň doufala, že Jinovi nedojde, že menstruace obvykle trvá víc než jeden den, což někteří muži ve dvacátém první století i věděli, spoléhala však na to, že v devatenáctém století ještě ne.

„A povedlo se? Ďábel zahnán?" zeptal se však, přičemž Yoonji usoudila, že její lež měla nejspíš úspěch. Zmohla se jen na přikývnutí. „Takže můžeme...?" mafián začal tajemně zdvihat obočí.

„Nejdřív tě ale znovu porazím v pití," navrhla Yoonji a natáhla se ne pro sklenici, ale rovnou po celé flašce alkoholu a napila se z ní. „A ty by ses na to vlastně taky mohl opít víc." Usoudila posléze a nahnula láhev na chvíli k ústům i jemu.

„No dovol, tentokrát tě snad porazím," urazil se mafián naoko. „Ale to se ty musíš napít ještě, aby to bylo fér." Yoonji obrátila oční panenky vzhůru, ale nakonec poslechla. „A neprotáčej na mě oči!" napomenul ji.

„Nebo co...?" chtěla vědět. „Co s tím uděláš?" dožadovala se.

„Tohle!" Sup Jin ji opět zdvihl do vzduchu a odnesl na taneční parket.

„Nerada tančím..." odbyla ho Yoonji.

„Tak teď musíš," nedal se odbýt mafián a začal okolo ní poskakovat. Ti, kteří kdy měli tu čest vidět Jina tančit, by jistě zkonstatovali, že jeho styl byl vskutku originální.

„Ztrapňuješ se," napomenula ho Yoonji a v duchu dodala: A mě koneckonců taky.

K jejímu velkému štěstí i smůle začali za chvíli hrát ploužák, a tak následujících pár minut strávili zavěšeni jeden do druhého, Jin si to užíval, Yoonji ne tolik, jelikož měla zase příliš práce s přesouváním jeho rukou ze svého hrudníku raději na zadek nebo lépe na tvář.

„Musím... musím ti něco říct..." odhodlala se poté, když hudba dohrála, a stáhla se i se svým milým do ústraní.

„Co by to mělo být?" chtěl vědět.

Yoonji zaváhala. Mohla nyní říct, kdo vlastně je a zkazit celou atmosféru. To ale nechtěla. Proto raději řekla to druhé, co jí vytanulo na mysli. „Totiž... já... miluju tě... chci říct... asi... domnívám se..." začala koktat, protože tohle nebyla slova, která by ať už ona nebo Yoongi říkali komukoliv jen tak na potkání, takže jí to nešlo dobře přes pusu.

Mafiánský boss zářil jako sluníčko. Ani ona ho snad ještě neviděla šťastnějšího. „Já taky... Chci říct... taky tě miluju," usmál se na ni a políbil ji.

„Dneska... opravdu jsem se bála, že umřeš... ani nevíš, jak moc..." pokračovala Yoonji.

„Já jsem ale věděl, že neumřu," usmál se znovu povzbudivě a pohladil ji po tváři.

„Jak to?" nechápala.

„Protože jsi tu ty."

Hoseok našel pár idiotů (myšleno agenta Kooka a Jimina) opilé do němoty někde pod stolem, kde se po sobě váleli poté, co si stihli rozdat karty, které tu mafiáni hráli, na pěti různých místech, a potom si až do rána opakovali:

„Miluji tě."

A:

„Já tebe víc."

Načež Hoseokovi ukápla slza s myšlenkou na to, že on sám pro změnu ze všeho nejvíce miluje šťastné konce. Snad se někdy nějaký najde i pro slečnu Yoonji, respektive předsedu Yoongiho.

Yoonji samozřejmě chtěla využít noci co nejvíce a co nejlépe, což mnich Hoseok chápal. Na odpočinek bude mít beztak dostatek času, až se vrátí domů. Našel ji u mafiána v pokoji, odkud už předtím diskrétně odstranil veškeré záznamní cetky, poněvadž počítal s tím, že by mafiáni mohli chtít trochu soukromí.

Tu noc však v pokoji k žádným necudnostem nedošlo. Oba usnuli pomalu v sedě poté, co spolu vychlastali několik flašek čehokoliv, co v tomhle hostelu nalévali, a potom tlachali jen tak o životě. Yoongi by byl přísahal, že tu noc vyžvanil mafiánovi všechno počínaje svým vlastním pohlavím přes organizaci OPHK po cestování časem, čímž porušil asi úplně všechny zákony i vyhlášky, ale už mu to bylo jedno. Pochyboval o tom, že Jin, který byl opilý stejně ne-li víc, si to bude pamatovat, a i kdyby, nejspíš si bude myslet, že si to Yoonji stejně celé vymyslela. A už nikdy nedostane šanci si pravost ničeho z výše uvedeného ověřit.

Jenomže jakkoliv byl Yoongi důvtipný, byl taktéž nadmíru na šrot, takže i on se tentokrát přepočítal. Když ho přišel Hoseok vzbudit s dramatickými slovy, že „je čas" a že DZJ už „jsou doma" a taky že Jimin se ochotně nabídl, že všichni pospolu hezky za ručičky pocestují skrz jeho vlastní cestovní cetku, bylo toho na něj tolik, že zapomněl zkontrolovat to, co každé ráno hned po probuzení.

Tudíž to poslední, co si předseda před svým odchodem z devatenáctého století uvědomil, bylo: „Do prdele, to je fakt hezký, že cestujeme všichni spolu, ale ten zlodějskej parchant mi ukradl MOJI cestovní cetku!"

A tak skončili tam, kde byli na začátku.