Všechno šlo vlastně víceméně podle plánu, tedy kromě toho, že agent Kook kulhal a nebude se moct zúčastnit šermířského souboje, což ho mrzelo, protože neskutečně rád vyhrává.

Namjoon začínal přemýšlet nad tím, že tahle prapodivná situace už trvá příliš dlouho a bylo by záhodno ji ukončit. Posledních několik dní byli se Soyeon více... ehm... aktivní, a proto nepochyboval o tom, že vysněné miminko je již určitě na cestě. Yoonji by s tím sváděním a získáváním prstenu proto raději měla sakra pohnout (a hlavně se nezamilovat!).

Bystřejší z vás už si možná všimli, že mafián Jin byl ten typ člověka, který víc mluví, než dělá. Proto všem okolo něj bylo jasné, že bez jejich pomoci nemá šanci vědomostní soutěží s Nabušeným Chanem projít bez psychické újmy.

Nejvíce jasné to bylo mnichu Hoseokovi, který pro celou záležitost dokonce připravil plán: Není příliš dobře proveditelné, že by se podařilo mafiánskému bossovi podvádět, kor ne tak, jak si představoval Hoseok (čili ve stylu, že celá mafiánova družina bude stát opodál a správnou odpověď v podstatě vykřikne ten, kdo ji bude zrovna vědět, jenomže Hoseok nějak nedomyslel jak zaonačit, aby si toho Nabušenej Chan a jeho družina nevšimli, proto tenhle nápad raději vzdal).

Druhá možnost bylo zrušit celý zápas mozků asi tak v půli kvůli nějaké náhodné tragédii. Tu si mnich hodlal zařídit jak jinak než důstojně a se vším všudy. A začal tím, že si dal do svého pokoje (spíše komory protože jakožto mnich musí jít Hoseok přeci příkladem a žít skromně) zavolat sluhu Taehyunga:

„Příteli, situace je zlá," vysvětlil sluhovi, když jej usadil na svou matraci. Ten sebou vzal i Yeontana, protože toho nespouštěl z očí již téměř nikdy, jen v naprosto nevyhnutelných situacích jako je třeba spánek. „Panuje hladomor, ve světě vládne anarchie, chaos a ekonomická krize. Ale jak vždycky říkám, na všechny jednou dojde. A na tebe..." ukázal na Taehyunga výhrůžně prstem, „... došlo dnes."

Tae vzhlédl a vydal slabé „ou", přesto ale nechápal, kam tím velectěný pan mnich míří.

„To znamená, že tě dobrovolně obětuji ve prospěch kapitána," upřesnil Hoseok, kdyby to z předešlého nebylo jasné.

„Musím se odstěhovat?" zamračil se Taehyung, kterému se ta představa nezamlouvala.

„Ne," uklidnil ho však Hoseok. „Musíš umřít."

Taehyung na několik dlouhých sekund ztuhnul. „U-u-umřít...?!" zopakoval a vytřeštil oči. „J-j-jak...?" zakoktal se.

Tak mu to mnich pověděl a sluha, který se v blízké době ukáže být i hodně dobrým hercem (třeba by ho ve 21. století obsadili do role v nějakém seriálu, kdo ví?), se vším nadšeně souhlasil.

Vědomostní soutěž byla samozřejmě fraška. Namjoon to pořád komentoval tím, že se měli raději dívat na Chcete být milionářem?, protože to by nebyl tolik nasranej z toho, jak jsou lidi blbí. Dokonce v průběhu pořadu ztratil nervy natolik, že po přístroji PRSO mrštil dálkovým ovládáním, a ten na několika místech popraskal.

Namjoon zaklel. Jenomže tohle není OPHK, kde by se poblíž ochomýtal předseda Yoongi a ještě by po něm ten svinčík (sice s protáhlým obličejem leč beze slov) uklidil.

„Buď ohleduplný!" pokárala ho Soyeon. „Aspoň kvůli dítěti." Dodala s nadějí, že zárodek nějakého dítěte již existuje.

Sup Jin prohrával na plné čáře, netušil, co si měl představit pod pojmy jako „mydriáza" (a mnich Hoseok si kousal rty při pomyšlení, že nemůže šéfovi poradit, že „to je přeci rozšíření zornic, pane, kdybyste netušil, tak to, co se vám stává, když šňupete ten bílej prášek nebo co") ani „narkolepsie" (i když jí beztak sám trpěl). Trochu tušil u alkoholismu a patriarchátu, ale ten poslední pojem se neodvažoval vzít do úst, protože se bál, že mu jeho milá, která se mermomocí snaží zrovnoprávnit, jednu střihne. To ještě netušili, jak rychle budou zachráněni.

Mnozí z vás jistě pochopili, že Jinův sluha napůl šlechtic, napůl dítě štěstěny, měl ve zvyku být velice emotivní. A nutno dodat, že to HLPčko (zkratka pro Hluboký Lidský Příběh), které na všechny přítomné zavalil, je dojalo natolik, že málem vyvolalo ovace ve stoje.

„Drazí přítomní," zvolal a vyškrábal se na jeden ze stolů opodál. „Já už dále nemohu!" Sepjal ruce směrem k nebesům. Jeho matka začala vykřikovat, že její syn se zbláznil a že jej nemají brát vážně. Když se jeho matka pokusila k němu prodrat skrz prasáky, mnich Hoseok si pokřižoval a popadnul ji kolem pasu. „Ty vaše věčné sváry mě dohánějí k šílenství." Pokračoval Taehyung. „Všichni žijeme ve věčné nejistotě. A proč?" Zeptal se do davu, načež si v následující větě sám odpověděl. „Protože život v gangu nám žádné jistoty nezajistí, dokud budeme s ostatními soupeřit. Vy dva," ukázal na mafiány, „jste mohli žít v míru a okrádat ostatní společně a vy místo toho testujete své vědomosti. Je mi z vás špatně." Taehyung si povzdechl a klesl na stůl na kolena.

„Vypil jsem jed, pánové," oznámil. „Na protest tomu, jakým radikálním způsobem vedete své gangy, jsem zvolil radikální řešení. Snad si z něj vezmete ponaučení, až jed začne za pár chvil nabývat své účinnosti."

Všichni ztuhli v šoku. Taehyung setrval v kleku ještě dobré dvě minuty. Teprve poté začal vydávat dávivé zvuky a nekontrolovatelně se u toho třásl. „Ty mizero!" vykřikl na něj Sup Jin, přičemž strhl ze stolu hořící svíci, ta zapálila plášť mnichovi stojícímu opodál, a ten pustil pradlenu ze svého sevření.

Nastal chaos. Mafiánský boss začal vykřikovat: „Ty přece nemůžeš umřít, ty zmetku, kdo mi bude sloužit?!", přičemž se přiblížil ke svému „umírajícímu" sluhovi, který byl v obličeji bledý pouze proto, že už byl z toho „umírání" vyčerpaný.

Hoseok, kterému nyní hořela asi polovina pláště, začal pro změnu pobíhat po celém salónku s pokřiky: „Tak to vidíte, i na mě nakonec došlo!", načež vyběhl ven a skočil do řeky.

Sup Jin vzal nebohého Taehyunga do náručí a zalezl do komnaty následován sluhovou matkou, slečnou Yoonji a povedeným párečkem století z OPHK, kteří do téhle chvíle nedělali asi tak nic.

Yoonji pohotově navrhla, ať mafián zanese sluhu (který si pozornost svého pána, které se mu nikdy předtím nedostalo, náležitě užíval) do její komnaty, poněvadž se nechtěla nechat natáčet nějakým šulinem. Na místě mu přikázala položit ho do postele a jít pro toho potrhlého kněze, aby Taemu posvětil cestu do ráje, kdyby udeřila jeho poslední hodinka. Ona, její společníci a pradlena se zatím o postiženého postarají.

„Já nechci, aby umřel!" začal spílat mafián.

„O tom vy nerozhodujete!" obula se do něj Yoonji. „A teď mažte!" A tak ji tedy mafián opět nevědomky ve všem poslechl.

Jen co za ním zaklaply dveře, Taehyung se posadil: „Nebojte, drahá matko, já neumírám," nasadil široký úsměv, když viděl, jak má jeho matka na krajíčku.

„Tak co to vyvádíš?" posadila se za ním na postel a začala synáčka objímat.

„Zachránil jsem našeho pána před veřejnou potupou," vysvětlil Tae, který na sebe byl patřičně hrdý.

„Taky vám tak poskytnul možnost úprku z tohoto vězení," nadhodil předseda Yoongi, kterému to v hlavě začalo šrotovat.

„Prosím?" podívala se na něj pradlena zmateně.

„Nechte svého syna naoko umřít," pokračoval předseda. „My potom Jinovi řekneme, že jste z té ztráty byla tak nešťastná, že jste si také vzala život, a oba spolu mezitím můžete utéct. Nebo vy snad chcete s tím bídákem zůstat?"

„Drahá slečno, co vás nemá?" zhrozila se pradlena. „Vždyť nám je dobře, viď synku?" pohladila Taeho blaženě po tváři.

Když v tom se Jimin, který si Taehyunga i jeho matku poměrně oblíbil, neudržel a vyhrkl: „Můžete jít k nám!"

„Kam k vám?" nechápala pradlena.

„Do dvacátého prvního století," dodal otevřeně agent Kook.

Předseda Yoongi se kousl do rtu a pomyslel si, že za tohle je Namjoon všechny zabije. Takhle daleko to neměl nechat zajít. Jenomže to nejspíš v mnoha ohledech. Krom toho, pokud se smí v životě každého člověka stát jeden zázrak, ten jeho byl nejspíš právě vyplýtván na tu následující prkotinu:

„Vy jste..." předseda sektoru PRČA očekával, že žena řekne démoni, „...tajní agenti...?" řekla bez mrknutí ku velkému údivu všech. Když nikdo ze strachu neprozradit příliš neřekl raději nic, pokračovala: „Pracovala jsem kdysi pro Odbor historické diskriminace. To mně původně patřil ten prsten, který tu vy všichni nejspíš hledáte."

Možná by to bylo lehčí, kdybych si přečetl ty Namjoonovy zkurvený spisy, než jsem sem jel, pomyslel si Yoongi. Místo aby tohle řekl nahlas, představil se svým pravým jménem a potřásl ženě rukou.

Jedinou odpověď dostal od agenta Kooka, který vyvalil svá obří kukadla: „Předsedo, to jste vy?!" Potom se zamyslel, a protože mu nic nedávalo smysl, vyptával se dále: „Co jste udělal s Yoonji?" zeptal se šokovaně.

Yoongi na něj jen nechápavě hleděl. „Co bys řekl?" ušklíbl se.

Agent Kook nasucho polkl. „Vy... vy jste ji zabil?" zajíkal se, protože sám věděl, jak je to nepříjemný pocit, když omylem někoho zabijete, natož když to třeba uděláte naschvál.

Předsedovi došla trpělivost a zařval: „Já jsem Yoonji, ty idiote!"

Načež agentu Kookovi se slabým „aha" sklaplo, protože to vlastně taky dávalo smysl. Jimin se celé absurditě situace začal nekontrolovatelně řehtat a zašeptal agentovi do ucha tak, že to všichni slyšeli: „Jak to děláš, že jsi tak vtipný, kokote...?"

Vrchní spoluodborář měl těch dvou plné kecky, a tak se obrátil na matku se synem. „Tak co říkáte? Jdete do toho?"

Odpovědí mu bylo dvojité přikývnutí.

Slečna Yoonji musela dále oznámit svému milému tu neblahou novinu, že jeho sluha bohužel nápor jedu nezvládnul. Sup Jin to dával za vinu sobě, že prý měl kněze Hoseoka najít rychleji.

„To si nesmíte vyčítat," mínila Yoonji, která Hoseoka naposledy viděla, jak si chladil zadnici ve studené vodě a mluvil u toho tak, jak by mniši mluvit asi neměli. „Snad na to brzy zapomenete jako na všechno." Popřála muži, jenž se právě rozhodl stát jejím snoubencem.

„Taehyungova smrt mě donutila k zamyšlení," popadnul družku za ruce a obrátil se k ní čelem. „Život je tak pomíjivý. Dnes tu jsme a zítra... Kdoví?" povzdechl si a nakázal slečně Yoonji jít s ním do jeho pokoje.

Tam ji zmatenou nechal stát uprostřed místnosti a sám si před ni kleknul.

„Je to tady," vydechl Namjoon, když to viděl skrz pochroumané PRSO, a všechny jeho životní pochody se zastavily.

„Drahá Yoonji," pravil mafián. „Jste světlem mých dní a tmou mých nocí. Každá jediná moje myšlenka skončí u vás. Vezmete si mne za muže?"

„Řekni ANO!" zařval Namjoon na obrazovku.

Yoonji se rozpačitě usmívala. „Nechci znít jako megera," vykrucovala se. „Ale nějakej prstýnek by k tomu nebyl?"

Mafián byl popleten, vyškrábal se opět do stoje a oprášil si nohavice. Koneckonců si myslel, že se Yoonji do něj také zamilovala. „Chtěl bych vám dát hned všech 10 svých zfalšovaných snubních prstenů," dušoval se.

„Deset?!" vytřeštila zrak Yoonji, kterou kupodivu nezajímalo ani tak to, že jsou všechny zfalšované jako, že jich je deset. Kde to má proboha všechno najít?!

„No do prdele," zaklel Namjoon před obrazovkou. A Soyeon ho znovu napomenula, že to by dítěti – za předpokladu, že už je tedy těhotná – nemuselo býti dobrým vzorem.

„Má to jediný háček." Pokračoval Jin. Kéž by jediný, pomyslela si Yoonji. „Všechny prsteny jsem schoval v téhle místnosti. A vy si je budete muset najít."

Potom se na nebohou Yoonji vrhnul jako dravé zvíře na svou kořist. Ta mezitím, co omotala nohy mafiánovi kolem pasu, ukázala za jeho zády prostředníčky snad do všech cetek, které se v pokoji nyní nacházely.