Pamatujete si na tu nebohou cetku, kterou předseda Yoongi hodil do proudu řeky? A pamatujete si na staříka, který tak trochu (ale velmi nepatrně) pomohl bývalým členům OPHK dnešním členům BTS (obohaceným o některé jiné než původní členy)?

Pokud odpověď na obě vaše otázky zní ano, pak nejspíš pochopíte následující souvislost mezi těmito dvěma otázkami. Byl to totiž právě Suno, kdo cetku následujícího rána vylovil a od té doby ji nosil jako ozdobu ve vlasech při svých následujících cestách po celé zemi a vlastně tak různě po světě.

Když (nějakým zázrakem fungující) cetku našel spoluvlastník společnosti JinHit, Namjoon, na svých mapách, myslel si, že tentokrát místopředsedu odboru PRČA a tajného agenta v zácviku pod pracovním jménem SUGA opravdu seřve, jenomže když sledoval záznamy mírumilovného rybáře při výlovu v Indii, v Japonsku a pak dokonce při tichých meditacích se samotným čínským císařem, rozhodnul se i nad tímhle incidentem mávnout rukou a pouštět záznamy své rodící ženě, která milovala cizí krajiny.

A tak se stalo, že se začátkem ledna následujícího roku narodila Namjoonovi a Soyeon holčička.

Namjoon si v těch dobách nebyl jistý, kdo z lidí, se kterými spolupracoval, ho sral nejvíce. Jestli to byla pětice ToXických Trablmejkrů, která nyní patřila pod JinHit (nebo spíše fakt, že se ta společnost teď fakt jmenuje JinHit a o jeho jméně se tam nic nepíše), takže se s květinami a dárkovými koši všichni dostavili do porodnice jako první, protože si to nechtěli ani u jednoho šéfíka rozházet.

Nebo to možná byla dvojice Jin-SUGA, která se ve dveřích zjevila jako druhá a která se v posledních devíti měsících nebavila ničím jiným než tím, že mu posílala fotky dinosaurů. Jakože opravdových dinosaurů.

Jin přinesl k oslavám narození Namjoonovy dcery flašku vína. „Soyeon ještě nemůže pít, když kojí," zpražil ho Namjoon ve dveřích.

„Však to je taky pro malou," podotkl Jin a postavil láhev holčičce do kolíbky.

„Jestli ji budeš učit pít už odedneška, tak tě jednoho dne vážně přechlastá holka," poznamenal Yoongi, který pro jistotu nenesl nic.

Nebo to možná byla dvojice Kook-Jimin, co Namjoona tolik dožíralo. Ti byli tím pořád nejotravnějším párečkem na světě, protože si v mnoha věcech byli podobní docela a v mnoha naopak vůbec. Například Jimin tolik miloval děti, že si malou začal okamžitě chovat, aniž by mu to Soyeon či Namjoon dovolili, a byl by ji začal kojit, kdyby ho neupozornili, že od toho tu není.

Agent Kook si naopak dítě prohlížel se značnou skepsí. „Jak se ta žába jmenuje?" zeptal se její matky.

„Yoonji," prohlásila pyšná Soyeon, když v tom polovina dosavadního osazenstva vyprskla smíchy, druhá manželský pár sledovala zděšeně, jestli to jako hodlají myslet vážně a do místnosti vešla poslední dvojice, která byla nakonec možná úplně nejvíc k posrání, a sice dvojice pod pracovním jménem j-hope/V, kteří se za svého pobytu ve dvacátém prvním století sblížili natolik, že spolu pracovali i mimo pracovní domu, protože jako většina přítomných, tak i oni byli chroničtí workoholici.

Druhý jmenovaný vstoupil do místnosti se slovy: „Jak se vede pánové a paní matko?" a všem přítomným kývl na pozdrav, načež se způsobně posadil na poslední volnou židli v rohu místnosti.

„Žádné strachy," pokřižoval si náš oblíbený online školený kněz Hoseok. „Já tuhle nebohou dceru zachráním před zkázou jejího jména."

„Tak to hodně štěstí," popřál mu Yoongi, který netušil, jestli má být pyšný, že si Namjoon pojmenoval dceru skoro po něm, nebo by se měl nad touhle skutečností poblít.

To druhé ostatně udělala sama Yoonji za něj přímo svému tatínkovi do náručí, když se Hoseok pokoušel jí amatérským způsobem požehnat. Stejně tak se v tu samou chvíli pozvracel Suno před všemi jejich zraky na obrazovce do čínské Žluté řeky, jelikož se příliš přejedl čínského vepřového (koňského) masa.

A nikdo dodnes neví, jestli byly všechny ty výblitky pouhopouhou náhodou, nebo přikrášlením závěru příběhu autorkou, aby poslední jeho věta nestála za hovno.