,,Doktore! Haló, slyšíš mě, vzbuď se!" uslyšel někde v daleké temnotě známý hlas. Pak ucítil na tváři podivné šimrání. Uvědomil si, že má zavřené oči. Víčka měl ztěžklá, jakoby je měl z kamene. Doufal, že mu to tak ale jen připadá, kdyby je totiž vážně z kamene měl, neznamenalo by to nic dobrého. 

Po chvíli usilovného snažení zvednout je se mu to konečně podařilo. Nad sebou spatřil rozmazaný obrys lidské postavy. Párkrát rychle zamrkal, aby se mu vidění zaostřilo. Když se tak stalo, rozpoznal, že se nad ním sklání Martha. Široce se na ní usmál. 

,,Co se ti stalo?" vyhrkla ze sebe ihned tu nejpředvídatelnější otázku. Uvědomil si, že leží na holé zemi. Pokusil se vzepřít se a alespoň se posadit. Tělo měl celé ztuhlé. Přemýšlel nad odpovědí. Nedošel ale k ničemu jinému než, že nemá absolutní ponětí o tom, co se s ním stalo. 

,,Telefonoval si a pak najednou omdlel" snažila se mu připomenout Martha. On si ale stále na nic nevzpomínal. Sluneční paprsky ho agresivně bodaly do tváře, ty ho také nejspíš předtím lechtaly. 

,,Jak dlouho jsem byl mimo?" chtěl vědět. 

,,Ani ne pět minut" odpověděla mu Martha a podívala se na hodinky zapnuté kolem její levé ruky. 

Doktor se pohotově vyhoupl na nohy a vytáhl z kapsy mobil, který byl naštěstí v pořádku.
,,Jdeš někam volat?" vyzvídala Martha. 

,,Ne, podívám se do historie hovorů" prozradil jí. Pak se ale zmateně zamračil. Martha znejistila. 

,,Tak kdo ti volal?" zajímala se ihned. 

Doktor na ní upřel svůj zmatený pohled. 

,,Nikdo, historie je prázdná" odpověděl a vložil mobil zpátky do své kapsy. 

,,Ale já tě slyšela, jak se s někým bavíš a držel si u toho mobil u ucha" namítla a stejně zmatená jako on se zadívala někam za něho, jakoby nad něčím hluboce přemýšlela, ale pak svůj zrak opět upřela na něho. 

Najednou se jí zatajil dech. Vylekaně vytřeštila oči a znovu se za doktora ohlédla. 

,,Ehm..doktore" promluvila nejistě a stále neuhýbala pohledem jinam. 

,,Co se děje?" zeptal se.

,,TARDIS..nestála náhodou támhle?"

,,Co?" vyděsil se. Ihned se otočil za sebe. Tam, kde měla být zaparkovaná jeho loď, bylo prázdno. 

,,Doktore, TARDIS neexistuje" prohlásila najednou Martha divným hlasem. 

,,Co?" ptal se podruhé stejnou otázkou a upřel na ní svůj pohled. 

,,Co?" zopakovala zmateně po něm. 

,,Co si to řekla?" upřesnil svojí otázku. 

,,No..že TARDIS zmizela"