Byla sobota a my jsme se s Hannou rozhodly, že vyrazíme na napkupy a potom si dáme někde oběd. Obě jsem si potřebovaly trochu odpočinout a nakupování pro nás byla zábava a zároveň relaxace. Šli jsme do našeho oblíbeného nákupního střediska a už po půl hodině jsme měly ruce plné tašek.

,,Takže mi k tomu včerejšku nic neřekneš?" zeptala se mě Hanna už asi podesáté. Snažila se ze mě dostat to, o čem jsme si s Ryanem včera na plese povídali, ale já se nějak neměla k tomu jí to říct.

,,Není o čem mluvit," odvětila jsem a dál si prohlížela sukně, které visely na jednom stojanu. I když jsem spíš než nad sukněmi přemýšlela nad včerejškem. Co Ryan myslel tím, že neznám celou pravdu?

,,Ale neříkej! Vždycky je o čem mluvit. A vy dva jste včera měli rozhodně o čem mluvit," řekla Hanna a tajemně se usmála.

,,Nenazvala bych to mluvením," otočila jsem se na ní. ,,Spíše to byla výměna názorů," vysvětlila jsem jí a ona významně přikývla.

,,Dávám vám měsíc," řekla Hanna a začala si také prohlížet ty sukně na věšáku. Zamračila jsem se nad jejími slovy a založila si ruce na prsou.

,,Měsíc na co?" zeptala jsem se jí i když odpověď mi byla docela jasná.

,,Měsíc na to, abyste se dali dohromady," vysvětlila mi a popošla k dalšímu stojanu. Zamračila jsem se ještě víc a vydala jsem za ní.

,,Tak počkej! Na čí straně vlastně jsi? Kopeš za klub Aarona nebo Ryana?" zeptala jsem se jí. Hanna se nad mojí otázkou usmála a přehodila si své, od přírody rezavé, vlasy přes rameno.

,,No... to je fakt těžká otázka," konstatovala. ,,Aaron je opravdu pěknej a milej a Ryan je zase neskutečně sexy... To je těžké si jednoho vybrat. Docela tě chápu, proč se nemůžeš rozhodnout," řekla mi.

,,Ale já už se dávno rozhodla, chci Aarona!" oznámila jsem jí trochu podrážděně. Proč si pořád myslí, že mezi mnou a Ryanem znovu něco bude?

Hanna mi chtěla na to něco říct, ale v kabelce jí začal zvonit mobil. Vyndala ho a hovor přijala.

,,Hanna Parkins," představila se do telefonu. ,,Cože? Jo, hned tam budu," řekla a protočila očima. Poté hovor položila.

,,Co se děje?" zeptala jsem se jí, když si mobil strčila zpátky do kabelky.

,,Volali z nemocnice. Jedné mé pacientce odchází plíce, takže jí musím jet operovat. Prý to beze mě nezvládnou," vysvětlila mi a znovu protočila očima.

,,Mám jet s tebou?" zeptala jsem se jí. Dnes jsme měly mít obě volno, ale musely jsme zůstat na příjmu, kdyby se stalo něco vážného. Třeba jako teď.

,,Ne, to ne. Alespoň ty si uží zasloužené volno. A dej si za mě na obědě pořádnej dezert," mrkla na mě a obejmula mě. Bylo to sice zvláštní obětí přes všechny ty nákupní tašky, ale to nám nevadilo.

,,Tak se uvidíme zítra," rozloučila jsem se s ní a potom jsem sledovala, jak odchází pryč.

Vyšla jsem z obchodu a rozhlédla se kolem sebe. Nevěděla jsem, kam se mám teď vydat. Nakupování mě bez Hanny nebavilo, ale dom jsem jít nechtěla. Aaron se zdál od včerejšího plesu trochu naštvaný, a tak jsem mu chtěla dát chvíli klid. Sama jsem si potřebovala roztřídit myšlenky.

,,No to snad není možný!" ozval se za mnou nadšený mužský hlas. Nebyla jsem si jistá, jestli mluvil na mně, ale i tak jsem se rozhodla otočit.

Přede mnou stál namakaný bloňďák s modrozelenýma očima a zářivým úsměvem. Na chvíli jsme si říkala, že to není možné, ale bylo. Byl opravdu tady. Tady přede mnou.

,,Liame!" vykřikla jsem a vrhla se na něho. Tak dlouho jsem se neviděli a on mi přesto celou tu věčnost chyběl. Liam mě pevně obejmul a zatočil se se mnou ve vzduchu.

Když jsme se od sebe odtáhli, pořádně jsem si ho prohlédla. Vypadal mnohem starší. Už to nebyl ten mladý kluk, ale byl z něho opravdový muž. Jeho vlasy byly delší a na tváři měl malé strniště. Také jsem si všimla toho, že má na sobě značkové oblečení, což mi k němu moc nesedělo. I když v tom vypadal opravdu dobře. Ale pořád jsem ho měla za toho kluka, co mi před šesti lety pomohl utéct od Daniela a měl na sobě černou uniformu a v ruce pistoli.

,,Panebože, co tady děláš?" zeptala jsem se ho nadšeně. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že ho vidím.

,,Před pár týdny jsem se sem přestěhoval, ale co tady děláš ty?" zeptal se mě.

,,Já se sem taky nastěhovala. Před pár lety," vysvětlila jsem mu a on s úsměvem přikývl.

,,Vidím, že máme co dohánět. Nezašla bys na oběd? Zvu tě," řekl a mrknul na mě. Zasmála jsem se a přikývla.

,,Půjdu moc ráda. Stejně nemám nikoho, kdo by mi pomohl s taškama. Kamarádka před chvílí odešla," vysvětlila jsem mu a vrazila mu do ruky několik tašek s novým oblečením.

,,Docela chápu, proč od tebe zdrhla," řekl Liam a vzal si ode mně tašky. Potom jsme se ale oba zasmáli a vydali jsme se najít nějakou restauraci.

**********

Seděli jsme s Liamem v italské restauraci a jedli pizzu. Liam si obědnal se sýrovou a já šunkovou s houbami. Našim pizzám jsem se však až tolik nevěnovali, protože jsme si pořád měli o čem povídat.

Někdo by mohl říct, že jsme se s Liamem znali jen krátce a že jsme se rozhodně nestačili poznat, ale já tvrdím opak. Přišlo mi, že Liama znám věky.

,,A co ty a Ryan? Pořád se kamarádíte?" zeptala jsem se ho. Vzpomněla jsem si, jak ti dva byli jako bráchové.

,,Jo, dokonce jsme spolu začali podnikat. Prodáváme zbraně a musím říct, že nám to docela vynáší," řekl Liam, ale místo na mě, se díval do pizzy.

,,Hádám, že ti řekl, co se mezi námi před lety stalo," podívala jsem se na něj a on přikývl.

,,Je mi to líto," řekl Liam a konečně se na mě podíval. ,,Ani jeden jste si tohle nezasloužili," konstatoval.

,,Hele, nechme to být. Je to už šest let a myslím, že jsme se z toho oba už dostali," řekla jsem mu, ale nebyla jsem si tím zase tak jistá.

,,Nevím, jak ty, ale on se z toho pořád nedostal," řekl mi Liam a já se na něho překvapeně podívala. ,,Celých těch šest let s nikým nechodil a věnoval se jen práci," řekl.

,,Vážně?" zeptala jsem se, abych se ujistila, že je to pravda. Tohle mi na Ryana nesedělo. Liam přikývl. Najednou mu začal zvonit mobil. Vyndal ho z kapsy kalhot a podíval se na obrazovku.

,,My o vlku..." řekl a usmál se na mě. Poté hovor přijal a mobil si přiložil k uchu. ,,Čau Ryane, to neuvěříš, koho jsem dneska potkal!" řekl Liam nadšeně. ,,Johnnyho Deppa ne. Je to holka," napověděl mu. ,,Ne, ani Taylor Swift to není," povzdychl si Liam. Musela jsem se nad ním usmát. ,,Potkal jsem Chloe! Jo, tu Chloe," protočil očima Liam. ,,Ty už jsi jí taky viděl? Aha, tak nic. No, musím končit, abych se jí mohl dál věnovat," řekl Liam a než mu stačil Ryan něco odpovědět, hovor ukončil.

,,Copak? Šéf tě potřebuje v práci?" zeptala jsem se ho se smíchem. Liam zavrtěl hlavou a ukousl si další sousto z pizzy.

,,Ryan pořád něco potřebuje," odpověděl mi Liam a protočil očima. ,,Proč jsi mi neřekla, že už jste se potkali? Chtěl jsem být první!" zeptal se mě na oko ublíženě.

,,Nechtěla jsem toho idiota probírat," odpověděla jsem mu a také se zakousla do pizzy.

,,Asi jsi na něho pořád naštvaná, co?" zeptal se mě a já přikývla. ,,Hele, chápu, že se na něho zlobíš, ale dej mu šanci ti to vysvětlit. Třeba ho potom pochopíš, proč to tehdy udělal," řekl Liam.

,,Takže ty ho bráníš?" zeptala jsem se ho naštvaně. ,,Víš vůbec, jak to bylo?" vykřikla jsem na něho.

,,Ano, moc dobře to vím a dokážu si představit jaké to pro tebe muselo být, ale než začneš dělat ukvapené závěry, měla bys znát i druhou stranu příběhu," řekl mi a já se na něho nechápavě podívala.

,,Co tím sakra myslíš? Něco v tom smyslu mi včera říkal i Ryan a já už tomu přestávám rozumět!" řekla jsem mu.

,,No já ti to říct nemůžu. Prostě se s Ryanem sejdi a promluv si s ním. Pokud není úplnej idiot, tak ti to vysvětlí," řekl mi Liam.

,,V tom si právě nejsem moc jistá."

_______________________

• Ahojte! Jsem tu s novou kapitolou! A podívejte, kdo se vrátil... Liam! Doufám, že jste rádi, že je tady, protože v téhle knížce se projeví více než v prvním dílu :-)

• Budu moc ráda za každý komentář a vote :-)

- Eli