Celou noc jsem se převalovala, protože se mi zdály ty nejhorší noční můry. Probudila jsem se celá zpocená a unavenější než před tím. Chvíli jsem ležela na zádech a koukala do stropu. Přemýšlela jsem o tom, co mě dnes čeká. Ať se stane cokoliv musím zachránit Aarona a Ryana.

,,Tak už jsi se probudila," ozval se hlas z rohu místnosti. Leknutím jsem sebou trhla a posadila se. U zdi v rohu jsem uviděla Liama, který seděl na židli a pohrával si s nožem v ruce.

,,Jak dlouho tady už jsi?" zeptala jsem se ho unaveně. Už jsme neměla ani tu sílu být na něho naštvaná. Měla jsem jen chuť ustřelit mu hlavu. Ale musela jsem si všechnu svojí energii šetřit na dnešek.

,,Bohužel už dost dlouho. Daniel mě pověřil, abych tě hlídal, takže jsem kvůli tobě musel vstávat ve 4:20," odpověděl mi lehce naštvaným tónem a vyhodil do vzduchu kapesní nůž. Potom ho zase chytil a dál si s ním točil v ruce. Až teď mi došlo, že je tu možná proto, že mi chce tím nožem něco udělat.

,,Na co máš ten nůž?" zeptala jsem se ho trochu vyděšeně a snažila se nepanikařit. Liam se ušklíbl a znovu vyhodil nůž do vzduchu a poté ho ladně chytil, aniž by si poranil kůži.

,,Kdyby ses pokusila utéct, tak tě mám prý podříznout," odpověděl mi a já na něho vyděšeně vykulila oči. Daniel přece říkal, že mi neublíží. Ale je pravda, že mluvil o sobě a neříkal nic o tom, že mi neublíží někdo jiný.

,,Fajn, utíkat nebudu," slíbila jsem mu trochu rozklepaným hlasem.

,,To je správná volba," usmál se Liam. ,,A teď pojď, čeká tě snídaně s Danielem. Už se na tebe moc těší," řekl mi a kývnul ke dveřím, čímž mi naznačil, ať vstanu z postele a jdu za ním. Ale já se ani nepohnula.

,,Nemám hlad," řekla jsem tím nejpevnějším hlasem, který jsem v té chvíli dokázala použít. Pravda byla taková, že jsem měla ukrutný hlad, ale Daniela jsem rozhodně vidět nechtěla.

,,Kdo říká, že budeš jíst?" zamračil se Liam. ,,Daniel chce s tebou mluvit a dát si u toho pár koblih, tak se sakra zvedej, jinak ten svůj nůž opravdu použiju," řekl výhrůžně. Jeho tón byl tak drsný a chladný, až mi přejel mráz po zádech. Nedokázala jsem pochopit, že ten Liam, který mi teď vyhrožuje nožem, je ten stejný, se kterým jsem se nedávno tolik nasmála.

Protože jsem nevěděla, čeho všeho je tenhle nový Liam schopný, raději jsem vstala z postele a pomalým krokem jsem k němu došla.

,,Pomaleji by to nešlo?" protočil očima. Potom sáhnul do kapsy pro plastovou kartu a odemkl s ní dveře. Otočil se ke mě a namířil na mě nožem. ,,Říkám ti, že jestli něco zkusíš, tak ti ten nůž vrazím do krku. Rozumíš?" zeptal se mě.

,,Rozumím," zašeptala jsem.

,,Cože? Nerozuměl jsem," řekl Liam a nožem se přiblížil k mému krku.

,,Že rozumím!" zakřičela jsem. ,,Nemusíš se bát, nic nezkusím," řekla jsem mu a zpražila ho pohledem. Kéž by můj pohled zabíjel. To už by tu Liam ležel mrtvý.

,,Výborně," usmál se Liam a oddálil nůž od mého krku. ,,Tak jdeme, ať Daniel dlouho nečeká," řekl a postrčil mě ke dveřím. Vyšla jsem z pokoje a Liam mě chytil pevně za paži.

Několik minut jsme kráčeli nekonečnou chodbou. Letmým pohledem jsem občas zalétla k Liamovi a k noži, který měl stále v ruce. Druhou rukou pevně svíral mojí paži. Nevím, jak dlouho jsme šli, ale po chvíli, která se zdála být nekonečná, Liam konečně zastavil u jedněch dveří. Svojí kovovou kartou přejel po čipu a dveře se otevřely.

,,Prosím, princezno," pobídl mě Liam, ale já se ani nepohnula. Proto pustil mojí paži a popostrčil mě do místnosti. ,,No, jdi! Neboj, Daniel tě neukousne," zasmál se a zavřel za námi dveře.

Rozhlédla jsem se po místnosti, ve které jsme se právě nacházeli. Byla docela malá. Kromě skleněného kulatého stolu a dvou židlí okolo něj, tady nic nebylo. Tapety na stěnách byly ponuré a místnost slabě osvětloval lustr, který visel na stropě nad stolem.

,,Chloe! Dobré ráno," popřál mi Daniel, který seděl u stolu na jedné z židlí. ,,Pojď, posaď se a najez se. Dneska toho máme hodně na práci," řekl a pokynul mi, abych si sedla k němu ke stolu.

,,Prý nemá hlad," odpověděl za mě Liam s úšklebkem na tváři a opřel se o stěnu u dveří. Zamračila jsem se na něj a potom jsem se obrátila zpátky na Daniela.

,,Tomu nevěřím, určitě máš hlad jako vlk. No, tak! Pojď si sednout, musíme spolu něco důležitého probrat," řekl Daniel a usmál se na mě. Proč se ke mě choval tak mile? Něco mi na tom nehrálo. Rozhodla jsem se, že zjistím, o co mu jde, a proto jsem si šla sednou k němu ke stolu.

,,Co chceš se mnou probrat?" zeptala jsem se ho, když jsme se usadila naproti něj. On se však jen usmál a naložil mi na talíř míchaná vajíčka, chleba, slaninu a papriku.

,,Musíš se pořádně najíst. Můj kuchař dělá skvělou slaninu, ochutnej," řekl a podal mi vidličku. Bylo mi jasné, že dokud neochutnám, tak mi nic dalšího neřekne. Cítila jsem se opravdu jako jeho figurka, která musí uposlechnout každý jeho rozkaz, aby se někomu něco nestalo.

,,Je skvělá," řekla jsem, když jsem slaninu ochutnala. Nepřišla mi nijak výjimečná, ale bylo lepší, když jsem Danielovi neodporovala. ,,Tak co máš na srdci?" zkusila jsem to znovu. Strčila jsem si do pusy další sousto, protože jsem měla opravdu hlad. Ale více než hladová, jsem byla zvědavá.

,,Vzpomínáš si, jak jsem ti říkal, že mám pro tebe nabídku, kterou nebudeš chtít odmítnout?" zeptal se mě a já přikývla. Mluvil o tom včera, než mi řekl, ať si vyberu mezi tím, jestli chci vidět Aarona nebo Ryana.

,,Jo, vzpomínám si," potvrdila jsem a zatvářila se trochu podezíravě. Začínal mě tou svojí tajemnou nabídkou trochu děsit. ,,O jakou nabídku jde?"

,,O takovou, po které podle mě toužíš ze všeho nejvíce," řekl a tajemně se usmál. Tím mi toho moc neřekl.

,,Mohl bys být trochu konkrétnější nebo spolu budeme mluvit v hádankách?" zeptala jsem se ho a on se zasmál. S odpovědí si dával na čas. Vzal ze stolu džbán s pomerančovou šťávou a nalil ji mě a sobě do skleničky. Poté se napil.

,,Rozhodně by to byla zábava, mluvit s tebou v hádankách," řekl, když dopil. ,,Ale máš pravdu, půjdu k věci. Co bys řekla na to, kdybys mě už nikdy v životě neviděla?" zeptal se mě a významně nadzvedl obočí.

,,Jak to myslíš?" zeptala jsem se ho nechápavě. Slíbil, že v hádankách mluvit nebudeme, tak co to sakra dělá?

,,Představ si, že bychom se dneska viděli naposledy. Nechal bych tě prostě jít a ty bys mohla žít svůj život bez toho, aniž bych ti ho nijak znepříjemňoval. Brala bys to?" zeptal se mě. Chvíli jsem nad jeho slovy přemýšlela.

,,Myslíš tím, že bys mi už nikdy neposlal žádný výhrůžný vzkaz, že bys mě už nikdy neunesl a už nikdy bys mě ani nikomu z mých blízkých neublížil?" zeptala jsem se ho, abych se ujistila, že to správně chápu. Tohle by mi přece Daniel nikdy nenavrhl.

,,Ano, přesně tak. Přestal bych pro tebe a tvé blízké existovat. Znovu bys byla ta Chloe, která si žije poklidný a nudný život a o mě bys už v životě neslyšela," potvrdil mi a já jsem se na něho překvapeně podívala. A potom jsem se rozesmála.

,,To si snad děláš legraci, ne?" zeptala jsem se ho stále se smála. ,,Kde je Daniel a co jsi s ním udělal? Přece nechceš, abych po těch letech věřila, že mě jen tak necháš jít? Vždyť jsi mi řekl, že od tebe není úniku. A před šesti lety jsi mě chtěl uvěznit v tom bunkru do konce mého života!"

,,No, lidi se mění. Trochu jsme přehodnotil svůj názor. Je to přece jenom šest let, ne?" řekl klidně a pokrčil rameny. Znovu jsme se zasmála, protože tohle bylo naprosto absurdní.

,,Od kdy ty jsi člověk, Daniely? Myslela jsme, že kdo je jednou psychopat, tak psychopatem zůstane," řekla jsem a snažila jsem se nesmát. Když jsem se uklidnila, prohrábla jsem si rukou vlasy a pořádně se na Daniela podívala. Nevypadal, že žertuje, což bylo ještě víc divnější.

,,Takže se ti moje nabídka nelíbí?" zeptal se mě a ze stolu si vzal jednu koblihu a pořádně se do ní zakousnul. Celá tahle situace byla k smíchu. Kdybych byla cizí člověk, co se na nás dívá, myslela bych si, že jsme staří přátelé, kteří se spolu rozhodli posnídat. Nikdo by neuhodl, že u stolu sedí psychopatický manipulátor a jeho zajatkyně.

,,Fajn, kdybych teda uvěřila tomu, že to s tou tvojí nabídkou myslíš vážně, to bys mě opravdu nechal jen tak jít? Po těch letech takové snahy?" zeptala jsem se ho. Daniel se usmál a chvíli žvýkal koblihu, než znovu promluvil.

,,Přesně tak. Vždyť ti to celou dobu říkám," potvrdil mi. ,,Budeš svobodná, budeš pracovat, mít manžela a kupu dětí. Nebo prostě cokoliv co sama budeš chtít."

,,A to jen tak? Jen tak tohle splníš a nic za to nebudeš chtít?" zeptala jsem se ho, protože tohle bylo opravdu podezřelé. Daniel nikdy nic nedělá zadarmo.

,,No, něco za to chtít budu," řekl a já se zamračila. Takže jsem měla pravdu, neudělá to jen tak z dobré vůle. Jak jsem si myslela, je to pořád Daniel.

,,A jsem u toho. Co teda za mojí svobodu budeš chtít?" zeptala jsem se ho. Odpovědi jsem se docela obávala. Určitě si vymyslel něco hrozného, co nikdy nesplním a nikdy svobodná nebudu.

,,Nejde o nic velkého. Jenom pro mě vykonáš takovou malou službičku a potom budeš moc jít domů. I se svým vyvoleným," mrknul na mě a strčil si do pusy poslední kousek koblihy.

,,Jakou malou službičku máš na mysli? Docela ráda bych věděla, do čeho jdu," řekla jsem a založila si ruce na prsou.

,,Jak říkám, o nic velkého nejde. Mám jen takový menší problém s rozhodováním a byl bych rád, kdybys mi s tím pomohla. Prostě zvolíš jednu variantu a půjdeš domů," vysvětlil mi a usmál se.

,,Jakou variantu? Co potřebuješ vybrat?" nechápala jsem. Vůbec jsme neměla tušení, o čem to mluví, což mě dost deprimovalo.

,,Prostě ti dnes odpoledne ukážu dvě věci a ty vybereš, která je lepší, to je celé," řekl Daniel. ,,A než se zeptáš, jestli ti řeknu o jaké věci jde, tak ti odpovím, že ti to zatím říct nemohu. Je to překvapení a nechci, abys byla už teď nějakým způsobem ovlivněna," vysvětlil mi.

,,Takže si to shrneme... Ty mi dnes odpoledne dáš vybrat ze dvou věcí. Já si jednu vyberu a potom odsud odejdu. I s Ryanem a Aaronem. A už o tobě nikdy neuslyším. Je to tak?" zeptala jsem se ho, abych se ujistila, že jsem vše správně pochopila.

,,Přesně tak. Vybereš si, odejdeš odsud se svým princem a už o mě do konce svého života neuslyšíš," potvrdil mi Daniel.

,,Nesnažíš se mě nějak oblafnout, že ne?" zeptala jsem se podezíravě a přivřela oči. Něco se mi na tom celém nezdálo.

,,Ale no tak, Chloe. Snad si po těch letech můžeme důvěřovat, ne? Tak co? Přijímáš mojí nabídku?" zeptal se mě a natáhl ke mě ruku, abych si s ním plácla a tím naší dohodu stvrdila. Chvíli jsem na jeho ruku nedůvěřivě koukala. Celé se to zdálo být divné, ale třeba se opravdu Daniel změnil a chce, abych mohla žít svůj svobodný život. Možná se opravdu změnil.

,,Přijímám," souhlasila jsem nakonec a potřásla si s ním rukou.

,,Skvěle," řekl Daniel a zatvářil se vítězoslavně. ,,A teď se pořádně najez, ať spolu oslavíme náš poslední společný den," pobídl mě. Najednou ze mě spadly všechny obavy. Budu opravdu svobodná! A Ryan s Aaronem taky! Měla jsem ohromnou radost, proto jsem se s chutí pustila do jídla.

________________________

Ahoj! 💕

Další kapitola na světě! Jak se vám líbí? Myslíte si, že Daniel opravdu nechá jen tak Chloe jít? Nebo je za tím ještě něco jiného?

Budu moc ráda, když mi zanecháte vote nebo komentář ⭐️

-Eli 💗