Daniel mě dovedl k těžkým železným dveřím, před kterými stál jeden z jeho poskoků s pistolí v ruce. Daniel na muže kývl a ten dveře odemkl a otevřel. Dveře hlasitě zavrzaly a jejich skřípot mnou projel jako tisíc nožů.

,,Aaron na tebe čeká uvnitř. Přeju příjemnou návštěvu. A pozdravuj ho ode mě," řekl Daniel a ušklíbl se. Poté mi rukou naznačil, ať jdu dál. Vešla jsem do tmavé místnosti, kde svítila pouze jedna malá slabá žárovka. Snažila se v pološeru zorientovat, ale skoro nic jsem neviděla. Cítila jsem těžký zápach, který se bil s ostrou vůní dezinfekce.

Najednou se v místnosti rozsvítilo víc světel a já konečně uviděla, co je uvnitř. Na špinavé zemi ležela obyčejná deka a na ní seděl Aaron. Jenže to nebyl ten Aaron, kterého jsem ještě před pár dny opouštěla v nemocnici. Tenhle Aaron byl bledý, na obličeji měl několik podlitin, z čela mu tekla krev a jeho sádra, kterou měl na ruce byla skoro celá zničená. Měl na sobě černé tričko a černé tepláky, které měl špinavé od prachu a krve. Musela jsem si dát ruku před pusu, abych nevykřikla zděšením. Byl na tom totiž opravdu špatně. V takovémto stavu jsem zatím žádného člověka neviděla.

,,Chloe?!" vykřikl, když mě uviděl. Mžoural na mě, protože si ještě nezvykl na světlo, které nejspíš už několik hodin, možná dnů, neviděl. Píchlo mě u srdce a měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela.

,,Aarone!" vydechla jsem a vydala se k němu. On také vstal, i když mu to dělalo značné potíže. Měl přece úraz kotníku po té autonehodě. Bylo obdivuhodné, že se dokázal postavit a ujít pár kroků ke mě.

,,Jsi v pořádku?" zeptal se vyděšeně a než jsem mu stačila odpovědět, přitáhnul si mě k sobě a pevně mě obejmul. Do očí se mi nahrnuli slzy. Ne proto, že jsme oba uvěznění někde hluboko pod zemí a drží nás tady jeden z největších psychopatů. Bylo to proto, že Aaron i přes všechny svoje nedávná zranění vstal a šel zkontrolovat, jestli jsem v pořádku. Nebyl nijak zmatený ani vyděšený. Byl mnohem odvážnější a statečnější než jsem čekala. Byl na tom tak špatně a přesto se v první řadě zajímal o mě.

,,Ano, jsem v pořádku," řekla jsem po chvíli, co jsme jen tak stáli a pevně se objímali. ,,Ale co ty? Jak jsi na tom?" zeptala jsem se ho a odtáhla se od něj, abych mu viděla do obličeje. Dotkla jsem se jedné krvavé rány a smutně ho pohladila po tváři. Za tohle Daniel zaplatí. Zaplatí za všechny, kterým kdy způsobil bolest, o to už se postarám.

,,Snažím se přežít," řekl Aaron a zdálo se mi, že se dokonce usmál. Aaron bral vždycky všechno pozitivně a s humorem. I ty nejhorší chvíle jako je tahle. ,,Nechápu, co se děje. V noci ke mě do nemocničního pokoje vtrhl nějaký chlap v černém a něco mi píchnul do ruky. A potom jsem byl jako smyslů zbavený a nemohl jsem ovládat tělo ani mysl. Odhlásili mě z nemocnice a potom mě někam odvezli... a já se vzbudil až tady," dokončil svoje vyprávění. Vypadl, že je z toho všeho stále ještě v šoku. A já se mu ani nedivila. Spíše jsem ho obdivovala. Daniel a jeho lidi mu museli těch pár dní tady provádět strašné věci, ale on se stále držel.

,,Je mi to moc líto, Aarone. Tohle se nikdy nemělo stát," povzdychla jsem si. Aaron nikdy neměl být součástí tohohle světa. Ale to já taky ne. Stejně tak, jako si můj táta přál, abych nikdy nepatřila do Danielova světa, tak já to samé chtěla pro Aarona. Proto jsem mu nikdy nevyprávěla o tom, co se před lety stalo. Myslela jsem, že Daniel je mrtvý a Ryana už nikdy neuvidím. Zatlačila jsem vzpomínky na to všechno hluboko do mé mysli a doufala jsem, že je nikdy nebudu muset prožívat znovu. Ale moje přání se jaksi nevyplnila.

Najednou jsem si vzpomněla na Ryana. Kde ten asi teď je? Žije ještě? A pokud ano, co mu Daniel dělá? Je na tom stejně jako Aaron nebo ještě hůř? Měla jsem tolik nezodpovězených a žádnou odpověď.

,,On nás zabije, že jo?" zeptal se Aaron. ,,Ten chlap, co mě unesl, nás oba zabije, že mám pravdu?" Došlo mi, že mluví o Danielovi. Jenže jsem nevěděla, co mu mám odpovědět. Daniel mi řekl, že mě má moc rád na to, aby mě zabil, ale co Aaron? Daniel mi chce přece ublížit a to nejlépe udělá přes někoho, na kom mi opravdu záleží. Ublíží Aaronovi i Ryanovi a tím zabije dvě mouchy jednou ranou - ublíží mi a zbaví se dvou mužů, kteří mě milují, jeho dvou soků.

,,Asi bych ti to měla celé vysvětlit a všechno ti říct," navrhla jsem, ale Aaron k mému překvapení zavrtěl hlavou. Chtěla jsem mu říct všechno, co jsem před ním roky tajila, ale on nechtěl?

,,Pokud nám zbývá jen pár hodin nebo dnů života, nechci je strávit povídáním o špatných věcech. Chci být s tebou a na nic jiného nemyslet," řekl mi a přejel mi palcem ruky přes rty. Poté se ke mě sehnul a dlouze mě políbil. Jeho rty, které byly vždy teplé, byly nyní studené. Stejně tak jeho ruce. V tu chvíli mi to však nevadilo a byla jsem ráda, že je v pořádku a že stále žije.

Po dlouhé době jsem v tom polibku cítila něco víc. Když se v mém životě znovu objevil Ryan, začala jsem o svých citech k Aaronovi pochybovat, ale teď? Teď jsem chtěla být jen s ním. Ale přesto to bylo jiné, než když mě líbil Ryan. Stále tomu něco chybělo. Něco, co jsem cítila pouze s Ryanem. O tom jsme ale v tuhle chvíli přemýšlet nechtěla. Aaron měl pravdu, zbývalo nám jen pár posledních hodin, než přijde něco velkého. Cítila jsem to.

,,Ani nevíš, jaký jsem měl o tebe strach," řekl mi Aaron, když jsem se od sebe odtáhli. I přes ty hrůzy, které musel za posledních pár hodin prožít, neztratily jeho oči jiskru.
,,Já se o tebe také bála. Ale ještě víc se bojím toho, co bude následovat," povzdychla jsem si. Ucítila jsem, jak se mi do očí znovu hrnou slzy, proto jsem rychle zamrkala, aby mi nezačaly stékat po tvářích.

,,Nebudeme na to myslet, co ty na to?" navrhl Aaron a dal mi pramen vlasů za ucho. Když jsem po chvíli přikývla, usmál se, chytil mě za ruku a odvedl mě k dece, která ležela na zemi v u zdi. Posadili jsme se na ní vedle sebe. Aaron si mě k sobě přitáhnul a já si položila hlavu na jeho rameno. Chvíli jsme jen tak seděli a ani jeden z nás nic neříkal.

,,Pamatuješ na naše první rande?" přerušil Aaron ticho, které mezi námi vládlo. Usmála jsem se a přikývla. Po několika dnech jsem se poprvé doopravdy usmála.

,,Jak bych mohla zapomenout?" zeptala jsem se ho hravě a v hlavě se mi vybavila tato krásná vzpomínka na dobu, kdy bylo všechno ještě dokonalé.

~~~

,,Tak jak se cítíte? Co dělá vaše ruka?" zeptala jsem se Aarona Wilsona, když přišel ke mě do ordinace na sundání sádry. Tenhle týden tady byl už podruhé. Na rozdíl od jiných pacientů, kteří měli nějakou zlomeninu a chodili na převázaní nebo předělání sádry jednou za dva týdny, Aaron Wilson tady byl každý týden nejméně dvakrát. Vždycky si něco vymyslel – buď, že ho sádra moc škrtí nebo je moc volná nebo že si jí omylem namočil a potřebuje novou. Nemohla jsem však říct, že by mi jeho pravidelné návštěvy vadily. Spíš naopak.

,,Moje ruka je na tom úžasně. A to jen díky vám, doktorko Stoneová," usmál se na mě a natáhnul ruku před sebe tak, abych mu sádru mohla rozstřihnout a sundat. ,,Musím uznat, že jste opravdu zázračná doktorka," polichotil mi a opatrně zahýbal s rukou.

,,Tak to jsem moc ráda. Tohle je totiž vaše poslední návštěva," řekla jsem mu a ruku mu prohmatala. Byla zdravá a zdálo se, že všechny kosti správě srostly. ,,Pro jistotu vás ještě pošlu na rentgen, ale stejně si myslím, že je vše v pořádku," usmála jsem se na něj a on se zamračil.

,,Víte, když nad tím teď přemýšlím, tak mě ta ruka pořád velmi bolí," řekl mi a s bolestnou grimasou se za ruku chytil. ,,Asi budu potřebovat ještě několik prohlídek, abyste si byla opravdu jistá, že ta ruka je v pořádku," oznámil mi. Musela jsem se zasmát.

,,Vy jste ale simulant, pana Wilsone," řekla jsem mu. Přišlo mi vtipně, jak se snažil za každou cenu dostat ke mě do ordinace. Vždycky mi svojí návštěvou zlepšil den.

,,Simulant? Spíš jsem beznadějně zamilovaný," přiznal se a smutně si povzdychl. Měla jsem co dělat, abych se nezasmála nahlas.

,,Tak s tím vám bohužel nepomůžu, pane Wilsone," řekla jsem mu s hraným smutkem a pokrčila jsem rameny. ,,Zkuste nějakého psychologa, ten zabírá skoro vždycky," doporučila jsem mu.

,,Myslel jsem, že dokážete vyléčit všechno. I nešťastnou lásku," ušklíbl se zadíval se mi do očí. Jeho oči byly tak krásné a čisté, že jsem už dlouho takové neviděla.

,,Možná bych vám mohla udělat psychologické sezení dnes večer, kdybyste měl o to zájem, ale nebude to zadarmo," řekla jsem mu a také se malino ušklíbla. Tahle hra se mi začínala zamlouvat.

,,Můžeme zajít na večeři a tam všechno probrat," navrhl Aaron. ,,A všechno platím já," dodal a vyzývavě se usmál.

,,To beru," souhlasila jsem. ,,Ale to nevíte, k čemu jste se upsal, protože já toho dokážu spořádat opravdu hodně. A o pití ani nemluvě," řekla jsem mu a sladce se na něj usmála.

,,Tak pokud mě budete tak dobře léčit jako jste to dělala doteď, tak ať jdou peníze k čertu," usmál se. ,,Vyzvednu vás v sedm. Napište mi adresu," mrknul na mě a vydal se pryč z ordinace. ,,A Chloe," zastavil se před tím než odešel a otočil se ke mě, ,,ten doktorský plášť klidně nechte doma. Ne že byste v něm nebyla k sežrání," mrknul na mě a než jsem stačila cokoliv říct, odešel z mojí ordinace.

~~~

Ten večer mě Aaron vzal do nejlepší restaurace v celém New Yorku. Jedli jsme, pili jsme a povídali si. Poté mě vzal do jednoho jazzového baru, kde jsme tančili až do rána. Před východem slunce koupil Aaron láhev šampaňského a šli jsme spolu do Central parku, kde jsme si sedli do trávy, otevřeli šampaňské a čekali jsme, než slunce vyjde.

Tenkrát mě Aaron poprvé políbil a já se po dlouhé době cítila šťastná. Aaron mě dokázal v každý den rozesmát, staral se o mě jako o královnu, kupoval mi dárky a zasypával mě láskou. Nezasloužil si tohle všechno, co se nyní dělo jen kvůli tomu, že se do mě zamiloval. Vlastně se zamiloval do nevinné Chloe, která chtěla žít svoje šťastně až na věky.

Ale ta Chloe, která tady s ním sedí na studené zemi v nějakém sklepení, není ta stejná Chloe. Tahle už ví, že nebude žít šťastně až navěky. Přesto však je však odhodlaná ze to bojovat, bojovat za ty, které miluje.

,,Miluju tě, Aarone," zašeptala jsem a přitiskla se k němu ještě blíž. ,,Ať se stane cokoliv, chci abys věděl, že tě miluju a že udělám všechno proto, abych tě odsud dostala," slíbila jsem mu.

,,Chloe, já vím, že chceš být statečná a silná, ale tohle je příliš velké i na tebe. Vím, že mě chceš zachránit, ale já chci, abys v první řadě zachránila sebe. Protože já si bez tebe život představit nedokážu, ale ty bys to beze mě zvládla," řekl a v očích se mu zalesklo.

,,O čem to mluvíš, Aarone? Já tě nechci ztratit a život bez tebe si představit nedokážu!" bránila jsem se. Ale v jeho očích bylo něco, co mi naznačovalo, že mi nevěří. Jako kdyby věděl o mě a mých nerozhodných citech. Jako by věděl, že ani milión polibků s ním mi nevynahradí jeden polibek od Ryana.

,,Já tě miluju, Chloe. Vždycky jsem tě miloval," řekl mi a políbil mě na čelo. Tenhle polibek mi připadal jako polibek na rozloučenou.

Než jsem stačila cokoliv dalšího říct, kovové dveře se hlasitě otevřely a dovnitř vešel Liam. Tvářil se tvrdě a drsně a v očích měl zlo. Jak to, že jsem si toho nikdy dřív nevšimla?

,,Váš čas vypršel," oznámil nám a popadl mě za paži. Aaron mě však odmítl pustit a já se k němu přitiskla ještě blíž. ,,Pojď!" zařval Liam a zalomcoval se mnou.

,,Ne!" vykřikla jsem a pevně se Aarona držela. I přesto, že byl Aaron slabý, měl stále sílu na to, aby mě pevně držel.

,,Řekl jsem pojď!" zařval Liam a já se vyděsila. Takhle naštvaného jsem ho ještě neviděla. Než jsem se nadála, udeřil Aarona silně pěstí do obličeje. Ten vyjekl, pustil mě a klesl k zemi.

,,Aarone!" vykřikla jsem a chtěla se k němu vrhnout. Liam mě však pevně chytil oběma rukama a vyvlekl mě z místnosti. Můj křik se ozýval chodbou ještě dlouho poté, co za námi muž na chodbě zabouchl dveře.

______________________

• Ahoj všichni! Strašně moc se omlouvám, že jsem nebyla poslední asi 3 měsíce aktivní a nic nového jsem nenapsala, ale bohužel jsem neměla vůbec čas. Mám spoustu nápadů, tak snad to teď nějak doženu 😅💖

• Pokud jste na mě nezanevřeli, tak jsem moc ráda a budu vám vděčná za každý komentář a votes ❤️

• Co si myslíte, že se bude dít dál? Blížíme se do velkého finále a Daniel mám něco připraveného... uhádne někdo, co by to mohlo být? 😌❤️

- Eli