Vždycky jsem si myslela, že nejhorší bolest, kterou může člověk cítit je bolest fyzická. Ale teď už vím, že je to jinak. Nejhorší je bolest psychická, kterou vám způsobí někdo, koho jste měli rádi a komu jste bezmezně důvěřovali.

Po uspávací injekci, kterou mi Liam píchl do ramene, mě mělo bolet celé tělo, ale já tuto bolest necítila. Jediné, co jsem cítila bylo zklamání a smutek. Věděla jsem, že mě Daniel unese a dokonce jsem na to byla i připravená, ale nikdy by mě nenapadlo, že to bude Liam, kdo mu pomůže mě unést.

Liam byl přeci můj kamarád, který mě před pár lety od Daniela zachránil. Věřil ve mě a vždycky mi pomohl, tak proč to teď udělal? Proč mě zradil? Byl s Danielem celou dobu domluvený? V hlavě jsem měla tisíce otázek, na které jsem toužila znát odpověď.

Pomalu jsem přicházela k sobě a probouzela se z účinků uspávací látky. Kolem mě jsem jakoby z dálky slyšela hlasy. Tušila jsem, co uvidím, až otevřu oči. Jenže já je otevřít nechtěla. Chtěla jsem spát dál a poté se probudit a zjistit, že to celé byl jen jeden velký sen.

Jenže tady byl Ryan a Aaron, kvůli kterým jsem ty oči otevřít musela. Byla jsem jejich jediná šance na záchranu, když Liam už nekope za náš tým. Zrádce jeden. Byla jsem si jistá, že až ho uvidím, tak mu jednu vrazím.

Odhodlala jsem se oči otevřít a podívat se, kde vlastně jsem. Místnost, ve které jsem se nacházela, byla málo osvětlená, ale to stačilo na to, abych viděla, kde se co nachází. Pokoj měl modré stěny a podlaha byla celá ze dřeva. Strop byl bílý a visel z něho velký černý lustr, na kterém byly malé žárovky, které slabě svítily. Ale to, co mě upoutalo nejvíce, bylo to, že v místnosti nebyly žádná okna.

Pomalu jsem otočila hlavou a prohlédla si na čem ležím. Byla to velká měkká postel, na které bylo spousta malých polštářků. Povlečení bylo čisté a bílé jako sníh. Jen u mých nohou bylo trochu špinavé od mých bot.

Vedle postele bylo černé kožené křeslo, na kterém někdo seděl. Párkrát jsem zamrkala, abych postavu rozeznala. Když jsem uviděla Daniela, trhla jsem sebou a vymrštila se do sedu.

,,Tak už jsi se probrala?" zeptal se mě Daniel s jeho typickým úšklebkem. Byla to asi jen řečnická otázka, protože mluvil dál. ,,Musím říct, že když spíš, tak jsi přímo k nakousnutí," řekl mi a já měla co dělat, abych se z jeho slov nepozvracela.

,,Konečně máš, co jsi chtěl. Jsem tady," řekla jsem a vstala z postele. Chtěla jsem působit  sebevědomě a hlavně silně. Musela jsem co nejrychleji vymyslet strategii, kterou ho dokážu obehrát. Ale vzhledem k tomu, že se mi točila hlava a mé tělo bylo slabé, tak mi to asi chvilku zabere.

,,Ani nevíš, jak jsem rád, že jsi mě po letech zase přišla navštívit," řekl a usmál se. Vypadal jako malé dítě o Vánocích, které dostalo hračku, kterou si přálo. Pro Daniela jsem tou hračkou byla já.

,,Stejně jako minule, neměla jsem na výběr," připomněla jsem mu. Daniel se zasmál. ,,Alespoň jeden z nás se baví," řekla jsem zhnuseně. Už jsem se ani nesnažila být na něho milá.

Chtěla jsem mu říct ještě něco, ale všimla jsem si, že v rohu pokoje stojí Liam. Měla jsem vždycky za to, že nikoho nemůžu nenávidět více než Daniela. Kdyby mi ale teď někdo dal do ruky pistoli a řekl, ať zastřelím jednoho z nich, byl by to Liam, kdo by schytal kulku.

,,Ty mizero! Jak jsi nás mohl zradit?" zařvala jsem a vydala jsem se k němu. On se ani nepohnul a když jsem k němu přišla, nesnažil se mě zadržet. Vrazila jsem mu pěstí do obličeje. A potom znovu a znovu. Liam se nebránil. Pouze tam stál a byl smířený s tím, že mu ubližuju. Chtěla jsem, aby mi vysvětlil, proč to udělal, ale on mlčel.

Ale i přes ty všechny rány, které jsem mu vrazila, moje bolest neustupovala. Spíš naopak. Moje nenávist se každým okamžikem zvyšovala. Najednou mě někdo chytil za ruce a od Liama odtáhl. Snažila jsem se mu vyškubnout, ale měl moc silné ruce.

,,Ani nevíš, jak rád bych se díval na to, jak mu vyškrábeš oči, ale budu ho ještě potřebovat," zasmál se Daniel a pevně mi držel ruce přitisknuté k tělu a táhl mě dál od místa, kde Liam postával.

Vyhodnotila jsem, že nejlepší bude, se uklidnit. Když jsem přestala sebou mlátit, Daniel mě pomalu pustil. Chvíli jsem se vydýchávala a potom se znovu na Liama otočila.

,,Za tohle mi nestojíš. Myslela jsem, že jsi kamarád, ale ty jsi jen obyčejný zrádce a podrazák. Jsi mnohem horší než Daniel," řekla jsem mu a potom se od něj odvrátila. Nemohla jsem se na něho ani podívat.

,,No, asi bych měl být nadšený, že mě nepovažuješ za největšího zloducha na světě. Ale na druhou stranu, trochu mě to mrzí. Snad si svojí image brzo vylepším," řekl Daniel a zasmál se.

,,Kde je Ryan a Aaron?" zeptala jsem se ho a ignorovala jeho předešlá slova. Nyní mi záleželo jen na zdrví těch dvou a ostatní mi bylo ukradené. Navíc jsem chtěla vypadnout z tohoto pokoje, kde se nacházel i Liam.

,,Neboj se, jsou oba v pořádku. Alespoň prozatím," informoval mě. ,,Ale před tím, než se s nim setkáš, bych se s tebou rád prošel," řekl mi a já se na něho nechápavě podívala. Nechtěla jsem s ním nikam chodit, ale pokud jsem chtěla něco zjistit, asi s ním budu muset jít. ,,Doprovodíš mě?" zeptal se mě a nabídl mi rámě.

Chvíli jsem na něho koukala, ale poté jsem jeho ruku přijala. Daniel se usmál a vydal se se mnou ke dveřím. Když jsem procházeli kolem Liama, ani jsem se na něho nepodívala.

**********

Kráčeli jsem dlouhou temnou chodbou, která vypadala, že nikde nemá konec. Před lety, když mě Daniel unesl poprvé, uvěznil mě v podzemním bunkru někde blízko Mexika. Bylo mi jasné, že nejsme na stejném místě, protože chodby a ten pokoj, ve kterém jsem se probudila, vypadaly jinak než tenkrát. Navíc, Daniel byl příliš chytrý na to, aby dvakrát opakoval stejnou chybu nebo stejný úkryt. Bylo zde více světla než v tehdejším bunkru, ale stejně to tady vypadalo jako v noře. Daniel si nejspíš potrpěl na depresivní atmosféru. Hned mi bylo jasné, proč je takový psychopat. Mě by tady taky časem hráblo.

,,Jak se ti tady líbí?" zeptal se mě po chvíli Daniel, když jsme kráčeli nekonečnou chodbou. Nevěděla jsem kam jdeme, ale doufala jsem že tam, kde je Ryan nebo Aaron.

,,Moc se mi tady líbí. Být uvězněná několik metrů pod zemí v nějakém bunkru... co víc si může člověk přát?" řekla jsem ironicky. ,,Ale že mě to ještě překvapuje. Měla bych být zvyklá z minula," dodala jsem a protočila očima. Daniel se však nenechal rozhodit.

,,Chtěl jsem, aby ses tady cítila příjemně, i když se tady moc dlouho neohřeješ," řekl a já se na něho vyděšeně podívala. Když viděl, jak se tvářím, spokojeně se usmál. Liboval si v tom, když mohl děsit lidi.

,,Jak to myslíš?" zeptala jsem se ho a snažila se, aby můj hlas byl pevný. ,,Zabiješ mě?" položila jsem další otázku a čekala, co mi odpoví. Daniel se zasmál. Jeho smích byl děsivý, až mi přeběhl mráz po zádech.

,,Uklidni se, lásko. Na to, abych tě zabil tě mám docela rád," řekl a mě se trošku ulevilo. Jenže, co po mě jiného mohl Daniel chtít. Pokud mě nechtěl zabít, tak to bude něco mnohem horšího než smrt.

,,Co teda po mě chceš? A po Ryanovi a Aaronovi?" zeptala jsem se ho a trochu se zachvěla. Pustila jsem Danielovu ruku a ustoupila od něho. Daniel byl přece psychopat a jeho nápady byly vždy děsivé a smrtelné.

,,Řekněme, že mám pro tebe nabídku, kterou nebudeš chtít odmítnout," informoval mě Daniel. Nedůvěřivě jsem se na něho podívala a založila si ruce na prsou, abych působila sebevědoměji.

,,Jako nabídku?" zeptala jsem se ho. Napadalo mě spousta věcí, které mi mohl Daniel nabízet, ale ani jedna z nich se mi nelíbila.

,,S tím tě teď ještě nebudu zatěžovat," odbyl mě Daniel. ,,Teď je čas, aby ses setkala s jedním ze svých princů," řekl a já pochopila, co tím myslí. ,,Ale můžeš se vidět pouze s jedním z nich," dodal a já se na něho překvapeně podívala.

,,Jen s jedním?" zopakovala jsem po něm. ,,Mám si vybrat jestli chci vidět Aarona nebo Ryana?" zeptala jsem se ho, abych se ujistila, že ho opravdu chápu.

,,Přesně tak. Ryan nebo Aaron? A být tebou si vyberu rychle nebo neuvidíš ani jednoho z nich," oznámil mi a už se neusmíval. Tvářil se drsně, až děsivě.

Musela jsem se rozhodnout. Ryan nebo Aaron? Ryan byl silný a hlavně byl na tohle zvyklý, ale Aaron? Musel být zmatený, když ho Daniel unesl. Navíc byl zraněný...

,,Aarona. Chci vidět Aarona," vyhrkla jsem rychle. Daniel se usmál.

,,Výborně. Zdá se, že stačí na tebe trochu zatlačit a hned víš, co chceš. Následuj mě," pobídl mě a vydal se dál dlouhou chodbou.

Kdybych jen tehdy věděla, že tohle nebyla poslední volba, kterou budu muset v následujících dnech ještě udělat...

_____________________

• Ahoj 😊 tak co říkate na tuhle část? Chloe je znovu v zajetí u Daniela. Co myslíte, že má Daniel v plánu?

• Jinak vám moc chci poděkovat za všechny komentáře a votes 💕 Baví mě si číst, jak chcete Daniela nakopak 😂

• Ještě se vás chci zeptat, jestli chcete raději kapitolu z pohledu Ryana nebo Daniela? 😄

- Eli