Stála jsem tam jako opařená a dívala se na něj. Nemohla jsem se ani pohnout. Měla jsem pocit, že se mi podlomí kolena a omdlím. Stále jsem nemohla uvěřit, že ho vidím. Stál tam jako duch, ale přitom byl tak živý. Kývnul k postranní uličce a zmizel v ní.

Věděla jsem, že chce, abych ho následovala. Ale já si nebyla jistá, jestli to dokážu. Začala jsem o své odvaze pochybovat. Jenže měla jsem tolik otázek, že jsem za ním musela jít. I když jsem si nebyla jistá, jestli odejdu živá.

Postranní ulička byla malá a jak jsem následně zjistila, byla slepá. Byl zde jen jediný únik. Když jsem do ní vešla, nikde jsem ho však neviděla. Kdysi červené cihly byly přestříkané fialovou a modrou barvou a popsané graffiti. Na konci uličky hnilo několik kusů starého nábytku. Jeho jsem však nikde neviděla. Po chvíli jsem uslyšela jeho smích, který zněl velmi děsivě. S trhnutím jsem se otočila.

Stál na začátku uličky, čím mi zatarasil možný a jediný únikový východ. Teď už jsem nepochybovala, že je to on. Stál tak blízko, že jsem si byla více než stoprocentně jistá. Ale jak je to možné? Jak to, že je to on? Má být přece mrtvý.

,,Danieli," vyslovila jsem jeho jméno s hořkostí a zároveň s nedůvěřivostí v hlase. Snažila jsem se znít sebevědomě, ale bála jsem se, že můj hlas brzo selže.

,,Jsem rád, že tě vidím, Chloe. Po těch šesti letech. Ani nevíš, jak se mi stýskalo," řekl s úsměvem a udělal krok ke mě. Já na oplátku o krok ustoupila. Chtěla jsem být od něho co nejdál.

Daniel vypadal úplně stejně jako před šesti lety. Teda až na to, že vypadal starší a nechal si narůst trochu vousy. A ještě mu chyběla ta kůlka v hlavě, kterou jsem mu udělala, když jsem ho střelila.

,,Myslela jsem, že duchové chodí až o půlnoci," řekla jsem a založila si ruce na prsou. Důležité bylo zůstat v pohodě. Hlavně se nebát. Je to přece jen Daniel.

,,Po tom tvém humoru se mi taky stýskalo," ušklíbl se. ,,A taky po té tvé paličatosti a po tom, jak se snažíš vypadat sebevědomě i když máš naděláno v kalhotách," dodal a udělal další krok ke mě. Já jsem se ani nehnula. Chtěla jsem mu dokázat, že se ho nebojím i když pravdou byl opak.

,,Byl jsi mrtvý," řekla jsem a udiveně si ho prohlížela. Jak to, že žije? Nikdo nedokáže přežít prostřelení hlavy. Na to nemusím být ani doktorka, abych to věděla.

,,Vlastně ne, nebyl jsem nikdy mrtvý. Jen jsem chtěl, abyste si to mysleli," řekl a zasmál se. ,,Snad sis opravdu nemyslela, že holka jako ty může zabít někoho jako jsem já," ušklíbl se a přejel mě pohledem. Nebyl to však pohled, kterým by mou pohrdal, spíš si mě prohlížel. Až moc intenzivně. Bylo mi z něho zle.

,,Alespoň jsem v to doufala," řekla jsem tiše. Věděla jsem však, že mě slyšel, protože byl jen pár kroků ode mě. ,,Jak jsi to udělal? Jak jsi dokázal přežít?" zeptala jsem se ho na to, co mě zajímalo od chvíle, kdy jsem ho uviděla.

Třeba tohle není opravu Daniel. Možná se mi to jenom všechno zdá. Dneska jsem neměla ani jedno kafe, takže je možné, že už blouzním. Nebo ta osoba přede mnou je někdo, kdo si nasadil Danielovu masku a snaží se mě tím vyděsit. Anebo je to jeho znovunalezené dvojče! Asi bych měla přestat tolik koukat na televizi.

,,Prostě jsem to celé nafingoval. Ty jsi mě doopravdy nikdy nestřelila. Netrefila jsi se do mě. Tvoje kůlka prostě odlétla někam pryč. Mě postřelil jeden z mých chlapů. Byla to falešná kůlka, ale působila opravdu věrohodně podle toho, jak jste na to všichni skočili," zasmál se Daniel. Z jeho smíchu se mi dělalo špatně.

,,Takže jsi to celé naplánoval už před tím, než jsme se pokusili utéct?" zeptala jsem se ho. Nebyla jsem ani překvapená, protože tohle byl prostě Daniel. Měla jsem to tušit.

,,Bingo! Jsi docela chytrá, ale já jsem chytřejší," řekl a mrknul na mě. ,,Bylo mi jasné, že se pokusíš utéct. Navíc jsem věděl, že Liam a Ryan jsou velice dobří přátelé. Došlo mi, že Liam vám pomůže utéct. Tak jsem vymyslel plán. Chtěl jsem, abyste si mysleli, že jsem mrtvý. A jak se zdá, tak se mi to povedlo. Měla jsi vidět ten svůj pohled, když jsi mě uviděla," zasmál se znovu.

,,Vysvětli mi jednu věc," řekla jsem, abych přerušila ten jeho příšerný smích. ,,Jsi naživu šest let, proč jsi se nás už dávno nepokusil zabít? Proč jsi místo toho posílal jen nějaké hloupé vzkazy a raději nás neodstřelil?" zeptala jsem se ho a udělala krok k němu. Chtěla jsem působit, že se ho nebojím, ale pravda byla ta, že jsem se ho bála. A mnohem víc než před lety. Teď byl nebezpečnější, protože se chtěl pomstít. V tom jsem si byla jistá. Proč by tady jinak byl?

,,Protože tohle byla větší zábava," řekl a ukázal kolem sebe. Nechápavě jsem se na něho podívala. ,,Nechápeš to, Chloe? Je to jedna velká hra, ve které jsem opravdu dobrý a mám pocit, že i vyhraju," ušklíbl se.

,,Je lehké vyhrát hru, když jsi jediný, kdo zná pravidla," řekla jsem a protočila očima. Daniel byl opravdový blázen, ale to jsem věděla od první chvíle, co jsem ho potkala.

,,Já ty pravidla sám vytvářím a o to jde," vysvětlil mi. ,,Ty si nedokážeš představit, jak bylo úžasné tě celé ty roky sledovat a tahat za provázky. Řídil jsem tvůj život a ty jsi o tom neměla ani nejmenší tušení," řekl a já se zamračila. Kam tím sakra míří?

,,Co tím chceš říct? Že si celou dobu byl o krok napřed?" zeptala jsem se ho. Pořád mi nedocházelo, jak mohl řídit můj život aniž bych o tom věděla.

,,Ne, Chloe. Byl jsem vždy dva kroky před tebou," zasmál se. ,,Myslíš si, že bys jen tak náhodou potkala tak ideálního kluka jako je Aaron? Samozřejmě, že ne. To setkání jsem vám zařídil já. Hledal jsem někoho jako je on dlouho. Věděl jsem, že se do tebe zamiluje hned, jak tě uvidí a taky mi došlo, že ty se jeho lásce nebudeš bránit. No nemám pravdu?" zeptal se mě s širokým úsměvem.

,,Tomu nevěřím," protestovala jsem a rázně zakroutila hlavou. Nevěřila jsem mu ani slovo. Lhal! On vždycky přece lže! ,,S Aaronem jsem se náhodně seznámila v nemocnici. Jeho úraz byl náhoda," řekla jsem. Nevím, jestli jsem přesvědčovala jeho nebo sama sebe.

,,Vážně? A co Ryan? Myslíš, že by se jen tak objevil po těch letech ve stejném městě, kde ty žiješ a že by jen tak náhodou daroval tolik peněz do nemocnice, ve které ty pracuješ?" zeptal se mě. ,,Jasně, že ne. Můžu za to já. Anonymně jsem ho sem přilákal za tím, že od něj chci nakoupit velké množství zbraní za veliký peníze. Samozřejmě, že hned souhlasil. Bylo mi však hned jasné, že tolik si Ryan u sebe nenechá. Dostal ode mě tolik, že kdyby na to někdo přišel, nevysvětlil by to a šel by rozhodně do vězení. Proto jsem mu poradil, ať část peněz věnuje do nemocnice a získá z ní akcie. Byl nadšený. A ještě nadšenější byl, když zjistil, že v té nemocnici pracuješ ty," řekl Daniel a ukázal na mě. ,,Ty vaše pohledy mi za to vždycky staly," usmál se spokojeně.

,,Takže Aaron a Ryan. Je tady ještě něco, za co ti vděčím?" zeptala jsem se ho. Daniel přikývl a udělal krok ke mě. Oddělovalo nás už jen pár centimetrů. Cítila jsem jeho horký dech a čekala, co řekne.

,,Je tu ještě jedna věc. Tvůj táta," řekl a mě se udělalo špatně. Začalo mi docházet, co tím myslí. ,,Tvému tátovi, jsem poslal dopis, ve kterém stálo, že pokud ti neřekne pravdu o Ryanovi, tak ti ublížím. Asi ho to vyděsilo tolik, že dostal infarkt. Chlápek, co mu to měl předat to načasoval dokonale. Tvůj táta se skácel uprostřed soudní síně, jen co viděl, že je to dopis ode mě," zasmál se a já se na něho vyděšeně podívala.

Táta neměl problémy se srdcem, ale zpráva o tom, že Daniel je naživu pro něj musela být tak šokující, že jeho srdce selhalo. Sice díky tomu vím, že Ryan mě před lety opustil kvůli výhrůžkám od mého táty, ale nemusel kvůli tomu skončit v nemocnici.

,,Táta málem umřel! A já s ním kvůli té věci s Ryanem nemluvím. Jak ti tohle může dělat dobře? Jsi normální blázen!" vykřikla jsem na něho. Chtěla jsem ze sebe dostat všechnu tu zlost, kterou jsem na něj měla. Málem zabil Aarona a teď se dozvídám, že může i za tátův infarkt?

,,Prostě mi to dělá dobře," pokrčil rameny. ,,A víš, co je nejlepší? Že tohle je teprve začátek. Čeká nás toho spolu ještě hodně," zašeptal mi do ucha a já měla pocit, že se pozvracím.

,,Co od nás chceš?" zeptala jsem se ho. Tuhle otázku jsem mu položila už před lety, ale teď mě zajímala mnohem víc, protože teď byl Daniel mnohem nebezpečnější.

,,Chci hrát tuhle hru. Hru, ve které si s tebou můžu dělat, co chci. Jsi jen figurka na šachovnici, se kterou hraju já," ušklíbl se. ,,To, co bylo před šesti lety, bylo oproti tomuhle jen odpočinková hra. Teď to začne být teprve zajímavé," řekl a mě přejel mráz po zádech.

,,Ale proč?! Proč tohle všechno děláš?!" ptala jsem se ho. Můj hlas zněl opravdu zoufale, ale mě to bylo jedno. Potřebovala jsem znát odpovědi.

,,Protože mě fascinuješ, Chloe. Všechno na tobě mě fascinuje," řekl a pohladil mě po vlasech. ,,Pamatuj si, že ode mě není cesty pryč," zašeptal a najednou jsem ucítila, jak mě něco bodlo do zad. Chtěla jsem se po tom ohnat, ale začalo se mi chtít strašně spát. Moje nohy zeslábly a já cítila, jak padám k zemi. Danielovi paže mě však chytily a zabránily mi pádu na zem. Oči se mi začaly pomalu zavírat. ,,Sladké sny, Chloe."

To byly poslední slova, která jsem slyšela. Poté se mi zatmělo před očima a já upadla do hlubokého spánku.

_______________________

• Ahojte! Tak co? Jste překvapeni, že je to Daniel a že je vůbec naživu? Upřímně, tohle jsem neplánovala hned od začátku. Chtěla jsem, aby tenhle díl byl jen romantická knížka, ale psali jste si o akci, tak jí tady máte. A tohle je teprve začátek 😉

• Děkuju za všchny votes a komentáře úžsaní a moc vám taky děkuju za skvělou podporu ❤❤

- Eli