Před rokem

Konečně byl pátek a já se vracela z práce domů. I když jsem byla velice unavená, těšila jsem se, až uvidím Aarona a společně si užijeme víkend.

Vyjela jsem výtahem k našemu bytu a chvíli jsem hledala v kabelce klíče. Když jsem je našla, strčila jsem je do zámku a odemka.

Uvnitř v bytě byla tma, až na spoustu svíček, které byly rozestavěné po celém obyváku a zajišťovaly trochu světla. Neměla jsem tušení, o co tady jde.

,,Aarone? Jsi tady?" zavolala jsem. Rychle jsem si vyzula boty a bundu a vydala jsem se do obyváku.

,,Ahoj, Chloe," pozdravil mě Aaron, který stál uprostřed místnosti a měl na sobě modrý oblek.

,,Ahoj," pozdravila jsem ho trochu zmateně. ,,Co se to děje? Vypadla nám elektřina?" zeptala jsem se ho. Jiné vysvětlení mě nenapadalo.

,,Ne, jen jsem chtěl navodit trochu romantiky," vysvětlil mi a přešel ke mě. ,,Musím se tě totiž na něco zeptat," řekl a podíval se mi do očí. Tvářil se vážně, což mě trochu vyděsilo. Bála jsem se toho, na co se chce zeptat a ani jsem vlastně nevěděla proč.

,,Na co se mě chceš zeptat?" položila jsem mu otázku a snažila jsem se něco vyčíst z jeho obličeje.

,,Jsme spolu už tři roky, Chloe a já tě každým dnem miluju čím dál tím víc. Nedokážu si představit, že bych měl svůj život strávit s někým jiným než s tebou," řekl a já se nervózně usmála. Tušila jsem, kam tohle míří. ,,Proto se tě chci zeptat: ,Vezmeš si mě?' " zeptal se, klekl si a vytáhl z kapsy krabičku. Otevřel jí a já uviděla velký diamantový prsten.

Dívala jsem se na Aarona a nevěděla jsem, co říct. Nebylo to tím, že by mě tak překvapil, až bych ztratila řeč, ale spíš tím, že jsem nevěděla, co mám odpovědět.

Aarona jsem opravdu milovala a byla jsem s ní celé tři roky šťastná, ale nikdy jsem nepřemýšlela o tom, že se vezmeme. Přišlo mi, že jsme ještě moc mladí a celý život máme před sebou, tak proč se brát?

Jenže, když mu teď řeknu ne, ublížím mu tím a možná ho i ztratím. A to já jsem nechtěla. Nechtěla jsem přijít o další osobu, kterou miluji. A to jen proto, že si nejsem jistá.

Navíc Aaron mě opravdu miloval a udělal by pro mě cokoliv. Koho lepšího bych si mohla přát? Toho, koho jsem kdysi opravdu chtěla, tady není a už nikdy nebude. A Aaron mě určitě nikdy neopustí. Budeme spolu žít šťastně až do smrti.

A proto jsem řekla: ,,Ano!"

Ze vzpomínek mě vytrhlo prudké otevření dveří pokoje. Podívala jsem se na potácející se Hannu, která vešla dovnitř a dveře za sebou hlasitě zabouchla.

,,Chloe! To byla jízda! Škoda, že si nevydržela do konce," řekla a svalila se na svojí postel.

Já jsem se ze své postele zvedla a šla ke skříni, ze které jsem vytáhla svoje nejoblíbenější boty. Poté jsem přešla k Hanně a podala jsem jí je. Ona se posadila a nechápavě se na mě podívala.

,,Políbili jsme se," řekla jsem jí. Hanna na to nic neřekla a opatrně si ode mě boty převzala. Jako by se bála, že si z ní dělám legraci a za chvíli se to rozmyslím a seberu jí je. ,,Takže jsi měla pravdu. Jako vždy," povzdechla jsem si a posadila se zpátky na mojí postel.

,,Myslela jsem si, že mě výhra potěší, ale ten tvůj smutný výraz mi to kazí," řekla a smutně se na mě podívala. ,,Tak povídej," pobídla mě.

,,Z večírku jsem odešla, protože jsem ho tam potkala a bavili jsme se. Začal vytahovat věci z naší minulosti a mluvil o pocitech..." hlas se mi vytratil.

,,A potom jste se políbili?" zeptala se Hanna a sedla si vedle mě. Zakroutila jsem hlavou a podívala se do země.

,,Řekla jsem mu, ať mě nechá být a odešla jsem na pokoj. Ale on přišel sem a... Stalo se to tak rychle, že jsem tomu nemohla ani zabránit," vysvětlila jsem jí.

,,Ale ty jsi tomu ani zabránit nechtěla, že ne?" zeptala se Hanna a nadzvedla obočí.

,,Bylo to tak úžasné, ale teď se cítím jako nejhorší člověk na světě. Co jsem to je udělala?! Jak jsem to mohla udělat Aaronovi?" ptala jsem se zoufale sama sebe.

,,Chloe, uklidni se! Byla to jen jedna pusa! To není konec světa," snažila se mě Hanna uklidnit, ale já jsem zakroutila hlavou. Byla jsem strašný člověk a to mi vymluvit nemohla.

,,Co mám teď dělat?" zeptala jsem se Hanny a s naději, že mi poradí, jsem se na ní podívala.

,,Hlavně nedělej žádný blbosti. Ať tě ani nenapadne říct to Aaronovi," přikázala mi.

,,Myslíš, že by zrušil svatbu?" zeptala jsem se jí nervózně. Nebyla jsem si vůbec jistá, jestli by si mě Aaron chtěl ještě vzít, kdyby věděl, že jsem se líbala s Ryanem.

,,To asi ne, ale rozhodně by mu to ublížilo," konstatovala Hanna. ,,A navíc, přece ta pusa nic neznamenala, ne?" podívala se na mě, aby se ujistila, že má pravdu.

,,Já nevím!" vykřikla jsem zoufale a postavila se. Začala jsem chodit po pokoji, jako jsem to dělala vždycky, když jsem byla nervózní a potřebovala jsem si utřídit myšlenky. ,,I přes to všechno, co se mezi námi stalo, ho potřebuji ve svém životě. Ale nemůžeme být jenom kamarádi. Měla jsi pravdu, to prostě nejde," povzdychla jsem si a dala si hlavu do dlaní.

,,Ale přeci si kvůli jedné puse nepokazíš celý život. Aaron tě miluje a chce s tebou strávit zbytek život. S Ryanem nemáš nikdy nic jisté," řekla mi a já věděla, že na jejích slovech něco bude.

,,Já vím, ale nejsem si jistá, jestli si dokážu vzít Aarona, když budu vědět, že k Ryanovi stále něco cítím. Příjde mi to k Aaronovi nefér," povzdechla jsem si. Nechtěla jsem Aaronovi ublížit. Na to jsem ho měla moc ráda. Ale milovala jsem ho?

,,Vypadá to, že je to s tebou horší než jsem si myslela," řekla Hanna. ,,Ale neboj se, všechno se zvládne," povzbudivě se na mě usmála.

,,Takže co mám podle tebe teď dělat?" zeptala jsem se jí a sedla si zpátky vedle ní na postel. Měla sto chutí skočit pod peřinu, zahrabat se a už nikdy z pod ní nevylést.

,,První věc, kterou teď uděláš bude to, že si půjdeš lehnout," přikázala mi. ,,A až se vrátíme do New Yorku, budeš se chovat normálně, jako že se nic nestalo. Byl to prostě jeden velký omyl. Může za něj Florida a hodně alkoholu," vysvětlila mi Hanna a já přikývla.

,,Jo, dost jsem pila," souhlasila jsem s ní. ,,Ale jak se mám po tom všem k Ryanovi chovat?" zeptala jsem se jí, protože tohle byla další věc, se kterou jsem si nevěděla rady.

,,Budeš se chovat přirozeně. Usmívej se a tvař se, jako by nic. Nestalo se nic závažného, takže z toho nedělej velkou vědu," poradila mi. ,,A pokud se tě na to zeptá, tak řekni, že jsi byla moc opilá a nic z toho, co se stalo, jsi nebrala vážně," řekla Hanna a já se vším souhlasila.

,,Moc děkuju," řekla jsem a peveně jí objala. Byla jsem tak ráda, že jí mám. Bez jejích rad, bych daleko v životě nedošla.

,,To já děkuju za ty úžasné boty," řekla a nadšeně si je šla obout. Teď z ní byla zase ta šáhlá Hanna. ,,Asi napíšu Ryanovi děkovný dopis za to, že tě políbil a já dostala tyhle boží botičky," oznámila mi a já nad ní protočila očima. ,,Ale zase na druhou stranu, připravil mě o rande s ním," povzdychla si a smutně se na mě podívala.

,,Myslím, že pro něho to bude větší ztráta, že nebude moct jít na rande s někým tak svělým jako jsi ty," řekla jsem jí a ona se usmála.

,,To je fakt," souhlasila a pyšně se usmála. ,,Za jak dlouho myslíš, že pozve na rande tebe?" zeptala se mě a já se na ní vražedně podívala.

,,Doufám, že nikdy," odpověděla jsem jí a vydala se do koupelny. Chtěla jsem si dát teplou sprchu a odlíčit se.

,,Vsadíme se?"

_______________________

• Zdravím! Nová kapitola s flashbackem o zasnoubení Aarona a Chloe! Co na to říkáte? A co byste Chloe poradili vy, aby teď udělala? Měla by o té puse říct Aaronovi? 😄

• Těšte se na příští kapitoly, protože to teprve začne to pravé vzrůšo 😉

• Moc děkuju za 10K přečtení a za nejúžasnější komentáře ❤❤

- Eli