,,To je tak úžasné!" křičela jsem, když jsem běžela po pláži k moři. Moře v New Yorku se tomu tady na Floridě nemohl rovnat ani v nejmenším. Už jenom kvůli té teplotě.

,,Ty jsi to ale nějak užíváš," posmíval se mi Ryan a šel pomalu za mnou. Řekl mi, že na Floridě už několikrát byl, proto z toho není tak odvařený jako já.

,,Cítím se nejlépe za posledních pár let," přiznala jsem a stoupla si na kraj moře. Nechala jsem vlny, aby mi ocákly nohy. ,,V New Yorku je úžasný život, ale je takový uspěchaný. Příjde mi, že se nikdy pořádně nezastavím a neodpočinu si," přiznala jsem.

,,Měla bys jezdit častěji na dovolené," doporučil mi Ryan a stoupl si vedle mě. ,,Já si dovolenou dopřávám skoro pořád," ušklíbl se.

,,To má někdo hold štěstí, že nemusí tvrdě pracovat a stačí mu prodat pár zbraní měsíčně," řekla jsem trochu podrážděně.

,,Pokud chceš, můžeš pro mě pracovat," nabídl mi. Nevěděla jsem, jestli to myslí vážně nebo si ze mě dělá legraci.

,,Zvážím to jako ostatní pracovní nabídky, které jsem dostala. Pokud ta tvoje bude nejvýhodnější, dám ti vědět," řekla jsem mu a on se smíchem přikývl.

Poté jsem tam jen tak stáli a oba jsme se dívali na moře. Bylo to tolik uklidňující.

,,Nechceš zajet do města? Znám jeden obchod, kde mají úžasnou zmrzlinu," navrhl mi Ryan a já se na něho nadšeně podívala.

,,Zmrzlina? Tak to jdu," souhlasila jsem. ,,Ale jak se tam dostaneme?" zeptala jsem se ho. Vzhledem k tomu, že naší skupinu vozil po městě mikrobus, který teď měl však pauzu a auto jsme neměli, netušila jsem, jak se z pláže do města dostaneme.

,,Na kole," řekl Ryan s širokým úsměvem a já se ne něho nechápavě podívala.

,,To chceš jet na kole až do města?" zeptala jsem se ho s nadzvednutým obočím.

,,Neboj se, je to kousek," uklidňoval mě. ,,A navíc ten obchod je taky u pláže a ještě mnohem hezčí," snažil se mě přemluvit.

,,Fajn," souhlasila jsem nakonec. ,,Ale musíme být do hodiny zpátky u restaurace, protože všichni jedeme do hotelu," řekla jsem mu.

,,To stíháme," řekl a chytil mě za ruku. Potom se se mnou rozběhl pryč od pláže k dřevěnému domku, kde půjčovali kola. Ryan je šel půjčit, ale vrátil se pouze s jedním kolem.

,,A já půjdu pěšky?" zeptala jsem se ho a rozpřáhla ruce. ,,Nebo jestli si myslíš, že za tebou poběžím, tak s tím teda nepočítej," řekla jsem mu důrazně.

,,Měli poslední kolo, tak jsem ho vzal s tím, že se na něj oba určitě vlezeme," řekl a já na něho vyvalila oči. Opravdu chce, abych s ním jela na jednom kole? ,,Nebo chceš raději za mnou běžet?" dobíral si mě.

,,Jestli mě vyklopíš, tak slibuju, že tě uškrtím," řekla jsem mu a on se jen ušklíbl. Posadil se na kolo a mě si posadil na klín. Asi jsem se měla cítit divně, že je tak blízko mě, ale překvapivě mi to nevadilo.

***********

K obchodu s nejlepší zrmrzlinou (tedy podle Ryana) jsme jeli asi dvacet minut. Musela jsem uznat, že Ryan byl opravdu dobrý, že dokázal jet na kole, i když jsem musel vést mě a ani jednou mě nevyklopil.

,,Támhle je ten obchod," řekl Ryan a ukázal k malému domku, na kterém byla nakreslená obrovská zmrzlina.

,,Já to skočím koupit," informovala jsem ho, ale Ryan nesouhlasil. ,,To je v pohodě. Nevyklopil jsi mě, takže si zasloužíš odměnu," mrkla jsem na něho.

,,Dobře, díky. Počkám na tebe na pláži," řekl a já přikývla. Vydala jsem se do obchodu a cestou jsem už přemýšlela jako zmrzlinu si koupím. Vanilkovou? Jahodovou? Nebo čokoládovou?

,,Dobrý den," pozdravila jsem, když jsem vešla dovnitř. ,,Prosím dvě vanilkové zmrzliny," objednala jsem si u mladé servírky, která na sobě měla tričko s nápisem I LOVE ICE CREAM.

,,Hned to bude," usmála se na mě a připravila mi dvě vanilkové zmrzliny. Poté mi je podala a já jí je zaplatila.

Vydala jsem se z obchodu pryč směrem k pláži, kde na mě měl čekat Ryan. Sešla jsem krátké schody, které tam vedli a rohlédla jsem se kolem. Tahle pláž byla opravdu hezčí. Pokud to vůbec ještě šlo. Dívala jsem se kolem a hledala jsem očima Ryana. Pohled se mi zastavil u postavy bez trička, která vylézala z moře. Ryan.

Vyšel z moře a zatřásl hlavou, aby si oklepal mokré vlasy. Když si mě všiml, zamával na mě a naznačil mi, abych šla za ním. Já jsem se však nemohla ani pohnout. Nemohla jsem spustit oči z jeho břišních svalů, které se za těch 6 let o tolik zvětšily. A to jsem si myslela, že už to víc snad ani nejde.

Z mého zírání mě vytrhla až zmrzlina, která začala stékat z kornoutku na mojí ruku. Zamrkala jsem a rychle se vydala k Ryanovi.

,,Doufám, že máš rád vanilkovou," řekla jsem odměřeně a zmrzlinu mu podala. Snažila jsem se vypadat v pohodě a nedat na sobě znát, že mě jeho postava nějakým způsobem vyvedla z míry.

,,Moje nejoblíbenější, díky," usmál se na mě a zmrzlinu si ode mě vzal. Ochutnal jí a spokojeně pokýval hlavou. ,,Jak jsem sliboval, nejlepší zmrzlina," řekl a čekal, až taky ochutnám.

,,Užasná," zamumlala jsem, když jsem si konečně lízla. Byla opravdu dobrá, ale já jsem si jí nemohla pořádně vychutnat, když vedle mě stál polonahý Ryan. ,,Jaká je voda?" zeptala jsem se ho a kývla směrem k moři. Když už se vykoupal, tak ho alespoň můžu využít jako teploměr.

,,Voda je super, měla bys jí taky zkusit," doporučil mi a kousl do zmrzliny, kterou už měl skoro snězenou.

,,Ne, díky. Nechci se teď namočit," řekla jsem mu a nohou jsem prohrábla jemný písek, který byl od Slunce pěkně prohřátý.

,,Ale no tak! Miluješ bláznivé věci, tak proč nechceš skočit do moře?" zeptal se mě nechápavě. ,,Miluješ, když ti v krvi proudí adrenalin. Vidím to na tobě," snažil se mě přemluvit.

,,Je pravda, že mám trochu ráda šílené věci, ale nemůžu je dělat kdykoliv se mi chce. Musím být rozumná," vysvětlila jsem mu a strčila si do pusy poslední kousek zmrzliny. Oklepala jsem si ruce a podívalq se znovu na Ryana.

,,Když si rozumná, tak ti to tolik nesluší," řekl mi a ušklíbl se. Já se na něho malinko zamračila. ,,Určitě mi ještě poděkuješ," dodal.

,,A za co?" zeptala jsem se nechápavě. Než jsem se však dočkala odpovědi, Ryan si mě přehodil přes rameno a rozběhl se se mnou k moři. ,,Okamžitě mě pusť!" křičela jsem na něho. Ryan mě ale nepustil. Teprve, když byl po kolena ve vodě, tak mě ze sebe opatrně schodil.

Byla jsem ve vodě po pas. Voda byla příjemně teplá a smáčela mi moje šaty, které se mi přilepily k tělu.

,,Tak co? Líbí?" zeptal se mě Ryan a pozoroval moje reakce. Chvílí jsem se na něho mračila, ale potom jsem se usmála. Docela se mi v té vodě líbilo.

,,Stejně jsem na tebe ale naštvaná," řekla jsem mu a strčila do něho plnou vahou, až spadl do vody. Když se vynořil, chytil mě za zápěstí a strhl mě za ním. Teď už jsem byla mokrá celá. ,,Tak teď teda nevím, kde se osušíme," zasmála jsem se.

Po chvíli jsem si uvědomila, že jsem strašně blízko sebe. Ryan si toho taky všiml a ještě blíže se ke mě přiblížil. Dívala jsem se mu do jeho modrých očí, které měli stejnou barvu jako moře okolo nás. Přišlo mi jakoby se čas zastavil. Připadala jsem si zase jako ta osmnáctiletá holka, která se beznadějně zamilovala do černovlasého kluka v kožené bundě, o kterém nevěděla vůbec nic. Jen to, že by pro ní udělal cokoliv.

Ale ta holka už je dávno pryč. Zmizela před šesti lety, když on odešel pryč. Teď jsem někdo jiný a mám úžasného kluka, který mě miluje nadevšechno na světě a nikdy by mě neopustil. Proto jsem od Ryana rychle odstoupila a podívala se někama jinam, jen abych se vyhla jeho modrým očím.

,,Měli bysme jít, aby na nás nečekali," řekla jsem. Chtěla jsem už raději zpátky za ostatními, abych předešla čemukoliv, co by se mezi mnou a Ryanem mohlo stát, kdybychom tady ještě chvíli zůstali.

,,Jo, to bysme měli," souhlasil Ryan. Oba jsme se vydali z vody ven. Doufala jsem, že než se vrátíme zpátky k restauraci, tak trochu uschnu.

,,Těšíš se na dnešní večírek?" zeptala jsem se ho, abych trochu odlehčila situaci.

,,Docela jo, ale budu se těšit ještě víc, když mi slíbíš, že si spolu zatančíme," řekl a mrknul na mě.

,,Fajn, ale ne před tím, než v sobě budu mít alespoň tři drinky," řekla jsem mu a zasmála se.

,,To beru," souhlasil a sebral z písku svoje tričko, které si tam nechal. Měl alespoň jednu část oblečení suchou. Narozdíl ode mě. Já byla mokrá celá.

,,Doufám, že jsi se dneska alespoň trochu bavila," řekl Ryan a s nadějí v očích se na mě podíval.

,,Bylo to skvělé. Dnešek jsem si opravdu užila. Moc ti za to děkuju," usmála jsem se na Ryana. Byla jsem mu za to vděčná.

,,Já věděl, že mi za to poděkuješ," ušklíbl se a já ho praštila do ramene. I když ho to určitě vůbec nebolelo.

Když jsem se vrátili zpátky k restauraci, zůstala jsem tam a čekala na ostatní. Ryan šel mezitím vrátit půjčené kolo.

,,Chloe! Tady jsi! Ani nevíš o jak úžasnou zábavu jsi přišla," křičela na mě Hanna, která právě vycházela z restaurace po boku dalších kolegů. Všichni se něčemu smáli.

,,Dokážu si to představit," ujistila jsem jí. ,,Probírali jste to, že květák vám připomíná mozek?" tipovala jsem.

,,Jak to víš?" zeptala se překvapeně. Když si mě však pořádně prohlédla, zarazila se. ,,Chloe? Proč jsi celá mokrá?"

,,Jsme tu všichni?" zeptala se Olivia, která vyšla z restaurace jako poslední. ,,Kde je Ryan?" zeptala se a rozhlížela se kolem sebe.

,,Tady jsem!" křikl Ryan, který k nám právě přiběhl. Olivia se na něho usmála a vydala se k němu.

,,Chloe? Proč ty a Ryan jste celý mokří?" položila Hanna další otázku a těkala pohledem mezi mnou a Ryanem.

,,Řekla jsi, ať jsi trochu užívám, ne? Tak si užívám," řekla jsem a nevinně pokrčila rameny.

,,Jak moc doslova jsi mě poslechla?"

__________________________

• Zdravím všechny! Hlasím se s další kapitolou, která je celá jen o Ryanovi a Chloe, tak doufám, že se líbí 😊

• V příští kapitole čekejte večírek, který bude opravdu divoký 😉

• Opravdu moc děkuju za nádherné komentáře, které mě vždy potěší a dodají mi chuť napsat další část ❤

- Eli