Po několika hodinách jsme konečně přistáli na Floridě v Orlandu. I přes to, že let trval docela dlouho, tak mi docela utekl. A to hlavně díky Ryanovi, který mě celou tu dobu bavil. Musela jsem uznat, že takhle jsme se už hodně dlouho dobu nenasmála.

,,Takže nezapomeň, že mám pár fotek tebe, jak spíš a teče ti z pusy slina. Jen pro případ, že bys mě chtěla někdy vydírat nebo zase chtěla, abych platil všechno pití," řekl mi Ryan, když jsme spolu vystupovali z letadla.

,,Pokud se ty fotky někde objeví, dám na youtube to video, kde se snažíš sbalit toho stevarda," řekla jsem mu vážně, ale potom jsem se rozesmála. Nemohla jsem se tvářit vážně, když na mě koukal.

,,Nemůžu za to, že měl delší vlasy a vypadal jak ženská," bránil se. ,,Navíc po mně tak pomrkával..." pokrčil rameny a oba jsem se znovu rozesmáli.

,,Ale musím uznat, že jsem si ten let opravdu užitla. Takhle dlouho jsem se už nepobavila," řekla jsem mu, když jsem se zastavili, před pásem, kde se za chvíli měly objevit naše kufry.

,,Hádám, že naposledy před šesti lety, nemám pravdu?" zeptal se mě a ušklíbl se. Věděla jsem, na co narážel.

,,Zas tak moc si nevěř," řekla jsem mu a bouchla ho do ramene. V tu chvíli začaly na pás vjíždět kufry a já čekala, dokud neuvidím ten svůj.

,,Čaute hrdličky! Vrkáte, vrkáte?" zeptala se nás Hanna, která se náhle objevila vedle nás. Svůj velký klobouk držela v ruce. Asi jí už došlo, že tím ohrožovala lidi.

,,Jak jsi si užila let?" zeptala jsem se jí a ignorovala její předchozí otázku. ,,Kde máš toho fešáka?" ušklíbla jsem se.

,,Ten fešák se jmenuje Jack. Je taky doktor a letí do stejně nemocnice jako my. A teď mi šel pro kufr," pochlubila se s úsměvem Hanna.

,,Asi si potřeboval chvíli od tebe odpočinout," poznamenal Ryan a já se zasmála. Hanna se však zamračila.

,,Nechceš si zajít pro kufr, Ryane?" zeptala se ho Hanna. Ryan se ušklíbl, ale nic nenamítl.

,,Vezmu ti kufr," nabídl mi a já se na něho překvapeně podívala. Poté jsem se malinko usmála.

,,Děkuju," řekla jsem mu a on se vydal pro naše zavazadla.

,,Je nějakej moc milej," odfrkla si Hanna a protočila očima nad chováním Ryana.

,,Buď na něho hodná. Nezapomeň na to, že s ním možná půjdeš na rande, pokud prohraješ naší sázku," řekla jsem jí a usmála se. Měla jsem velmi dobrou náladu.

,,Toho bych se nebála. Podle vašeho chování to vypadá, že na sebe brzo skočíte a já dostanu tvoje nádherné botičky," ušklíbla se a ukázala na boty, které jsem měla na sobě.

Nevzala jsem si je na sebe proto, že bych se snad bála, že sázku prohraju a chtěla jsem si je ještě užít. To rozhodně ne. Měla jsem je, protože byly opravdu pohodlné a hezký a... A prostě jsem je měla ráda. Už kvůli nim tu sázku neprohraju.

,,Za který tým vlastně kopeš? Za tým Aaron nebo za tým Ryan?" zeptala jsem se jí a ona se zatvářila vážně. A když se Hanna tváří vážně, tak z ní vždycky vyleze něco duchaplného.

,,Chceš, abych ti odpověděla jako tvoje nejlepší kamarádka nebo jako já Hanna?" zeptala se mě. Její otázka mě docela zarazila.

,,Odpověz mi jako obě dvě," pobídla jsem jí. Ona se rozhlédla kolem nás, jestli blízko není Ryan. Ten však stále čekal na naše kufry.

,,Jako Hanna ti říkám, že Ryan je neskutečně sexy a že co se stane na Floridě, zůstane na Floridě. Ale taky ti říkám, že máš doma Aarona, který tě miluje nejvíc na světě a každá ženská by dala nevím co za někoho jako je on. Ale jako tvoje nelepší kamarádka ti říkám, ať uděláš to, co cítíš, že je správné. Protože ať už se rozhodneš jakkoliv, vyber si toho, se kterým budeš šťastná," řekla mi a já se na ní ohromeně podívala.

Myslela jsem si, že Hanna je člověk, který nikdy nemluví vážně a všechno bere s určitým nadhledem a nedělá si z ničeho těžkou hlavu. Teď však vidím, že umí být i vážná a dokáže člověku poradit. Poprvé za celé ty roky jsem jí viděla ne jako holku, která ráda střídá kluky a ráda si užívá svobody, ale jako dívku, která touží po tom, aby jí někdo miloval tak moc jako mě miluje Aaron.

Mám tak velké štěstí, že mám někoho jako je Aaron, protože někdo takové štěstí nemá. Problém byl však v tom, že jsem si nebyla jistá, jestli Aarona miluju stejně tak moc jako on mě.

,,Udělej to, díky čemu budeš šťastná," řekla Hanna a usmála se na mě. Než jsem jí na to stihla cokoliv říct, přišel k nám Ryan a ostatní doktoři z naší nemocnice.

,,Jsme tu všichni?" zeptala se Olivia a začala nás počítat. Když znistila, že nikdo nechybí, vydali jsme se k malému autobusu, který pro nás přijel. S Hannou jsem si sedly do zadní části autobusu. Ryan nastoupil chvíli po nás a vypadal, že chce jít k nám, ale Olivia ho zastavila a přinutila ho, aby si sednul vedle ní. I když Ryan nevypadal, že by mu to nějak zvlášť vadilo.

Raději jsem si toho nevšímala a vytáhla jsem z kabelky mobil, abych napsala Aaronovi, že jsme v pořádku přiletěli. Do pár sekund mi přišla odpověď plná srdíček, ve které mi asi třikrát napsal, jak mě miluje. Musela jsem se nad ním usmát.

,,Pořád nevím, jestli jsi teda na romantický hodný chlapy nebo na sexy vtipný drsňáky," zamyslela se Hanna. Potom se podívala na mě a čekala, jestli jí správnou odpověď řeknu.

,,Na hodný a vtipný sexy chlapy," odpověděla jsem jí aniž bych zvedla hlavu od svého mobilu.

,,O jednom takovém bych věděla," řekla a já se na ní tázavě podívala. ,,Sedí vpředu a baví se s naší šéfovou," zašeptala a kývla směrem k Ryanovi.

,,Tu sázku takhle určitě nevyhraješ. Musíš se snažit víc," řekla jsem jí a ona protočila očima.

**********

V Orlandu nás ubytovali v jednom luxusním hotelu na pláži. Docela mě překvapilo, že si tohle nemocnice může dovolit, když krachuje, ale potom mi došlo, že máme přece dobrého sponzora - Ryana.

,,Miluju to tady!" vykřikla Hanna a skočila na postel v našem hotelovém pokoji. Musela jsem se nad tím pousmát.

,,Díky, že jsi nám odnesl kufry," poděkovala jsem Ryanovi, který stál u dveří a sledoval šílenou Hannu.

,,Není zač," usmál se. ,,Kdybys sis někdy od ní potřebovala odpočinout, tak se klidně stav u mě na pokoji. Bydlím na 205," nabídl mi Ryan.

,,Děkuju za nabídku, ale někdo jí tu musí pohlídat, aby něco neprovedla," řekla jsem mu. Byla to výmluva, kterou jsem se rychle snažila zakrýt to, že k němu nemůžu přijít, protože mám přece přítele. Asi by se nic nestalo, ale stejně to nebyl dobrý nápad. ,,Mimochodem, děkuju za dnešní cestu letadlem, bylo to opravdu fajn," usmála jsem se na něho.

,,Já si to taky moc užil. Musíme to rozhodně někdy zopakovat. Tentokrát bez toho stevarda a s větší flaškou rumu," řekl Ryan a já se smíchem přikývla.

,,To rozhodně musíme," souhlasila jsem. Chvíli jsme tam ještě tak stáli a mlčeli.

,,Dobře, tak zatím ahoj," rozloučil se se mnou Ryan a odešel. Zavřela jsem za ním dveře a začala jsem si vybalovat věci z kufru. Musela jsem něco dělat, abych na něho nemusela myslet.

,,Ryan tě pozval na svůj pokoj! Páni! Ta Florida dělá ale divy," smála se Hanna a šťouchla mě do ramene.

,,Ať si mě zve kam chce, já nikam nejdu. A už vůbec ne k němu na pokoj," řekla jsem jí a pokroutila hlavou nad tím nápadem.

,,Pokud nechceš jít k němu na pokoj, tak ho pozvi k nám. Já tu stejně asi moc nebudu," navrhla Hanna a spiklenecky na mě mrkla.

,,K čemu mě tady navádíš?" zeptala jsem se jí. Chtěla jsem se na ní zlobit, ale to prostě nešlo.

,,K tomu, abys sis užila trochu zábavy! Jsi na Floridě, holka! Bav se trochu!" pobídla mě Hanna a já se rozhodla, že jí jednou končně poslechnu.

________________________

• Ahojte! Další kapitola je tady a já doufám, že se vám líbí :-)

• Co myslíte, že se stane v dalších kapitolách? A bude něco mezi Ryanem a Chloe? :-)

• Děkuju za všechny komentáře a votes ❤

- Eli