Do letadla jsem s Hannou nastoupily skoro poslední. Nebylo to kvůli tomu, že jsme se nechtěly tlačit v obrovské frontě, která se vytvořila hned, jak letuška začala pouštět první cestující do letadla. I když bysme stejně musely počkat, až všichni nastoupí, aby Hanna někoho svým obřím kloboukem nesrazila.

Ale hlavním důvodem našeho zpoždění bylo to, že jsme se zasekly v obchůdku Victoria's Secret. Hanna mě tam zatáhla proti mé vůli, ale nekonec se mi tak tak zalíbilo, že jsem zapomněla na čas.

Teď jsem do letadla každá nastupovala s několikama plnými taškami od Victoria's Secret. Měly jsme ruce tak plné, že jsem málem ani nedokázaly podat naše letenky letušce u vstupu.

,,Příjemný let," popřála nám a mile se na nás usmála, což mě docela překvapilo, když jí Hanna před pár sekundami málem vypíchla oko kloboukem. Měla by se ho zbavit. Je sice užasný, ale nepraktický.

Vydaly jsem se uličkou letadla k našim místům. Všichni z nemocnice jsem měli koupené letenky první třídou, takže jsem nemuseli procházet celé letadlo. A navíc se nebudeme muset mačkat v turistické třídě.

V první třídě už byly všechny místa obsazená, kromě dvou, které měly být pro mě a pro Hannu. Nebyly však vedle sebe, což nás docela zarazilo. Když jsem se odbavovaly, třikrát jsem tomu chlapíkovi zdůrazňovaly, že chceme sedět vedle sebe. Ale on nás nedal ani vedle sebe a navíc nás dal každou na úplně jinou stranu letadla.

,,My nesedíme spolu?" zarazila se Hanna a malinko se zamračila, když se dívala po našich místech. Já se také zarazila, protože jsem uviděla, kdo jsou naši spolusedící. Vedle jednoho volného místa seděl blonďatý kluk s vypracovanou postavou a slunečníma brýlema na hlavě. A vedle druhého... seděl Ryan.

,,Jaké máš číslo sedadla?" zeptala jsem se Hanny a zaťala jsem zuby. Prosím, ať nesedím vedle Ryana! Prosím!

,,Sedím na 3A," řekla Hanna a nadšeně se usmála, když jí došlo, že sedí vedle vypracovaného fešáka. ,,Vypadá to, že mě čeká pár hodin s tím fešákem," řekla a spiklenecky na mě mrkla. ,,Uží si let!" popřála mi a než jsem se nadála, usadila se na místo vedle toho blonďatého kluka. Nemohla jsem si nevšimnout, jak se mu rozzářily oči, když se Hanna na něho usmála.

Mě nezbývalo nic jiného než se vydat k mému místu vedle Ryana. Ten seděl na sedadle u okýnka a koukal se ven. Všiml si mě až tehdy, když jsem se vedle něho posadila.

,,Chloe?" zeptal se překvapeně. V jeho hlase jsem poznala skryté nadšení z toho, že vedle něho sedím. Já už jsem takovou radost neměla. Sice jsem se s Ryanem usmířili, ale já se mu chtěla spíše vyhýbat. Což se mi zatím moc nedařilo.

,,Ti lidi na letišti jsou tak neschopní, že mě a Hannu nedokázali posadit vedle sebe," povzdychla jsem si a hodila jsem pod nohy tašky s novým oblečením. Byla jsem docela naštvaná. Čekala jsem, že se mi Ryan bude smát, ale on udělal úplně něco jiného.

,,Nechceš si sednout k okýnku? Třeba by ti to zvedlo náladu. Florida vypadá z letadla úžasně. A New York taky," navrhl mi Ryan a já se na něho překvapeně podívala.

Zmohla jsem se jen na nepatrné kývnutí. Oba jsem si tedy stoupili a vyměnili si místa. Ryan byl ještě tak hodný, že ode mě vzal tašky s nákupem a dal je do úložného prostoru nad nás.

,,Díky, to je od tebe milý," usmála jsem se na něho. Jeho ochota a to jak mi pomáhal mě opravdu překvapilo. Pamatovala jsem si ho jako ochranitelského Ryana, ale teď byl ještě galantní.

Letadlo vzlétlo a já se celou dobu dívala z okýnka. I když už mi New York zmizel pod mraky, stále jsem svůj pohled upírala ven. Chtěla jsem se vyhnout konverzaci s Ryanem. Třeba usne jako to dělává hodně lidí při vzletu.

,,Dobrý den, můžu vám nabídnout něco k pití?" Od okna mě vytrhl hlas letušky, která k nám přijela s vozíkem plným jídla a pití.

,,Dám si červené víno, děkuji," objednal si Ryan a letuška mu s úsměvem podala plastový kelímek s tmavě červenou tekutinou.

,,A pro vaši přítelkyni?" zeptala se Ryana a podívala se na mě. Při tom oslovení jsem se zarazila.

,,My nejsme... chci říct... my spolu nechodíme... nejsme pár... jsme jen přátelé," vykoktala jsem ze sebe rychle a ukazovala jsem střídavě na mě a na Ryana. Ten se tím očividně bavil.

,,Tak to se velice omlouvám. Jen to na mě tak působilo," vysvětlila mi letuška. Ryan jí ujistil, že je vše v pořádku a že se nemusí omlouvat. ,,Dáte si tedy něco?" zeptala se mě znovu.

,,Ano, dám si vodku s džusem," řekla jsem jí svou objednávku a ona mi jí bez řečí nalila. Asi pochopila, že potřebuju po jejích slovech něco silnějšího. ,,Děkuju," usmála jsem se na ní, když mi podala kelímek s nápojem. I když ten úsměv byl trochu nucený. Jakmile odjela s vozíkem od nás, vyklopila jsem do sebe celý obsah kelímku.

,,Piješ jako zamlada. Jak se mají tvoje játra? Ještě ti fungují?" zeptal se mě Ryan se smíchem a já si vzpomněla na naše první setkání v baru, kde jsem se opila na mol. Ach, ty vzpomínky...

,,Abys věděl, piju jenom kvůli tobě. Než jsi se v New Yorku objevil, skoro jsem nepila. Můžeš za to jenom ty," řekla jsem mu a už jsem cítila, jak se díky alkoholu uvolňuji.

,,Takže teď doháníš těch šet let, co jsme se neviděli? Nechceš objednat rovnou láhev?" zeptal se Ryan a ušklíbl se. Protočila jsem očima, ale taky jsem se zasmála.

,,Láhev si objednám leda tak na to, abych ti jí omlátila o hlavu," řekla jsem mu a sladce se na něj usmála.

,,Chloe je drsňačka! Málem bych zapomněl na tvoje dovednosti s pistolí," řekl a poslední slova mi zašeptal do ucha. Při jeho horkém dechu, který jsem ucítila na své kůži, mnou projel zvláštní impuls. Rozhodla jsem se to však ignorovat.

,,A dovednosti s pistolí nejsou jediná věc, kterou dobře zvládám," zašeptala jsem Ryanovi do ucha tentokrát já. Odtáhla jsem se od něho a vychutnala si Ryanův překvápený pohled. Byl k nezaplacení. Poté jsem se obrátila k okýnku a vychutnávala jsem si perfektní výhled.

**********

Musela jsem asi usnout, čemuž jsem se ani nedivila, protože let trval docela dlouho a já neměla nic zábavného, co bych dělala.

Probudila mě příjemná vůně, kterou jsem moc dobře znala, ale v polospánku jsem si jí nedokázala nikam zařadit. Otevřela jsem oči a zjistila jsem, že jsem přikrytá dekou a ležím na Ryanově rameni. Když jsem si to uvědomila, rychle jsem se z něho zvedla.

,,Dobré ráno! Jak se ti na mě spalo?" zeptal se se svým typickým úsměvem. Promnula jsem si oči, abych se trochu zorientovala a získala trochu času na odpověď.

,,Už jsem zažila i lepší," pronesla jsem suše a opřela jsem se do svojí sedačky. Pravda však byla, že se mi na Ryanově rameni spalo moc dobře. Ani za krkek mě nebolelo!

Vždy, když jsem cestovala s Aaronem a usnula jsem na něm, porbudila jsem se celá rozlámaná, ale teď jsem se cítila skvěle. Navíc jsem byla Ryanovi vděčná, že mě přikryl dekou, protože v letadle mi bývá vždy zima z klimatizace.

,,Kdo může být lepší než já? A neříkej mi, že Aaron, protože ten určitě nemá tak pohodlná ramena jako já. A navíc by si měl něco udělat s vlasama," konstatoval Ryan a já nad jeho slovy protočila očima.

,,Vy dva se teda rozhodně v lásce nemáte. Což pro mě není zrovna nejlepší. Aaron ani nechtěl, abych letěla, když tě viděl," povzdychla jsem si. ,,Přitom přeci nemá důvod žárlit," řekla jsem a podívala se na Ryana.

,,Jak si řekla, jsme jenom přátelé nebo ne?" ujišťoval se Ryan. Já jsem přikývla, ale chvíli mi trvalo než jsem promluvila.

,,Jenom přátelé. Nic víc," zopakovala jsem. Měla jsem pocit, že se tím ujišťuji, že mezi mnou a Ryanem už není to, co mezi námi bylo před šesi lety. Tolik jsem si přála tomu věřit. Ale problém byl v tom, že jsem si tím nebyla stoprocentně jistá. A Ryanovi modré oči a jeho úsměv tomu moc nepomáhaly.

__________________________

• Zdravím všechny! Jsem tu s takovou oddechovou kapitolou. Doufám, že se vám zatím děj líbí. Užívejte dokud můžete, protože brzy příjdou velké zvraty...

• Budu moc ráda za každý komentář a vote :-)

- Eli