,,Opravdu musíš letět?" zeptal se mě smutně Aaron asi už po sté. Celý týden se mě snažil přemluvit, abych neletěla a já mu dokola musela vysvětlovat, že opravdu musím.

,,Olivia by mě zabila, kdybych neletěla, vždyť jí znáš," vysvětlila jsem mu a hodila do kufru poslední věci. Naposledy jsem překontrolovala, jestli mám všechno sbalené. Když jsem zjistila, že všechno mám, kufr jsem zavřela.

,,Budeš mi strašně chybět. Dva týdny bez tebe? To budou muka," povzdychl si Aaron a já ucítila jeho ruce na mých bocích. Otočila jsem se na něho a propletla jsem ruce na jeho zátylku.

,,Taky mi budeš chybět," řekla jsem a políbila ho. Bylo to krásné jako vždy, ale něco mi v tom polibku chybělo. Ale co to bylo?

,,V kolik hodin ti to letí?" zeptal se mě Aaron a zvědavě se na mě podíval. Nad jeho výrazem jsem se musela pousmát. Byl tak roztomilý. Ale byla roztomilost to, po čem jsem toužila?

,,Letí to ve 14:30 a na letišti máme být asi za hodinu a půl," informovala jsem ho. Měla jsem přesně nastudované, kdy a kde má být, abych náhodou nepřišla pozdě.

,,Tak to máme spoustu času na pořádnou rozlučku," řekl Aaron a mrknul na mě. Než jsem se nadála, ležela jsem pod ním na posteli.

,,Miluju rozlučky," řekla jsem mu a přitáhla si ho k sobě k dalšímu polibku.

**********

Na letiště jsem naštěstí přijeli včas. Dokonce s malou časovou rezervou. Letiště v New Yorku je opravdu obrovské a člověk, který je tu poprvé by se tu mohl lehce ztratit. Já však tohle letiště znala velmi dobře. Navíc jsem tady měla Aarona, který kvůli svým služebním cestám, trávil na tomto letišti také dost času.

,,Ta rozlučková párty se ti moc povedla," mrkla jsem na Aarona, když jsme vcházeli do letištní haly. Rozhlédla jsem se okolo, abych našla naší skupinku ,,doktorů".

,,Jsem rád, že ses bavila," řekl Aaron a ušklíbnul se. Usmála jsem se na něho a potom jsem pokračovala v hledání naší skupinky v davu cestujících. ,,Není támhle Hanna?" zeptal se Aaron a kývul někam hlavou.

,,Kde?" zeptala jsem se ho, protože Hannu jsem nikde neviděla. Aaron ukázal na dívku ve žlutých šatech, černém kloubouku a s rezavýma vlasama. Chvíli jsem si nebyla jistá, jestli je to opravdu Hanna, protože k nám byla otočená zády, ale když jsem uviděla její kufr, na kterém byl velký nápis 'BOYS LOVE ME' bylo mi jasné, že je to ona.

Hanna se po chvíli otočila a uviděla nás. Zamávala jsem jí a ona se hned rozběhla k nám i se svým obrovským kufrem. Nechápala jsem, jak může tak velký kufr utáhnout. Byl tak třikrát větší než normální kufry.

,,Florida!" zařvala Hanna, když k nám přiběhla. Poté se na mě vrhla a pevně mě obejmula. ,,Jsi připravená na velký výlet?" zeptala se mě. Trochu vyděšeně jsem se podívala na Aarona, který měl na tváři ještě vystrašenější výraz.

,,Han, není to výlet, jedeme tam přece pracovat," řekla jsem jí, abych trochu Aarona uklidnila. Kdybych nic neřekla, Hanna by mu ještě navykládala, že tohle je nějaká dámská jízda se striptérama. Což tedy rozhodně není. Alespoň ne pro mě.

,,No jo, no jo," protočila očima Hanna. ,,Ale to ještě neznamená, že si to pořádně neužijeme. A ty se Aarone neboj, přivezu ti jí zpátky," slíbila Aaronovi, který však nevypadal, že jí to věří.

Potom se však Aaron podíval někam za nás a zamračil se. Otočila jsem se tím směrem taky a uviděla jsem to, co se Aaronovi nejspíš nelíbilo. Ke skupince, kde stáli ostatní čelnové našeho ,,výletu", právě přicházel Ryan. A vypadal opravdu dobře. Měl na sobě úplé černé tričko, černé kalhoty a na očích sluneční brýle, které dal do vlasů, když přišel k ostatním.

,,Neřekla jsi mi, že letí i Ryan," zamračil se ještě víc Aaron. Asi ho zrovna dvakrát netěšilo, že vidí mého bývalého přítele s kufrem, chystajícího se odletět stejným letadlem jako já na stejné místo jako já.

,,On letí taky Ryan? To nám, ale Olivia neřekla!" vykřikla Hanna a chytila mě za ruku. V tuhle chvíli jsem jí byla za její herecké dovednosti moc vděčná. ,,Asi nám to zatajila proto, že Ryana nemá skoro nikdo rád," pokračovala dál ve svém vymyšeném vyprávění a podívala se na Aarona. ,,Ryan je totiž děsnej vůl," zašeptala.

,,Já vím, všiml jsem si," řekl Aaron a stále Ryana sledoval vražedným pohledem. Já jsem se na Ryana také koukala. Zrovna se výtal s Olívií, která na něho skočila skoro stejně jako Hanna před tím na mě. Musela jsem nad Olívií protočit očima.

,,No nic, budeme muset jít, aby nám to neuletělo," řekla Hanna a tím mě a asi i Aarona vytrhla z myšlenek. ,,Naposledy se rozlučte, cukrátka, ať už můžeme jít," pobídla nás Hanna.

,,Uží si ty dva týdny," popřál mi Aaron i když v jeho hlase byl slyšet náznak ironie. Píchlo mě u srdce. Copak mi nevěří a bojí se mě pustit někam, kde bude Ryan?

,,Díky," zašeptala jsem a pokusila se o úsměv. ,,Zavolám ti, až přiletím, dobře?" zeptala jsem se ho a on přikývl. Nic dál neříkal. Stále se díval na Ryan. ,,Miluju tě," řekla jsem mu a políbila ho. Konečně se trochu usmál.

,,Taky tě miluju," odpověděl mi, ale bylo na tom něco zvláštního. Poslední dobou bylo na nás dvou něco jiného. Něco v našem vztahu se změnilo, ale já nevěděla co.

,,Tak jdeme!" řekla Hanna a chytila mě za paži. ,,Měj se Aarone!" rozloučila se s ním a společně jsme se vydaly k naší skupince.

,,Díky za pomoc," poděkovala jsem jí, když jsem byly v dostatečné vzdálenosti od Aarona. Byla jsem tak ráda, že mi pomohla ze situace ,Ryan letí taky'.

,,Nemáš zač. Docela chápu, proč jsi mu to neřekla. Je opravdu žárlivý," ušklíbla se Hanna a pustila mojí ruku, aby si upravila svůj velký černý klobouk.

,,Nikdy před tím takový nebýval," povzdychla jsem si a podívala se na místo, kde ještě před chvílí stál Aaron. Teď už tam nebyl. Což bylo možná dobře.

,,Je to možná tím, že teď má skutečný důvod, proč žárlit," řekla Hanna a kývla směrem k Ryanovi. Nic jsem jí na to neřekla, protože jsem si nebyla jistá, jestli přece jen nemá pravdu.

**********

Když jsme odbavili kufry a prošli jsme všemi těmi kontrolami, sedli jsme si k našemu terminálu na polstrované sedačky. Všichni od nás z nemocnice vypadali velmi nadšení, že letí na Floridu. Já jsem byla taky, ale zároveň mi něco ve mě říkalo, že to nebude jen tak růžové, jak to všichni vidí. Alespoň ne pro mě.

,,Dojdu si pro kafe," oznámila po chvíli Hanna a postavila se. ,,Chceš taky?" zeptala se mě. Je úžasné mít kamarádku, která chodí pro kafe.

,,Jo, dám si, děkuju," souhlasila jsem a děkovně se na ní podívala. Hanna si sundala z hlavy svůj velký klobouk a položila mi ho na hlavu.

,,Pohlídej mi ho. Nechci tím nějakému sexy klukovi vypíchnout oko," mrkla na mě a klobouk mi na hlavě ještě poupravila. ,,Vypadáš nádherně," řekla s úsměvem a potom se vydala hledat slíbenou kávu.

Musela jsem se nad Hannou usmát. Byla jsem opravdu ráda, že jí mám, protože mi dokázala zednout náladu v každé situaci. Sledovala jsem ji, jak prochází po letištní hale a jak se za ní hodně mužů otáčí. A to neměla ani ten svůj velký klobouk.

,,Ahoj," uslyšla jsem znamý hlas vedle sebe. ,,Můžu?" zeptal se Ryan a ukázal na sedačku, kde ještě před chvílí seděla Hanna.

,,Ehm... ahoj, jo ehm klidně si sedni," vykoktala jsem nervózně a posunula se na sedačce trochu dál, aby měl místo. Nevím, jak to Ryan dělal, ale znervózňoval mě.

,,Jako první bych ti měl vysvětlit, že jsem vůbec nevěděl, že poletíš taky, takže tě nešpehuju," řekl Ryan a ušklíbl se. ,,Olivia mi volala, jestli nechci letět na Floridu na otevření nové nemocnice, tak jsem souhlasil. Odporovat se jí moc nedalo," pokrčil rameny a já se usmála.

,,Já vím, Olivii nejde odmítnout," řekla jsem a raději se rozhlédla kolem, jestli Olivia není blízko na to, aby mě slyšela. Naštěstí stála daleko od nás a telefonovala. Ta snad pracuje 24 hodin denně.

,,Aaron taky nevypadal zrovna nadšeně, když mě viděl. Ale věř mi, nejsem tady schválně, abych ti dělal problémy," řekl a já věděla, že to myslí upřímě. Jeho modré oči byly trochu smutné.

,,Ryne, já vím, že si to neudělal schválně," řekla jsem mu a chytila ho za ruku. Když jsem si to uvědomila, rychle jsem ruku zase stáhla. ,,Navíc, jsi sponzor naší nemocnice, takže si zasloužíš jet," dodala jsem a pousmála se na něho.

,,Ryane!" vyrušila nás z rozhovoru Hanna, která právě přišla s dvěma kelímky kávy. Jeden z nich mi podala. ,,Kdybych věděla, že tady budeš, donesla bych ti taky kafe," usmála se na něho Hanna. Byl to ale takový jiný úsměv, než ten kterým se usmívá na ostatní kluky. Spíš to byl nucený úsměv, který používala vždy, když mluvila s Olívií.

,,To je v pohodě, stejně už odcházím. Musím ještě před odletem vyřídit pár hovorů," řekl Ryan a usmál se na mě. Potom vstal a odešel.

,,Co to děláš?" zeptala se mě Hanna a posadila se na místo, kde před chvílí seděl Ryan. Netvářila se moc nadšeně.

,,Co myslíš?" nechápala jsem. Vůbec jsem nevěděla, o čem vlastně mluví a proč je najednou docela naštvaná.

,,Ty moc dobře víš, Chloe!" řekla, ale když jsem se pořád tvářila nechápavě, pokračovala. ,,Myslím Ryan! Chceš se dostat do průšvihu dřív než vůbec vzlétneme?" zeptala se mě.

,,Ale já se do žádného průšvihu dostat nechci. A už vůbec ne s Ryanem," řekla jsem klidně a napila se ze svého kelímku s kávou.

,,Fajn! Dělej si co chceš, ale vsadím se, že až se vrátíme z Floridy, budeš mi muset odevzdat svoje dokonalé boty, protože já tu naší sázku rozhodně vyhraju," řekla mi a vzala mi z hlavy svůj klobouk. Dala si ho na hlavu a upravila si vlasy.

,,Nemusíš se bát, nic se nestane. Mimochodem, pokud to nevíš, tak mám úžasného přítele Aarona, takže nějaký Ryan je mi volný," řekla jsem jí a znovu se napila toho úžasného kafe.

,,Jasně," protočila očima Hanna na znamení toho, že mi rozhodně nevěří. ,,Jenom mi příjde zvláštní, že tak, jak se díváš na Ryana, jsi se na Aarona nikdy nedívala."

_____________________________

• Ahojte! Nová kapitola je tady! Co si myslíte, že se stane na Floridě mezi Ryanem a Chloe? :-)

• Kdo by měl zájem, píšu teď novou knížku Roommates, kterou najdete u mě na profilu. Budu moc ráda, když se na ní podíváte :-)

- Eli