O dva dny později jsme s Hannou byly odpoledne v nemocnici. Čekala nás už jen odpolední vizita a potom jsme mohly jít konečně domů.

Postávaly jsme na chodbě, popíjely kafe a povídaly si. Vlastně jsem povídala jen já a Hanna se vyptávala. Chtěla znát všechny detaily o tom, co se stalo mezi mnou a Ryanem.

,,Takže on ti lhal a raději to svedl na tvého tátu?" zeptala se s údivem. Přikývla jsem. ,,A co jsi mu na to řekla, když jsi zjistila pravdu?" vyptávala se dál.

,,Šla jsem mu říct, že je velký lhář, jenže on si za tím názorem pořád stál. Bylo to jako kdyby té lži věřil. Ale nesnažil se mi jí vnutit, vypadal spíš, že nevěří tomu, že bych mu mohla uvěřit. A v tom měl pravdu," řekla jsem jí a napila se kávy.

Hanna vypadala, že se chce ještě na něco zeptat, ale přerušilo jí zazvonění mého mobilu. Omluvně jsme se na ní podívala a vytáhla jsem mobil z mého doktorského pláště. Když jsem se podívala na obrazovku mobilu, zamračila jsem se a típla to.

,,Kdo to byl?" zeptala se mě Hanna. ,,Obvykle hovory příjmáš," ušklíbla se a vyhodila do koše prázdný kelímek od kafe.

,,Obvykle jo, ale tohle není obvyklá situace. Volal mi Ryan," řekla jsem jí v klidu a dál jsme popíjela svojí kávu. Můj mobil se však znovu rozdrnčel. Vytáhla jsem ho z kapsy a chtěl to zase típnout, ale Hanna mě zastavila.

,,Možná je to důležité, když ti volá znovu," řekla mi a já se na ní podívala s nadzvednutým obočím. ,,Třeba umírá," navrhla a já obrátila oči v sloup.

,,Kéž by," povzdechla jsem si. Nakonec jsem však hovor přijala. ,,Proč mi voláš Ryne? Myslela jsem si, že jsem ti dala jasně najevo, že tě nechci vidět ani slyšet!" řekla jsem mu.

,,Chloe, počkej!" uslyšela jsem jeho hlas. Byl jiný než obvykle. Takový... nemocný. ,,Chloe, potřebuju tvojí pomoc," zachraptěl, až jsem mu skoro nerozuměla.

,,Co se děje?" zeptala jsem se. Můj hněv se změnil v obavu, protože Ryan nezněl dvakrát dobře.

,,Liama a mě postřelili, potřebuju tvojí pomoc," řekl a zakuckal se. Teprve teď mi došlo, že je to opravdu vážné.

,,Kam vás postřelili? A kde jste?" chrlila jsem na něho otázky. Když Hanna slyšela slovo postřelili, vyděšeně se na mě podívala.

,,Jsme u nás ve firmě. Mě postřelili jen do ramena, ale Liama do břicha. Nevypadá to s ním dobře a já nevím, co mám dělat," řekl zoufale Ryna. Docela mě překvapilo, že se víc stará o Liama než o sebe.

,,Vem ručníky a prostěradla a snaž se, aby ztratil, co nejméně krve, než tam dorazím," řekla jsem mu.

,,Ty sem přijedeš?" zeptal se překvapeně. Zněl, že v tohle ani nedoufal.

,,Liam a ty jste mi zachránili život, teď já zachráním ten váš," řekla jsem mu a než stačil cokoliv odpovědět, hovor jsem ukončila.

,,Já ti říkala, že umírá," řekla mi pyšně Hanna. ,,Musíš mě víc začít poslouchat," mrkla na mě.

,,Dobře, dobře, budu tě poslouchat, ale na tohle teď nemáme čas. Musíme je jet zachránit," vysvětlila jsem jí. Rychle jsem dopila kávu, která už byla stejně studená a kelímek jsem vyhodila do koše.

,,Je? Myslela jsem, že Ryan je jen jeden," podivila se Hanna a já si uvědomila, že jsem jí neřekla o Liamovi.

,,Všechno ti vysvětlím po cestě. Teď musíme rychle sehnat doktorský cestovní kufřík, nejlépe dva," řekla jsem jí.

,,Ale Chloe, ty dávají jen doktorům, kteří jezdí v sanitkách. Nám je nedají. A navíc, za chvíli máme vizitu. Olivie nás zabije, jestli nedorazíme," řekla mi.

,,Jsme doktorky, musíme jim jet pomoct," řekla jsem jí a chytla jí za paži. Dotáhla jsem jí k výtahu a přivolala ho. ,,A co se týče kufříků, pujčíme si je ze sanitky," mrkla jsem na ní.

,,To je krádež!" vykřikla Hanna, ale poté se usmála. ,,Dneska to bude ještě vzrůšo," řekla s úšklebkem na tváři a společně se mnou nastoupila do výtahu.

**********

Prudce jsem zabrzdila před Ryanovou firmou, až jsme s Hannou málem vylétly předním sklem ven.

,,Musíš takhle šíleně řídit?! Příště rozhodně jedu taxíkem," okřikla mě Hanna, která se ještě vzpamatovávala z mojí divoké jízdy.

,,V téhle budově právě umírají dva lidi, myslíš, že máme čas na plynulou jízdu?" zeptala jsem se jí a ona jen protočila očima.

Vystoupily jsme z auta a došly jsme do kufru pro ošetřovatelské kufříky, které jsme si před pár minutami ,,půjčily" ze sanitky u nemocnice. Každá jsme vzala do ruky jeden kufřík a vydaly jsme se ke dveřím budovy.

,,Jseš si jistá, že zrovna tady na nás někdo čeká?" zeptala se mě podezíravě. Já jsem však došla k mohutným dveřím a zkusila je otevřít. Když jsem zjistila, že jsou odemčené, docela jsem se podivila.
Ryan asi neměl čas na to, aby zamkl, když byl postřelený.

,,Pojď a rychle!" pobídla jsem Hannu a společně jsem vkročily do budovy. Rozhlédla jsem se po chodbě a přemýšlela jsem, kam se máme vydat.

,,Páni! Tady je to docel hezký!" vykřikla nadšeně Hanna a s otevřenou pusou se rozhlížela kolem. Já jsem na tohle zrovna čas neměla. Někde tady umíral můj nejlepší kamarád a... Ryan.

,,Ryane!" zavola jsem a doufala, že mě uslyší. Snad nebyli s Liamem v nějakém z vyšších pater.

,,Tady jsme!" ozval se Ryanův hlas z nějakých dveří napravo. Rozběhla jsem se k nim a Hanna mě následovala.

Rozrazila jsem dveře a to, co jsem viděla, mě dostalo. Liam ležel na zemi celý od krve a vypadal, že už je skoro mrtvý. Ryan, kterému teklo z ruky spousta krve, se snažil z posledních sil, zastavit Liamovo krvácení.

,,Hanno! Musíme mu okamžitě pomoci!" vykřikla jsem a vrhla se na zem k Liamovi. Kývla jsem na Ryana, že teď už to přebíráme my s Hannou. On přikývl a posadil se stranou.

,,Budeme mu tu kůlku muset vyndat," řekla Hanna, která Liamovi roztrhla tričko a prohlížela si jeho ránu. Přikývla jsem a píchla Liamovi do paže morfium, protože vyndavání kůlky zaživa by rozhodně nikdo nevydržel.

,,Chceš to udělat ty nebo mám já?" zeptala jsem se Hanny a podívala se na ní. Sama jsem si nebyl úplně jistá, jestli budu schopná Liamovi tu kůlku vyndat. Už vím, proč se říká, abychom neléčili lidi, co dobře známe a máme k nim nějaký citový vztah.

,,Udělám to raději já," řekla Hanna, když viděla, že jsem nejistá. Přikývla jsem a podala jí skalpel a operační nůžky. Potom jsem se otočila na Ryana, který seděl opodál. Nevypadal na tom dobře, ale nejdřív jsme museli pomoct Liamovi. ,,Zvládneš ho přidržet, aby se nehýbal?" zeptala jsem se ho a Ryan přikývl.

Vyndala jsem z kufříku gázu, obvazy a desinfekci. Podívala jsem se na Liama, který na tom vypadal velmi špatně. Musíme okamžitě začít. Podívala jsem se nejistě na Hannu.

,,Neboj, Chloe, nedělám to poprvé," uklidnila mě. ,,Navíc bych takového fešáka umřít nenechala dřív, než bych s ním něco měla," zasmála se a já se taky pousmála.

Hanna opatrně nařízla Liamovi břicho. On se cuknul, ale Ryan ho včas zadržel. Otřela jsem Liamovi pot z čela a podala jsem Hanně nůžky, kterými měla kůlku vytáhnout.

,,Je strašně hluboko," povzdychla si Hanna a dál kůlku lovila v Liamově břichu. Už jsem jí chtěla jít pomoct, ale najednou se Hanna usmála a kůlku vytáhla. ,,A je to," usmála se a prohlížela si kůlku v nůžkách. ,,Tohle, mi budete muset vysvětlit," řekla a malinko se zamračila.

,,Neboj, všechno ti vysvětlím. Jsi fakt skvělá," řekla jsem a kývla k Liamovi. Chtěla jsem mu ránu zašít, ale Hanna mi vzala jehlu z ruky.

,,Už to zvládnu sama, běž pomoct Ryanovi," řekla mi a já souhlasila, i když se mi do toho moc nechtělo.

,,Pojď," řekla jsem směrem k Ryanovi a podala mu ruku. On se mě chytil a nemotorně vstal. ,,Vyndám ti to v koupelně," řekla jsem mu a vzala do ruky jeden zdravotnický kufřík.

,,Je to na konci chodby," řekl Ryan a spolu jsme se vydali ke koupelně. Ryan si sedl na skříňku u umyvadel a já si zatím připravila věci.

,,Díky, že jsi přijela," řekl Ryan. Přešla jsem k němu a na ránu jsem mu nastříkala desinfekci. Trochu sebou škubl.

,,Nemusíš mi děkovat. Nenechala bych Liama umřít," řekl jsem mu a vzala do ruky operační nůžky. ,,Teď to bude trochu bolet," upozornila jsem ho.

,,Neboj, na bolest jsme zvyklý celý život," řekl a odhrnul si rukáv z paže. Bohužel ani tak, jsem se k ráně nemohla pořádně dostat. ,,Asi si vyslíknu triko," řekl Ryan a než jsem stačila cokoliv říct, jeho triko leželo na zemi.

I když jsem nechtěla, podívala jsem se na jeho nahé tělo. Měl mnohem více svalů než před 6 lety. Rychle jsem zamrkala a vrátila se pohledem zpátky k jeho paži.

Chvíli jsem kůlku v jeho paži lovila, protože také byla docela hluboko. Ryan byl statečný a ani se nehnul. I když jsem viděla, že zarývá nehty do dlaně a stiskává zuby. Chápala jsem to.

,,A je to," řekla jsem, když jsem kůlku vytáhla. Ránu jsem mu vyčistila a obvázala.

,,Zachránila jsi mi život," řekl Ryan a usmál se na mě. Utřela jsem mu pot z čela a malinko se usmála.

,,Už taky bylo na čase, abych ti to začala splácet," řekla jsem mu a on se ušklíbl. Potom jsem od něho poodešla a šla jsem si umýt ruce k umyvadlu. Když jsem se otočila, Ryan stál hned za mnou.

,,Chloe, vím, že se na mě pořád zlobíš, ale neexistuje šance, že bys mi odpustila?" zeptal se mě. Díval se na mě těma jeho krásnýma modrýma očima, až jsem málem na všechno zapomněla.

Než jsem mu stihla odpovědět, zazvonil mi mobil. Ryan si povzdychnul. Poodstoupil ode mě a já jsem ze zadní kapsy kalhot vytáhla mobil. Volala mi moje mamka.

,,Ahoj mami, promiň, ale teď není zrovna vhodná chvíle, mám pacienta," řekla jsem jí.

,,Chloe, tohle je důležité, tvůj otec měl infarkt," řekla mi mamka a já se vyděšeně podívala na Ryana.

______________________

• Ahojte! Po dlouhé době jsem zpátky! Doufám, že se vám operace Liama a Ryana líbila. A co říkáte na infarkt otce Chloe? Možná, že jste někteří rádi, ale jak se teď Chloe dozví pravdu o Ryanovi...

• Budu moc ráda za každý komentář a vote :-)

- Eli