Zvedl hlavu a podíval se na mě. V ruce jsem pořád ještě tiskla ten prstýnek a ničemu nerozuměla. Popošla jsem pár kroků a on vstal. Celou dobu jsme si hleděli do očí a celá jsem se třásla. Nemohla jsem dýchat ani plakat. Nenacházela jsem ani slova, kterými bych prolomila to ticho a tak jsem jen pozvedla ruku a mezi prsty svírala ten prsten. Pohled jsem ihned věnovala tomu prstenu a i jeho oči se přišpendlily ke stříbrnému kroužku.

,,Ještě ho máš?" promluvil první a v rozechvělém tónu jeho hlasu byl cítí výsměch.

,,Bohužel nešlo zahodit všechno jako ten prstýnek."

,,Jde to zatraceně blbě, co?" znovu jsem vzhlédla k jeho očím a trochu se jeho poznámce zasmála.

Co víc bych mu mohla říct? Měla jsem litovat nebo se omlouvat? Prostě jsem tu jeho blízkost nevydržela a objala ho. S nadšením jsem zabořila hlavu do jeho krku s pocitem, že i on mě k sobě tiskl. Tohle bylo přesně to, co mi celou dobu chybělo a nešlo jen o podělaný tři měsíce. Už od doby, co táta zemřel. Tohle byl přesně ten nepopsatelný pocit bezpečí, lásky a jistoty.

,,Neodcházej." objala jsem ho nejpevněji, co jsem uměla.

,,Myslím, že nemůžu dýchat." podotkl pobaveně a atmosféra se uvolnila.

,,To ani já nemůžu."

Udělala jsem krok zpět a postavila se před Coltona. Zatímco se naše pohledy nepouštěly, já skutečně poklekla na kolena.

,,Sam, co to děláš?" snažil se mě zvednou, ale já jsem se nedala.

,,Coltone, nejen, že tě žádám o odpuštění, ale prosím tě o druhou šanci. Už nikdy neudělám chybu, abych o tebe přišla. Ty jsi to jediné, co dává mému životu smysl. Nedokážu bez tebe žít."

,,Stoupni si. Tohle mi nedělej. Pojď sem." objal mě a já se snažila uklidnit.

Tolik jsem si přála, aby mi odpustil ty lži a hry, co se odehrávaly za jeho zády. Připadala jsem si jako posedlá, ale nemohla jsem si pomoct. Colton pro mě byl jako dávka pro narkomana nebo jako připravená hra pro gamblera.

,,Prosím." mumlala jsem, zatímco mě svíral v náručí.

,,Po tom, co se stalo bych tomu chtěl dát volný průběh, Sam. Nechci, abys na mě zase vybalila ty svoje ženské zbraně a já bych pak byl naštvaný nejen na tebe, ale i na sebe. Je pravda, že jsi mi taky chyběla, ale jediné, co ti můžu nabídnout je stýkat se jako kamarádi."

V ten okamžik bych mu kývla na všechno. Byla jsem ochotná udělat cokoliv, jen abych o něho nepřišla. Nemohla jsem si naivně myslet, že by mě vzal za ruku a znovu navlékl ten prstýnek. Po tom, jak jsem mu ublížila jsem nemohla čekat víc než tuhle velkorysou nabídku, která měla znamenat malou šanci na to, že v budoucnosti najedeme na to, co bylo.

V ten moment jsem byla ta nejšťastnější na světě. Skočila jsem mu s úsměvem okolo krku a těžce se držela, abych ho nepolíbila. Stačila mi jeho blízkost a vůně.

Nemohla jsem uvěřit tomu, že to nebyl jen sen a on tu opravdu stál přede mnou.

Vzápětí popadl svoji složku a vydal se ke dveřím. Ty okupovalo hned několik lidí. Eaton s Russelem nasadili úsměv a odskočili ode dveří jako blbci, ale já jsem měla najednou úsměv na rtech a chuť do života.

,,No vy jste mi povedená partička. Kdo to vymyslel?" zjišťoval Colton a dal si pobaveně ruce v bok.

,,Na mě se nedívej. To tvůj tatík a Carson."

To jméno mě téměř omráčilo. Carson? To on zosnoval tenhle plán? To by vysvětlovalo ten prstýnek. Otřásla jsem se studem, protože tohle si nezasloužil.

,,A jak to dopadlo, vy naše hrdličky? Jste zase spolu?"

,,Nevím, co jste si mysleli, ale jste úplně vedle. Vraťte se do práce." zabručel Colton a otočil se na mě.

Já si jen povzdychla a musela už odejít. Moje první cesta mířila k Jacobovi, aby mi pomohl společně se Serenou a holkami s přípravou párty. Hodlala jsem připravit večírek na počest Carsona a omluvit se mu. Dlužila jsem mu to a bylo mi to líto. Nezasloužil si to, ale já už vážně nemohla dál. Všechno bylo proti mně. Udělal toho pro mě tolik a já si připadala jako nevděčná mrcha.

Jacob i holky byli nadšení a uspořádali jsme to u Jessieho v baru. Ten se ze mě pořád snažil dostat, jak dopadlo dnešní setkání. Jak ten o tom věděl? Doufala jsem, že se mu o tom Colton zmínil, ale takové naděje jsem si nedělala.

,,Jak o tom vůbec víš?" zazubil se, ale nic neřekl.

Ohlédla jsem se po holkách, které zdobily balónky interiér a Jacob mezitím obvolával všechny, aby tu nikdo nechyběl.

,,Ani nevíš, jak ráda bych, kdyby nám to vyšlo."

,,Já vím, Sam. Takových je tu víc. Je to, ale na dobré cestě, ne?"

,,Doufám. Nebudu na něho tlačit."

Nadšeně ke mně přiběhl Jacob a zatvářil se jako král světa. Chvíli jsem nechápala, ale nakonec se vymáčknul.

,,Víš, kdo přijde?" pozvedl paže, aby se políbil na bicepsy, což mě vážně pobavilo.

,,Carson?"

,,Toho sem dotáhnu na pivo. Udělám ti větší radost. Zkusil jsem Coltona."

,,Tady se nic nezatají, co?" obrátila jsem se na Jessieho a ten dělal jako by nic, zatímco hadříkem utíral už asi po páté stejné místo.

,,Holky o tom neví." ohradil se Jessie.

,,To pozvání byl jeho nápad." uznal Jacob a nadšeně odtančil k holkám.

,,Hele, co to máš za pěknou kámošku?" naklonil se Jessie přes barový pult a civěl mlsně na Dinu.

,,To je nová spolubydlící."

,,A co kdybys nás třeba seznámila?"

,,Vzal sis večer volno?"

,,Jo kolega mě vystřídá v šest. To jako že nás seznámíš až večer?" zašklebil se.

,,Teď není čas, ale slibuju."

,,Tak jo." ještě jednou se po ní se zájmem zahleděl.

Všechno šlo hladce a vědomí, že se tu večer ukáže i Colton mi dodalo spoustu energie, že bych snad i vyšplhala na Mount Everest.