91. kapitola

Doktorka ho odehnala z pokoje a připojili mě na kyslík, který jsem nutně potřebovala. Druhý den už jsem mohla z lůžka dolů a Serena se o mě hezky postarala.

,,Co Colton? Byl tu?"

,,Jen volal."

,,A neříkal nic?"

,,Sam, já ti nechci dělat falešné naděje, ale nemyslím si, že ta nehoda něco změnila. On se k tobě nevrátí."

,,Dala jsem za něho málem život a on mi nedokáže odpustit?"

,,Moc mě to mrzí, Sam, ale dal mi pro tebe tohle." rozbrečela se a podala mi jakýsi dopis.

To mě položilo. Prohlížela jsem si tu obálku jako by obsahovala nějaký rozsudek smrti.

,,Nechci to." vrátila jsem jí ho a do dlaní a nechtěla znát ani jedinou řádku, kterou mi Colton napsal.

,,Je pryč, Sam. Odletěl včera v noci do New Yorku. Přestěhoval se tam na druhou pobočku."

,,S ní?" lapala jsem po dechu a nedokázala se uklidnit.

,,Asi ano."

Tohle byl konec. Naprostý konec. Dosáhl všeho, co chtěl. Josh dostal, co si zasloužil. Moje matka čekala na trest a já? Zůstala jsem sama jako před tím. Zhroutil se mi svět a už nic nebude jako před tím.

Propouštěli mě z nemocnice asi po týdnu a kromě Spencera, Jackie, Tracy, Jacoba i Sereny tu čekal Carson. Objala jsem se se svými kamarády a děkovala jim za podporu.

,,No nám děkovat nemusíš. To on všechno zařídil a moc se snažil."

,,Dobře i já na něho měním názor." pohladil mě Jacob po paži a povzdechl.

Utřela jsem si slzy a Serena ještě jednou vytáhla dopis od Coltona.

,,Naposledy se tě ptám... chceš si to přečíst nebo se už nechceš víc trápit?" otočila jsem se směrem na Carsona a popadla ten Coltonův dopis.

Naše pohledy s Carsonem se střetly a já se slzami roztrhala tu proklatou obálku. Neměla jsem sílu na to, abych si přečetla jeho rozloučení a slova, jak mě možná miloval, ale nebylo nám to souzeno. Vykročila jsem ke Carsonovi a po cestě vyhodila cáry dopisu spolu se svojí bolestí a láskou do koše.

Objala jsem Carsona tak pevně, jak jsem dokázala. Byl pro mě spíš nadějí a splátka dluhu. Já jsem mu to totiž dlužila. Už jsem nebyla taková jako dřív. Vážila jsem si života a vážila jsem si své mámy, která se obětovala.

Bylo pro mě neskutečně těžké přijít do věznice a čelit jí. Její oči byly tak prázdné, smutné a celou dobu nedělala nic jiného než, že se mi omlouvala, litovala a prosila mě, abych na ní nezanevřela. Když mě chytila za ruce a prosila na kolenou o odpuštění, nezvládla jsem to. Život šel dál každý si zasloužil druhou šanci. Ať už jsem to byla já, máma nebo Carson.

,,Takže co vlastně slavíme? Jo aha, tady se někdo žení. No to mě podrž. Ale teď už vážně. Hodně štěstí a lásky vám oběma." zazněl potlesk a Carson stiskl pevně moji dlaň.

S úsměvem na tvářil jsem si prohlížela ženicha s nevěstou a vypadali kouzelně. Přesně takhle jsem si jednou představovala i svoji svatbu. Tracy byla tak šťastná až jí vytryskly slzy štěstí a Spencer zůstával naladěný na vlně komika.

Samou nervozitou jsem si tiskla prsty a v ten moment jsem si uvědomila, že mám na sobě pořád ještě Coltonův prstýnek. Zatímco se ostatní bavili, já jsem se pomalu odebrala k malému jezírku pod stromy, abych pozorovala kapry. Vysvlékla jsem si onen prsten a ještě chvíli pozorovala jeho třpyt na dlani.

,,Už jsi to vzdala?" ozval se Jerryho hlas vedle mě a jeho pohled zůstal strnulý na mé dlani.

,,Vzdala." hlesla jsem a snažila se zabrzdit pláč.

,,Je pryč tři měsíce a nezdá se mi, že bys byla vedle Carsona šťastná. Všímám si, víš... Kde je ten úsměv... no tak, Sam. Kde je ten zamilovaný pohled, kterým jsi sledovala Carsona, jak hrál basket. Už tam vůbec nic nezbylo?"

,,Život jde dál. Přesně, jak jsi říkal o své lásce. Byla a vždycky bude tady, ale už se nikdy nevrátí." položila jsem si ruku na srdce a druhou otřela slzy.

,,Colton?"

,,Je pryč. Nemiloval mě. Nic jsem pro něho neznamenala."

,,Tak to určitě nebylo."

,,Nebyl schopný se přijít ani rozloučit."

,,Ty víš, že kdybys chtěla, najdeš ho."

,,Nechci ho hledat."

S veškerou odvahou, kterou jsem v tu chvíli měla, jsem pozvedla ruku a hodila prstýnek do vody mezi lekníny. Možná jsem se cítila lehčí a přála jsem si, kéž bych mohla takhle zahodit i ty pocity a slabost, která právě lomcovala s mým tělem. 

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top