90. kapitola

Otevřela jsem oči a snažila se nabrat vědomí. Uvědomovala jsem si, co se stalo. Nade mnou stál Colton, čemuž jsem nevěřila. Nakonec se však ten obraz nerozplynul a opravdu se na mě se slzami v očích usmíval a tiskl moji ruku.

,,Ahoj." snažil ze sebe dostat rozechvělým hlasem.

Jeho oči už nezdobila ta zloba, ale něha a bolest. Doufala jsem, že mu na mě ještě trochu záleželo, když tu byl.

,,Nic se ti nestalo, že ne?" dostala jsem ze sebe.

,,Nic mi není." pohladil mě po vlasech.

,,A co byl ten druhý výstřel?"

,,Tvoje matka popadla nekontrolovatelně pistoli a střelila po Joshovi. Byl na místě mrtvý." lapala jsem po dechu.

,,Máma? Zastřelila Joshe?" snažila jsem se vzpamatovat.

,,Ano. Teď sedí ve vyšetřovací vazbě. Pravděpodobně se tě snažila chránit, ale pozdě."

,,Hlavně, že neublížili tobě." pevně jsem stiskla jeho ruku.

,,Co to povídáš?" zavrtěl hlavou a vešla do místnosti Serena.

Colton prudce vstal a zamířil k ní.

,,Tak co? Jak dopadly výsledky?" zeptal se tiše, ale slyšela jsem jejich rozhovor.

,,Ani jeden z nás není kompatibilní."

,,Jakto, že ani jeden z nás?"

,,Ani její matka nemá shodnou krevní skupinu, takže to doktoři zamítli."

,,Co teď?"

,,Musíme čekat na dárce."

,,Jasně. Běžně se někde naskytne. Moc dobře vím, jak složité tohle je." vztekal se Colton a já nechápala o čem to mluvili.

Jaký dárce? Na co jsem měla čekat?

Kdybych aspoň neměla takové bolesti. Moc jsem nevnímala. Ani jsem nepoznala kolik dnů jsem strávila v nemocnici a co se se mnou vůbec dělo. Pochopila jsem, že to bylo nejspíš vážně, ale tolik povyku kvůli čemu?

Přišla jsem konečně k sobě a snažila se otevřít unavené oči. Nade mnou stála lékařka a hned mi nějakým světlem zírala do očí.

,,Přichází k sobě." vysvětlila.

Až pak jsem zahlédla Carsona. Ještě ten mi tu scházel. Otráveně jsem otočila hlavu od něho a u okna postával Colton. Nějak vážně sledoval Carsona, což jsem nechápala. Proč ho ke mně vůbec pustili?

,,Slyšíš mě?" promluvil na mě Carson.

,,Jo." přikývla jsem.

,,A poznáváš mě?"

,,Neztratila paměť, blbečku." okomentoval to Colton.

,,Co tu děláš?"

,,Asi mě nechceš úplně vidět, co?"

,,Tak už jí to řekni, ať ti může být vděčná do konce života a pozvedne to tvoje ego." zamračil se Colton na Carsona.

,,Zmlkni!" hlesnul Carson a podíval se na mě.

Teprve teď jsem si všimla, že měl na sobě Carson nemocniční košili.

,,Co se stalo?" sjela jsem jeho outfit.

,,Vůbec nic. Důležité je, že jsi v pořádku ty."

Otočila jsem hlavu na Coltona a dožadovala se vysvětlení.

,,Ten průstřel zdevastoval jednu tvojí ledvinu a ta druhá byla téměř nefunkční, takže se hledal vhodný dárce. Nikdo z nás nebyl kompatibilní. No nakonec se objevil Carson. Tvůj hrdina. To jsi chtěl slyšet?" popošel Colton až k mému lůžku a jedovatě zíral na Carsona.

,,O co se pořád snažíš? Odkopnul jsi jí a teď se chováš jako by ti snad patřila. Kde máš tu svojí kakaovou přítelkyni?"

,,Máš tam ještě nějaký argument nebo ti došly?" těkala jsem mezi nimi a snažila si uvědomit, co se vlastně stalo.

Carson mi daroval svojí ledvinu? Vzhlédla jsem k němu a do očí se mi nahrnuly slzy. Zatímco se dohadoval s Coltonem já ho vzala za ruku a přerušila jejich debatu.

,,To jsi pro mě vážně udělal?"

,,Udělal bych pro tebe všechno. Ty to víš."

Colton to vzdal a odešel z pokoje. Jeho přítomnost mi zrovna dodávala tolik pozitivní energie, že všechno bude jako dřív, ale on odešel. Dal prostor Carsonovi, ale i když pro mě udělal tolik, moje city vůči Coltonovi to nezměnilo.

,,Nevím, jak ti budu moct poděkovat."

,,Chci ti být nablízku. Sam, přísahám, že budeš šťastná. Ty peníze mi Colton dal, abychom mohli začít nový život. Pro nás dva. Jsi můj život a tohle je můj důkaz lásky. Udělám cokoliv... jen mi řekni, že mi dáš šanci." celé hrdlo se mi svíralo.

Po tvářích mi tekly slzy a já nemohla dýchat. Nestačila jsem nic říct a vlastně jsem ani odpověď neznala. Vděčila jsem mu za svůj život a navzájem jsme se znali. Svým způsobem jsem ho měla ráda, ale tohle mi dalo opravdovou bombu. Tohle všechno měnilo. Nemohla jsem ho poslat do háje, protože to on byl zdroj toho, že jsem mohla dýchat. 

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top