Byl už večer, když jsme s Dwaynem a Carsonem zamykali. Tentokrát mě měl odvážet Dwayne, takže jsem byla lehce zklamaná. No nemusela jsem dlouho, protože jsme zjistili, že nám zdrhnul pes.

Společně s Carsonem jsme se ho tedy vydali pěšky hledat. Dwayne nasedl do auta a dal se do hledání vozem.

,,Ještě, že jsem za to nemohla já. Celý večer bys mi to mlátil o hlavu."

,,No jo, radši hledej."

,,Jen se přiznej. Pořád něco sháníš, abys mi to mohl vytmavit." cupitala jsem za ním.

,,Přidej."

,,V těch botách nemůžu běhat."

,,Nekecej, včera jsi mi připomínala Usaina Bolta a dneska to nejde?"

,,Nechceš mě vzít na záda?" utrousila jsem ztrápeně.

,,Sally!" volal po psovi.

Kdyby ještě do toho všeho nezačalo pršet, bylo by to mnohem lepší. Během chvíle jsem byla na kost promočená a fakt mi začínala být zima.

,,Tady jsi, pojď ke mně." sklonil se pod lavičku v parku, aby jí nasadil vodítko.

Voda mu kapala z tmavých vlasů a vypadal absolutně dokonale. Bílá košile se mu přitiskla na hruď a já chtěla protéct kanálem, jak jsem z něho šílela.

Vrátili jsme se na ,,základnu" a společně jsme se ocitli v jeho kanceláři. Vytáhnul ručníky a oba jsme se sušili jako o závod.

,,Takhle mi do auta nesmíš." ukazováčkem mával nad mojí sukní, ze které kapalo.

,,Já klidně pojedu nahá, vždyť v pohodě." mávla jsem nad tím laškovně rukou a on přivřel oči, jako by nevěřil tomu, že bych to klidně udělala, kdyby to znamenalo, že si to spolu rozdáme.

,,Něco ti najdu."

On náhradní košili i kalhoty měl, ale pro mě tam nic víc než košili neměl. Vlastně mi to nedělalo problém. Vyšla jsem z vedlejší kanceláře a vypadala jsem spíš jako bych utekla od nějakého milence. Ačkoliv byla ta košile vypraná, voněla jeho parfémem. Byla jsem jako fetišista.

Střetla jsem se s ním u východu a déšť pomalu přestával. Košili jsem měla do půlky stehen, když jsem se pokoušela o slalom mezi kapkami deště.

,,Něco špatně?" nasedla jsem si na přední sedačku a všimla si Carsona, jak na mě konečně upřeně zíral.

,,To na tvojí noze je bahno?" naklonil se jako bych mu to auto snad zneuctila.

,,Teda ty máš oči na to, že je tu tma."

,,Jestli to bude na sedačce, jsi mrtvá."

Jako předešlý večer mě vysadil u příjezdové cesty.

,,Dneska to nepráší." upozornila jsem ho.

,,Ale zacákal bych si ho."

,,Děláš si legraci? Ty mě necháš jít takhle v dešti?"

,,Pozdravuj lesní zvěř." vysmál se mi.

,,To mě tu necháš?"

,,Měj se." měl z toho radost, ale to jsem mu nedarovala.

Vystoupila jsem a nabrala si do dlaní trochu bláta z louže. Schytalo to okýnko. Carson šokovaně vystoupil, aby se na to podíval zblízka.

,,Děláš si prdel?"

,,Ty sis začal. Necháš mě tu trajdat polonahou mezi lesy."

,,Tohle si nezasloužil." začal tahat papírové ubrousky, aby otřel bahno na okýnku.

Jenže já jsem pokračovala s nanášením další vrstvy.

,,Ne. Sakra." rozběhl se po mně a já začala pro jistotu zdrhat.

,,To ti patří." zasyčela jsem za běhu.

,,Tos posrala."

Zase moc rychle jsem utíkat nemohla, protože se mi to v nasáklé hlíně vodou bořilo a Carson mě zastavil už na rohu auta. Vzal mě za obě nadloktí, aby mě zabrzdil a praštil se mnou do vedlejší kaluže. Měl z toho záchvat smíchu. A pak, že se ten blbec nikdy nesměje. Měla jsem bahno i za kalhotkami, za kterými jsem si spíš představovala jeho prsty.

Vzteky jsem se rozběhla a skočila mu na záda. Jeho košile dostala okamžitě hnědou barvu a občas mu někde trčela i tráva.

,,Já tě fakt zabiju." svlékl si košili a vzteky jí po mně hodil.

,,Aby ses nezbláznil. Je to jen auto."

,,Tohle nemůžeš pochopit." zavrčel a nasedl polonahý do auta.