Carson mě vysadil u Sereny a s těžkým srdcem odjel. Stála jsem tam u cesty a sledovala, jak jeho auto mizelo v dálce dokud z něho nezbylo jen červené malé světlo.

,,Kde, zatraceně, vězíš? Colton tě všude hledá a volal snad všem. Proboha, co se stalo? Jak se to tváříš?"

,,Chtěla jsem být chvíli sama. Byla jsem na hřbitově." objala mě beze slova.

Vlastně jsem jí všechno řekla. O matce, Carsonovi i Coltonovi. Jak jen mi mohla takhle zničit život? Moje vlastní matka? Všechno zkazila. Zruinovala mě i mojí lásku ke Carsonovi. Nezbylo mezi námi téměř nic. Jen trocha elektrického napětí ze vzájemné přitažlivosti. Všechno jsem dala do vztahu s Coltonem a tomu jsem teď dlužila omluvu a vysvětlení.

Serena mě dovedla do bytu ke Coltonovi a ten se vůbec netvářil, že by mě rád viděl. Možná jsem neměla odcházet beze slova.

,,Díky." otočila jsem se za Serenou a ta nás nechala o samotě.

Snažila jsem se marně o oční kontakt a neměla jsem tušení kde začít.

,,Bude lepší, když to ukončíme." rozbušilo se mi srdce a zalapala jsem po dechu.

,,Cože? Protože jsem odešla beze slova z té oslavy? Nechtěla jsem dál poslouchat ty kecy o Carsonovi."

,,Vážně? A proto jsi za ním utíkala?" šokovaně jsem na něho hleděla, jak byl naštvaný.

,,Neutíkala jsem za ním. Byla jsem na hřbitově."

,,Proč mi lžeš? Co jsem udělal, že si nezasloužím ani podělanou pravdu?" praštil pěstí do dveří vedle mě až do nich udělal díru.

,,Potkala jsem ho tam a on mě odvezl k Sereně."

,,Tohle nemá cenu. Nechci už nic slyšet. Běž, prosím tě. Jdi." kapituloval a odcházel z předsíně do kuchyně.

,,Mluvili jsme spolu."

,,Řekl jsem, že to nechci slyšet. Tady máš svůj mobil a jdi." překvapeně jsem zírala na můj telefon v jeho ruce.

Došlo mi to. Carson mi sem přivezl ten mobil a jistě k tomu měl nějakou poznámku.

,,Nespala jsem s ním."

,,Mlč a jdi." snažil se mě umlčet.

,,Nic k němu necítím. Miluju tebe, ale to už je jedno." utřela jsem si stékající slzu a popadla telefon, který mi podával.

Udělala jsem pár kroků, když jsem za sebou zaslechla, jak se Colton zvedl ze sedačky.

,,Myslíš to vážně?" otočila jsem se na něho.

,,Víc než vlastní život." přiznala jsem, protože toho jsem si už přestala vážit.

Nečekala jsem ani ve snu, že by mě objal.

,,Proč mi to děláš? Sam, proč?"

,,Kdyby se někdy stalo, že se s tebou rozejdu, tak v tom musí být něco jiného. Jen tak bych to neudělala. A Carson rozhodně není ten důvod."

,,Řekni mi, že si se mnou nehraješ."

,,Nehraju si s tebou. Jsi první, se kterým to myslím vážně. Opravdu tě miluju." vzala jsem jeho obličej do dlaní a políbila ho.

Tahle pusa měla žár a takovou sílu, že rozpumpovala krev v mých žilách. Nemohla jsem přestat plakat, i když si Colton opřel čelo o mé a snažil se mě uklidnit.

,,Takže chceš být se mnou? Jsi si tím jistá?" zahleděl se mi do očí.

,,Chci ti říct pravdu. Pochopím, když mě necháš." povzdechl si a nezdálo se, že by to chtěl slyšet, ale já mu to chtěla říct.

,,Spala jsi s ním nebo něco takového?" podíval se mi do očí.

,,Ne, ale přiznávám, že jsem mu opětovala polibek. Nic jsem necítila. Nic takového jako s tebou. Odpustíš mi to? Prosím. Už nikdy se to nestane."

,,Tohle já už vím. Carson nelenil a když sem přinesl tvůj telefon, který sis prý zapomněla u něho, tak se nezapomněl zmínit."

,,Promiň... promiň mi to."

,,Už pátek je to jednání s Joshovou firmou, takže mi věř, že tam si toho parchanta podám."

,,Jsem a vždycky budu na tvojí straně."