,,Můžu nějak pomoct?" opřela jsem se ležérně bokem o přední blatník a culila jsem se na něho.

,,Líbí se vám?" kývnul směrem k rudému naleštěnému krasavci.

,,Je to taková mucholapka na ženský." střetli jsme se pohledy a ten jeho si mě hladově prohlížel.

Samozřejmě hlubokému výstřihu věnoval mnohem delší dobu než ostatním částem. Ihned mi došlo, že tenhle chlap si něco musí kompenzovat takovým autem.

,,A vás bych na tohle sbalil?" usmála jsem se a neurčitě přikývla.

,,Na tohle sbalíte každou, ale vám by slušel."

Chtěla jsem dodat, že by mu seděl k barvě vlasů, ale on žádné neměl, tak možná k odlesku plešky? Kdybych měla sluneční brýle, hned bych si je nasadila, protože tu plešku měl snad naolejovanou. Představovala jsem si ten vrzavý zvuk, když si jí ráno leštil a musela jsem se tlemit.

,,Smím se tedy posadit?"

Vzala jsem za kliku a auto otevřela. Vonělo kůží a novotou. Všechno bylo vyšperkované a luxusní. Rozhodně to nebyla žádná popelnice, kterou jsme jezdili s tátou. Sedačky se v ní olupovaly, motor šel místo osmi válců na čtyři a v neposlední řadě už bylo prasklé i přední sklo.

Chlápek se s nadšením posadil a já se opřela o střechu, abych nakoukla dovnitř, zatímco se kochal obrovským displejem. Vzápětí se otočil na mě a liboval si ještě lepším výhledem do mého výstřihu.

,,Neměl bych si koupit radši to stříbrné Porsche?"

,,To je dost nevýrazná kára. Já se v tom tedy moc nevyznám, ale jestli vám jde o to být středem pozornosti, s tímhle rozhodně budete." zamrkala jsem na něho a už jsem byla jeho.

,,A dostanu s tím autem i váš souhlas k pozvání na večeři?" zazubil se, ale nestačila jsem vůbec nic říct, protože na nás promluvil Carson.

,,Zdravím pane Silverstone, je pro nás čest, že jste nás přišel navštívit." podali si ruce a Carson mě zpražil pěkně naježeným pohledem.

,,A udělal jsem dobře. Beru ho." poplácal rudou káru po střeše.

,,Opravdu?" zaskočeně Carson škubnul hlavou dozadu.

,,Vaše kolegyně mě přemluvila." ještě jednou se sladce usmál a olízl si rty.

Jak nechutně to vypadalo, když to dělal někdo takový. A to mě zpočátku na dálku zaujal. Beru zpět. To nejhezčí na něm byl ten oblek.

,,Tak že můžeme sepsat kupní smlouvu?" nadšeně Carson vzal chlápka do kanceláře a zhruba hodinu odtud šel hlasitý smích.

Když konečně vyšli, první pohled Silverstona padl na moji osobu. Tvářila jsem se naprosto neutrálně a hleděla si své práce v podobě oprašování vystavených aut. Jenže on ke mně popošel, na prstu kroužil klíčky a opřel se přede mě o bok auta. Nechápavě jsem naklonila hlavu a Carson mířil k nám.

,,Pojedeš se mnou na projížďku?" přešel do verze tykání.

,,Někdy jindy. Teď to nejde." dala jsem si vlasy za ucho a periferně sledovala Carsonův pohyb.

,,A co kdybys mi dala svoje číslo a domluvíme se?"

V případě nezájmu mám naučenou frázi, ale teď jsem jí opravdu nemohla použít. Byl to někdo z čestných zákazníků a fakt jsem si nechtěla uškodit hned první den.

,,Promiň, momentálně jsem zadaná, snad jindy." naklonila jsem se k němu a pošeptala.

Možná to ze strany Carsona vypadalo divně, ale nepotřebovala jsem, aby něco takového slyšel. S mojí odpovědí se klidně spokojil a vzal nohy na ramena. Oddychla jsem si, ale ne na dlouho. Carson si mě přišel podat.

,,To mělo znamenat co? Vy se znáte?"

,,Ne."

,,Tak co?"

,,Jen se mě vyptával na pár věcí." pozvedla jsem rameny.

,,S takovými klienty nemůžeš takhle jednat. Nejsme tu na střední škole." ušklíbl se.

,,Já nechodím na střední školu. Zaspal jsi pár let." zaštěkala jsem na něho.

,,To ale neznamená, že se takhle budeš chovat k našim klientům."

,,A co jsem udělala špatně?" dala jsem si uraženě ruce v bok a postavila se těsně před něho.

Sice byl o dost vyšší, ale naše pohledy se střetly. Vůbec se netvářil jako jiný chlapi. Zlobil se z neznámé příčiny, že jsem mu prodala auto za několik stovek tisíc dolarů?

,,Tady nejsi na vejšce nebo v klubu, tak se podle toho chovej a oblékej. Nemůžeš se pak divit, že na tebe budou mít debilní kecy." protočil oči.

,,Nemáš zač." zamrkala jsem na něho a obešla ho tou nejvíc sexy chůzí.

,,Jaký nemáš zač? Ty jsi mi nerozuměla?" vydal se za mnou.

,,Pohoršila jsem tvého klienta? Naštvala jsem ho něčím?" vysmála jsem se mu.

,,Nezkoušej mě vytočit."

,,Proč se mi jen zdá, že už od rána se snažíš najít cíl, na kterém by sis vybil svojí špatnou náladu?"

,,Tak takhle to nepůjde." vyrazil hrozivě po schodech nahoru a vpadl Joshovi do kanceláře.

Vyběhla jsem schody a už jsem slyšela ten Carsonův řev.

,,Tohle nemůžeš myslet vážně. Tu holku si koukej zase odvézt."

,,Tak moment, co se stalo?"

,,Snažil jsem se jí vysvětlit, že není v baru, aby se tu tak nechovala a ona se mi ještě vysmála."

,,Tak moment, frajere, nikomu jsem se nevysmála. Díky mně právě odjel Silverstone ve vašem Bentley a tebe žere, že jsi mu to neprodal sám nebo jak to mám chápat, že si tu na mě hned musíš stěžovat? Silverstone byl ke mně milý a to, že mě pozval na projížďku a chtěl ode mě číslo hned nemusí znamenat, že jsem se mu nabízela." ukazováček jsem mu zarývala kamsi pod klíční kost.

Kdyby jen zatraceně nebyl tak pěkný chlap. Tála jsem z něho, i když mě v lásce očividně neměl. Jenže já jsem uměla být trpělivá.

,,Nevím, o co přesně jde, ale pokud byl Silverstone spokojený, nemůžu jí nic zazlívat." nechápavě Josh nadzvedl ramena a mně se na rtech objevil vítězný úsměv, který však Carson nerozdýchal a utekl.

Josh mě ještě pochválil, což jsem nečekala a byla jsem fakt nadšená.