Usínala jsem s pocitem, že jsem se možná měla trochu snažit a něco málo na Coltona opravdu zkusit. Na druhou stranu jsem to nechtěla uspěchat a rovnou na něho spustit scénu bez kalhotek.

Nejdůležitější pro mě momentálně byla moje práce. Russel mě většinu času nabaloval a později mě tím spíš rozčiloval. Těšila jsem se až to budu mít za sebou.

Bylo úterní prosincové ráno a opravdu jsem přijala hovor, do kterého promluvil Carson. Poznala jsem ho nejen po hlase, ale také protože se vzápětí představil jménem firmy. Rozbušilo se mi srdce a já se pokusila o změnu hlasu.

Chtěl si domluvit s Russelem schůzku, přesně jak jsem očekávala. Domluvila jsem mu ji na den, kdy má Russel jednání mimo Státy. Nemohla jsem se dočkat až ten den nastane.

Na druhou stranu jsem se těšila z toho, že jsem měla pádný důvod přijít za Coltonem.

,,Neruším?" nakoukla jsem do zvětšující se mezery mezi dveřmi a futrem.

,,Ahoj Sam, ne určitě ne. Akorát jsem se chystal jít s Dory ven." zarazila jsem se.

Jaká Dory? Nebyla to doufám ta s tím copem.

,,Počkej, tak to vás nebudu rušit." svraštila jsem čelo.

,,Dory, k noze. Proč bys rušila? Můžeš s námi." poplácal si na stehno a bílý chlupáč už byl ve dveřích.

Úplně jsem zapomněla na tuhle bílou potvůrku. Hned jsem se sklonila, abych jí pomuchlovala. Radostně vrtěla zakrouceným ocáskem až mě pomalu porazila na zadek.

,,Co že jsi přišla tak nadšeně?"

Ještě, že jsem měla pádný důvod, protože by mě svojí otázkou poměrně zarazil.

,,Neuhodneš, kdo dnes volal Russelovi." nahodila jsem tajemný poloúsměv a hluboce se mu zadívala do očí.

Kdyby Dory nezatahala a Colton neletěl po schodech dolů, asi bych z těch jeho očí hodila záda. Řasy se mu fakticky opíraly o obočí a tmavě modré oči vynikaly v závoji tmavých vlasů.

Rozeběhla jsem se za nimi a Colton už vyzvídal mezi vchodovými dveřmi, které mi podržel.

,,No tuším, ale poslouchám."

,,Joshův podnik si chtěl domluvit schůzku." prošla jsem okolo něho a jemně se mu otřela o paži.

,,Ale, ale... co to mé uši neslyší?" začal se usmívat a následoval pomalým krokem Dory.

,,Příští pátek."

,,To je Russel v Tokiu, ne?"

,,Jak to víš?" zarazila jsem se.

,,Něco jsem zaslechl na té jachtě."

,,Takže to můžeme roztočit." zajásala jsem a předstíraně jsem zakopla rovnou na Coltona.

Jeho paže mě čaply a já se zase jeho chytila za ramena. Jeho vůně se mi okamžitě vryla do paměti a on z toho měl spíš legraci.

,,Teď to ještě neroztáčej, prosím tě."

Takže zatímco já jsem hrála, že na něho padám a prahla jsem po jeho blízkosti, on z toho měl legraci. Doufala jsem jen, že až trochu přidám plyn, že už mu nebudu k smíchu.

,,A co si na oslavu zajít někam na skleničku. Zvu tě." nahodila jsem svůdný úsměv a on se jen zhluboka nadechl.

Spíš se zdálo, že z toho mého pozvání neměl radost.

,,Už něco máš?" zesmutnila jsem.

,,Sam, promiň. Já za jiných okolností bych rád šel, ale trochu jsem se nad tímhle vším zamyslel a tohle vážně není dobrý nápad. Na tu vodu s vámi pojedu, protože jsem to slíbil, ale nezlob se na mě."

,,Jak to myslíš?"

,,Myslím to tak, že se nechci kamarádit. Tvůj táta byl fajn chlapík a měl jsem ho rád. Tohle dělám kvůli němu. Myslím, že jsem se před nějakým časem vyjádřil jasně, když jsem řekl, že se nechci obklopovat holkami jako jsi ty. Nemyslím to ve zlém, ale respektuj moje rozhodnutí."

,,Já to taky nemyslela zle." nemohla jsem popadnout dech.

Můj úsměv vyprchal a připadala jsem si tam jako malá holka, co dostala vynadáno. Co se to dělo? Proč jsem vždycky dostala kopačky od chlapa, co mě zajímal?