Konečně jsem se mohla zhluboka nadechnout čerstvého vzduchu, když se za námi zavřely ty obrovské dveře téhle prokleté budovy. Bylo mi do pláče a byla jsem plná hněvu.

,,Počkej chvíli. Nech si ty emoce. Vezmu tě někam, kde můžeš všechno." křivě se pousmál a zavedl mě ke svému autu.

Na okamžik jsem zaváhala, jestli mám nastoupit, ale nakonec už jsem neměla co ztratit, takže jsem nasedla ke spolujezdci nového Range Rovera.

,,Proč to děláš?" promluvila jsem na něho, když nastartoval.

,,Řekněme, že jsem byl taktéž v situaci, kdy mi nikdo nevěřil a jediný, kdo se postavil na mojí stranu byl George. Dal mi šanci i práci."

,,Počkej. Ty jsi ten cápek, co chodil za tátou na dílnu vypomáhat? Ten s těmi dlouhými vlasy a tím kobercem na bradě?" nemohla jsem uvěřit vlastním očím.

,,No jo. Pamatuješ si mě?"

,,Pan Nemluva má jméno?" užasle jsem zavrtěla hlavou.

,,Ten Josh je bastard." obrátila jsem k němu svůj pohled.

,,Znáš ho nějak víc?"

,,Vím o tomhle trojúhelníku víc než si myslíš."

,,Myslíš si, že nevím, že jí brousil za otcova života?"

,,To je to nejmenší."

,,Jak to myslíš?"

,,Vím, že jsi tátu měla ráda. Ten chlap byl zlatý člověk."

,,Kde ses tu tak vyloupnul?"

,,Možná to bylo schválně."

,,Co jsi zač? Kromě toho, že obhajuješ slabší?"

,,Nejsi rozhodně slabší. Naopak. V tobě je mnohem větší potenciál těmhle lidem natrhnout prdel než si myslíš."

,,To je poklona?"

,,Si piš. Tady se můžeš vykřičet. Taky jsem to tak dělal."

,,Cože?" nechápala jsem, když vystoupil z auta uprostřed opuštěné cesty lesa.

Chvíle mi jsem si myslela, že je se mnou konec a ten chlápek mě tady prostě znásilní a zakope, ale nakonec se postavil před auto a začal z plna hrdla křičet. Nadával a řev se odrážel od korun stromů.

Pobaveně jsem se postavila vedle něho a přidala se. Křičela jsem, jak je všechny nenávidím. Vehnalo mi to do očí slzy, ale ten hněv se ze mě dostal. Colton se jen spokojeně opřel o předek auta a nadšeně mě sledoval.

,,Co jsem říkal? Ulevilo se ti?"

,,Takže na dílně mlčíš a pak si jdeš zakřičet mezi stromy?"

,,Změna plánu, Sam. Pomůžeme si navzájem. Já to dlužím tvému tátovi a ty pro to máš další důvody."

,,O čem to mluvíš?"

,,Tvůj táta nedostal infarkt. Byl jsem u toho, když tam ten parchant přišel. Pohádal se s tvým tátou kvůli tvojí mámě a pak ho vzal klíčem na kola po hlavě." zůstala jsem na něho hledět až jsem zapomněla i dýchat.

,,Co to povídáš?"

,,Tenhle Reese má na svědomí tvého tátu."

,,Ne." rozmrkávala jsem slzy.

,,Bohužel. Když klečel nad tělem tvého táty, vešla máma a absolutně bez náznaku šoku poklekla, aby zkontrolovala jeho tep. Bylo po něm. Odtáhli ho do auta a pak se ke mně dostalo, že zemřel na infarkt. Když má člověk kontakty a prachy, může z vraždy udělat cokoliv."