Do školy se mi po takovém víkendu vůbec nechtělo a ještě když si mě zavolal ředitel školy k sobě. Očekávala jsem nějakou zmínku o té aféře s učitelem, ale k mému velkému překvapení tu seděla moje matka. Ihned ve dveřích jsem to otočila a praštila dveřmi.

Máma mě dobíhala po dlouhé chodbě školy, ale já jsem nechtěla mluvit s nikým z té rodiny.

,,Zlatíčko, proč se mi vyhýbáš? Já si o tobě vůbec nic špatného nemyslím. Ať už se tady stalo s tím učitelem nebo s tím Colinem cokoliv. Jsi dospělá a víš přeci, že já jsem ta poslední, která by tě měla soudit."

,,Tak mě nenuť se do toho baráku vracet. Protože jestli narazím na tu pindu, co má všeobecný rozhled od postele ke dveřím svojí šatny, tak jí ty kučery narovnám."

,,Samantho, nedělej potíže. Ona už toho taky nechá. Chci, abys přišla v sobotu na oslavu mých narozenin."

,,Jako by ti šlo o mě."

,,Prosím..." udělala na mě psí oči.

Sice jsem se na to vůbec netěšila, ale Jacob se nabídnul, že mě doprovodí, aby mě případně držel od Summer dál. Další výhodou byla přítomnost Carsona, který mě však naprosto ignoroval. Bylo mi do pláče. Ačkoliv se mi to trochu vrátilo. Vždycky jsem se s muži vyspala a už o nich nechtěla slyšet a najednou to byl on, kdo nechtěl slyšet o mně.

Měla jsem připravený další plán. Měla jsem koupený telefon s jinou SIM kartou a odhodlala jsem se poslat fotku nás dvou, které byly pořízené Serenou, rovnou Carsonovi. Jednalo se tak trochu o zoufalý plán B.

Raději jsem nevystrkovala většinu času nos a postávala se skleničkou vína v rohu, kde mi dělal Jacob společnost. Trvalo to asi hodinu, než mě Carson vyhledal pohledem a pokynul mi rozrušeně hlavou, abych šla do zahrady. Povzdechla jsem si otráveně a dělala jako by mě to obtěžovalo.

Pod terasou už přešlapoval a tvářil se jako by mě prasknout vzteky.

,,Tak co je?" vzhlédla jsem s povzdechem.

Carson vlastně pořádně ani nepromluvil a rovnou mi dal nahlédnout do jeho mobilu. Byla tam ta fotka nás dvou. Popadla jsem ten telefon, abych si to pořádně prohlédla. Vážně se mi i ten popis povedl.

,,Ty se nezdáš, Carsone!" stálo pod fotkou.

Nasadila jsem šokovaný výraz a podívala se Carsonovi do očí.

,,Co to má, zatraceně, znamenat?"

,,Na to se neptej mě. Někdo si nás vyfotil."

,,Neříkej..." ušklíbla jsem se.

,,Tobě to nepřišlo?"

,,Nevím o ničem, Carsone. A je mi to úplně jedno, i kdyby mi někdo poslal třeba sto fotek."

,,No já zapomněl. Tobě o nic nejde."

,,O nic nejde? Děláš si legraci?" zvýšila jsem hlas až mě musel Carson tišit. ,,...Myslíš si, že by mě máma poplácala po zádech? Josh by mě jistě povýšil a celá rodina by zdvihla palec vzhůru, že jsem střihla Summer přítele. A mně o nic nejde?"

,,Jako by ti na jejich názoru záleželo." podotkl jedovatě.

,,Nezáleží, ale nechci ti uškodit a tak si tohle tajemství vezmu do hrobu, aby ses měl s tou tvojí Summer pohádkově. Tohle jsi chtěl slyšet? Stačí?" nahrnuly se mi slzy do očí.

,,Očividně nejsme jediní, kdo to ví."

,,A co mám podle tebe dělat?" vztekle jsem rozhodila rukama.

,,Zapírat, kdyby došlo do tuhého."

,,Jak chceš tohle zapřít? Mám celé rodině tvrdit, že to vůbec nejsi ty, ale někdo jiný?"

,,Já nevím, ale tohle je na mě moc. Musím něco vymyslet. Co po mně ten dotyčný chce?"

,,Hodně štěstí."

Jak já jsem si chtěla vyrvat vlasy vzteky. Rozkopat tu hnusnou sochu, co na mě čuměla z terasy. Neměla ruce a já si připadala stejně. K čemu mi byl nevinný ksichtík, blond kadeře nad zadek a dlouhé štíhlé nohy, když jsem nedokázala sbalit toho, po kterém jsem šílela.