Mělo se jít znovu do člunů a já šla těsně před Serenou, která věděla, co chystám. Za ní se brodil Carson se Spencerem, který dostal instrukce mu neříkat, jak ho dotáhl do postele naprosto mimo.

Zahrála jsem špatné našlápnutí a padala na Serenu, která mě měla chytit a zároveň přivolat nejbližšího Carsona. Scéna se povedla až na to, že mě Serena příliš neudržela a celá jsem se vykoupala mezi kameny. Celá záda jsem si natloukla a bylo to jen otázkou času, kdy mi celé zmodrají.

Carson mi pomohl vstát a dokonce i Spencer mi podal ruku, ale tu jsem nepřijala. Opřela jsem se o Carsona a stěžovala si na bolest nohy. Ta byla hraná, ale ta odřená lýtka do krve už nahrát nešla.

,,Zatraceně, to bolí." úpěla jsem a vrhala se Carsonovi do náručí, aniž bych cokoliv jiného vnímala.

,,Co tě bolí?"

,,Zaklínila jsem si tam nohu. Snad jsem si nezvrtla kotník."

Carson mě vzal do náručí, přesně, jak jsem to chtěla. Pevně jsem se ho čapla a hrála divadlo dál.

,,Co se stalo?" přiběhl i Bill s Jerrym.

,,Špatně šlápla." stroze odvětil Carson.

,,A to nemám ani podpatky." snažila jsem se uvolnit atmosféru a dokonce i Carsonovy koutky se pozvedly k úsměvu.

Čekala nás ještě tříhodinová trasa po řece, ale to jsem zavrhla, že nezvládnu. Potřebovala jsem nutně, aby Carson zůstal se mnou.

Tracy se Spencerem se už nasoukali do člunu i se Serenou a jediný, kdo se u mě zdržoval, byl Bill a Jerry.

,,Dohodnu ti odvoz." popadl Jerry telefon.

,,Nemůžeme na něj čekat s ní. Nesjedeme pak Twainův úval za světla." dodal Bill.

,,Tak jeďte. Jenže já se nedostanu k silnici." prohlásila jsem.

Bylo mi jasné, že tu se mnou někoho bude muset zůstat.

,,Počkám tu s tebou a odnesu tě k autu." nabídl se Jerry, ale já vrhla pohled na Carsona.

,,Tak fajn." zvedl se ode mě a já jen šokovaně zírala na jeho vzdalující se záda.

Ten parchant mě tu nechal s Jerrym? To jako vážně? Měla jsem chuť Jerryho praštit.

Carson měl to nejhorší období. Litoval toho a zároveň se bál se mnou být sám.

Samozřejmě, že když na mě Jerry sáhnul, mohla jsem se na tu nohu postavit v klidu. Dokulhala jsem k autu, které během dvaceti minut přijelo a oba jsme nastoupili směr kemp. Příliš jsem nemluvila, ale Jerry pořád něco mlel. Chtěla jsem tu být s Carsonem a ne s ním.

Lékař mě prohlédl, ale samozřejmě mi nic nebylo. Jen sedřená a kotník nenatékal, takže se to ,,lepšilo". S Jerrym jsme si vlezli na bar a celou dobu si povídali. Došlo dokonce na téma ,,Carsonova sestra". Byla to jeho první láska a mrzelo ho to. S tím, že šel život dál, měl pravdu.

Všichni se vrátili až před večeří a většina se přišla zeptat, jak se mi dařilo. Ovšem, že Carsona to nezajímalo.

Dokonce ani domů mě nechtěl vzít, ale když už seděl v autě a čekal na auta před ním, posadila jsem se na drzouna vedle něho.

,,Nemáš odvoz?" zíral před sebe a tvářil se jako bych ho obtěžovala.

,,Chtěla jsem s tebou spíš mluvit."

,,Nemáme co řešit, Sam. Je mi jedno, co se stalo. Naštěstí si nic nepamatuju a už před tím jsem ti říkal, že na to zapomeneme. Nechápu, co se stalo, protože já se takhle nikdy neopil, abych si nic nepamatoval. Kolikrát ti mám zopakovat, že nejsem žádná tvoje hračka." praštil dlaní do volantu až jsem úlekem zamrkala.

,,Myslíš si, že je mi to jedno? Chováš se jako bych ti snad dala něco do pití a zneužila. Prober se, Carsone. Jestli ti jde o Summer, tak s tou nánou se nebavím. Můžeš být v klidu." uraženě jsem se připoutala.

,,Neřekl jsem, že tě hodím."

,,A co se změnilo? Před tím to nebyl problém?"

,,Opakuju, že na mě tohle nezkoušej. Tyhle tvoje hry na mě neplatí. Možná Jerry, Colin a další ti to žerou, ale já ne."

,,Ještě jsem na tebe nic nezkusila, tak si nenamýšlej. To by vypadalo jinak."

,,A co jsi zkoušela včera?"

,,Odešel jsi po svých ke mně do pokoje a pak už nevím, co se stalo."

,,Tak ty nevíš? Udělej si, prosím tě, další čárku, že jsi mě dostala a dej mi pokoj."

Tak to bolelo a hodně. Nakonec se tedy Carson rozjel, aby nebrzdil ostatní za ním, ale mlčeli jsme jeden jak druhý.

Tohle jsem mu nedarovala. Stačilo mi, když o hodinu později zastavil na čerpací stanici, aby dotankoval a zakoupil si vodu. Když zašel do útrob budovy, naklonila jsem se k pojistkové skřínce pod volantem a bleskově vyndala dvě důležité pojistky k nastartování.

Ačkoliv si o mně teď myslel to nejhorší, já jsem tomu byla připravená čelit. Jeho mobil byl v přihrádce dveří. Vypnula jsem ho a zahodila pod sedačku.

Vrátil se vzápětí a já zírala z okýnka. Samozřejmě, že auto nešlo nastartovat ani po dvacátém pokusu. Vztekle si otevřel kapotu a zjišťoval, co se stalo. Svedl to na vybitou baterku, ale ta nebyla příčinou. Následně začal hledat v přihrádce svůj telefon, který taktéž nebyl na svém místě.

,,Máš mobil?"

,,Jo." uraženě jsem špitla.

,,Tak mi ho dej. Musím zavolat do servisu, aby mi dovezli baterii."

Ani jsem se na něho nepodívala a podala mu ho. Jen jsem trochu doufala, že se mi nepodívá do galerie. Naše selfíčko bych asi nevysvětlila.

,,Za půl hodiny tu budou."

Tak trochu jsem si mnula ruce, protože čas neúprosně ubíhal. Summer nemohl ani zavolat a baterií ta závada na autě nebyla.

Mechanik i Carson okolo auta pobíhali jako šílenci, aby zjistili důvod, ale ty dvě pojistky jsem měla ve své kabelce. Museli by být hodně chytří, aby je napadla pojistka.

Začalo se stmívat a já už je sledovala jen z restaurace u motorestu. K mé další smůle jsme nemohli přenocovat v hotelu, ale přijeli pro nás z odtahové služby. Carson už tak byl naštvaný a ještě když šlo o jeho čtyřkolého miláčka, zuřil jako by mu ho někdo spíš odcizil.