Dorazili jsme do firmy a Josh už na něho netrpělivě čekal pod schody.

,,Kde jsi, prosím tě, byl?"

,,Zapomněl jsme na to a zakecal jsem se s klukama z basketu." zalhal a podíval se na mě.

Joshovi ani nepřišlo divné, že jsem tam s ním. Neprohodil o mně ani slovo.

,,Jiná schůzka není možná. Večer odlétá do New Yorku. Leda, že by sis to domluvil tam, ale upozorňuji tě, že byl dost naštvaný a obávám se, že ani nebude chtít další schůzku po tom, co jsi ho nechal čekat v té restauraci."

,,Byla to moje vina, tak to zařídím." vložila jsem se mezi ně a oba mě chtěli nejspíš poslat úplně do háje.

,,Zkus mu zavolat a vymysli si něco fakt neodkladného, že jsi mu ani nezavolal a neomluvil se."

Oba mě ignorovali, takže jsem vyběhla schody a zamířila ke stolu Carsonovy sekretářky. V prvním šuplíku jsem narazila na pracovní diář a v něm i jméno a schůzka, která se dnes měla konat. K mému štěstí tu bylo i telefonní číslo, které jsem ihned vytočila ze svého mobilu.

,,Prosím?" zvedl hovor unavený postarší muž.

,,Moc se omlouvám, že ruším, ale dnes jste měl mít jednání s panem Drakem."

,,To jsem měl, pravda, ale nedostavil se."

,,Jsem Samantha Douglasová a pan Drake netuší, že volám. Měla jsem nehodu a pan Drake mě zachránil, proto nedorazil na schůzku včas. Je mi to velice líto a kdyby to šlo, dal byste nám ještě jednu šanci? Přiletíme za vámi do New Yorku. Moc vás prosím." ozvalo se vzdychnutí.

,,No dobře. V pátek v osm večer na vás budu čekat v hotelu Central park. Na recepci vás odkážou, kam se máte obrátit. Dobrou noc."

Zajásala jsem jako malá holka. Rozběhla jsem se zpět k stále diskutujícímu Joshovi s Carsonem a zvesela spustila.

,,Takže v pátek v Central park hotelu v osm hodin. Sežeň nám letenky."

Oba se na mě šokovaně otočili.

,,Cože?" otázal se Josh.

,,Mluvila jsem s tím panem Bensonem z General Motors a přijme nás v pátek." zaculila jsem se.

,,Ty jsi mluvila s Bensonem?" žasnul Carson.

,,No a? Byla to částečně moje vina, tak jsem to chtěla jen napravit."

,,Částečně tvoje vina? Co s tím máš společného?" divil se Josh.

,,No. Uzavřeli jsme příměří, že?" naklonila jsem se do Carsonova zorného pole a jeho výraz příliš nevypadal, že bychom byli smíření.

,,Pořád to nechápu, ale to je fuk. Hlavní je, že máte tu schůzku k podepsání smlouvy. Zabookuj si letenku."

Josh nás v momentě opustil a Carson upaloval k notebooku, aby si zarezervoval let.

,,Rezervuj i pro mě. Domluvila jsem to, že tam budu taky."

,,Co jsi mu řekla, pro Krista?"

,,Řeknu ti to později, teď už to radši zařiď."

,,Nikam se mnou nepojedeš."

,,Proč? Dohodla jsem ti tu schůzku."

,,Dohodl bych si jí sám."

,,Fakt? To bych tě chtěla vidět, protože byl tak nakrknutej, že mi to málem zavěsil." přibarvila jsem si to.

Carson polknul nahlas a odkašlal si. Zatímco něco klikal na laptopu, opřel si pěst o bradu.

,,Jestli zase něco poděláš, budeš si to žehlit."

,,Je to chlap a s těmi já to umím, jestli sis..."

,,Všiml jsem si." skočil mi do řeči.

,,Tak si mám jít balit?" nadšeně jsem se posadila na jeho stůl.

,,Je to dvoudenní cesta. Ne, že s sebou potáhneš dva kufry."

,,Jen jeden a kdybys našel místo ve svém, dala bych si k tobě troje lodičky a k tomu kabelky." žertovala jsem.

,,Co?"

Vybouchla jsem smíchy zatímco on se tvářil jako by ho někdo nakopal do koulí.

,,To byl vtip, ty trdlo."

,,No u tebe člověk neví."

,,Děláš jako bys mě znal léta."

,,Stačí mi to, co vím... bohatě!"

,,Ty víš zrovna jen to nejhorší." založila jsem si uraženě ruce na hrudi.

,,Můžu si tedy oddychnout, že slečna Sam má také světlé stránky?"

,,Jestli narážíš jestli nejsem nějaký sériový vrah nebo si vydělávám u tyče, tak ne."

,,Fakt se mi ulevilo. Hned s tebou do toho New Yorku pojedu radši." divoce kýval hlavou, když použil svůj sarkasmus.