Rovnala jsem zrovna letáčky na stole u přijímací místnosti, když jsem zaslechla potlesk. Prudce jsem se otočila a srdce jsem měla až v krku. Stál tam Alex.

,,Chyběl jsem ti?"

,,Co tu děláš?"

,,Co bys řekla?"

,,Hele, tohle možná není dobrý místo na rozhovor."

,,Je mi u prdele, kde si popovídáme. Kvůli tobě mě vykopla z baráku a rozvedla se." přispěchal až těsně ke mně.

,,A házíš vinu na mě? Já nejsem jediná vinná. To ty jsi neměl dopustit, abych s tebou něco měla, když ti na ženě tak záleželo. Ubožáku."

Tím jsem ho nejspíš nakrkla, protože mě ostře a bolestivě čapnul za nadloktí a přímo ho drtil. No jistě jeho svaly se zase napnuly jako tenkrát, ale jeho pohled už vypadal jako by mě chtěl na místě zabít.

,,Dávej si pozor na jazyk, ty děvko. Zasloužila by sis pěkně přes hubu, aby sis zapamatovala, že se mnou sis neměla zahrávat." vyhrožoval mi do očí, zatímco já jsem se svírala bolestí nad jeho stiskem.

,,Pusť mě, ty debile!" cukala jsem rukou a hlasitě na něho hulákala.

,,Já nejsem žádný tvůj kamarád. Tohle jsi neměla." čapnul mě druhou rukou pod krkem a to už jsem se vážně obávala, že mě na místě uškrtí.

,,To bolí." zachroptěla jsem.

,,To je dobře, protože jsi mi zkurvila život." vykulil na mě oči.

Nakopla jsem ho mezi nohy, ale on mě jen pustil pod krkem. Následně mi jednu vrazil až jsem zahučela do koženého křesla.

,,Jdi do prdele!" zavřískala jsem na něho z plných plic.

,,Přísahám ti, že tě zabiju." vzal mě za vlasy, ale to už jsem byla vděčná za přítomnost Carsona.

,,Jdi okamžitě od ní."

Alex se mnou škubnul, ale poslechl Carsona.

,,Ještě jsem s tebou neskončil. Se mnou sis neměla zahrávat." vztyčil výhružně ukazováček a podíval se na Carsona dost zuřivě.

Sice odešel, ale já jsem nemohla uvěřit tomu, že mě dohnala minulost. Třela jsem si krk od jeho silných rukou a ztěžka zadržovala pláč. Brada se mi klepala a celé tělo se mi třáslo. Krk i nadloktí jsem měla v jednom ohni.

Carson ke mně poklekl, aby zjistil, že jsem v pořádku.

,,Udělal ti něco?"

Mlčela jsem a jen civěla vedle něho na letáčky ležící na stolku.

,,Sam?" donutil mě prsty, abych se na něho podívala a vnímala ho.

,,Jsem v pohodě."

,,Můžeš mi vysvětlit, kdo to byl?" naklonil hlavu na stranu a zkoumal můj zarudlý krk.

,,To neřeš. Je to moje věc."

,,Tvoje věc? Slyšela jsi, co říkal? Vyhrožoval ti smrtí. To bereš na lehkou váhu?"

,,Řekla jsem, že to není tvoje věc." podívala jsem se mu do očí a utřela si stékající slzu.

,,No jak myslíš." vzdal to a postavil se.

Odvezl mě tentokrát až před dům. Za jiných okolností bych se divila a něco podotkla, ale neměla jsem náladu cokoliv komentovat.

Zalezla jsem si do pokoje a rozdýchávala, co se před okamžikem stalo. Měla jsem brát jeho výhrůžky vážně?

Nemohla jsem si připadat hůř, když ještě se ráno u snídaně objevil Carson se Summer. On tu přespal a ještě ke všemu sešli společně. Určitě spolu spali. Ona vypadala spokojeně a vesele se vybavovala s Alice i mojí mámou. Já jsem mlčela a dloubala se vidličkou v míchaných vajíčkách.

Zvedla jsem pohled ke Carsonovi, který mě právě sledoval, ale vzápětí jsem uhnula zpět k talíři. Napila jsem se vody a musela odejít.