Posadila jsem se zpět ke stolu a Sean se na mě podivně zahleděl.

,,Co je?"

,,Ačkoliv jsi stála támhle, slyšel jsem všechno. Docela by mě zajímalo, kdo v tom byl tentokrát."

,,Seane, nezlob se, ale nic ti do toho není."

,,Vážně? No když myslíš..." naježeně se sebral a odešel si zakouřit.

Quentin na mě civěl s plnou pusou jídla a nechtěl do toho zasahovat.

,,Co chystáš na dnešek? Půjdeš s námi poznávat New York nebo už máš plány?"

,,Seana očividně naštvalo, že jsem přišla pozdě a že jsem odmítla mu prozradit, co jsem dělala v noci."

,,Měla jsi mu říct, že jsi masturbovala a myslela u toho na něho." zazubil se a mě to také rozesmálo.

,,Tohle už tu jednou bylo. Moje chyba. Neměla jsem to dopustit." povzdechla jsem si a Quentinovi to došlo.

,,Myslel jsem si, že jste mezi sebou něco měli. Pravděpodobně by si to chtěl zopakovat, ale ty už máš jiného píchače."

,,Takhle bych ho nenazývala." zasněně jsem si podložila bradu rukou a zahleděla se z okna do prosluněné ulice.

,,Takže máš své plány. Hodně štěstí, Sam." zamrkal na mě a já už hypnotizovala mobil.

Byly totiž už tři odpoledne a od Coltona tu nebyla jediná odpověď. Doufala jsem, že ho zastihnu ve firmě, ale po téhle reakci jsem se obávala, že mě pošle do háje. Opět jsem mu dělala děvku. Já jsem za ním však musela jít pro vysvětlení.

Sekretářka mě sice informovala o jeho nepřítomnosti, ale já jsem se nedala. Posadila jsem se do jeho křesla a sledovala parádní výhled z devátého patra.

Byla jsem tu asi hodinu, dokud nenakráčel naštvaně do útrob kanceláře. Jeho pohled se zastavil na mé osobě a vůbec se nezatvářil, že by mě snad rád viděl. Spíš naopak jako bych ho obtěžovala.

,,Co tu děláš?" spustil nepříjemně.

,,Psala jsem ti, že s tebou musím mluvit."

,,Ani tu otázku nepokládej. Ano, vyspal jsem se s tebou a ne, nic to neznamenalo. Mezi námi se to nezměnilo."

Musela jsem se nadechnout a párkrát zamrkat, abych mu nehodila to těžítko do ksichtu. Vstala jsem, obešla stůl a zastavila se těsně před ním. Podívala jsem se mu do očí a položila mu tu osudnou otázku.

,,Proč jsi ze spaní řekl, že mě miluješ, Coltone? Proč se neustále držíš ode mě dál?"

Vypadal dost šokovaně, ale ne na dlouho. Otočil hlavu k oknu a hlasitě vydechl.

,,Určitě jsi mi špatně rozuměla. Tohle jsem nemohl říkat."

,,Řekl jsi to. Rozuměla jsem tomu moc dobře."

,,Sam, rád jsem tě zase viděl a rád jsem se tě dotýkal, ale byl bych rád, kdybychom to udrželi před všemi, včetně tvých kamarádek, v tajnosti."

,,Dobře, Coltone. Na něco se tě zeptám."

Otočil obličej zpět mým směrem a opřel se bokem o stůl se zkříženýma rukama na hrudi.

,,Ptej se."

,,Tohle všechno jsem moc dobře pochopila. Pokud ti tedy šlo jen o sex... jsem ochotná jednou za čas přiletět sem do New Yorku a sejít se s tebou. Bude mi to tak stačit. A samozřejmě to zůstane jen mezi námi."

Udiveně zalapal po dechu a těkal očima po kanceláři.

,,Tohle chceš? Máš vedle sebe Carsona. Co po mně chceš?"

,,Tolik bych si přála, aby to, co jsi říkal ze spaní byla pravda."

,,Nemůžeš Carsona poslat k vodě kvůli nějakému nesmyslu, co jsem mumlal ze spaní."

,,Proč bych to nemohla udělat? Nemiluju ho a nikdy už nebudu. Dala jsem tomu šanci, ale nikdy to nevyšlo. Hnusím se sama sobě, když se mě dotkne. Tohle není život, Coltone. Ať chceš nebo ne... skončím to."

,,To nemůžeš. Stálo mě to hodně sil a..."

,,A co? Co s námi máš společného kromě toho, že jsem ti vždycky chtěla dát přednost."

Stál tam jako blbec.

,,Nemůžeš ho nechat."

,,Proč bych nemohla? Řekni mi jediný důvod? Měla bych mu vrátit tu zatracenou ledvinu, o kterou jsem se neprosila?"

,,Ale já ano..." zavládlo krátké hrobové ticho.