Neměla jsem tušení, jak dlouho jsem tam stála, ale chtěla jsem být sama. Dohnalo mě až sucho v ústech, abych se vrátila zpět ke stolu, ale ještě před tím jsem se musela jít upravit na záchod k zrcadlu.

S rudýma očima jsem procházela chodbou mezi zaměstnanci v bílých košilích a černých kalhotách, když jsem se na rohu srazila s Coltonem. Měla jsem na jazyku omluvu, ale jen jsem popotáhla a beze slova ho obešla, abych vtrhla na dámské toalety.

Opřela jsem se o umyvadlo a nedokázala zastavit pláč.

,,Zatraceně se vším." praštila jsem do mramorového pultu vedle umyvadla.

Nedařilo se mi uklidnit a trochu jsem se styděla, že mě v tomhle stavu viděl Colton. Nečekala jsem už vůbec, že by třeba se zájmem vešel za mnou, ale skrz zrcadlo jsem na něho zírala, zatímco jsem si setřela další slzu.

,,Je ti dobře?"

Chtěla jsem se jeho otázce vysmát, ale nakonec jsem se prostě jen otočila a zaplula do jeho náruče.

,,Chci ho tady. Chci, aby tu byl táta se mnou a řekl mi, jak mě má rád a že mě bude chránit do konce života." sevřel mě a vztáhl ruku k mým vlasům, aby mě něžně pohladil.

,,Já vím, že ti chybí. Kéž bych ti mohl říct, že to udělám za něho."

,,Ty už mi radši neříkej nic, protože mi to jenom ubližuje." vymanila jsem se od něho.

,,Mrzí mě to. Můžu pro tebe něco udělat?"

Polib mě. Vezmi si mě. Neodcházej.

,,Jsi takhle vážně šťastný?" vzhlédla jsem do jeho očí.

,,Už půjdu."

,,Uteč. Všichni ode mě zdrhejte." procedila jsem smutně.

,,Máš Carsona. Vždycky jsi ho chtěla."

,,Nezačínej s tímhle zase. Moc dobře víš, že to tak bylo dokud jsem nepotkala tebe. Jenže tebe to nezajímá. Nebudu tě zdržovat. Jdi!"

,,Nechci, aby ses trápila."

,,Už se stalo. Coltone, znamenala jsem pro tebe někdy něco víc než zpestření nudných dnů?"

,,Tohle už nebudeme rozebírat. Nemá to cenu."

,,Tak mi pověz, že jsi můj boží trest za to, co jsem v životě napáchala."

,,Asi to tak bude, Sam. Je mi to líto, ale jak se rychle zamiluju, tak i odmiluju." nemohla jsem popadnout dech.

Párkrát jsem zamrkala a vrazila mu největší facku, co jsem uměla.

,,Tak jsi mě neměl líbat, ty parchante." semkla jsem rty a oči mi zalily slzy.

,,Jsi krásná a samozřejmě, že mě přitahuješ, ale to není všechno. Bavilo mě to s tebou, ale ne víc než na pár týdnů. Promiň."

,,Poslední slovo?" hluboce jsem se nadechla ústy.

,,V tom dopisu jsem ti psal, že jsem tě měl svým způsobem rád, ale že si zasloužíš víc. Když za mnou tenkrát Carson byl, abych ti dal šanci, že mě nedokážeš pustit z hlavy, slíbil jsem, že přijedu, ale neměl jsem to dělat. Pojal jsem náš vztah spíš jako hru na pomstu za tvýho tátu a nikdy bych nečekal, že holka jako ty něco začne cítit ke mně, když má vedle sebe takovýho playboye jako je Carson. Chvíli mě to bavilo a byl jsem nadšený, že mám vedle sebe takovou kočku. Jsi bezpochybně jedna nejhezčích, co jsem kdy měl, ale přesně, jak jsem ti to psal v tom dopise. Já takovou nemůžu mít vedle sebe. Bojím se, kdy a kde se kdo objeví a ty s lusknutím prstu dostaneš kohokoliv. Ta věc s Carsonem mi právě otevřela oči. On ti dokáže odpustit, ale já ne. Pořád bych měl před očima to, jak ho líbáš a co pro tebe znamená. Bál bych se, že se pohádáme a ty půjdeš do prvního baru a schválně tam nabalíš prvního chlapa, se kterým se vyspíš. Promiň, Sam. Vrať se k němu. On ti za to stojí, ale já ne."

,,Takže to kamarádství po tobě chtěl Carson?"

,,Prosil mě, abych přijel. Chtěl pro tebe to nejlepší, abys byla šťastná. Nezlob se na něho."

,,Děkuju."

,,Za co?"

,,Hodně si mě naučil. Pochopila jsem, co je zlomené srdce, co je si někoho vážit a hlavně jsi moje nedobytná pevnost." utřela jsem si další slzu.

,,Budete mi všichni moc chybět. Drž se, Sam." vzal moji dlaň a pevně stiskl.

Moje sny se právě rozplynuly. Můj život ztratil smysl, ale byla jsem nesmírně ráda, že mi to otevřeně řekl. Nic ke mně necítil. S prásknutím dveří se zavřela kapitola mého života s jeho jménem. Zatnula jsem zuby a ještě uronila pár slz, dokud nepřišla Serena. Objala mě a snažila se utěšit.

,,Colton? Je konec?"

,,Nemiluje mě. Jsem tak pitomá."

,,To se stává, zlatíčko. Každý z nás se někdy nešťastně zamiloval. Máš tu nás a máš Carsona."

,,Jenže já jsem..."

,,Co?"

,,Já mu tak moc ublížila. Podvedla jsem ho a ne jednou, dokonce několikrát. Tohle si nezasloužil."

,,Ale ani on není svatý. Jen zavzpomínej, jak chodil se Summer a poslal tě k vodě."

,,I tak... tohle si nezasloužil."

,,Máš ho ještě ráda?"

,,Mám, ale jinak."

,,Nech mě hádat. Chrápe, dělá nepořádek a prdí jako osel." začala jsem se smát.

,,Řekl mi, že jsem mu chyběla, protože se mi hromadí doma nádobí." vyprskly jsme smíchy.

,,To je blbec. No každopádně si můžeš být jistá, že pokud ti trpěl tyhle tvoje avantýry, tak tě fakt miluje a nemá cenu se trápit pro někoho, kdo tě nechce."

Vešla další dobrá duše a to Tracy.

,,Sam? Copak je?" pokrčila nohy v kolenou, aby byla níž k mému obličeji.

,,Colton. Je konec. Úplný konec."

,,To mě moc mrzí. Řekl ti, že tě nechce?"

,,Ano."

,,Já vím, že to poslední, co chceš slyšet je, že máš dát šanci Carsonovi, ale tentokrát už v tobě nepřebývá žádná naděje, že jednou zůstaneš s Coltonem."

,,Já vím. Otázka zní, jestli on ještě vůbec chce."

,,Zažili jste toho spolu tolik."

Měla pravdu. S Carsonem jsme toho zažili tolik. Coltona jsem ani neznala. Po rozhovoru s ním jsem měla takový zvláštní pocit. Taková hořkost se mi linula v ústech, ale když jsem si s holkama popovídala o tom, co pro mě Carson udělal, došlo mi, že si oba zasloužíme novou šanci. Nebylo to jen kvůli té ledvině nebo, že mě naučil řídit. Naše společné koníčky a přátelé. Tolik o mně věděl a vždycky při mně stál. Pomohl mi z každého problému a otázkou bylo, jestli on bude ještě chtít.