Měl pravdu. Co jsem si, zatraceně, myslela? Tohle bylo poprvé, kdy jsem něco týkající se Coltona chtěla vzít zpátky. Chvíle s ním byly neuvěřitelné, ale za tohle mi to nestálo. Čím víc jsem Coltona znala z téhle stránky, tím víc se mi vzdaloval. Nemohla jsem dýchat a teď když si užil a chystal se zpět do New Yorku mě naprosto odzbrojilo. Neměla jsem už šanci a dokonce ani chuť do ničeho.

Nedoufala jsem ani, že ta svatba něco změní. Šla jsem z práce dřív a odstěhovala si od Carsona věci. Bylo to zvláštní, ale bylo mi to svým způsobem líto. Sotva jsem zavřela dveře jeho bytu, musela jsem se rozbrečet. Připadala jsem si jako bych tam nechala i kousek sebe. Samozřejmě, že jsem to nemusela dělat, protože Carson mě chápal, ale už jsem mu dál nedokázala ubližovat.

Jackie mě ihned zpovídala, sotva jsem otevřela dveře bytu, ale já neměla náladu na nic. K večeru jsem dostala ukrutný hlad, takže mě vytáhla vůně těstovin s boloňskou omáčkou a Dina se starostlivým výrazem posunula směrem ke mně skleničku s nějakou zlatavou tekutinou.

,,Co to je?"

,,Lék na problémy to sice není, ale bude ti to na chvíli jedno." semkla pevně rty a svraštila čelo.

,,Děkuju."

,,Ptáš se sama sebe, co teď budeš dělat?"

,,Vůbec netuším, jakým směrem se teď bude můj život ubírat. Myslela jsem si, že to s Carsonem zvládnu, ale jen se objevil Colton a už jsem šla do kolen. Všechno je špatně. Úplně všechno." povzdechla jsem si.

,,Rozumím ti. Ztratila jsi najednou náplň života."

,,Co bys dělala na mém místě?" vzhlédla jsem k ní a ona se s nádechem posadila.

,,Počkala bych do té svatby a tam bych se ponížila. Ber nebo nech být. Poslední šance. Nemůže tě přijít líbat, pomilovat se a pak odejít. Takhle to nefunguje. Očividně k tobě něco cítí, ale nedokáže odpustit, že jsi si s ním hrála. Každopádně já bych si dala pár skleniček vína a šla bych za ním. Uvidíš na čem jsi."

,,Jen abych Tracy a Spencerovi nepokazila svatbu."

,,Toho se neboj. Jsi jejich kamarádka a nemyslím si, že by se stalo něco, co by zkazilo náladu. Prostě buď a nebo, Sam. Stáhla jsi už tolikrát ocas, že tohle už bude hračka."

,,Máš pravdu. Pokud ta svatba něco nezmění, tak už nic a nikdo."

Nastal pátek a Jackie i Dina pobíhaly po bytě jako splašené. I já byla nervózní, ale úplně z jiného důvodu. Všechny jsme se zdobily, abychom vypadaly alespoň z části tak nádherně jako nevěsta Tracy, kterou právě připravovala její kadeřnice s mámou ve vedlejším pokoji.

Když jsem si představovala, že jsem v její kůži mohla být já a mohla jsem se chystat na svatbu s Coltonem, málem jsem se rozbrečela.

Obřad měl být v předem pronajatém menším hotelu na okraji Dallasu. Těsně před odchodem přišel Jacob a chvíli jsme spolu pokecali. Serena mi natěšeně volala, že už jsou s jejím přítelem na místě a sotva jsem položila hovor, objevil se ve dveřích Carson.

S hlubokým nádechem jsem otevřela dokořán a jeho úsměv mě trochu vykolejil.

,,Rád tě vidím."

,,I já tebe." neurčitě jsem mu vrátila úsměv.

,,Nechtěla bys mi dělat doprovod?" zaskočil mě.

,,Nezlobíš se?"

,,Chybíš mi. Je tam takové nezvyklé prázdno."

,,Nekecáš? Spíš tvůj dřez se začal plnit nádobím, ne?" začala jsem se smát a on mi nabídl s hlasitým smíchem rámě.

,,Možná na tom trocha pravdy bude, ale nepopírám, že jsem si tě v poslední době oblíbil."

,,Carsone, neříkej mi to. Akorát se pak trápím, že jsem ti ublížila. Připadám si jako pitomec. Měl jsi pravdu."

,,Věř mi, že kolikrát si říkám, za co mě Bůh trestá, že jsem potkal tebe." znovu jsme se usmáli.

Nasedla jsem tedy do jeho auta a bylo mi trochu líp, když jsem věděla, že se na mě až tak Carson nezlobil. Zlobila jsem se sama na sebe a to stačilo.

,,Už jsem ti řekl, že ti to sluší?" podotkl, když jsme vystupovali z auta před menším hotýlkem s okrasným jezerem, fontánou a květinami kam se podívám.

Nedivila jsem se, že si to tu Tracy zamilovala. Bylo to tu krásné. Dokonce i sluníčko nám přálo a rozjasnilo začátek léta. Cedule se jmény Tracy a Spencera naznačovaly, kterým směrem se máme dát a tak jsme mířili za ostatními, kteří se pomalu začali scházet.

Ještě tu moc lidí nebylo, ale ženich s nějakými kolegy z práce a rodiče obou tu pobíhali a zařizovali ještě poslední detaily. Mohly tu být tak čtyři desítky lidí v oblecích a šatech.

Spencer nás zpozoroval téměř okamžitě a zamířil nás pozdravit.

,,Zase spolu?" váhavě těkal mezi námi dokud se ke mně nenaklonil a nepolíbil na obě tváře.

Měla jsem chuť mu odseknout nějakou poznámkou tipu ,,co je ti do toho?", ale nakonec jsem se jen ušklíbla a nereagovala na to verbálně.

,,Jak se cítíš?"

,,Snad mě nenechá stát před oltářem." vtipně se zavrtěl a Carson vyprskl smíchy, což mě taky rozesmálo.

,,Vsadím se, že z celého dne se stejně nejvíc těšíš na svatební noc." poplácal Spencera po zádech a ten na něho zamrkal na znamení souhlasu.