Ráno jsme každý pospíchal do práce a byla jsem nadšená, že mi nabídl odvoz až před banku, takže jsem se nemusela trmácet taxíkem. Ještě pořád jsem si nebyla schopná vyběhat ten řidičák, i když mi to Carson neustále připomínal. Beztak by mě nenechal jeho káru řídit, na to bych si po těch odřených kolech raději ani netroufla.

Zaplula jsem do křesla, nastartovala počítač a zamířila si do automatu pro ranní kávu. Klienti začali chodit brzy a dopoledne jsem jich stihla vyřídit asi dvacet.

Můj kolega Sean, se kterým jsem měla před nedávnem aférku ke mně přišel s odpoledními donuty a vanilkovým latté ze Starbucks.

,,Díky. To je od tebe milé."

,,Nemáš zač. Chtěl jsem si s tebou chvíli popovídat. Nejsem nějaký blbeček, co by se s tebou chtěl jednou vyspat a dělat, že se nic nestalo..."

,,Ale já ano. Mám plnou hlavu někoho jiného a vážně ani nechápu, jak mě napadlo si to s tebou rozdat." přerušila jsem ho.

,,Aha... chodíš s někým?"

,,Myslím, že nemá smysl ti něco vysvětlovat. Prostě mezi námi nic nečekej. Promiň." napila jsem se kávy a povzdechla si.

,,Nezlob se. Chápu to. Jsi krásná holka a..." přerušilo nás zaklepání na dveře.

Naprosto toho posledního, koho bych čekala... vešel Colton a to docela velkolepě. Dveře se opřely klikou o zeď a na Seana se zatvářil tak , že beze slova radši odešel.

,,Co jsi jí řekla, že mě poslala do háje?" šokovaně jsem na něho zírala.

Já jsem jí přeci nic špatného neřekla. Naopak jsem o Coltonovi mluvila pěkně.

,,To mě moc mrzí, ale neřekla jsem o tobě nic špatného."

,,Tak tebe to mrzí? Nechtěj mě rozesmát. Co přesně jsi jí řekla?" dal si ruce v bok.

Chtěl to... měl to mít.

,,Řekla jsem, že jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo a kdybych to mohla vzít zpět, neváhala bych ani chvíli. Poradila jsem jí jen, aby ti nikdy nelhala jako jsem to udělala já, protože ty jsi dokonalý chlap, který si zaslouží být šťastný. A já ti to z celého srdce přeju." pohlédla jsem mu do očí a v těch jeho už nebyl ten vztek jako když vcházel.

Chtělo se mi plakat, ale držela jsem se zuby nehty. Čím déle se na mě díval, tím víc jsem sjížděla pohledem po jeho krku, hrudi až jsem se zoufalým výdechem hleděla kamsi na podlahu.

Jeho krok vpřed upoutal moji pozornost a než jsem se vzpamatovala, líbnul mě na ústa. Nejprve jen tak lehce, aby se naše rty otřely a když jsem je pootevřela vzal to jako signál. Měla jsem pocit, že se mi to snad jen zdá.

Dala jsem do toho polibku všechno a přidala i zpocené dlaně, které jsem mu položila na hruď. Z původně něžného polibku se náhle vyklubala divoká líbačka, která mě až opřela o hranu stolu. Rukama mě držel za týl a tiskl si mě k sobě. Když už si byl jistý, že ho nehodlám pouštět, položil mi dlaně na boky a já se mírně zaklonila.

Musela jsem sebrat veškerou odvahu, abych do něho zatlačila a naše rty se oddělily. Moje hruď se prudce zdvihala, když jsme na sebe beze slova hleděli. Chtěla jsem ještě, ale tohle jsem nemohla. Byl to on, co po mně chtěl přátelství.

,,Tohle kamarádi nedělají."

Nechtěla jsem, aby odešel. Chtěla jsem, aby se rozhýbal k něčemu dalšímu. V té jeho kanceláři to vypadalo tak slibně a pak se najednou vzdálil s tou Heather. Samozřejmě jsem taky nebyla svatá, ale nemusel mi to dělat před očima. Copak já jsem se muckala s Carsonem nebo jiným přímo před ním, abych mu ubližovala? Tedy pokud by ho to vůbec vzalo.

Stála jsem tam jako přikovaná k tomu stolu a zírala za dveře, kterými před chvílí odešel. Moje rty ještě brněly od jeho polibku a moje mysl byla totálně zmatená a ztracená. Připadala jsem si jako bych udělala něco špatného.

Ačkoliv jsem měla silné svědomí, tohle jsem se rozhodla před Carsonem utajit. Přeci jen jsem neměla tušení, co ode mě tímhle Colton očekával. Možná si jen hrál a zkoušel, kam až se mu podaří zajít. Jasně, že kdybych se necítila tak moc přístupně, že bych ho pustila i dál, ale já jsem chtěla, aby mě dobýval i on.

Carson přišel z basketu poměrně pozdě a já měla na uchu Tracy, která mi právě popisovala přípravy svatby. Datum se nemilosrdně blížil a já jsem se moc těšila. Měla jsem být jedna z družiček, což mě potěšilo.

,,Už se jim to blíží, co?" usedl vedle mě na pohovku a chtěl si povídat, když se mi znovu rozezněl telefon.

Na displeji jsem nechápavě četla Jessieho jméno.

,,Moc se omlouvám, že volám tak pozdě, ale právě jsem přišel na směnu a je tu Colton úplně na sračky. Nemám na nikoho jiného číslo, aby ho odtud vzal. Jen ho odveď domů, prosím tě." podívala jsem se na Carsona, který pravděpodobně nic neslyšel a dál civěl nezúčastněně do svého telefonu.

,,Dobře hned tam budu."

V ten okamžik se na mě Carson už podíval.

,,Kam jdeš?"

,,Jessie mi volal, že je u něho na baru Serena. Pohádala se se svým přítelem a potřebuje si s někým popovídat než se opije do němoty."

,,Hodím tě."

,,Ne. Vezmu si taxíka. Jsi unavený. Jdi si lehnout."

,,Dobře."

,,Jen ji odvedu domů a popovídáme si."