15. březen – před oslavou

Ryan šel ráno do práce, takže jsem měla dost času na přípravu s oslavou. Abby taky musela do práce, takže mi s tím pomáhal jen Jack. Dorazil odpoledne a pustili jsme se do toho. Nějakou dobu jsme spolu ani nepromluvili, tedy jen co a kam přijde, aby to bylo perfektní.

,,S kluky jsem se dohodl, aby přišli na osmou, jak jsi říkala. A Ryan nemá o ničem ani páru.''

,,Skvělý. A jak, že se jmenujou?'' zajímala jsem se a dávala balónky v obýváku na závěsy u oken. Jack připravoval jednohubky v kuchyni. Aspoň, že jsme měli udělaný výklenek do zdi, měla jsem ho tak neustále na očích.

,,Paul, je vysokej blonďák, pak Fred, kterej je zrzek, pak Will, ten má delší černé vlasy a potom tu ještě bude Max, ten je nejmenší a hnědovlasej. Nejvyšší z nás je Will, ale každýho hned poznáš, to se neboj.'' ujistil mě, tak jsem se na něho otočila. Už mě bolelo v kříži od toho, jak jsem se natahovala s těmi balónky. Musela jsem se zhluboka nedchnout. Zbytek balónků jsem nechala klesnout na zem.

,,Rose? Jsi v pohodě?'' zeptal se mě starostlivě. Na to jsem ale jen mávla rukou. Druhou jsem se opřela o zeď. Zhluboka jsem dýchala, aby se mi udělalo líp, jenže to nepomáhalo.

,,Pojď, musíš si lehnout.'' Vzal mě kolem ramen, ale odstrčila jsem ho.

,,Jacku nech mě. Je mi fajn.''

,,To vidim. Víš, co by mi Ryan udělal, kdybych se o tebe nepostaral?'' zvýšil na mě káravě hlas, tak jsem se na něho podívala. Tvářil se, že má o mě opravdu strach.

,,Tak fajn.'' souhlasila jsem a on mi pomohl do ložnice, kde jsem si lehla do postele. Jack se vracel vedle, aby dodělal zbytek.

,,Ty Jacku?'' oslovila jsem ho, když byl ve dveřích. Okamžitě se na mě podíval s otazníkem v očích.

,,Jestli si dnes budeš dovolovat na naši jakoukoliv známou, věř, že tě vykastruju.'' upozornila jsem ho přísně. Na to se ale usmál a odkýval mi to.

,,Na mě, se můžeš spolehnout.'' neodpustil si a zmizel v obýváku. Já jsem pro změnu zavřela oči a na chvilku si zdřímnula.

Z pohledu Ryana

V práci jsem se zdržel o půl hodiny déle, protože jsem toho měl dnes víc než obvykle. Jack si totiž vzal volno. Tak jsem musel dělat práci za nás za oba. To mi ale ani tak nevadilo. Horší byla migréna, která mě na večer chytla. Než jsem skončil s prací, musel jsem se nadopovat prášky proti bolesti hlavy.

,,Jsi v pohodě kámo?'' ozval se za mnou Will, když jsem šel k výtahům. Hned na to stál vedle mě a dal ruku kolem mých ramen.

,,Jasně, proč by ne.'' zalhal jsem, ale hned na to se mi zamotala hlava. Nebýt Willa, asi bych s sebou švihl o zem.

,,Hey chlape, jsi špatný lhář. Radši tě odvezu domu. Jak vůbec oslavíš narozeniny? Máš něco v plánu?''

,,Na oslavy nejsem dvakrát stavěnej. Ale je mi už líp, odvoz nepotřebuju.''

,,Jasně, přesto tě radši odvezu.''

,,Wille...''

,,Ryane, chceš snad někde sebou švihnout a přivodit Rose infarkt?''

,,Ne.''

,,No tak bez řečí. Hodim tě domů.'' řekl své poslední slovo, tak jsem teda souhlasil. Cestou domů se mi naštěstí udělalo lépe, ale i přesto mě Will doprovodil až ke dveřím.

Z pohledu Rose

Ryan se v práci trochu opozdil, ale Jack mluvil po telefonu s Willem. Prý dohlídne na to, aby dorazil celý a v pořádku. Nechápala jsem tu narážku na jeho zdraví, ale přešla jsem to. Je to prostě Jack. Jakmile byli před domem, Will prozvonil, tak jsme se připravili. Nechali jsme zhasnuto a čekali, až Ryan vejde s Willem do bytu.

,,Potichu Wille, asi spí.'' pošeptal mu v chodbě a pak rozsvítil. V tu chvíli všichni zakřičeli ,,Všechno nejlepší''. Viděla jsem Ryanův překvapený pohled a musela se pro sebe usmát. Procpala jsem se našimi přáteli přímo k němu.

,,Všechno nejlepší lásko.'' řekla jsem mu znovu a pak ho políbila.

,,No, já nemám slov. Tohle je vážně velké překvapení. Všem děkuju, že jste přišli.'' usmál se na všechny. Jenže...poznala jsem na něm, že s ním není něco v pořádku. Pohledem jsem si vyhledala Jacka. Mluvil akorát s Willem a netvářili se moc vesele. Taky pohledem sklouzli ke mně s Ryanem. Poznala jsem, že se něco děje a oni mi to nechtěli říct. Musela jsem to ale zjistit. Ryana jsem nechala s ostatními, aby si užíval oslavu. Beztak by mi neřekl nic, i kdyby se něco dělo. Jediný, kdo mi mohl říct pravdu, byl Jack.

Během oslavy jsem si počkala na vhodnou chvíli. Když byl Jack v kuchyni u ledničky, kam není z obýváku vidět, šla jsem za ním.

,,Jacku? Potřebuju s tebou mluvit!'' oznámila jsem mu a on se na mě otočil s flaškou v ruce a úsměvem na tváři.

,,Vážně? No, nikdy bych to od tebe nečekal.'' koketně pohodil obočím, nad čím jsem protočila oči.

,,Seš blbej, abys věděl.'' oznámila jsem mu nevrle a opřela se o linku. Jack se postavil přímo ke mně.

,,O čem chceš teda mluvit?''

,,Co se děje s Ryanem? Viděla jsem, jak se bavíš s Willem. Ryan vypadá zase unaveně. Jste přátelé, určitě se ti svěřil.'' zeptala jsem se ho narovinu a on se na mě díval zkoumavým pohledem. Bradu si podepřel jednou rukou.

,,A proč bych ti to měl říkat? I kdyby se mi svěřil, nechtěl by, abych ti cokoliv řekl.''

,,Takže něco víš. Jacku, řekni mi, co se s ním děje! Jde o ty jeho noční můry?''

,,Možná. Co za to dostanu, když ti řeknu, co s ním je?''

,,Jsi hnusák!'' zavrčela jsem na něho podrážděně. Už nemělo smysl s ním mluvit, proto jsem se rozhodla jít, ale on mě vzal za loket a přitáhl k sobě.

,,Nesahej na mě!''

,,Nebo co Rose? Co mi asi tak uděláš? Jednou stejně podlehneš, jako každá.''

,,Jsi vážně odpornej.''

,,To možná, ale vždycky dosáhnu všeho, co chci.''

,,Mě nikdy mít nebudeš.'' zkonstatovala jsem jako jasnou věc. Jack se mi na chvíli zadíval do očí s neutrálním výrazem, jenže pak mě políbil. Okamžitě jsem ho od sebe odstrčila a vrazila mu facku. Ta mu asi nestačila. Znovu si mě totiž k sobě přitáhl, tak jsem mu dala další facku.

,,Řekla jsem ti, abys na mě nesahal. Ryan tě zabije, jestli se tohle někdy dozví.''

,,Jeho se nebojím. Má jen silné řeči, ale jinak je to citlivka.'' zasmál se pro sebe a zase mě chtěl k sobě přitáhnout.

,,Sakra nech mě!'' rozčílila jsem se, ale marně. Jack měl sílu. Jediná možnost, jak se ho zbavit byla, že jsem mu dala pěstí na nos. Okamžitě mě pustil a já šla za ostatními. Než jsem stačila dojít do obýváku, znovu mě chytil za ruku.

,,Tak dost!'' okřikla jsem ho, jenže jsem tím na sebe upoutala pozornost ostatních. Na to, jaký tam byl celou dobu rozruch, nastalo hrobové ticho. Ryan se protlačil ostatními dopředu. Vypadal dost vystrašeně, ale jakmile si všiml Jacka kousek ode mě, zuřivě se zamračil.

,,Ryane, tohle je jen nedorozumění.'' začal se Jack obhajovat. Ryan k němu udělal dva rázné kroky a zasadil mu jednu ránu na nos, která ho div nesložila k zemi. Okamžitě se mu spustila krev a Ryan se chystal ho znovu udeřit, ale vzala jsem ho za ruku.

,,Ne dost! Nesmíš si kazit oslavu.''

,,Nech mě!'' ruku mi setřásl a vzal Jacka za límec pod krkem. V tu chvíli mi ale taky praskla plodová voda. Paul s Willem Ryana rychle odtáhli od Jacka. Abby a Trisha přiběhly ke mně.

,,Dobrý, je mi fajn. Zatím mě nic nebolí.'' uklidnila jsem je, než stačili začít vyšilovat.

,,Lásko, budu rodit!'' upozornila jsem Ryana, který se s kluky přel. Jak jsem mu to ale řekla, hodil se do klidu.

,,Termín máš ale příští týden.'' řekl zmateně.

,,Tak asi změna.'' pousmála jsem se na něho a on odběhl do ložnice. Kluci šli za ním, aby mu pomohli sbalit věci. Já jsem se prozatím posadila na gauč. Holky zbytek lidí poslali domů. Jacka odvedl Fred, aby se znovu kluci nepoprali.