Omlouvám se, že teď moc kapitoly nedávám, ale mám trochu těžší období a hrozně se toho děje a nebyla pak ani nálada se zabývat něčím tady na webu. Pokusím se polepšit. :) Přeji hezké čtení.

Z pohledu Rose (Isabella)

Jakmile jsem otevřela dveře, spatřila jsem Ryana stát naproti mě. Hned na to jsem si všimla Jacka na gauči a taky otevřené whisky na stole. Bylo mi hned jasné, že si udělali pánskou jízdu. Neutrálním tónem jsem je pozdravila a za sebou zavřela. Svlékla jsem ze sebe podzimní černý kabát a otočila se, že půjdu do ložnice, ale vrazila jsem do Ryana. Ruce mi položil na krk a palcem mi jemně hladil kůži. Při tom se mi díval do očí. Všimla jsem si v nich mlžného oparu od alkoholu. Víc mě ale překvapilo, jak se na mě díval. Jako by byl jiný člověk.

,,Ryane.'' promluvila jsem na něho, jenže jeho pohled se nezměnil. Docela mě tím pohledem vyváděl z míry. Nahánělo mi to husí kůži.

,,Ryane!'' zvýšil na něho hlas Jack, tak zamrkal a pustil mě. Rukama si promnul obličej a trochu zakolísal. Okamžitě jsem ho vzala za paže, aby neupadl.

,,Jsi opilý.'' zkonstatovala jsem a podívala se na Jacka. Ten se na mě zašklebil, což znamenalo, že na tom není o moc lépe.

,,Tak co mamino, jak bylo v práci?'' optal se mě opileckým hlasem Jack a ke všemu pozvedl sklenici v gestu připití. Nesnášela jsem, když spolu pili...

,,Trhni si Jacku.'' Ryana jsem obešla a prošla rovnou do ložnice. Cestou mi neunikla Jackova poznámka, že toho snad tolik neřekl.

,,Proč ti vlastně Jack tolik vadí? Když jsem se s ním začal bavit, mělas ho ráda! Co se změnilo?'' ozval se za mnou Ryan a zavřel za sebou dveře. Vrhla jsem na něho naštvaný pohled, jenže mi to oplatil. Zamračil se na mě a opřel se o dveře.

,,Jsi opilý. Nehodlám se s tebou bavit, když jsi v takovémhle stavu.'' oznámila jsem mu klidně. Při tom jsem šla kolem něho rovnou ke skříni, abych si vyndala pyžamo. On mě ale vzal za loket.

,,To bolí.'' upozornila jsem ho naštvaně.

,,Chci znát pravdu Rose! Proč ho tak nenávidíš? Co udělal?'' dožadoval se odpovědi na svou otázku. Tentokrát mi připadal zase střízlivý. Nechápala jsem, čeho tím chce dosáhnout. Vůbec jsem ho nepoznávala. Takhle se nikdy nechoval.

,,Nic. Prostě se mi nelíbí jeho způsob života.'' zalhala jsem mu, protože kdyby věděl pravdu, šel by mu dát okamžitě přes hubu. Je lepší, když se to nikdy nedozví. Nebyl by rád, kdyby věděl, že si na mě hned na začátku jeho nejlepší kamarád dovoloval a dělá to občas i dodnes.

,,Opravdu?'' zeptal se podezíravě, tak jsem mu to odkývala. Loket mi pustil a udělal ke mně rázný krok. Ruce mi položil na krk. Chvilku jsme si jen tak dívali do očí, ale potom mě nakonec jemně políbil na rty.

,,Zabil bych ho, kdybych zjistil, že si na tebe dovoloval.'' zkonstatoval, čímž mě neuklidnil.

,,Nemáš se čeho bát. Nikdy se mě nedotkl.'' ubezpečila jsem ho, tak se na mě usmál. Znovu mě políbil a potom se vrátil vedle za Jackem. Za to já jsem si pořádně oddychla a šla radši spát na čuňáka, protože jsem neměla sílu, jít si dát sprchu.

O dva měsíce později (prosinec)

,,Ještě chviličku vydrž a už budeme na místě.'' šeptal mi do ucha Ryan, když mě se šátkem kolem očí vedl do neznáma. Zprvu jsem protestovala, ale vynutil si svou...

,,Dyť už taky nic neříkám, stejnak mi to bylo k ničemu.'' postěžovala jsem si, za což se mi dostala jeho reakce smích. Jak jinak. On z toho měl srandu, ale já ne!

,,Tak a jsme tu.'' šátek mi stáhl z očí a postavil se vedle mě. Já jsem trošku nechápala, jelikož jsme stáli v chodbě našeho bytu, který byl plný bílých růží a zapálených svíček. Uprostřed obýváku byly dané dva bílé pytle na sezení a na stolku bylo připravené jídlo a dvě vysoké svíčky. Celý byt překrásně voněl jídlem. Hned jsem poznala, že je to má oblíbená čína.

,,Proboha to jsme jezdili autem jen tak?'' optala jsem se překvapeně Ryana, který se culil jako měsíček na hnoji.

,,Jo. Jack to tady pomohl s Abby připravit. Chtěl jsem, aby naše výročí bylo perfektní.'' v očích měl jiskřičky nadšení, což mě taky překvapilo. Ryan mě překvapoval. V poslední době až moc. Pečoval o mě a dělal pro mě první poslední, co mi na očích uviděl. Byla jsem s ním opravdu šťastná. Netušila jsem ale, jak mu to všechno oplatím.

,,Miluju tě lásko, ani nevím, jak se ti za to všechno, co pro mě děláš, odvděčím.'' objala jsem ho kolem krku a políbila ho. On se zasmál hrdelním smíchem a pevně mě objal.

,,Rose, vždyť ty pro mě už ten nejlepší dárek máš.'' pošeptal mi pobaveně a hned na to se trochu odtáhl tak, aby mi viděl do očí. Popravdě, netušila jsem, o čem to mluví.

,,Nosíš pod srdcem naše dítě.'' vážně se mi zadíval do očí. Při tom rukou lehce pohladil mé bříško. Jo, taky mi to mohlo hned dojít. Musela jsem se nad tím usmát. Je vůbec tohle skutečné? Jestli to je jen sen a já se vzbudím, půjdu se rovnou odstřelit. O tomhle se totiž může každému jen zdát. Ryan je opravdu to nejlepší v mém životě.

,,Lepšího chlapa jsem si zasloužit nemohla.'' znovu jsem ho políbila, ale potom už jsme se šli usadit ke stolečku s jídlem, aby nám nevystydlo.

O dva měsíce později

Akorát jsem šla od doktora, u kterého jsem byla na prohlídce s miminkem, když jsem uviděla Jacka. Hned na to jsem si všimla i Ryana, který mu něco říkal a vypadal dost naštvaně. Celkem mě to udivilo, protože ty dva se hádali málo kdy. A nebo to zveličuju? Těžko říct, jsem v 8. měsíci těhotenství a všechno mi přijde...velké...hlavně moje břicho. Připadám si jako pátrací balón.

,,Rose?'' ozvala se za mnou Abby, čímž mě vylekala. Ruku jsem si položila na srdce a snažila se ten šok rozdýchat.

,,Sorry, nechtěla jsem tě vylekat. Co jsi vůbec sledovala tak zamyšlená?'' zasmála se mi, tak jsem jí dala ránu do ramene.

,,Se mi jen zdáš Abby. Mi přivodíš ještě předčasný porod!'' pokárala jsem ji a podívala se zpátky na kluky. Pořád stáli přes ulici u taxíku a dohadovali se.

,,Nevíš náhodou co to je s Jackem a Ryanem?'' optala jsem se jí, jestli náhodou něco neví.

,,Ne. S Jackem se nestýkám, protože vím, jaký je a Ryana vídám jen s tebou. Proč?''

,,No já jen že se hádají.'' ukázala jsem jí jejich směr, tak se tam podívala.

,,Každý se občas pohádá. Co vůbec u doktora? Všechno v pořádku?'' zajímala se spíš o mě, než o ty dva. Asi jsem to vážně moc zveličovala...

,,V pohodě. Malej je prej zdravej jako rybička.'' zazubila jsem se na ni a při tom se pohladila po břiše. Hned na to jsem cítila, jak zase kope.

,,To je super a co jméno? Mluvili jste konečně o tom? Brzy se narodí, už by to chtělo jméno.''

,,Já vím, ale ještě jsme o tom nemluvili. Ryan nechtěl.''

,,Aha. A říkal proč?''

,,Ne. I když, poslední dobou chodí pozdě domů z práce a je dost vyčerpaný. Ani se mu nedivým, že nechtěl. Je rád, když si trochu zdřímne.''

,,Tak to zkus dnes. Vypadá, že je ok.'' zadívala se zase jejich směrem, tak jsem se tam podívala. Ti dva byli už v pohodě. Dokonce se společně něčemu smáli.

,,A co tu vůbec dělaj? Nemají být v práci?'' zeptala se Abby a vydala se za nimi. Chvilku mi to trvalo, než mi došlo, že za ní musím jít. Tak jsem za ní šla.

,,Nazdar, jak to, že nejste v práci? Ulejváte se, co?'' rýpala si do nich s úsměvem na tváři, jak k nim došla. Oba se na ni zubili jak pominutí.

,,Jdeme od klienta. A co ty tu?'' optal se jí Jack a pohodil obočím do flirtovného gesta. Viděla jsem, jak nad ním Abby protočila znechuceně oči.

,,Rose, ty si tu taky? Jak bylo u doktora?'' zaregistroval mě Ryan a okamžitě ke mně přešel.

,,Dobře. Nezajdeme si všichni společně na oběd, když už jsme se tu tak krásně sešli?''

,,Jasně.'' odkývali to najednou, tak jsme se šli najíst.